Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:54
Publikováno dne:
23.10.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 24

Tentokrát mne zaujala hravost, s jakou se autorka vyrovnala s vyplňovaným dotazníkem. Uvědomil jsem si, kolik jí vlastně dlužím odpovědí na, čas od času, posílané ukázky jejích prací. Za své sporadické odpovědi se omlouvám a hned v úvodu říkám, že se mi líbí celá šíře autorčina záběru. Oceňuji i hravost říkanek pro děti — i s těmi seznámím čtenáře. Dnes bez dlouhých úvodů. Zde je výběr z veršů, které vznikaly v letošním roce:

Věra Sedláčková
Dotazník
Vypisuji dotazník,
začínám mít otazník,
jestli to má vůbec cenu
na otázky odpovědět,
čas zbytečně, marně ztrácet,
do papírů zblízka hledět.
Tahle česká statistika,
to je ale věc!
Ze všech stran tě prokádruje,
nežli řekneš „švec!“
Ještě, že nechtějí vědět,
jak jsem zvyklá dlouho sedět
na záchodě po ránu,
zda si čítám jenom v Bibli,
nebo také v Koránu.
Zvědavý je Odbor školství
a tělesné výchovy,
očekává, že mu na vše
každý s chutí odpoví.
Nedá mi to příliš práce
zpracovati informace
bez veliké námahy.
Až vyplním všechny řádky,
úleva se dostaví.
Tento extra dotazník
pošlu potom do Prahy.
Nejspíš zmizí otazník
nad zbytečnou činností,
možná se pak klid a radost
v nitru mém zase rozhostí.
Barevný svět
Podzimní slunce bloumá po obloze
a svět je plný tónů barevných.
V uších mi znějí jako píseň skřivánčí,
přivírám oči a ztrácím se v nich,
když kolem hlavy mé se roztančí,
slyším v nich pláč i tichý smích
a radost čistou, ničím nezkalenou.
Po nebi obláčky se načechrané ženou,
beránci z bílé vlny utkaní,
s bláznivým větrem hrají na honěnou.
Stromy se stydlivě krčí,
když s podzimem se vždycky znovu svlékají
a listy, žluté jako kousky citronové kůry
vzduchem se tiše snáší na zem shůry,
lehounce pod nohy mi padají
na cestě strmé, stoupající k lesu.
Větvičku šípků v ruce na ozdobu do vázy,
v očích zas krásy podzimu si nesu,
ty v srdci zůstanou mi, ať mne provází,
až Země usne, přikryje ji sníh.
Na stůl pak položím Ti malou kytku,
plničkou krásných barev podzimních.
Nemocný cvrček
Vedle jedle roste bedle
a nalevo smrček,
pod ním sedí malinkatý,
nachlazený cvrček.
Lesem rosou ráno bloudil,
sotva cestu zpátky našel,
jen tak křížem krážem chodil,
prochladil se a má kašel.
Už ho hledá máma cvrččí,
také běhá po lese,
do postýlky kloučka strčí,
až ho domů přinese.
Leží smutně malý cvrček,
vždyť ho bolí celý krček
a hvízdá mu na plicích,
docela ho přešel smích.
Tělíčko jak rozlámané,
ani běhat nemůže,
máma běží pro heřmánek,
ví, že ten mu pomůže.
Uvaří mu plný hrnek,
dá mu medu po lžičce,
potom něžně pohladí ho
po bolavé hlavičce.
Ví už cvrček neposedný,
kde stala chyba,
nebude se více toulat.
Teď se ale musí léčit,
aby zdravý byl jak ryba.
V postýlce se tiše krčí,
že je doma, je moc rád
a říká si tiše v duchu:
„Už nebudu nikdy zlobit,
budu mámu poslouchat!“
Leze šneček po zahradě
Leze šneček po zahradě,
je mu dobře na světě,
bodejť by ne, když si nese
svůj domeček na hřbetě.
Vždyť nemusí uzavírat
s kmotrou liškou spoření,
a to každá šnečí dáma
jistojistě ocení.
Náhle šneček na zahradě
vidí slečnu šnečku
a v návalu velké lásky
zve ji do domečku.
Jen se slečno rozhlédněte,
toto je můj byt,
je tu teplo, je tu vzdušno,
hlavně je tu klid.
Není u mne slečno zvykem
brát někoho do bytu,
ale dneska specielně
nablýskal jsem ulitu.
Šnečka jenom okem mrkne,
řekne: „Pane šnečku,
nejsem zvyklá k cizím pánům
lézti do domečku.
Výjimku však udělám,
domů k vám se podívám.“
Hleďme na tu slečnu šnečku!
Už si vklouzla do domečku,
k šnečkovi se hezky tulí,
pusinku svou sladce špulí.
A tak spolu po zahradě
spokojeně lezou,
bydleníčko pohodlné
na zádech si vezou.
Vesele si povídají,
netrápí je samota,
myslím budou v lásce žíti,
až do konce života.
Měsíc
Měsíc, ten snílek snílků
je v úplňku a šťastně usmívá se,
když hvězdy kolem něho tančí.
Je veliký a oranžový
a lehce by se ztratil mezi pomeranči,
jež rostou někde na ostrově
v Karibiku na plantáži.
Svítí mi na cestu a netečně se tváří,
nazlátlé světlo nabídl mi a víc ho nezajímám.
Neví, jak moc ho miluji a jak ho vnímám,
i když jsem tolik od něj vzdálená.
Jak bývám okouzlená, téměř ztracená,
když vídávám ho v noci přenádherně zářit
a ráno mizet za obzorem v dáli.
Jak hledávám ho, když se v mlhu halí,
svou krásnou tvář si v dlaních schovává,
když příliš dlouho s přílivem si hraje
a potom na něj padá únava.
Loudá se po obloze a spávat chodí do kapradí,
vánek ho kolébá, rosa mu čelo chladí,
když procitne a tiše vstane,
stříbrné polibky zas znovu hvězdám rozdává.

Je to skutečně jen letem světem. Dětské říkanky jsem ale zařadil úmyslně na úkor jiných. Prozradí každému zcela jednoznačně, že autorkou je vlídná paní učitelka. Ostatně již Dotazník, kterým dnešní miniaturní výběr začal, to potvrzuje. Paní Věře, ale i všem ostatním autorům, posílám podzimní pozdrav a těším se na jejich nové práce.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 23.10.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 23 - 16.10.2002
Trocha poezie neublíží 22 - 2.10.2002
Trocha poezie neublíží 21 - 25.9.2002
Trocha poezie neublíží 20 - 18.9.2002
Trocha poezie neublíží 18 - 31.7.2002
Trocha poezie neublíží 17 - 24.7.2002
Trocha poezie neublíží 15 - 3.7.2002
Trocha poezie neublíží 14 (dnes ve stylu Fráni Šrámka) - 19.6.2002
Trocha poezie neublíží 13 (tentokrát v nostalgickém tónu) - 5.6.2002
Trocha poezie neublíží 12 (dnes na trochu drsnější notu) - 29.5.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Krásná pohodová poezie - Zdena Knihová
Nic pitomějšího tam už nemáte? - Radek Zeť
Ivan Turnovec
Jaký je člověk doopravdy, nepoznáš z toho, co ti o sobě vypráví, ale z toho, co ti o sobě sdělit nedovede.
Chalíl Džibrán

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena