Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:57
Publikováno dne:
10.4.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 9 — někdy ale nutí k zamyšlení

Jaro je obdobím, kdy se emocionální náboj projevuje výrazněji než ve druhých ročních obdobích. S probouzením přírody se probouzejí i lidské city a s těmi poezie souvisí nejintimněji. Nicméně kdybychom ukázky omezili jen na lyrické výpovědi o individuálních pocitech, nebyli bychom poctiví. Ve verších vznikajících v určitém čase, ať již na objednávku vládců, nebo naopak jako vyjádření odporu, nalézáme historické poučení. Shodou okolností jsem při studiu historických dokumentů narazil na verše charakterizující dobu svého vzniku nepříliš lichotivě. Proto dnes předkládám ukázku toho, jak byla poezie zneužita politicky v padesátých letech uplynulého století.

Marie Pujmanová publikovala v časopise Tvorba v roce 1951 následující verše:

Být špion, zběh, a vrah a zrazovat svůj stát,
s vervolfy hranic v jednom chumlu stát,
v Babicích republice do zad vrážet nůž,
jejž podal agent: Ná holomku, služ —
hanební emigranti.

Studení jak psí čenich vlast vroucnou neviděli,
jen střep a krám a strouhy, které bláto dělí,
na tváři hrdinské jen počítali pihy
a na půl žerdi stahovali prapor zplihlý —
hanební emigranti.

Ale jen zadul vítr únorový
od strážných hor až po dukelské rovy,
kde krasnoarmějci a naši slavný dřímou sen,
aby lid k vládě věcí svých byl probuzen —
páni, co na lid políčili
obchodníčkové čilí,
v teple se schovali, za školu skryli líc,
zmatené školáky poslali do ulic
a koukli, svíčkové báby.
Hanební emigranti.

„Svobodna Evropo“, tvůj vykřičený hlas
v procesí syčáků a byvších primadon,
zas „chránit kulturu“, zas „bolševictví hráz“,
ty „Nová Evropo“, známe tvůj starý hlas,
ba věru pravý uhodilas tón
a šťastné poutní místo vybralas,
kdekdo má v Čechách chuť vydat se opět znova
na svatováclavskou pouť do Mnichova —
hanební emigranti.

Jak emigrantský páv po peru pero ztrácí,
přeletěl by tak rád v rakouskou federaci,
uprchlý generál dal by zas Sudety
křižákům s lebkami pro říšské lafety,
kdys atlantický val, dnes atlantický pakt,
být špion, zběh a vrah a prodávat svůj stát —
hanební emigranti.

Nevědí, čí jsou, kdo dá přístřeší
posluhující emigrantské veteši,
chvíli je dobrá, pak ji zahodí
v rozmaru politické náhody.
Nevědí, čí jsou, toho, kdo dá víc,
vrah z Koreje, vrah od Lidic,
ani co za to budou chtít,
únos anebo zavraždit —
hanební emigranti.

Válka je jejich naděje.
Ať si ji nikdo nepřeje.
Zpozdilí lidé minuli,
jak mouchy by jste zhynuli
. Bez lásky těžko bojovat,
jen ten, kdo má zem k smrti rad,
se v život zase obrátí, ne v polomy a vývrati.
Jsme my, my národ semknuty,
ne jak klepáte, od knuty,
však protože svou rodnou zem
vpíjíme živým kořenem.

Dým továren, to je náš dech,
naše krev tepá v pražských zdech,
my z šumavského temene
hraničním hvozdem kveteme.
Protože v zemi Fučíka
jen sběř a chamraď utíká,
však stát a dělník jedno jsou
jak láska k míru s Nebojsou.
A to je naše cesta.

Dnes už zůstaneme u té nelyrické poezie. Začnu básní, která je zároveň písňovým textem Karla Kryla z roku 1993, nazval ji DEMOKRACIE

Demokracie rozkvétá,
Byť s kosmetickou vadou.
Ti kteří kradli po léta,
Dnes dvojnásobně kradou,
Ti, kdo nás léta týrali,
Nás vyhazují z práce —
A z těch, kdo pravdu zpívali,
Dnes nadělali zrádce.

Demokracie prospívá,
Bez nás — a pragmaticky,
Brbláme spolu u piva,
Jak brblali jsme vždycky,
Farář nám slíbil nebesa
A čeká na majetky —
My nakrmíme forbesa
Za dvě či za tři pětky.

Demokracie zavládla,
Zpívá nám Gott i Walda,
Zbaštíme soju bez sádla
U strejdy McDonalda.
Král Václav jedna parta je
Se šmelinářským šmejdem,
Pod střechou jedné partaje
Se u koryta sejdem.

Demokracie panuje
Od Aše po Humenné.
Samet i něha v pánu je
A zuby vylomené.
Dali nám nové postroje,
A ač nás chomout pálí,
Zaujímáme postoje,
Místo abychom stáli.

Demokracie dozrává
Do žaludečních vředů,
Bez poctivosti, bez práva —
A hlavně bez ohledů.
A je to mýlka soukromá —
Snad z optického klamu,
Že místo srdce — břicho má
A místo duše — tlamu…

Josef Vopička — Dopisy ztracenýho

napiš mi něco o smrti
nauč mě číst a psát dej mi taky svačinu do tašky
pusu a obejmi mě silně naposled
a pak mi rozsekni hlavu polní lopatkou
ještě tři sekundy uvidím obrazy
snad mi někdo i stáhne boty
já přitom uslyším makedonský hory
chatrč mýho dědy na úpatí a vážný pevný oči
asi sem tu blbě nezvanej
mladej kluk neví nic, ale už je pozdě
jen tak bez obřadu bez smutečních hostů
trapný narozeniny bez oslavence
bylo to jen jak kdyby upadl cestou do krámu
a vypadl ze záběru protože chlápek s kamerou
musel běžet za zbylejma maskáčema
tak sem vypnul ten krám
jedinej náš společnej svět v rohu pokoje
a nechtěl jsem slyšet příběhy srbskýho veterána
co dává autogramy mladejm holkám a ukazuje tetování
přiděluje minuty tohohle tady
a tak jsem neprovokoval novodobý vládce našeho města
nechtěl jsem skončit v sudu dvacet metrů pod vodou
upadnout na chodníku cestou do krámu
a to oni věděli a obchodu se skvěle dařilo

Na závěr ještě jeden text reagující na vznik opoziční smlouvy po předchozích „mobilizacích“ a předvolební kampani, která byla prezentována jako nesmiřitelná k údajným názorovým protivníkům.

Zase

Zase jsou tady
noví
progresivní
s ostrými lokty
pro ně je tlačenice hrou
perou se o žvanec
kradou a lžou
jako ti před nimi
Ke svému obrazu
falšují dějiny
Spoléhají na to
jako ti před nimi
že špínu z jejich rukou
i duší
alespoň na oko
smyje
stranická příslušnost

To je pro dnešek všechno. K jaru a autorským veršům se dostaneme příště, doufám že brzy. Veršů přišlo hodně a rád se o ně se čtenáři podělím.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 10.4.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 8 (Může naopak potěšit) - 27.3.2002
Trocha poezie neublíží 7 (Stále je co říci) - 13.3.2002
Trocha poezie neublíží 6 - 27.2.2002
Trocha poezie neublíží 5 - 13.2.2002
Trocha poezie neublíží 4 - 6.2.2002
Trocha poezie neublíží 3 - 23.1.2002
Trocha poezie neublíží II - 8.1.2002
Trocha poezie neublíží - 14.12.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Asi je dobře občas probrat stará šuplata - mrzout
Ivan Turnovec
Slova mohou být i zbraní. Poslouží-li k dobrému, nebo špatnému cíli, záleží na tom, kdo a jak je používá.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena