Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:54
Publikováno dne:
5.6.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 13 (tentokrát v nostalgickém tónu)

Minule jsme se pohybovali v jedné části labyrintu poezie, a to té vyzývavé, ironické a sebeironické. Dnes si dovolím představit autora, jehož přístup k životu je oproti tomu minulému výrazně odlišný.

Karel Janoušek

Řeč

Řekneš — a bude to řečeno?
Žádné určité slovo není,
jen cosi pulsuje —
vznáším se prostorem,
jsem v prachu u cesty,
hledám a nenalézám,
musím to říct.

Doteky
Cesty v nás dole se dokola klikatí…
Ty ale stále čekáš, až někdo seshora pokyne,
až tvoje dopisy božský vosk zpečetí,
nevyjdeš nikdy sám ze svojí ulity.
Cesty nás do dáli stále a stále zvou,
my se však drobíme mělkými doteky.
Samota
Chodím sám
vesnicí stínů —
polykám oblohu
a hledám znamení.
Nad černou propastí noci
sny se prochází
padaje do rána
i s bílou postelí
ach, znovu přijď,
minulé léto.
Budeme spolu zas…
Za kroky opilců
kámen se obrací.
I oni čekají,
hledají znamení.
Andante
Po špičkách obracím,
vejdu a přicházím…
Maličká, neuhádneš,
kolik je písní v mlčení —
nad řekou hluboko pod námi.
A pak už jestřáb divoce vzlétne
nad tichým údolím…
Já potichu snažím se přiblížit.
Stále dál
Nad černou nocí
lampičky hvězd.
Prudký rock odvedle.
Každý sám ve svém vězení
komfortních snů.
Dál, stále dál,
dál nad městem,
dál sami před sebou
až do rána.
Pak už jsme svobodní
to už tam musíme
zas další všední den
pak už se těšíme,
že příští podvečer
snad sobě utečem…
Dál, stále dál,
dál, dokola dál.
xxx
Sedíš už pokolikáté sám v kuchyni,
sám se svým osudem…..
Kdo rozsvítí to světlo,
na které čekáš,
a které se někdy
na chvíli přiblíží
a pak zase zmizí,
na věky odsouzen k bloudění….
Tiše šumící čas
proplouvá mezi prsty,
jen odvedle přichází dcerka
a ptá se: „Tati, ty nespíš?“
XXX
A tak se promítám dál do svých dní,
a tak se snažím znovu navázat nit,
znovu si nabrat kapičku živé vody,
znovu si trochu přivonět k věčnosti…
Neboť dny se už pomalu krátí,
neboť už odtéká pomalu čas,
neboť mám dojem, že vracím se pomalu
k babičce domů.
Vánoční noc
Plynutí času vrací mi
už jednou prožité chvíle —
okamžiky, které se do nás,
do drážek nahrály…
Kolik času nám ještě zbývá?
Potichu šumí noc kolem,
nevyřčené zůstává pod povrchem.
Náznaky a tichá míjení,
jen malé krůčky od sebe k sobě,
maličké tanečky obětní…
Stálý boj mezi láskou a sobectvím,
dál zůstáváme stejní.
Jen to, co bylo kdysi tak půvabné,
najednou půvabné není.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 5.6.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 11 — takoví jsme - 15.5.2002
Trocha poezie neublíží 10 (Věnováno jarním láskám) - 17.4.2002
Trocha poezie neublíží 9 — někdy ale nutí k zamyšlení - 10.4.2002
Trocha poezie neublíží 8 (Může naopak potěšit) - 27.3.2002
Trocha poezie neublíží 7 (Stále je co říci) - 13.3.2002
Trocha poezie neublíží 6 - 27.2.2002
Trocha poezie neublíží 5 - 13.2.2002
Trocha poezie neublíží 4 - 6.2.2002
Trocha poezie neublíží 3 - 23.1.2002
Ivan Turnovec
Stejně bezbřehá je poezie jako život sám, jako fantazie — jsou pravdivá slova Vysockého

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena