Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 20:00
Publikováno dne:
12.6.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Baronka Ulrika von Levetzow (1804—1899)

[Obr: von_levetzow.gif (3293 Bytes)]
Žena, která dodnes zůstala symbolem romantismu devatenáctého století. Narodila se 4. února 1804 v Lipsku. Její matce Amálii bylo v té době 16 let. Po svém otci, hraběti Joachimu Otto Ulrichovi von Levetzow, rytíři Maltézského řádu, byla Ulrika von Levetzow meklenburskou šlechtičnou. Celý svůj život spojila s devatenáctým stoletím. Paní baronka ale nebyla jen romantickým symbolem, byla všestrannou renesanční osobností.

Jak je obecně známo, jako sedmnáctiletou šlechtičnu si ji ve svých 72 letech oblíbil německý básník a současně dvorní rada, tedy vysoký státní úředník, Johann Wolfgang Goethe. Během svých opakovaných pobytů v Čechách s ní trávil většinu času. Věnoval jí dokonce jednu ze svých nejkrásnějších básní, tedy Elegii. Ulričini rodiče nebyli přátelstvím dcery a starého básníka nadšeni, nicméně fakt, že Ulrika odmítla všechny své nápadníky a prožila neprovdána většinu svého života na zámku v Třebívlicích, dal vzniknout legendě o nenaplněné lásce k německému básníkovi. Na zámku v Třebenicích, kde 13. listopadu 1899 ve svých 95 letech zemřela, jí v současné době připomíná vkusná muzejní expozice (stejně jako v muzeu v Mostě).

Větší část svého dětství prožila Ulrika von Levetzow v Sasku. Léta dospívání pak strávila ve francouzském Štrasburku. Skutečný domov nicméně nalezla až v Čechách, kam přišla společně s matkou a jejím třetím manželem. Svého nevlastního otce, kterým byl hrabě František Klebesberg, měla velmi ráda. Právě od něho se naučila milovat český národ. V dospělosti se stala dobrodinkou celého kraje. V Třebívlicích založila přádelní školu a společně se svou sestrou učila české dívky ručním pracím. Podílela se i na založení prvního útulku pro bezdomovce v Praze. Tento útulek dlouhodobě podporovala a získala za to dokonce v roce 1879 od společnosti „Der prager Asyl-herein“ děkovný diplom.

O přírodní vědy se zajímala také díky svému nevlastnímu otci. Patřil k zakladatelům Národního muzea v Praze a se svými přáteli se účastnil i výzkumných prací. Již jako mladé děvče sledovala Ulrika díky tomu (společně s Goethem a českými přírodovědci) výzkumy nejmladší české sopky, tedy Komorní hůrky u Františkových lázní. Národnímu muzeu později předala nejen odbornou pozůstalost po svém otci, ale i četné vlastní dary. Již roku 1868 byla jmenována činnou členkou muzejní společnosti. Současně byla oceněna i ve zprávě přednesené v témže roce na valném shromáždění Společnosti Muzea Království českého. Sblížila se s českým prostředím natolik, že ve stáří zalitovala, že „doba jí nevnukla potřebu naučit se dokonale zvučnému, bohatému jazyku lidu, s nímž splynula její duše“.

Třebívlické panství bylo hlavní oblastí výskytu českých granátů. Pro nás je pojmem granátová souprava, kterou získala Ulrika od své matky. Pro český granát je slohově nejvýraznější doba empírová, která znovu přinesla oblibu zdobených šperků z jemných drátků a kuliček (filigránu a granulace).

Souprava šperků Ulriky von Levetzow byla vyrobena v roce 1820 ze čtyřsetosmapadesáti českých granátů. Kameny jsou zasazeny pomocí carglové (kroužkové) techniky. Jde o vybrané velké granáty, pocházející z výskytů v okolí Třebívlic. Svým šperkům věnovala místo i ve své závěti 1899: „...Protože granátům v Třebívlicích již ubývá na významu, považovala jsem se za povinnou věnovat po své matce zděděné klenoty z granátů skutečně v Třebívlicích nalezených, které obsahují: 1 náhrdelník o pěti šňůrách s 334 granáty starého broušení s krásně zpracovaným zámkem ve zlatě s granátem uprostřed; 2 náramky, každý tříšňůrový se 121 granáty a stejným zámkem jako náhrdelník; 1 stejně zpracovaný prsten s 1 velkým granátem; 2 náušnice, každá se 2 granáty; všechny tyto klenoty uložené v pouzdře k tomu určeném - jako stále trvající památku - tím způsobem, že těchto granátových šperků může používat ten, kdo je majitelem panství Třebívlic, že však každý majitel těchto šperků je povinen pečovati o zachování šperků a předati nebo zachovati je majiteli, který bude po něm následovati. Kdyby tyto šperky byly jakýmkoliv způsobem ztraceny, je majitel panství třebívlického, za něhož se šperky ztratily, nebo jeho dědicové, povinen složiti 1000 zlatých ve prospěch obyvatel panství...“

Po smrti Ulriky von Levetzow bylo panství roku 1900 prodáno potomkem Ulričiny sestry Berty, Adalbertem Rauchem, městu Most. Město předalo část pozůstalosti svému muzeu, které se o materiály stará dosud. Šperky byly počátkem padesátých let zapůjčeny do muzea Českého granátu v Třebenicích. V roce 1988 bylo ale toto muzeum vykradeno. Největší ztrátou byly právě šperky Ulriky von Levetzow. Trvalo celý rok, než byly mírně poškozené šperky znovu nalezeny. Opraveny byly v družstvu Granát. Současně byla pro Muzeum českého granátu v Třebenicích zhotovena jejich replika.

Šperky se vrátily do Mostu v roce 1991. Je paradoxem, že v Mostě nebyly nikdy vystaveny. K výjimce došlo pouze 19. května 1998, a to během slavnostní vernisáže, věnované otevření stálé expozice, jež je zaměřena na život baronky Ulriky von Levetzow. Byl tím splacen dluh této romantické postavě devatenáctého století. Životu paní baronky je věnován i velmi kvalitní katalog. Pod názvem Ulrika Lewetzowová vyšlo v roce 1991 beletristické zpracování nejromantičtějšího úseku barončina života, kdy se tehdy šestnáctileté Ulrice dvořil dvaasedmdesátiletý Goethe. Autorkou je Eva Hofmannová a knihu vydalo knihkupectví „U Podléšky“ v Božkově.

Domnívám se, že je vhodné doplnit stručné údaje o životě baronky Ulriky von Levetzow právě úryvkem z veršů proslulé Elegie, kterou jí starý zamilovaný básník Johann Wolfgang von Goethe věnoval.

Hle, z hustých mraků paprsky se mihly,
zjev andělský se vznáší v třpytu par,
je hebký, lehký, zářivý a štíhlý –
a poznáváš? má její světlý tvar;
tak vzdušně při tanci se nadnášelo
to její ze všech nejvzdušnější tělo.

Leč na chvíli jen smíš se odvážiti,
bys v rukou místo ní měl fantóm vzduchu;
zpět do srdce! tam lepší obraz zříti,
tam tvar svůj střídá v proměnlivém ruchu;
tam jediná se ve stu podob vznáší
a každou změnou dražší je a dražší.

(český překlad Otokar Fischer)

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 12.6.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Šperky s českým granátem (I.) - 9.1.2001
Největší český granát - 2.1.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena