Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:45
Publikováno dne:
21.8.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Jací jsme byli po srpnu 1968

Jde o trochu zvláštní vzpomínku. V noci z 21. na 22. srpna 1968 jsem napsal text, který byl po roce zhudebněn díky časopisu TRAMP, ale který zároveň znamenal v roce 1969 konec jeho vycházení. První okupační den 21. srpna jsem ale strávil v Praze. Neměl jsem v práci stání, ale disciplinovaně jsem nahlásil, že si beru dlouho odkládanou dovolenou. Musím se přiznat, že jsem byl vojenskou akcí Varšavské smlouvy šokován. Politický vývoj od ledna jsem vnímal jako cestu ke svobodnější a spravedlivější společnosti. Věřil jsem tomu, že Československý vývoj je skutečně věcí nás Čechů a Slováků a že platí Brežněvova slova, která reprodukoval po návratu z jednání v Čierné při Čope Josef Smrkovský, „eto vaše dělo“.

Byl jsem na Staroměstském náměstí, kde ruské kanóny stály pod výstavním sálem označeným transparentem „Sovětské umění dvacátých let“. Byl jsem na Václavském náměstí, kde mluvil Emil Zátopek a kde jsme vzdávali čest vlajce zkropené krví prvních mrtvých. Tam někde jsem zaslechl úryvek hovoru: „…je jich pět na jednoho a přepadli nás v noci jako zločinci“. Ta věta mi bzučela v hlavě a nechtěla zmizet. Dlouho po půlnoci, když jsem se vrátil domů, jsem napsal první verš: Jich bylo pět a ve zbroji / pět jednoho se nebojí. Nad ním jsem seděl jen několik málo minut a pak jsem napsal celý text:

Já nebyl rváč
a byl jen sám
Proto teď tady umírám
a krev mi teče z mnoha ran
Jich bylo pět a ve zbroji
pět jednoho se nebojí
Svou cestou šel jsem zvečera
Šťasten si hvízdal do šera
já na zlatou jsem žílu pad
Věděl o tom můj kamarád
On první nůž si ostrý vzal
a na ostatní zavolal
On první po mně nožem ťal
zezadu — skrčen v stínu skal
Jich bylo pět a ve zbroji
pět jednoho se nebojí
On jediný viděl můj žal
já toho jsem se nenadál
že o život mne připraví
kamarád — přítel bývalý
Teď ležím v prachu krvavým
maso kojotům hladovým
Krev uniká mi z mnoha ran
a já tu zvolna umírám
Jich bylo pět a ve zbroji
pět jednoho se nebojí
Já nebyl rváč a byl jsem sám

Text jsem doplnil názvem Píseň zlatokopa Jimma a poslal jsem jej do časopisu TRAMP, který byl vydáván v Ostravě. Psával jsem tam občas pod jménem Ivan Tundra (ten poetický pseudonym jsem převzal po svém otci přispěvateli do prvorepublikového TRAMPA). Dlouho se nic nedělo. Postupně se normalizovalo a od dubna 1969 začali mít lidé i strach. Ještě ale existovali lidé, kteří se pokoušeli vyburcovat společnost z letargie. Takoví byli i v redakci TRAMPA. V červnu 1969 vyhlásili soutěž na zhudebnění mých slov, která nepatrně upravili, z pěti udělali šest. Každý ale věděl, o co jde. Soutěž měla formálně skončit v červenci. Neskončila, byl posunuta do srpna a v červenci bylo v redakčních zprávách uvedeno:

Termín uzávěrky soutěže na melodii k „Písni zlatokopa Jimma“ prodlužujeme do konce srpna. Někteří autoři si však ulehčují práci: zjednodušují rytmus písně a místo „bylo jich šest a se zbrojí“ upravují na „bylo jich sedm a se zbrojí“. Trváme na původním počtu.

[Obr: vyhdnoceni_souteze_tramp.jpg (65963 Bytes)]

Cenzoři si toho nevšimli a tak došlo ještě k vyhodnocení soutěže. A tak v srpnu 1969 na protest proti okupaci vznikla nová trampská písnička. Autorem vyhodnocené melodie byl muzikant, který se představil jako Ove Littul, na druhém místě skončil Mirek Voborník a třetí byl Milan Šebesta. Potěšilo mne to. Poslal jsem následující měsíc, tedy v říjnu, do redakce dopis se žádostí o kontakt s vítězem soutěže. Odpovědi jsem se ale už nedočkal, vlastně dočkal oklikou. Písničku mi připomněl při výslechu na StB v Mladé Boleslavi vyšetřovatel v roce 1970, to už o mně Rudé právo psalo, že jsem antikomunista, a můj další osud byl nalinkován.

Z redakce TRAMPA mi už nikdo odpovědět nemohl. Cenzoři komunistického režimu byli po demonstracích 21. srpna 1969 velice aktivní. Časopis Tramp si to za Písničku zlatokopa Jimma odnesl. Číslo s notovým záznamem bylo poslední, které vyšlo. Paradoxní je, že já se s autorem hudby nikdy nesetkal, a tím pádem ji v jeho podání ani nemohl slyšet. Kdyby se našli pamětníci, byl bych vděčen za kontakt s Ove Littulem.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 21.8.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena