Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:57
Publikováno dne:
13.3.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 7 (Stále je co říci)

„O tvorbě nelze psát chladně, nezúčastněně. Dokud člověka něco napadá, žárlivě střeží onu ‚třináctou komnatu‘, do níž se sám ostýchá předčasně vpadnout, vyzbrojen nelítostným světlem pátrajícího kritického rozumu. Čím víc se autor před sebou nebo před publikem ‚rozevře‘, tím širší obrázek o sobě nabízí k nahlédnutí. Autentičnost je zaplacena nutností poznat a přiznat i své odvrácené strany, slabiny, chyby. Odvaha ukázat se celý však zároveň sluší být krocena, aby nesklouzla do samoúčelného předvádění, do exhibice, k níž tíhneme jaksi proti své vůli, taženi na světlo právě silami temna v nás.“

Tentokrát jsem si vypůjčil úvodní slova z knížky Vladimíra Merty ZPÍVANÁ POEZIE, kterou v roce 1990 vydal Panton. Úvahy poetického písničkáře mohu doporučit nejen začínajícím autorům.

Minulý výběr se mi trochu vymkl z rámce nezávazného seznamování s běžnou poezií všedního života, bylo ale nutno reagovat na některé ohlasy. I tentokrát začnu trochu atypicky, snad mi nebude nikdo vyčítat, když dnes uvedu Kiplingovy verše. Mohou totiž být dobrým průvodcem životem nejen autorům poezie.

Rudyard Kipling

KDYŽ . . .

překlad Otokar Fischer

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
když, podezříván, pevně v sebe věříš,
však neviníš svých soků z bezpráví,
když čekat znáš, ba čekat beze mdloby,
jsa obelháván, neupadat v lež,
když, nenáviděn, sám jsi beze zloby,
slov ctnosti nadarmo však nebereš,

když umíš snít a nepodlehnout snění,
když hloubat znáš a dovedeš přec žít,
když proti triumfu i ponížení
jak proti svůdcům společným jsi kryt,
když nezoufáš, nechť pravdivá tvá slova
lstí bídáků jsou pošlapána v kal,
když hroutí se tvé postavení a znova
jak dělník v potu lopotíš se dál,

když spočítat znáš hromadu svých zisků
a na jediný hod vše riskovat,
zas po prohře se vracet k východisku
a nezavzdychnout nad hořem svých ztrát,
když přinutit znáš srdce své a čivy,
by s tebou vytrvaly nejvěrněj,
ač tep a pohyb uniká ti živý
a jen tvá vůle káže „Vytrvej!“,

Když něhu sneseš přílišnou i tvrdost,
když svůj jsi, všem nechť druhem jsi se stal,
když, sbratřen s davem, uchováš si hrdost
a nezpyšníš, byť mluvil s tebou král,
když řekneš: „Svými vteřinami všemi
mně, čase, jak bych závodník byl, služ!“,
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž

A nyní přicházejí ke slovu alespoň někteří autoři textů, které přišly společně s ohlasy. Při nejlepší vůli nelze upozornit na všechny. Díky ohlasům s několika uvedenými adresami mohou ale i ti zájemci, na které nevyšlo místo na Novinkách, seznámit čtenáře se svými verši prostřednictvím specializovaných stránek.

Vladimír Pazdera

Jarní procházka

Odchází zima, brzy bude jaro.
Příroda kolem nás se probouzí.
Čeká nás ještě mnoho krásného,
až skřivan v poli svoji pískne si.

Až jednoho dne rozkvete se háj,
my dva vyjdeme si do něj.
Všude budou bzučet včely
a vůní ucítíš kol habaděj.

Utrhnu Ti první jarní květ,
na kterém moje oko spočine,
a Ty se v duchu sebe otážeš,
zda z lásky tento kvítek dán Ti je.

Hned ale všechno pochopíš,
když pohlédneš mi do tváře.
Vždyť zahlédneš tam všechno.
Kus něhy, mnoho citu, lásky, záře.

Z té záře vyčteš všechno,
i když má ústa budou mlčet.
Vždyť k čemu slova tam,
kde cit sám chtěl by řičet.

Chtěl by povědět snad celému světu,
že všechno patří pouze jediné,
té, která patří ke skvostům,
té, která mojí drahou ženou je.

Verše Aleny Svátek ZÁPASÍM přišly až z Kanady

Zápasím o lásku,
která se neztrácí,
na tenkém provázku,
v žal jí čas obrací.

Plevelem zarůstá
rozkvetlá zahrada,
pelyněk přerůstá,
loučím se nerada.

Do vínku vpleteny
proutěné koše,
obojek kostěný
do hrdla kouše.

V zástavě srdce mé
palčivě hoří,
ikoně lhostejné
stále se koří.

Ostnatým pletivem
měřívám otázky,
škrobnatým pojivem
slepuji obrázky.

Otázky všetečné
na mysl zatlačí,
zdají se zbytečné,
odpověď nestačí.

Veršem zas odstřihnu
citu fous zlacený,
znova si povzdechnu,
že je už bezcenný.

Nesčítám minuty
co do setkání schází.
Smutek je hustý kal,
slzy schnou na polštáři.

Petra K. … pár veršů

Jak pevnost otevřená
hvězdám napospas
je někdy člověk.
I andělé padají a pláčou.
Člověk už ani na to někdy sílu nemá.
Jak pevnost dávno rozbořená,
naslouchá jen tepu svého srdce
a nepláče.

Nebyl to pán v tmavém saku na nádraží,
kdo vykolejil vlaky.
Nebyl to vítr,
kdo odnesl střechu.
Nebyly to hordy nepřátel,
co vyplenily sad.
Nebyla to dáma se žlutým kloboukem
co rozsypala růže na zem.

Byl to přítel.

Pro tenhle láskypád,
snad posté
dnes kytky na hrob noste.
A plačte přece!

Vždyť,
jak rozbořená pevnost hvězdám otevřená
se cítí někdy každý člověk,
muž i žena.

Dnešní výběr uzavřeme verši neznámého autora z maminčina památníku, které poslala Eva Horáková.

Verše z památníku

V tvůj obraz uzavřena jak v stěny ulity,
v opojném pomíjení všeho, co nejsi ty,
v přívalu prudké něhy, v závrati shledání
z misek tvých teplých dlaní upíjím laskání,
ten nápoj, který požár v mé krvi založí.
Jsem váza pro květ lásky, jenž touha uloží
do rukou odevzdání, kdy vášeň bezhlesá
učiní ze rtů zázrak, a z klínu nebesa.

Na rozloučenou dnes jen tolik, že jsem listoval texty zveřejněnými na http://www.pismak.cz a musím přiznat, že i přes značnou různorodost žánrovou i stylistickou jde o záslužný projekt, který mohu s klidným svědomím doporučit všem zájemcům o poezii i prózu.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 13.3.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 6 - 27.2.2002
Trocha poezie neublíží 5 - 13.2.2002
Trocha poezie neublíží 4 - 6.2.2002
Trocha poezie neublíží 3 - 23.1.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Dobře dobře naší kobře - Fido Husky
Stále je co říci... - Pepa Š.
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.7 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena