Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 22:09
Publikováno dne:
12.12.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Shoďte bombu jménem funk!

Funk je dnes snad nejfrekventovanější slovo na hudební scéně a být funky patří k módě. Nic na tom, že je tomu tak již skoro třicet let. Jaké jsou kořeny stylu, který velkou měrou ovlivnil tvář současné hudby a kdo jsou včerejší a dnešní funkatýři? A co to vůbec znamená „funk“?

[Obr: bootsy.gif (16479 Bytes)]
Tak nejprve pro začátek: ptát se, co je to „funk“, může jen úplný začátečník. Kdosi prohlásil, že popsat funk je stejně těžké jako popsat orgasmus, obojí patří do sféry, kde slova selhávají a ustupují čirému zážitku. A kdosi další řekl, že nikdy nepochopíte, co funk je, dokud ho sami nemáte. Jisté je, že funk jako hudební styl má nezastupitelné místo v dějinách moderní populární hudby a těžko si bez něj můžeme představit hip hop, dnešní R&B a velkou většinu klubové scény, tu, na níž se hrají breakbeaty (trip hop, drum’n bass, 2step). A to jsem ještě nezačal mluvit o poselství funku, které překračuje hudbu — o tom funku, který se pro mnohé stal životním stylem. Protože je to dost široké téma, rozhodl jsem se rozdělit ho do dvou článků. V tom, který jste právě začali číst, se budeme zabývat vznikem a nejslavnějšími lety funku, v tom druhém se podíváme na stopy, které zanechal v hudbě od osmdesátých let až do současnosti. A pro ty, kteří se nepřestávají ptát, co je to funk, tu mám jednu definici, která je střídavě připisována Jamesi Brownovi a Bootsy Collinsovi. Když se jednoho z nich zeptali, co je to funk, on odpověděl: „Funk je joint ubalený v toaletním papíru.“ Pomohlo vám to nějak?

Funk je neodmyslitelně spjat s černošskou komunitou v poválečných Spojených státech, což ale nemusí znamenat, že každý funkatýr musí být černoch (a za týden uvidíte, že bílých funkatýrů je také dost). Jeho kořeny bychom našli v tradičních černošských hudebních formách, jako jsou blues nebo gospel. Hudba samozřejmě patří neodmyslitelně k životu amerických černochů. Společný zpěv je dokonce jednou z nejdůležitějších součástí bohoslužby, kdo někdy v životě slyšel zpívat gospelový sbor, potvrdí mi obrovskou sílu, která se v této hudbě skrývá. A je to asi právě energická a spontánní chvála Boha v gospelu (paradoxně někde mezi přísným židovsko-křesťanským monoteismem a zcela nekřesťanskou, až pohansky nekultivovanou radostí), ze které se rodí funk. Z gospelu ve funku zůstal extatický zpěv a doprovodné sbory, nové spirituální pomůcky — elektrická kytara a jazzová trubka se staly nejvhodnějšími nástroji k novým způsobům, jak lze chválit Boha. Revoluční kytaristé Sly Stone a Jimi Hendrix jsou proroky hutného zvuku s pevným spodkem (začne se mu říkat „groove“), trumpetista Miles Davis přidává neslýchané inovace a James Brown to všechno korunuje svojí nespoutanou pódiovou šou. Bomba jménem funk je shozena, od té chvíle bude vše jinak.

James Brown alias Funky prezident přichází

[Obr: jb.gif (19150 Bytes)]
Historie funku se začíná psát s Jamesem Brownem. To on je nejčastěji považován za duchovního otce funku, Hendrix a Sly Stone jsou v tomto případě hned za ním. Jeho hudební kariéra, kterou odstartoval v roce 1958 prvním singlem Try It, je jednou z nejzářivějších v hudebním průmyslu vůbec. James Brown vyprodukoval takový počet hitů, že se může směle měřit s Beatles nebo Elvisem, o nic menší není ani jeho vliv na tvář pop music, jak ji známe dnes. Brownův život je příkladem příběhu o tom, jak se ze žebráka stal král (nebo spíš Král). Vyrůstal ve velmi chudé jižanské rodině, ale díky talentu se mu podařilo prorazit v gospelové skupině The Flames. Netrvalo to ani moc dlouho a Jamesovo monstrózní charizma a zuřivá energie udělaly ze skupiny James Brown and the Famous Flames. Pod vlivem Raye Charlese nebo Little Richarda tvrdě pracoval na svém originálním soundu a úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Přišly první singlové úspěchy a v době, kdy Little Richard přestal zpívat (a stal se křesťanem), zaujal James Brown jeho pozici nejžhavější rhythm and bluesové hvězdy.

První velký úspěch zaznamenal v roce 1962 se živou nahrávkou Live At The Apollo. Jeho nahrávací společnost mu odmítla dát peníze na dlouhohrající desku, měla totiž pocit, že by si ji nikdo nekoupil (a to James Brown v té době měl již minimálně pět hitových singlů a jeho turné provázely nejlepší reference). A tak se rozhodl natočit jeden ze svých koncertů v slavném varieté a vydat ho proti vůli nahrávací společnosti King. Následující hit Out Of Sight představil zvuk, který Browna proslavil — pumpující rytmický spodek, divoké dechy a frenetické výkřiky a jekot, jimiž doprovázel svůj zpěv. Dalšími singly, jmenovitě Papa's Got a Brand New BagI Got You (I Feel Good), už vstupuje do historie. Následujících pět let s hity jako Cold Sweat, I Got the Feelin a nebo There Was a Time vládl Brown v černé hudbě neomezeně. Získal si také významné místo v afro-americké komunitě, a když byl v roce 1968 zavražděn černošský vůdce Martin Luther King, byl to Brown, kdo svým poselstvím zabránil eskalaci násilí. Nezapomeňte, že jsme se ocitli přímo v srdci velkých bojů o občanská práva a proti segregaci. Hudba v nich hrála velkou roli. Manifestovala nejen touhu černochů žít v rasově rovnoprávném státě, ale zároveň pomáhala integrovat černošské obyvatelstvo do společnosti. Úspěch rock’n’rollu zrovnoprávnil černošské hudebníky a Brown byl jednou z prvních skutečně velkých popových hvězd černé pleti.

Neúnavný Brown si svůj úspěch tvrdě odpracoval. Jak byl přísný na sebe, tak byl přísný i na svoji kapelu. Traduje se o něm, že byl až despotický vůdce a muzikanti pod ním pracovali jako kolečka dobře seřízeného stroje. Nakonec to vedlo k tomu, že se ke konci roku 1969 rozhodli z jeho rozjetého vlaku vyskočit, ačkoliv měli na jeho úspěchu velký podíl. (Byl mezi nimi i dnes slavný saxofonista Maceo Parker, který později zakotvil ve skupině George Clintona.) Naštvaný a opuštěný Brown se ocitl v těžké situaci. Ze dne na den povolal ze Cincinnati skupinu The Pacemakers, ve které hráli prim dva bratři Collinsov頗 kytarista Catfish a basák Bootsy. Byl to právě Bootsy Collins, kdo měl na Jamese Browna největší vliv. Jeho osobitá rytmická hra na basovku ho pomohla posunout ještě více směrem k rytmickému funku, se kterým v 70. letech zaskóroval hity jako Sex Machine, Make It Funky,Hot Pants, Get On the Good Foot a slavnou desku The Payback. V té době již Brown a jeho kapela produkovali čistou taneční hudbu. Bootsy, který na tom měl největší podíl, s ním vydržel sotva rok, aby se později také přidal ke Clintonovi.

James Brown Is Not Dead!

[Obr: jb03.gif (18636 Bytes)]
Koncem 70. let a v následující dekádě Brownovi štěstí příliš nepřálo. Nedařilo se mu pokračovat ve zvukových inovacích a hudební scénu ovládlo disco. Brown byl zapomenut, ačkoliv bez něj by nikdy žádné disco nebylo (budeme o něm mluvit příště). Teprve nově zrozený hip hop a rap ho vrátili zpátky do sedla. Byl to hip hopový pionýr Afrika Bambaataa, kdo Browna vrátil na scénu, když na singlu Unity ukázal světu muže, jehož nápady sice všichni kradli, ale skoro nikdo ho již neznal. Nové technické možnosti samplingu vzbudily o Browna velký zájem. Dodnes je jeho diskografie patrně nejvybrakovanějším katalogem ze všech. Rytmický pattern z písně Funky Drummer je bezpochyby nejslavnějším samplem všech dob. Z něho se prakticky zrodil hip hop a o několik let později i současné klubové styly jungle, trip hop, drum'n bass i big beat. Na této stránce najdete seznamy interpretů, kteří si od Browna vypůjčili ten či onen zvuk. Funky Drummer má 114 záznamů. A to jsou v něm zcela opomenuty nahrávky z evropské klubové scény 90.let. Jsou zde i další slavné rytmické přechody, tzv. breakbeaty, bez nichž si dnešní hudbu nedokážeme představit.

Moderní hudební forma samplingu udržela Jamese Browna naživu, ačkoliv on sám se spíše pokoušel zničit. Konec 80. let je nejčernější období v jeho životě. Drogové excesy ho několikrát přivedou do konfliktu se zákonem, v roce 1988 pak dokonce do vězení. To když Brown na extázi s pistolí v ruce vykřikoval na kolemjdoucí: „Kdo bez mýho dovolení použil záchod?“ Z původních šesti let si ale „odsedí“ jen zlomek, když je v roce 1991 po dvou a půl letech propuštěn. Málokdo věřil, že se ještě vůbec bude pokoušet o návrat, ale u Jamese Browna těžko můžete cokoliv odhadovat. Znovu se vrhá na obrovské turné a zděšení fanoušci na celém světě ho sledují křepčícího jako za starých časů. V roce 1998 vydává novou desku I'm Back, která, ačkoliv se nedá srovnávat se starými alby, poměrně úspěšně boduje i v žebříčcích taneční hudby. (I nová generace ho miluje a současné hvězdy jako Fatboy Slim, DJ Shadow nebo Coldcut zas a znovu „staví“ na jeho zvuku.) Ještě před rokem se brown v jednom rozhovoru chlubil, že za rok dělá až 150 vystoupení (letos mu je 68 let!). Mimochodem, minulý týden vyšel jeho nový singl, deska a nové turné na sebe asi nenechají dlouho čekat. A jeho recept na neutuchající energii? „Je to jednoduchý. Jím hodně projímadla a piju hodně vody. A hlavně, důležitý je vždycky mít v pořádku vlasy. Když jsou vlasy a zuby v pořádku, zbytek už je jen na Všemohoucím. Amen.“

James Brown je nejdůležitější postavou funku v 60. a 70. letech. V něm se spojuje esence nespoutaného vystupování a masitého rytmického zvuku, kterému se začalo říkat funk. (Slovo funk v angličtině znamená původně „strach“.) Nebyl však jediný, kdo v té době zapisoval dějiny funku. Jimi Hendrix, který měl podobné kořeny jako Brown, přinesl do hry na kytaru virtuozitu a energii, na rozdíl od Browna však byla jeho hudba pomalejší a melancholičtější. Sly Stone se skupinou The Family Stone je další z architektů funku. Jeho hit Stand! a až skoro militantní deska There Is A Riot Goin’ On měly velký vliv na další vývoj. Kool & the Gang, Isaac Hayes, Isley Brothers, Earth, Wind, & Fire nebo Ohio Players jsou další příklady úspěšných mutací zemitého funku. Je to ale jedině George Clinton a jeho kapely Parliament a Funkadelic, kdo se může směle postavit po boku Jamese Browna. Byli to oni, kteří funk jako hudbu transformovali do funku jako životního stylu. Clinton jako geniální mozek za šílenstvím zvaným P-Funk (P jako pure — čistý) je zodpovědný za jedny z nejbláznivějších kousků v dějinách hudby vůbec.

Na počátku byl rytmus — Parliament/Funkadelic

[Obr: parlian.gif (26193 Bytes)]
George Clinton je považován za nejbláznivějšího podivína pod sluncem, jeho divoké taneční kreace, fantastický účes a mimozemské oblečení jsou jen povrch, uvnitř jeho hlavy to bublá originálními nápady. V polovině padesátých let dává holič z New Jersey (všimněte si, jakou roli hrají v dějinách funku vlasy!) dohromady kapelu The Parliaments nazvanou podle jeho oblíbených cigaret. Zbytek dekády a polovinu další kapela pilně koncertuje a na zkouškách v Clintonově holičství pracuje na svém zvuku. Teprve v roce 1967 fromace proráží díky hitu I Wanna Testify, jenže po neshodách s nahrávací firmou ji Clinton oficiálně rozpouští. Okamžitě ale ve stejném složení rozjíždí Funkadelic. Později The Parliaments zase obnovuje, tentokrát jako Parliament a vydává s nimi v roce 1970 desku Osmium.

Sedmdesátá léta jsou ve znamení pokročilé schizofrenie Parliament/Funkadelic, ve které Clinton ordinuje oběma skupinám (ve v podstatě stejném složení) odlišné směřování. Zatímco Parliament hrají syrový funk se spoustou dechů, Funkadelic natáčejí zemité psychedelické desky často s politickým podtextem. Nejpamátnější album Parliament — kaleidoskopická Mothership Connection z roku 1976 — obsahuje nejslavnější hity P. Funk (Wants to Get Funked Up)Tear the Roof Off the Sucker (Give Up the Funk). O rok mladší Funkentelechy Vs. The Placebo Syndrome jim přináší hit Flashlight. Nejdůležitější desky Funkadelic jsou Maggot Brain (1971) a One Nation Under a Groove z roku 1978. V té době již u George Clintona hrají i bývalí Brownovi muzikanti — famózní basista Bootsy Collins a dechová sekce později známá jako Horny Horns — Maceo Parker a Fred Wesley.

[Obr: b04y.gif (10663 Bytes)]
Období mezi léty 1972 a 1978 je považováno za zlatá léta P-funku. Snad ještě více než desky je proslavila živá vystoupení. Na dlouhých koncertech Parliament a Funkadelic předvádějí intenzivní pódiovou šou plnou nekonečných jamů, během kterých se na pódiu pohybovalo až třicet hudebníků. Při tak monstrózní kosmické párty hrály vždy důležitou roli legendární funky rekvizity. Od bizarních oblečků, vysokých bot s výfuky místo podpatků a fantastických hudebních nástrojů se Clintonova sebranka dostala až k sestrojení makety obrovské kosmické lodi, která se snesla na pódium během písně Mothership Connection. Z ní pak vystoupil Clinton jako Dr. Funkenstein, jenž přišel zachránit lidstvo. Inspirován kreacemi Davida Bowieho a glam rocku vymyslel Clinton vlastní náboženství funku a mytologii plnou kosmických postav, které jako kdyby vypadly z nějaké tuctové sci-fi. Jednotlivé příběhy pak vyprávěl na deskách svých skupin.

Funky náboženství je natolik fascinující věc, že stojí za to se u ní na chvíli zastavit. Hlavní postavou funky mýtu (desky, komiksy a koncerty) je Dítě hvězd (Star Child), který funkatizuje vesmír tím, že ve věcech probouzí životadárnou sílu funku. Jde o nefalšovaný moderní mýtus někde na pomezí brakové sci-fi a polyteistických afrických kultů a odráží se v něm také celá řada konkrétních amerických reálií 60. a 70. let. Ústředním motivem je boj Dítěte hvězd s králem nudy Funk D’Voidem, který vysává vesmírnou sílu (funkentelechii) tím, že falšuje funk. Star Child je jedním z klonů, kterými vesmírný poutník, šílený vědec a potomek funkoidního lidu, jehož jméno zní Dr. Funkenstein, zaplňuje vesmír. Díky mocné zbrani — Bop Gun, kterou pro něj Funkenstein vyrobí, přinutí nakonec po dlouhém boji na souši, ve vodě i vzduchu Star Child pruďase D'Voida a jeho spojence k tanci, a připraví tak návrat posádky afronautů z mateřské lodi na Zem. Celý příběh je samozřejmě spletitější a můžete si o něm přečíst třeba zde.

[Obr: parl.gif (17200 Bytes)]
Funk je — vzato trochu obšírněji a bez všech dekorací — ve své podstatě revoltou proti zmechanizovanému způsobu života technické civilizace, která dokonale ovládla člověka a vnutila mu umělé touhy. Živočišná radost, kterou je hudba prosycena, syrová sexualita a spontánnost jsou samotnou antitezí moderního „západního“ rozumu. První pravidlo funku zní: „Pohni zadkem, a tvoje hlava tě bude následovat“. (Druhé pravidlo je: „Není žádné další pravidlo.“) Star Child a jejich vibrační Bop Gun, kterou funkatizuje vesmír, přišli proto, aby dali znovu smysl životu. Funk je revolta proti všemu zapšklému a zatuchlému. Je o rozkoši a radosti ze života. Z toho je jasné, že poselství funkatýrů rozhodně neztratilo svoji relevanci ani dnes, ba právě naopak. Na jedné desce Clinton v převleku Dr. Funkensteina vykřikuje: „Nejsem z vašeho světa, ale nebojte se mě. Nic vám neudělám. Pujčte mi svoji funky mysl a já si s ní budu hrát. Protože nic není dobrého, dokud si s tím nehrajete. A všechno, co je dobré, je i neslušné.“ Funk je o hře a také o síle nebrat sám sebe vážně. Ten, kdo improvizuje, má funk, protože pravou demonstrací funku je volná improvizace (a nejen hudebního) jamu. Když jste už zkusili všechno, ale pořád se vám zdá, že prohráváte, Dr. Funkenstein má radu: „Funk It!!“

Na počátku 80. let Clinton díky podivným machinacím právníků ztrácí práva na jména Parliamentu i Funkadelic a je nucen rozjet třetí skupinu — George Clinton & The P-Funk All Stars. V té době už s ním ale nehraje ani Bootsy, ani Horny Horns (všichni rozjeli vlastní kariéru). Deska Computer Games s hitem Atomic Dog má solidní prodej, a Clinton tak v podstatě jako jediný funkatýr dokáže přežít 80. (discoidní) léta s určitou důstojností. Podobně jako u Jamese Browna jsou všechny jeho desky počínaje diskem a hip hopem rozsamplovány až na půdu. (Zde najdete seznam zlodějů.) Ale teprve generace 90. let plně doceňuje jeho vliv na moderní hudbu. Od Red Hot Chili Peppers a Primus přes Prince a Primal Screem až po Outkast přicházejí nabídky ke spolupráci a Clinton se vrací do pozice uznávané autority černošské hudby. V roce 1995 Parliament vydávají desku Dope Dogs a Clintonovy P-Funk All Stars se o rok později vrací s T.A.P.O.A.F.O.M. a hitem If Anybody Gets Funked Up . V polovině 90. let dokonce koncertuje za velkého zájmu i u nás v Praze.

Kde skončila mateřská loď?

[Obr: nmother.gif (19634 Bytes)]
Když se v 80.letech dostal Clinton do finančních problémů, byl nucen se zbavit většiny slavných rekvizit, s nimiž brázdil Ameriku. Kosmická loď a další vybavení pro pódiovou šou skončilo kdesi v Marylandu v garáži rodičů jednoho z promotérů společnosti Tigerflower & Company. Po nějakém čase se matka onoho chlapíka rozhodla, že ten nepořádek musí pryč, a její syn tak musel fungující vybavení rozprodat místním barovým skupinám. Slavnou kosmickou loď dokonce vyhodil na skládku. Symbolicky tak končí jedna éra funku. Ve stejné době si Clinton a Bootsy vydělávali na živobytí účinkováním v reklamách na pivo, počítače a hamburgery od Burger King. „Prodával jsem se, jako se prodávají děvky,“ řekl k tomu nedávno Clinton. Kosmická loď je na skládce a afronauti v televizních reklamách, prazvláštní doba! Jenže poselství funku není zapomenuto. Ale o tom si řekneme až příště…

A než se rozloučíme, dovolte mi jednu otázku: Jak jsou na tom dnes vaše vlasy?

Konec první kapitoly. Pokračování za týden (mimo jiné si posvítíme na Prince, vliv funku na hip hop a současnou klubovou scénu, představíme si deset největších současných funkatýrů a deset nejvíce defunkatizovaných osob vesmíru).

Karel Veselý (vesely.karl@seznam.cz) - 12.12.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

funkoidní stránka
další vynikající funkatýrská stránka
a faq o funku
neoficiální stránka G.Clintona
oficiální stránka G. Clintona


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Dvě věci - Vojta
Len tak dalej :-) - dez
Tesim se na pokracovani! - Martin
Karel Veselý
Když se ho zeptali, co je to funk, on odpověděl: „Funk je joint ubalený v toaletním papíru.“

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena