Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:54
Publikováno dne:
27.11.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 26

Když jsem tak seděl nad svými verši, uvědomil jsem si, že je daleko obtížnější vybírat z vlastní než z cizí tvorby. Svou roli jistě hraje i to trochu ironické „chlubit se cizím peřím je snadné, ale jít na trh s vlastní kůží — to je jiná“. Tak tedy, milí čtenářové, tady máte mé peří k posouzení s tím, co jsem v nepravidelných intervalech nabízel z tvorby vaší. Mým přáním je, aby vaše příští chvíle u počítače byly příjemné.

Ivan Turnovec
Zatím
Zatím jen roje slov padají
do propasti zapomnění
nejsou adekvátní.
Ostatně kdo ví jak to vlastně je
se všemi těmi prožitky a city
dnes,
v rozděleném světě
plném násilí
plném mýdlových bublinek
spotřebního štěstí,
kdy okorává srdce
ve světle televizních reklam.
Při tom ale,
Co už vyjádřili dřív
Byron, Rimbaud, Jesenin,
Nezval, Galczyňski a jiní;
žijeme znovu
boříce hradby konvence
i mříže vlastních klecí.
Věříme si,
jen slova nám dosud chybí,
proto je papír bolestivě prázdný
jak němá výčitka.
Touha napsat báseň ale zůstává.
Divná poezie
Sednout si ke stolu
vzít papír a psát,
psát tak přirozeně,
jako si mažeme chleba s máslem
k snídani
Zbavit se zámků
co v černých koutech duše
spoutaly nejen představy,
ale i prožitky
ve jménu proklamovaných pravd,
kterým však nelze věřit
Myšlenky cezené
přes síto
existenčního strachu
už nemá cenu sbírat na papír
Měl bych tedy mlčet
a ne pořád jen dráždit
všechny ty prověřené,
svým tvrzením,
že jako občan tohoto státu,
chci také lidská práva
Probuzení
Za fanfár budíku
se proklubává
skořápkou noci
nový den.
Z lůna spánku nás
vytrhává
ta každodenní
polnice.
Nad šálkem kávy
vyhání z hlavy
realita rána zbytky snění.
Poslední doušek
chvíli před odchodem
završí probuzení.
Mít všechny klíče
Mít všechny klíče
od bran tvého srdce.
Znát všechny vzpomínky
za kterými žiješ,
jak za hradbou vězení
Mít klíče a umět otevřít
všechny ty komnaty
ve kterých se zamykáš,
trápíš se minulostí,
a budoucnosti nevěříš
Jsem zavalen přemírou slov,
která nedokážu vyslovit,
jsem plný tebe, a proto bych si přál
mít všechny klíče
od bran tvého srdce
Ne že bych neměl na vybranou
Ne že bych neměl na vybranou
každý den
během letmých setkání
v odrazech příslibů
v odrazech úsměvů
a konečně
při abecedě dotyků
Ne že bych neuměl
využít příležitosti.
Rána ale končí stejně.
KOCOVINOU
A obehranou frází
Tak čau a měj se,
S podtextem
(víc už Tě nechci vidět).
To haraburdí večerních nálezů
nevyrovná
každodenní ztráty na víře.
Co je to vlastně,
DOBŘE SI VYBRAT?
Nemá cenu si lhát.
Snad jenom
prožít celé to dlouhé čekání
na poslední povel času
o trochu líp
a možná
že né sám
Už neplač
Nikdo nesesbírá
rozsypané perličky
pocházející
z křišťálových pramenů
tvých očí.
Už ale neplač
nemá to cenu.
Vzpomínka na bolest
Vybledne
Ještě dnes
A nejpozději zítra ji zahladí
tvůj nový úsměv
Nic moc se nestalo
Nic moc se nestalo
Dohořela jen
Jedna láska
Jak cigareta
Prstýnky kouře
Modravé pomněnky
Se rozplynuly
V průzračné nic
Je o iluzi míň
A přesto
Zrádné srdce
Tluče na poplach
Samota bolí
Jde z ní strach
Vzpomínky jsou jen solí
Na jizvách
Vcelku ale
Nic moc se nestalo
Jen v popelníku života
Přibyl oharek
Stárnutí
Střepy iluzí
úměrně s časem prožitým
se rozpouštějí ve vzpomínkách
na vzdušné zámky
mládí,
zatím co
hořké i sladké
se každodenně
v hrníčku života
mísí v prožitcích
až do poslední kapky
kterou vypijeme

Toto je tedy ukázka, jak píšu a myslím já, tedy abych odpověděl škodolibé Bodlince a dalším — mé peří, nebo alespoň několik pírek, je tu pro vás. Za to, že posílám hromadné odpovědi, se na mne nezlobte, snažím se odpovídat na veškerou korespondenci, ale nějak mne to začíná zmáhat. Mailů chodí zkrátka moc. No a jistě i vám, kteří píšete, je jasné, že poezie sama o sobě nikoho neuživí. Nicméně to neznamená, že by se básnit nemělo. Z lecčehos se totiž lze „vypsat“, a nebo i vyčíst, díky tomu, co napsal někdo jiný. Poezie má a bude mít své místo v našem životě.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 27.11.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží 25  - 20.11.2002
Trocha poezie neublíží 24 - 23.10.2002
Trocha poezie neublíží 23 - 16.10.2002
Trocha poezie neublíží 22 - 2.10.2002
Trocha poezie neublíží 21 - 25.9.2002
Trocha poezie neublíží 20 - 18.9.2002
Trocha poezie neublíží 18 - 31.7.2002
Trocha poezie neublíží 17 - 24.7.2002
Trocha poezie neublíží 15 - 3.7.2002
Trocha poezie neublíží 14 (dnes ve stylu Fráni Šrámka) - 19.6.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Není chlubením vyjádřit své vlastní myšlenky ve verších - Zdena Knihová
Ivan Turnovec
A kdybychom se víckrát nesetkali, zůstane krásné vzpomínání.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena