Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 20:01
Publikováno dne:
9.1.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Šperky s českým granátem (I.)

Mineralogický název granát se objevuje až v roce 1270, kdy ho použil proslulý německý teolog a filozof Albertus Magnus (1193-1280). Odvodil jej nejspíše z latinského slova granum (tzn. zrno), protože granáty se velmi často vyskytují v rovnoměrně vyvinutých (izometrických) zrnech, vtroušených v horninách nebo v náplavech. Podle jiného výkladu mohli jméno odvodit také z latinského “granatum malum”, což je granátové jablko. Pro toto vysvětlení by svědčila i nejčastější, tedy červená barva granátů, jíž se pyšní jak čerstvé květy granátového jablka, tak i barva jadérek plodů této rostliny.

Už Jiří Agricola ve svém spisu De Natura Fossilium (Forben 1546) má více jasno. V knize VI. uvádí, že mladší pisatelé jej nazývají granatus a starší carchedonius. Také již rozlišuje jednotlivé druhy červených kamenů a nedává je všechny dohromady. Agricola nazývá spinel a granát jako karbunkul a rozlišuje je například od rubínu (rubinus). Jako ballagius (balas znamená nejistý) nazývá některé karbunkuly světlejších barev. Název asi odvodil cestovatel Marco Polo (1254-1323) z tehdejšího názvu dnešního Badakšanu Balascia.

Český granát, těžený po staletí na jižních svazích Českého středohoří, byl a zůstal dodnes oblíbeným drahým kamenem. Stále se těží a zpracovává a klasické i moderní šperky s českým granátem jsou vyhledávány a ceněny po celém světě. Po staletí vypěstovaný vkus žádá ve špercích plošné osazení granáty, aby vynikla jejich jiskřivá červeň. Franz Xaver Maxmilian Zippe, správce mineralogických sbírek Vlasteneckého muzea v Praze, označil roku 1836 při jedné své přednášce český granát za nerostný symbol Českého království. Měl pravdu, protože skutečně jde o minerál reprezentující Čechy ve všech světadílech.

Nechejme ještě promluvit Maxe Bauera úryvkem z jeho práce Edelsteinkunde z roku 1909: “Pyrop čili český granát vyznamenává se skvostnou svítivou, tmavě krvavě červenou barvou. Je úplně čistý a průhledný, pokud to tmavá jeho barva připouští. Ten český pyrop je vždy bez výjimky ideálně čistý, jest jediným druhem drahokamů, kde všechny kusy jsou všech přimíšenin a nečistot prosty.” Jde jistě o potěšitelná slova z úst německého mineraloga a znalce drahých kamenů.

[Obr: granatova_celenka.jpg (16198 Bytes)]

České granátové šperky, jak je známe dnes, se vyvíjely po dlouhá desetiletí. Úplným počátkem bylo využívání granátů jako ozdob oděvních. Granát byl nejoblíbenějším kamenem českého lidového šperku během 18., ale hlavně 19. století. Vybroušené a provrtané granáty se našívaly na lidové kroje. Hlavně se používaly na čepce, zapínátka k rukávcům a na sponky ke šněrovačkám. Zasazovaných granátů se využívalo pro ozdobení vlasových spon a hřebenů. Nejoblíbenější byly ale granátové šňůry. Ty nejstarší končily našitím na malé látkové polštářky svazované stuhami. Novější měly i více řad granátů a zdobené mosazné nebo stříbrné uzávěry. Vzácnější byly náhrdelníky ze stříbrných řetízků s tepanými spojovacími články, které byly vyloženy velkými granáty.

Typickým lidovým šperkem často zdobeným granáty byla tzv. zapínátka, stříbrná nebo i cínová, kterými ženy spojovaly konce krojových rukávců. Zapínátka mívala tvar ptáčků (někdy srdíček). Pod ptáčky se tradičně třpytila růžice ze čtyř granátů. Podle mínění etnografů patří tento typ šperku k vůbec nejstarším ozdobám.

[Obr: stare_sperky_granat.jpg (35554 Bytes)]

Až do 16. století nemáme žádné písemné zprávy o použití českých granátů. Artefakty ale existují, namátkou je možno jmenovat rozety z 11. stol., nalezené v Třebenicích, zlatý kříž s rubíny a granáty Otakara II. ze 13. století nebo botický kalich se třemi granáty z loretánského pokladu, který byl vyroben roku 1510.

V době rudolfínské se velmi často setkáváme s českými granáty ve větších zlatnických objektech a hlavně na přepychových řezaných nádobách z křišťálu nebo jiných polodrahokamů. Používány byly také v drahokamových mozaikách bratří Castruciů, rytců drahokamů, pracujících i na dvoře císaře Rudolfa II. Na lemu dvířek jaspisového tabernáklu použil české granáty i nejvýznamnější ze středověkých kamenářů Dionysis Miseroni v roce 1648.

[Obr: ceske_granaty_sperky.jpg (19071 Bytes)]

Během baroka byly granáty používány pro výzdobu nejen liturgických, ale i běžných profánních předmětů (např. příborů nebo psacích souprav). Kvalitními ukázkami takových zlatnických prací jsou lobkovická monstrance z roku 1673 se 192 českými granáty, desky misálu z roku 1696 s monogramem z granátů. V loretánském pokladu jsou ve výšivkách korunek pro sošky Madony a dítěte provrtané granáty s perličkami. V pokladu chrámu Svatého Víta je jihoněmecká monstrance s vinnými hrozny z českých granátů.

Období baroka užívá české granáty i na profánních stříbrnických a zlatnických předmětech. Běžné je zdobené stolní nádobí a náčiní. Ve sbírkách Umělecko-průmyslového muzea jsou např. křišťálové jídelní příbory zdobené granátovými routami nebo šperkovnice a jiné kazety, kde je granát kombinován se stříbrným filigránem.

Skutečný rozvoj výroby granátových šperků nastal až ve druhé polovině 18. století. Důvodem bylo výsadní právo bádenských měst na broušení českých granátů. Až v roce 1762 se podařilo hraběti Kolowratovi získat zákaz vývozu granátové suroviny z Čech. Výsadní právo na broušení tehdy dostalo město Světlá nad Sázavou. O něco později se granáty brousily i v Praze a na Turnovsku. Do Čech byli přizváni zlatničtí mistři z Itálie. Mezi nimi přišel roku 1774 i benátský zlatník Callegari, který se usadil v Turnově. Ten začal tím, že založil obchodní společnost se zastoupením tzv. “faktoriemi” v Lipsku, Frankfurtu a Neapoli. Začal vyvážet nejen šperky, ale i broušené kameny. Jestliže na soupisu turnovských živnostníků z roku 1746 byl uveden pouze jediný zlatník Adam Bárta, pracovalo jich od roku 1774 v Turnově šest a každý z mistrů měl navíc své tovaryše. Výroba šperků (a to hlavně granátových) se začala rozvíjet.

Vlastní slohový vývoj granátových šperků byl nejbohatší během 19. stol. K jejich oblibě přispěl i rozvoj lázeňských měst (Karlovy Vary, Teplice). Lázeňští hosté z ciziny české granáty obdivovali a kupovali. Podíl na tom měla i publicita a zařazení českých granátů mezi světově významné šperkové kameny. Existují doklady o návštěvě ruské carevny ve Vídni v roce 1833, během níž si nakoupila četné granátové šperky. Do Ruska se ostatně vyváželo i množství nezasazených vybroušených granátů. Zahraniční zájem byl stále vysoký, a proto existovaly v evropských velkoměstech Vídni, Paříži, Berlíně a Petrohradě specializované prodejny.

Pro slávu českých granátů je nejvýraznější doba empírová, která znovu přinesla oblibu zdobených šperků z jemných drátků a kuliček (filigránu a granulace). Zastupuje ji náš nejkrásnější granátový šperk, resp. souprava šperků Ulriky von Levetzow, vyrobená do roku 1820, která obsahuje 458 českých granátů. Způsob zlatnické práce je pro období empíru charakteristický. Kameny jsou zasazeny pomocí carglové (kroužkové) techniky. Jde o vybrané velké granáty, pocházející z výskytů v okolí Třebívlic, což bylo panství Ulričiny matky. Ulrika von Levetzow se nikdy nevdala. Žila v letech 1804 - 1899. Byla poslední láskou Johana Wolfganga Goetha. Svým šperkům věnovala místo ve své závěti v roce 1899: “ ... Protože granátům v Třebívlicích již ubývá na významu, považovala jsem se za povinnou věnovat po své matce zděděné klenoty z granátů skutečně v Třebívlicích nalezených, které obsahují: 1 náhrdelník o pěti šňůrách s 334 granáty starého broušení s krásně zpracovaným zámkem ve zlatě s granátem uprostřed; 2 náramky, každý tříšňůrový se 121 granáty a stejným zámkem jako náhrdelník; 1 stejně zpracovaný prsten s 1 velkým granátem; 2 náušnice, každá se 2 granáty; všechny tyto klenoty uložené v pouzdře k tomu určeném - jako stále trvající památku - tím způsobem, že těchto granátových šperků může používat ten, kdo je majitelem panství Třebívlic, že však každý majitel těchto šperků je povinen pečovati o zachování šperků a předati nebo zachovati je majiteli, který bude po něm následovati. Kdyby tyto šperky byly jakýmkoliv způsobem ztraceny, je majitel panství třebívlického, za něhož se šperky ztratily, nebo jeho dědicové, povinen složiti 1000 zlatých ve prospěch obyvatel panství...“ V roce 1988 bylo vykradeno muzeum Českého granátu v Třebenicích. Největší ztrátou byly právě šperky Ulriky von Levetzow. Trvalo celý rok, než byly mírně poškozené šperky znovu objeveny. Zloději je uložili v plechové krabici do železničního spodku na trati z Prahy do Ústí nad Labem. Pokud by se šperky nenalezly, znamenalo by to nevyčíslitelnou ztrátu. Dnes jsou dokonale zabezpečeny a v družstvu Granát byla zhotovena jejich věrná kopie. S výrobou se podle fotografií začalo jen několik měsíců po jejich odcizení. Dokončeny byly společně s opravou nalezených původních šperků.

[Obr: souprava_ulriky_lewetzov.jpg (11695 Bytes)]

K výrazné změně ve tvarovém vývoji granátových šperků došlo roku 1856, kdy se začaly granáty upevňovat ve šperku pomocí drobných stříbrných nýtků (štiftlí). Touto metodou, kterou začal jako první používat pražský zlatník Kolba, lze zasazovat i poměrně drobné granáty k rovnoměrnému posázení celé plochy tak, že připomíná dláždění (byla také označována jako “pavé”). K zasazování se používaly routové výbrusy. O dalším vývoji granátového šperku v Čechách se dovíme příště

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 9.1.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Největší český granát - 2.1.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena