Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:54
Publikováno dne:
20.11.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 25

Pro mne osobně byl hlavním symbolem odporu proti komunistické vládě a obsazení republiky vojáky Varšavské smlouvy v čele s Rudou armádou básník a zpěvák Karel Kryl. Začínám tedy dnešní výběr vzpomínkou na něho. Další verše jsem vybral z dílny Karlova bratra Jana Kryla, který svými životními postoji kráčí v jeho šlépějích.

Věnováno památce Karla Kryla k 17. listopadu
Bratříčku můj, ta vrátka jsme kdys zavřeli;
noc nastala, a byla vážně dlouhá.
Vyraženými vrátky, díky pendrekům
ze svobodného národa stal se slouha.

Po dlouhé noci — zrána, „pravda a láska“ zvítězila…
moc byla náhle lidsk᠗ my nebyli jak oni
jen spravedlnost, pravda, právo — slzy v koutě roní
a všude kolem tančí kamarila čilá.

Bratříčku, my náruč svou jsme rozestřeli,
a chtěli zapomenout — oběti i kati … tak naivně.
Zas na my — a oni se dělíme, ohýbáme vycvičené šíje,
a tajně zatínáme pěsti, svůj protest v pivní pěně dusíme

Beránků miliony už nebojí se vlka
— vždyť zuby nevidět a kravatu si váže
a člověk na něj den co den si zvyká
když k rautům vystupuje z ekvipáže.

Dnes velmi pozdí se už, bratříčku,
nějak se zvrhlo, po čem jsme volali na náměstích s klíči
čím dál hůř sledovat lze vytouženou cestičku,
z bláta svědomí na ní pelyněk klíčí.

Jan Kryl
Hra na pravdu a lež
Poháry na stole a žízeň po životě,
říkáš si „Ty vole“ a očička jak kotě
a nerozhodnost, co hrát dál.
Hra na pravdu a lež
a ani ses nenadál,
tak seber se a běž.
Kam? To jenom vítr ví
a mráz a déšť a splín,
na tvářích úsměv ledový.
Kde vzal se příval vin?
Čí vina vinou není?
Kdo vlastně stal se kým?
Z požáru jenom tlení
a hustý tmavý dým,
čekání na vichřici,
či na sopečný prach.
Zůstane plamen svíci?
A nebo jenom strach
ovládne bicí pole?
Jarmanka
Národ se baví o bankách
a sčítá, co kdo nakrad.
J᠗ uveleben v jarmankách,
odmítám tenhle náklad,
co všechny jenom zraňuje.
Už dosti bylo mincí!
A hrůz kolik se zdaňuje!
Hádej kolik můj princi?
Už ho hledá máma cvrččí,
také běhá po lese,
do postýlky kloučka strčí,
až ho domů přinese.
Že v lomu sbírám záhnědy
a v světle můry tančí,
a že jsou kolem jehnědy
a nebo křemenáči,
to vůbec nic jim neříká.
žijí v podivném světě,
kde ani budík netiká,
všechno je na disketě,
na všechno program,
pravidla a víc je nezajímá.
Že lásce zavřou stavidla,
z toho mne hrůza jímá.
Vždyť člověk proto, aby žil,
měl by mít jiné klady,
studánku, aby vodu pil
a vrátka do zahrady,
kde splyne v lůně přírody.
Tam peněz není třeba
a banka nechce odvody.
Tak jaká je v tom věda?
Blbec
Kdo umíš býti sebou sám
tou smečkou blbců nezdolán
už vyhráno máš z půli.
Nevnímej ani faleš — klam.
je lépe zažít těžký flám,
než blbům býti kvůli.
I kocovinu z flámů znám,
když nejsem tu a nejsem tam,
točím se za virgulí.
Dnes zbyl jsem sám jak prázdný rám.
Však lépe zůstat v hejnu vran,
Než vprostřed stezky mulí.
Zbavím se klidně přízně dam
a snesu škleby mord i tlam,
blba však ztřískám holí!
Bariéry
Obklopen lidmi a přece sám
si píšu svoje básně,
špatnými vztahy udolán,
jen někdy je mi krásně.
Milovat? Krást si požitky?
Anebo živořiti?
Sádrové tváře — odlitky.
Lze štěstí uchopiti,
když schází prsty na rukou
a pahýly nám zbyly,
namísto vlasů — s parukou
hranice překročili,
jsme až tam, kde slyšet není
hluk a lomoz ulice.
Za bariérou — vlastně vězni,
Teď pátráme tu po klice,
co vede k cestě ke světlu.
Slepý ji stále míjím,
Zapnutou zvyku manžetu.
Kde dobří lidé žijí?

Je to dneska možná trochu nostalgičtější zamyšlení, ale to určitě není na škodu. Zamyslet se nad tím, jak se za posledních třináct let náš život mění, je možná velmi potřebné, uvážíme-li, že se zapomíná příliš rychle.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 20.11.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 24 - 23.10.2002
Trocha poezie neublíží 23 - 16.10.2002
Trocha poezie neublíží 22 - 2.10.2002
Trocha poezie neublíží 21 - 25.9.2002
Trocha poezie neublíží 20 - 18.9.2002
Trocha poezie neublíží 18 - 31.7.2002
Trocha poezie neublíží 17 - 24.7.2002
Trocha poezie neublíží 15 - 3.7.2002
Trocha poezie neublíží 14 (dnes ve stylu Fráni Šrámka) - 19.6.2002
Trocha poezie neublíží 13 (tentokrát v nostalgickém tónu) - 5.6.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Karel Kryl - symbol naděje a svobody - Zdena Knihová
Ivan Turnovec
Kdo bdělý zůstal do rána / a nevyspalý vstává, / ví to, že mysli membrána / mu zvučet nepřestává — Jan Kryl

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena