Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 20:03
Publikováno dne:
11.4.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv





ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

MUDr. Václav Pařík - osvícený starosta a vlastenec

Naše zkušenosti z minulých (ale i současných) let s komunálními politiky a úředníky nejsou nejlepší. Proto si myslím, že nebude na škodu upozornit na jednoho ze starostů, kteří v Čechách žili a pracovali a kteří by mohli být vzorem mnoha současným.

Se jménem MUDr. Václava Paříka jsem se seznámil v roce 1973 při studiu literatury o těžbě českých granátů. Jeho práce mi pomohla při průzkumu jejich výskytu v Českém středohoří. Teprve mnohem později jsem zjistil, že byl nejen milovníkem přírody, ale i dobrým lékařem, vynikajícím starostou obce a zakladatelem Muzea českého granátu v Třebenicích na Litoměřicku. Údaje o jeho životě jsem měl možnost prostudovat teprve nedávno, když jsem v antikvariátu získal výtisk poslední přednášky, kterou pronesl před svou smrtí v roce 1901. Zde jsem zjistil, že šlo o rodáka z Českého ráje. Narodil se před více než 160 lety, a to 8. února 1839 v Libuni (v čarokrásném Turnovsku, jak sám uváděl, když byl žádán, aby mluvil o sobě). Na jeho vývoj měl velký vliv učitel, spisovatel a později i jeho osobní přítel Antonín Marek. Medicínu studoval na Pražské universitě. Učil jej i fyziolog Jan Evangelista Purkyně. Lékařská profese se mu stala životním posláním, ale neomezovala jeho zvídavost a osobní angažovanost.

Po ukončení studií se usadil roku 1867 jako městský lékař v Třebenicích. Byl lékařem úspěšným. Zajímal se nejen o lidi, kteří zde žili, ale i o okolní krajinu známou výskytem českých granátů. Velmi brzy se začal věnovat také místní politice a stal se zastáncem českého vlastenectví.

Má velkou zásluhu na tom, že Třebenicko nebylo poněmčeno a že zde dokonce vznikla česká škola. V jednom ze svých projevů se o ní zmínil: "Jakožto důležitý moment na rozhraní jazykovém považuji zdokonalování a rozšiřování školství všeho druhu. Přeji si takového vzdělání na těchto místech, které by nám pevné a statečné povahy vychovalo. U nás v Třebenicích učiněn zdárný krok zařízením české měšťanské chlapecké školy."

Roku 1870 byl iniciátorem vzniku (Občanské) "Besedy", která dbala o kulturní rozvoj oblasti, již v roce 1872 byla při ní zřízena "sbírka starožitností" - základ místního muzea. Publikoval a přednášel pro odborníky i veřejnost. Spektrum jeho zájmů bylo velmi široké. Vedle Besedy zřídil i "občanskou záložnu", která se stala oporou při vlasteneckých podnicích vedoucích ke zvelebení města. Místní občané mu důvěřovali a roku 1884, tedy před 115 lety, byl zvolen třebenickým starostou. I pak šel příkladem. Na vlastní náklady nechal vysázet stromořadí a zřídit středem obce chodník (s něčím podobným se dnes nesetkáme). Podílel se na vzniku "První české akcijní továrny na zužitkování plodin", a tím na zajištění živobytí pro mnoho místních zemědělců a sadařů.

Krátce před svou smrtí v létě roku 1901 pronesl poslední bojovný projev proti germanizaci českého pohraničí na veřejné schůzi Hospodářsko-politické jednoty pro Litoměřicko a Třebenicko. Dovolím si jen krátkou ukázku z úvodní části jeho projevu, jejíž aktuálnost byla a je v tomto století s výjimkou krátkých období stále aktuální:
"V našem milém Rakousku, a tudíž také v Království českém jest nakupeno tolik politické mizerie, že všichni s horoucí touhou očekáváme toho Mesiáše, který by nás z té kruté tísně a z těch nekonečných zmatků vyprostil. My Čechové můžeme vším právem jednou před soudnou stolicí Nejvyššího si žalovati na zlý osud, jaký nás stíhá po celou dobu našeho bydlení a žití v této zemi. Ačkoli nám byla dána ve vlastnictví krásná a bohatá země, mající všechny podmínky ku šťastnému žití, předce nám nelze říci, že bychom byli šťastnými. Táži se Vás, velectění páni, táži se celého národa, zda jste šťastnými. A jsem přesvědčen, že mi jednohlasně odpovíte: Nejsme šťastnými, protože postrádáme svobody a volnosti, protože se nám nedostává samostatnosti a rovnosti a předce jsme my Čechové původními bydliteli této země, předce žijeme ve vlastním domově, na vlastní půdě po našich praotcích zděděné, žijeme v zemi, kterou naši předkové kolikrát svou krví skropili, kterou ve vítězných bojích proti nepřátelům hájili a slavně obhájili."

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 11.4.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Oceňuji, že slovo vlastenectví se ocitlo mimo rank urážlivých nadávek - Jaroslav Šebek
Výborný článek, děkuji za něj - M. Spinka
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena