Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 20:00
Publikováno dne:
5.4.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Zloději zelených koní

Soudě podle názvu očekával by člověk průměrnou detektivku. Přiznám se, že číst něco podobného bych pokládal za ztrátu času. Nicméně o román Jiřího Hájíčka jsem se začal zajímat ve chvíli, kdy jsem se (shodou okolností v Blesku) dočetl o tom, že jde o příběh ze života ilegálních hledačů vltavínů. Důvodem tohoto mého zájmu byla vzpomínka na průzkumné práce, které jsem realizoval v sedmdesátých letech jako geolog podniku Geoindustria Praha, a nový vstup vltavínů mezi nerostnou elitu díky šperkům vyráběným v té době v turnovském družstvu Granát. Zájem veřejnosti o tyto záhadné sklovité útvary vyvolaly i mé popularizační články, které byly impulsem pro mnohé novináře. Pár dní mi trvalo, než jsem román získal a mohl se s ním seznámit. Musím přiznat, že mně třiatřicetiletým jihočeským autorem sestavený příběh zaujal. Je jisté, že problematiku zná (uvádí, že román psal v Týnu nad Vltavou, odkud byly shodou okolností v roce 1878 vltavíny poprvé popsány a kde mají v místním muzeu důstojnou expozici). S románem lze konfrontovat můj závěr článku Vltavín — český drahokam, o škodách na přírodě způsobených divokými „sběrateli“, uvedený 22. září loňského roku na Novinkách.cz.

Děj Zlodějů… je zasazen do období několika let před a potom po roce 1990, tedy do období největšího zájmu sběratelů i „sběratelů“ o vltavíny. Svou roli patrně sehrály v tomto čase zlatokopecké snahy v době přechodu ke kapitalismu. Chování protagonistů je popisováno tak, že se zdá, že alespoň části příběhu mají konkrétní vzory.

Uvádět na tomto místě děj by bylo vůči čtenářům nefér. Nicméně zde je kratičká ukázka: „…prohluboval jsem boční chodbu, kterou on začal. Hlína tady byla mnohem lepší než na předešlé štaci, lépe se kopalo, byla písčitá a vltavíny, rozežrané kyselými podzemními vodami, měly tak hlubokou a jemnou skulptaci, že tvořila pichlavé hroty: ne nadarmo se říkalo takovým tvarům ježci, kolikrát jsme se o ně i při opatrném vyprošťování z půdy popíchali do krve. Ale stálo to za to, i Kačmar už věděl, že za podobné kousky dostane nejvíc peněz…“

Autorovo střízlivé konstatování umožňuje identifikovat nejen jednotlivá místa (hlavně Jindřichova Hradce a některých vltavínových výskytů), ale dokonce i rysy jednotlivých osob, v románu vystupujících. Je dost možné, že některým Jihočechům se vylíčení divokého „zlatokopeckého“ života líbit nebude. Nicméně čtenáře, a zvlášť pak ty, kteří patří do široké obce sběratelů minerálů, napínavé vyprávění určitě zaujme, a to je také důvodem, proč o něm píšu.

Román Jiřího Hájíčka vytisklo v roce 2001 vydavatelství Host v Brně za podpory Nadace Obce spisovatelů. Jde již o autorovu druhou knihu. V knihkupectvích jej dostanete za doporučených 139,– korun.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 5.4.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Vltavín - český drahokam - 22.9.2000
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena