Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:54
Publikováno dne:
19.6.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 14 (dnes ve stylu Fráni Šrámka)

Letošní 46. ročník Šrámkovy Sobotky je trochu jubilejní. Autor Stříbrného větru nás opustil před 50 lety 1. července 1952. Zároveň jsme letos oslavili i jeho 125. výročí narození (19. ledna 1877). Fráňa Šrámek vyrůstal v anarchistickém prostředí. Ve svých pracích kritizoval maloměstskou pseudomorálku. Měšťácká konvence mu byla, jak se sám kdysi vyjádřil, odporná. Oslavoval nespoutaný život a revoltu mladých. V předstihu upozorňoval na konflikt generačního vnímání světa a morálky. Jeho nejznámější román Stříbrný vítr vyšel v roce 1910, Tělo pak v roce 1919. Byl také přesvědčeným antimilitaristou. Během okupace Československa německou armádou neopustil po dobu války své pražské obydlí.

Kulturní program Šrámkovy Sobotky začíná v sobotu 29. června v 10 hodin ve Šrámkově domě v Sobotce Přehlídkou uměleckého přednesu studentů filozofických a pedagogických fakult. V neděli 30. června bude slavnostní vyhlášení výsledků literární soutěže spojené s veřejným seminářem. Vzhledem k tomu, že soutěže se zúčastnili i někteří z našich přispěvatelů, budeme o výsledcích informovat. Kulturní program v Sobotce potrvá celý týden až do 6. července. Podrobnější informace naleznou zájemci na www.sobotka.cz.

Tolik dnes úvodem. A nyní se vraťme k našim poetickým výběrům. Věřím, že se mi podařilo vybrat autorku, která má ke Šrámkově poetice velmi blízko. Díky korespondenci s autory jsem získal řadu nových přátel. Paní Věra Sedláčková z Brna mezi ně patří. Její verše jsou milé a uklidňující a věřím, že se budou líbit i Vám.

Věra Sedláčkov᠗ Často se vracívám na ostrov maličký
Často se vracívám na ostrov maličký,
když večer usínám, mívám ho pod víčky.
Vídám ho před sebou, tak jako na dlani,
Západy Slunce a překrásná svítání.
Kamínky bílé, maják malý,
pod ním jsme tiše sedávali.
Tam, kde se příboj o skály tříští,
Jsme čekávali na dny příští
a brouzdali se po pobřeží,
po noci jasné, časně k ránu,
tváře nám hladil vítr svěží,
jen pro nás zněly písně oceánu
I nebe bylo otevřené
pro naše toulky po hvězdách,
co do tance se pro nás daly,
na hlavu sypaly nám stříbrný svůj prach.
Bůh tajemství svá odkrýval nám,
tajemství lásky své, i smyslu bytí,
až na dno srdce jsme je uložili,
jak perly vzácné, co se v dlani třpytí.
Tančím proti času
Já vím, že dávno tančím proti času,
život však miluji pro jeho krásu
i se všemi jeho úskalími a jako sklíčka mozaiky
na papír pokládám vždy svoje nové rýmy.
Nejspíš už stáří je mi na dosah,
však nemám velké splíny, ani strach
ze všelijakých těla neduhů,
pro modré do nebe si zaskočím
a poprosím i o duhu,
co zářit bude na podzim mého života
a o sílu, ať mohu šťastna zůstávat,
když navštíví mne smutek, samota.
Zatím mne ještě stále k procházkám
zvou hvězdné noci
a svěží ranní louka orosená,
života číši piji do dna
a ještě stále bývám okouzlena
úsměvem dětským, tóny písní jiskřivých,
kyticí květů ve váze, co na mém stole stojí
a díky stále trvající odvaze,
z poháru pravdy trpké přijímám denně pod obojí.
A stále ještě věřím v lásku trpělivou
a krásnou jako čerstvé růže květ ,
do rukou čekajících pokládám ji
a vrací se mi natisíckrát zpět.
Já vím, že dávno tančím proti času,
však stále naději mám, možná bláhovou,
že právě láska změnit může
náš nepokojný a bolestný svět.
Paprsky slunce pozdní léto rozdává
Paprsky slunce pozdní léto rozdává,
teple se dotýkají skráně,
to podzim už je na dosah,
připraven zlatit stromy, keře, stráně.
Pavouček Štístko vzduchem proplouvá
a já, jak život pádící ho sevřít chci sem
do mých dlaní.
Zastav se čase, zastav, vydechni,
Ať aspoň na chvíli jsem zcela tvojí paní.
Ty větře, také postůj, zahraj mi
svou píseň podzimní, na housle zlacené
. Na malou chvíli možná vrátí se
Mé léto — mládí, kdesi ztracené
Už podzim přichází a tiše krade se
s paletou barev tančí po lese
a já tu stojím s nataženou dlaní,
stojím a čekám, že mi namaluje na ní
svůj obraz, svoji auru zářící
a já ji sevřu, celou hořící,
abych až podzim odejde
a zima bude kralovat,
mohla pak dlaň svou otevřít,
zářivé teplo kolem rozdávat.
Až jednou život omrzí mne
Až jednou život omrzí mne
a budu všeho mít až po krk dost,
omšelou tělesnou svou schránku opustím
a pak se vydám k nebi na věčnost
Nevím, co sebou odnesu si v ranečku
nahoru, tam před nebeskou bránu,
ba ani nevím kdy to vlastně bude,
zda večer, v poledne a nebo k ránu
Ne vždycky stihneš rozloučit se
s přáteli svými, co ti na nich záleží,
čas někdy bláznivý je kočí
a náhle prudce trhne otěží,
život je kůň, co lesní cestou
k výšinám vzhůru cválá, běží,
a tak se stává, že tvé velkolepé plány
ve chvíli poslední už stihneš jenom stěží.
Básnická múza
Básnická múza zas mne polapila
pevně mne drží ve svých tenatech.
Chvili je milá, pak mi zase spílá,
Spánek mi bere a krátí dech
Za časných jiter z postele mne tahá
a ruka má, ač je to k nevíře,
dopsaní pustí se a sem tam běhá
po velkém, prázdném, bílém papíře
Až kdesi z  nitra mého verše vyrojí se,
pozoruji je kradmo, potají,
záhadou je mi neustále,
odkud se berou a kde vznikají
Možná když nad kolébkou mojí
se kdysi sešly dobré víly,
tam dary svoje tiše položily
a ještě navíc pro mne vyprosily
dar krásy vidění a veršů zpívání,
a tak než vzešlo moje první svítání,
třpyt hvězdný do srdce mi nasypaly
a básní melodie zase do dlaní.
A od té doby tóny písní mých
zaznějí někdy jako pláč
a jindy jako smích
když z hloubi duše náhle zazpívají,
jsou jako sny, co nad ránem se zdají
jsou jako ruce matky, jež se dotýkají
něžně a s láskou svého dítěte
jsou jako růže, která rozkvete
v májovém dešti, čerstvá, svěží
a jako vítr jsou, co čechrá vlasy,
když laškuje a tančí na nábřeží.
Průvodci mými jsou v dnech žití mého,
v dnech všedních i ve dnech svátečních,
já s přáním tajným na papír je kladu,
ať zaznívá z nich pokoj, radost, smích,
ať z hlouby studně Boží lásky čisté,
z pramene síly, moudrosti se napijí,
osvěží srdce zkřehlé,unavené,
tajemství krásy života mu odkryjí.

Těším se na setkání během Šrámkovy Sobotky a autorům, kteří se do literární soutěže přihlásili, držím palce.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 19.6.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 13 (tentokrát v nostalgickém tónu) - 5.6.2002
Trocha poezie neublíží 11 — takoví jsme - 15.5.2002
Trocha poezie neublíží 10 (Věnováno jarním láskám) - 17.4.2002
Trocha poezie neublíží 9 — někdy ale nutí k zamyšlení - 10.4.2002
Trocha poezie neublíží 8 (Může naopak potěšit) - 27.3.2002
Trocha poezie neublíží 7 (Stále je co říci) - 13.3.2002
Trocha poezie neublíží 6 - 27.2.2002
Trocha poezie neublíží 5 - 13.2.2002
Trocha poezie neublíží 4 - 6.2.2002
Trocha poezie neublíží 3 - 23.1.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Moc hezké a pohodové básničky... - Josef Polách
Ivan Turnovec
Mládí má nejen právo, ale i povinnost milovat. F. Šrámek 1910

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena