Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:56
Publikováno dne:
8.1.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží II

Když jsem do Novinek vkládal svůj příspěvek Trocha poezie neublíží, nevěděl jsem, jaké na něj budou reakce. Musím se přiznat, že jsem si myslel, že počítačová generace je spíš materialisticky realistická než poetická. Přiznám se také, že mne potěšilo, když jsem zjistil, že přece jen ještě existuje celá řada lidí, pro které není poezie něčím mrtvým a suchopárným. Reakcí i ukázek přišlo několik desítek a stále ještě docházejí další. Je sice pravdou, že úroveň textů je rozdílná, některé byly možná jen pouhou provokací, ale více než polovina je skutečnou poezií. Na tomto místě jen připomenu, že napsané verše jsou vizitkou svého autora, a proto by se v nich neměly objevovat gramatické chyby (o hrubkách už ani nemluvě).

K formě se budu vyjadřovat někdy příště. Dnes jen připomenu slova Jaroslava Seiferta, která mi řekl před více než třiceti lety, když prohlížel mé milostné verše: „Důležité je nenechat se otrávit. Těch, kteří budou prskat, je vždycky více než těch, kteří báseň pochválí. Celý problém není ve psaní jako takovém, ale v tom, co chceš a potřebuješ sdělit. Pro myšlenku se forma vždycky najde. Potíž je s těmi, kteří nemají co říci, a vydávají se za krasoduchy.“ Věřím, že tato slova, která mi pomáhala při psaní, mohou pomoci i vám, kteří cítíte potřebu sdělit své myšlenky a prožitky.

Nyní se ale vrátím k došlým básničkám. Po prvním přečtení jsem si texty rozdělil do tří námětových skupin. Odpovídají životním zkušenostem a problémům či obecnému bilancování života a jeho náplně.
Nejrozsáhlejší skupinou jsou osobní vyznání, jde o skutečně širokou škálu lyrických textů — od zamilovaných až po filozofující. Druhou skupinou jsou texty angažované, možno říci politické. Vzhledem ke svým zkušenostem z uplynulých let komunistické totality oceňuji autorské myšlenky, protože potřeba vyjádřit vlastní názor je (i v těch formálně méně obratných) evidentní. Do samostatné třetí skupiny jsem zařadil žertovné texty a hříčky (snaha o nadhled nevychází vždy, jde o téma zachytitelné obtížněji než ta předchozí).

Rozhodl jsem se napoprvé vybrat ukázky tak, aby pokryly všechny tematické okruhy. Nadále bude výhodnější věnovat se určitému tématu např. tomu nejčastějšímu, tedy loučení se s láskou (slibuji pro příště, velmi hezkých textů je řada). Dnes tedy první autorské ukázky.

Osobní vyznání od Radany Štočkové mne zaujalo mezi prvními ohlasy svou bezprostředností. Lituji, že poslala jen tyto verše:

Já toužím poznat všechny světy
mé dny jsou pestré jako květy
všech barev, co představit si svedu.
Jedny jsou z cukru, druhé z jedu

Ty květy trhám beze studu
chci poznat všechno, jen ne nudu
dobrá je každá zábava
Bůh dvakrát šanci nedává

Zajímavé jsou i verše Martina Kříže nazvané LSD

A stokrát jsme se ohlédli v návalu bezmoci
A stokrát nás plamenná ruka zvala dál
A stokrát jsme uposlechli
A stokrát se vraceli zpět
Všechno marně
Kdo jednou otočí klíčem k poznání,
JE NAVŽDY ZTRACEN

Věřím, že i ti největší lyrikové snesou na tomto místě ukázku z angažované tvorby Pavla Semely. Jde o úryvek z básně nazvané Smutné poznání:

Kde jsou ty ideje
jednoho národa
kterými nakrmené zástupy
uvěřily
a provolaly slávu
progresivním komediantům
kteří se rychle dokázali zbavit
několika bláznivých idealistů
nebezpečných jim tím
co mysleli vážně

Kde všude jsou
členové rudého uskupení
sahající po majetku a moci
Tak jako dřív
jen — již bez rudé knížky
nečekali
A proto
ruku v ruce
se dnes smějí
z tepla kanceláří
Jsou nejlepšími kapitalisty
čelem k masám

Všichni ti významní bankéři
podnikatelé a politici
jsou schopní všeho
co vede k osobnímu prospěchu
Jsou to stále jedni a ti samí
soudruzi a soudružky
jsou úspěšní a smějí se
čelem k masám

Vážně, ale i v žertovném tónu píše své texty, které mají svou poetiku a uplatnily by se jako texty písňové, Jiří Vondráček:

Tonda jede domů
Alejí plnou stromů
Však najednou, ouha
Uprostřed cesty strouha
Spadnul nebo ne?
To my nevíme

Snad dojel až k plotně
Co stojí v tom domě
Nebo skončil v hospodě
Díky šťastné náhodě

Začíná Nový rok, a tak na úplný závěr ještě PF 2002:

Mozaika dnů
už vyplnila
do posledního místečka
napjatý rám
Další rok
převzaly dějiny
pro obrazárnu života
Zatím co
nekonečná chodba času
připravila ten další
který ožívá
s půlnočním přípitkem
třistašedesátpětkrát
den po dni
novými střípky
další mozaiky

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 8.1.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží - 14.12.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Lenin - Antonín Voříšek
Ivan Turnovec
Potíž je s těmi, kteří nemají co říci, a vydávají se za krasoduchy.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.8 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena