Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 22:07
Publikováno dne:
9.1.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Shoďte bombu jménem funk! — část 3.

[Obr: daft.gif (14484 Bytes)]
V závěrečném dílu funky trilogie se podíváme na situaci v 90. letech. Funk se nám v době, kterou i ti nejzapomnětlivější z nás ještě pamatují, rozrostl do pěkné květinky. Ta byla zasazena v 70. a 80. letech, kdy se zrodil hip hop a elektronická hudba. Kapely na jedné straně Atlantiku v sobě nesou semeno funku a dnes jsou vedoucí silou na hudebním poli. Když k tomu připočteme ještě stálý vliv funku v rockové hudbě, musíte uznat, že v 90. letech jsme ho měli větší než malé množství. Navíc ovšem slovo funk prodělalo obrovskou inflaci, funky je (nebo chce být) dneska snad úplně každý. Vydejme se tedy nyní na přehlídku bohaté úrody, k níž jsem tentokrát připojil i malé ochutnávky těch nejlepších vzorků.

Násilí není funky

[Obr: rundmnc.gif (14517 Bytes)]
Hip hop vznikl jako svébytná forma hudebního a orálního projevu, od počátku spjatá s černošskou komunitou. Roli "tlampače" černé kultury přejímá v 80. a hlavně v 90. letech od funku, hudebně mu ale zůstává od samotných počátků mnohé dlužen. Byly to rytmické funky desky, které DJové roztáčeli na prvních parties v Jižním Bronxu a do nichž začali pionýři rapu (Kool Herc and The Herculoids, The Last Poets) vsazovat svoje rýmy. Brzy se objevili i první hiphopoví producenti, a těm technický vývoj umožnil bez problémů loopovat (tj. pouštět pořád dokola) jednoduchý beat, obyčejně vysamplovaný z nějaké desky Jamese Browna nebo George Clintona. Afrika Bambaatta nebo Grandmaster Flash (fotka) se nikdy netajili tím, že pro ně byl funk zdrojem, ze kterého tekly nápady. Kromě něho ovšem také dub, motown soul nebo německá elektronika.

V 80. letech se hip hop stal hlavně v USA velmi populární. Patřilo k němu i graffiti a breakdance - dohromady vytvořily barevnou pouliční kulturu. Až teprve koncem této dekády se v hip hopu začíná objevovat silný sexismus a násilnická póza. To jsou věci, které z funku samotného nemohly nikdy vzejít. Místo estetiky kosmických lodí tu teď jsou pouliční přestřelky. Objevují se Public Enemy s ostře politickými texty, NWA (mezi nimi mimo jiné dodnes klíčová postava scény Dr. Dre, Ice Cube nebo zesnulý Easy E) jdou ještě o krok dál s tracky jako Fuck the Police. Tady se rodí násilnický gangsterský rap, který ovládne scénu v první polovině 90. let se jmény jako Wu-Tang Clan, Dr. Dre nebo Snoop Doggy Dog. Jakkoliv jsou radikálové daleko od poselství funku, pořád se bez něj neobejdou hudebně. A když jim chybí sampl, neváhají sáhnout po starých deskách. Jeden z nich - Warren G - dokonce nazve svůj styl G-Funk.

[Obr: bb.gif (11360 Bytes)]
Jsou tu ale i Will Smith alias Fresh Prince a jeho parťák DJ Jazzy Jeff nebo dívčí dvojice Salt ’N Pepa, kteří drží prapor barevného a veselého funky hip hopu. V jejich stopách jdou notoričtí kuřáci marihuany Cypress Hill, The Roots, Tribe Called Quest nebo Arrested Development. Po The Score skupiny The Fugees (Wyclef Jean, Laureen Hill, Pras) se této nové vlně začne říkat "pozitivní hip hop". Konec devadesátých let je ve znamení vlády ležérního rapu Jay Z, vyloženě funkoidních OutKast a naspeedovaného Busty Rhymese. Tři bílí psi Beastie Boys (fotka) pokračují v produkci výtečných desek, na kterých s funky přehledem míchají celou řadu žánrů. Verzatilní hip hop byl vždy otevřený různým vlivům, což ho spojuje s původním funkem. Rap se dá použít snad v každém hudebním žánru, od rocku až po klasiku. Málokdo však čekal to, co se stalo těsně před koncem milénia, kdy funky horečka v hip hopu vrcholila. Souvisí se vzrůstajícím vlivem nové generace producentů, kteří vstřebávají široké spektrum hudebních vlivů (R&B, evropská klubová scéna, avantagrdní vážná hudba) a tvoří z něho inovativní mišmaš. Tim Mosley alias Timbaland kombinuje rytmické experimenty ve vysoce funkoidním stylu a zběsilá raperka Missy Elliott, jeho hlavní chráněnkyně, do nich dávkuje svoje ironické rýmy. A pokud by se dal funk nějak měřit, tak nejvíce by ho asi bylo v písních, které pro různé interprety produkují The Neptunes. Jejich vlastní deska In Search Of, vyšla loni a jsou na ní podepsáni jako N*E*R*D. Je jasným důkazem, že funk má v hip hopu pořád co říct. A i díky síle jeho vlivu je dnešní hip hop asi nejžhavějším stylem současnosti.

Ol’ Dirty Bastard: Got Your Money z roku 1999. Singl produkovali The Neptunes.

Kytary nesmí zůstat pozadu

[Obr: redz.gif (13944 Bytes)]
Je jasné, že odkaz funku nemůže být zapomenut ani v dnešní rockové hudbě. Pokračování tradice je tady na místě více než jinde, o to těžší je vybrat ty nejzajímavější zástupce. Jako indikátor funkativity může klidně sloužit specifická hra na basovou kytaru, kterou kdysi Bootsy Collins rozhýbával davy na koncertech Funkadelic. Pak by králem byli Primus a jejich basový úderník Les Claypool. Jejich hvězda zářila nejvíce s deskami jako Tales From the Punchbow a Brown Album v polovině 90. let. Veledůležitá je scéna v Los Angeles, ze které vzešli nejprve kultovní Jane’s Addiction (výtečná deska Ritual de lo Habitual z roku 90) a také dnes velmi populární The Red Hot Chili Peppers (fotka) s basovým profesorem jménem Flea. Jejich průlomová deska Blood Sugar Sex Magik obsahuje sice pár funky divočin, ale ještě o něco zajímavější jsou desky, které ji předcházely. Dnes už Papričky trochu zestárly a hrají nemastný neslaný pop-rock pro hitparády. Jasné stopy funku jsou slyšet i v hudbě Faith No More, The Cult nebo Henry Rollinse. Nejčistokrevnějším zástupcem pak jsou asi opomíjení, podceňovaní a nakonec zapomenutí Fishbone. Hutný groovy sound ještě zahušťovali trumpetami a kromě funku používali i ska - nebýt jich, patrně by neexistoval ska revival (No Doubt). Fishbone jsou vedle Living Colour jednou z mála černošských kapel, které se na scéně funk rocku prosadily. Vydávají desky a jezdí turné dodnes, ale pop průmyslu se je nepodařilo polknout (s rybí kostí to máte těžký!) a nikdy nebyli vyloženě slavní.

Dnes je funk-metal trochu na ústupu, ale jeho novou mutací je dnes tzv. nu-metal, o kterém jsem už psal v samostatném článku. Odsekávané kytarové riffy, stop-start rytmy a rap ještě ale samozřejmě nemusí znamenat, že všechny nu-metalové skupiny jsou funky. Snaží se o to, ale nutně to nevede k úspěchu. U skupin jako jsou Korn nebo Deftones se mi zdá, že se jim daří obracet funk naruby - vnitřnostmi ven. Ani stopy po nějaké radosti, jen nekonečná privátní apokalypsa, zmar a marnost. Jenže ten funk tam jaksi pořád je. Sám tomu říkám paranoidní funk. K funku patří radost, a když ji někdo má z masochistického sebetrýznění, pak jen používá jiné prostředky. Nová generace nu-metalových kapel (Alien Ant Farm) se ale znovu vrací k pozitivnímu veselému funku. Dnešní rock navíc čeká na spasitele, který by ho vyvedl z osidel předmileniálního post-rocku (Radiohead, At-The-Drive-In) znovu na světlo. Nechme se tedy překvapit, kdo do rocku přinese trochu funkativní pozitivity.

The Red Hot Chili Peppers: Give It Away z desky Blood Sugar Sex Magik (1991)

V klubech kvasí funk

[Obr: bj.gif (10693 Bytes)]
Na klubové scéně se funk usazuje s pevnou samozřejmostí. Tam, kde nic není technicky nemožné, tam musí být funk, aby nakopl věci správným směrem. Poté, co ovládlo taneční kluby umělé disco a později monotónní house a odlidštěné techno, při kterém se z lidí stávají pochodující nafetovaní roboti, je jasné, že něco prostě musí přijít. Acid house nebo trance jsou nulově funkativní, až teprve trip hop a jeho pomale lahodná melancholie mění situaci. Do hudby se vrací breakbeaty, tedy rytmické přechody tak typické pro funk. Postupem času se zrychlují, z 80 - 90 BPM až na dvojnásobek. (Ačkoliv počítat BPM v breakbeatech je samozřejmě hodně ošidné.) Na parkety se vrací tanec a radost. Desky The Prodigy, Orbital a Chemical Brothers definují novou klubovou scénu a z jejich odkazu se zrodí big beat (Fat Boy Slim, Bentley Rhythm Ace nebo The Wiseguys a labely Skint a Wall Of Sound). Této scéně se dnes říká breakbeatová. Ačkoliv tady je hraní si se škatulkami ještě nebezpečnější než kde jinde, tato scéna dle mého názoru splňuje většinu definic funku. Mým soukromým favoritem v pomyslném žebříčku funkativity je londýnský label Ninja Tune, který vedou pánové ze skupiny Coldcut. Spíše než nějakým vnějším znamením jsou umělci pod jejich křídly funky svým přístupem k hudbě. Míchají nejrůznější vlivy, od hip hopu přes world music až k jazzu. Jejich technice se říká cut’n paste (vystřihni a přilep). Nejfunkoidnější náboj v sobě mají asi Funki Porcini, DJ Vadim nebo Amon Tobin. Mnozí hudební publicisté při pokusech popsat jejich zvuk selhávají a uchylují se k nafouklým metaforám. Zbytečně, je to prostě funk.

Zvláštním příkladem funkového chameleona je drum and bass. V něm je patrný vliv spíše dubu (skrze evolučního předchůdce jungle), ale většina breakbeatů, které jsou dodnes používány, jsou zrychlené samply z desek Jamese Browna. A stejně jako první funkatýři se i DnB producenti modlí k pumpujícím basovým linkám, jež rozhýbávají tanečníky. V polovině 90. let byl drum and bass oslavovaným progresivním stylem. Obrovská síla, která se na této scéně objevila, vstřebávala vlivy jazzu, elektra, hardcore a také funku. Mnohdy ale zůstalo jen u siláckých prohlášení a přehnaných ambicí. Tam, kde se věc podařilo dotáhnout do konce, nám zanechali perly. Například bristolský producent černé pleti Roni Size a jeho parta Reprazent nám dala silné dvojalbum New Forms, o němž sám Ronie jednou prohlásil: "Není to žádný jazz, vždycky jsme chtěli dělat funk!" To samé platí o desce Colours Adama F. Jeho poslední DnB singl Brand New Funk je monstrózní poctou stylu, který miloval. O silném vlivu Jamese Browna vždy mluvil i Photek nebo Goldie. Jasný vliv je u tzv. jump-up, nejtanečnější a nejveselejší odrůdy DnB (Aphrodite, Ganja Kru). Po roce 1998 převládl na drumbassové scéně temný militantní hardstep. V něm aby jeden funk hledal lupou. Přesto z něho vzešlo díky dvojici Ed Rush a Optical stylotvorné album Wormhole, které je sice ostré jako žiletka, ale zároveň v sobě má silný funky groove. Ještě o krok dál jsou jejich společné singly na labelu Virus. Sami tomu říkají neurofunk, neboli nervózní funk, což je více než vhodné pojmenování. DnB přestává být funky tam, kde ztrácí snahu být inovativní. Dnes je tato scéna zacyklená v klišé a její místo na výsluní zaujal 2step nebo, chcete-li, UKgarage (více viz můj článek na Novinkách). I tam najdete producenty, kteří se snaží o neotřelé přístupy. Další generace funku roste s MJ Colem (jeho výtečné LP Sincere), Dj Zinqem nebo Ed Casem (netrpělivě čekáme na jeho dlouhohrající desku).

Roni Size and Reprazent: Brown Paper Bag z desky New Forms (1997)

Na klubové scéně se spíše než o přímém vlivu funku dá mluvit o určité hudební inspiraci, která sahá za konkrétní (instrumentální) postupy. Jde o přístup k hudbě, jde o to vytvořit pohodu nebo donutit lidi tancovat. Je to funk, i když kovové breakbeaty drumbassových inovátorů by staromilské fanoušky Jamese Browna asi pěkně překvapily. Díky francouzskému house je však funk na klubové scéně více než jen hypotéza. V plné kráse se zhmotňuje na desce Homework dvojice z Paříže Daft Punk, a zahajuje tak masivní útok Francouzů na mekku taneční hudby Londýn. Hity jako Da Funk nebo Around The World v sobě nesou nezaměnitelnou pečeť funku, daří se jim rozhýbat sterilní taneční scénu a vítězí. Když se přidává i Dimitri From Paris s výtečnou deskou Sacrebleu a v další vlně i Cassius (původně La Funk Mob), Les Rythmes Digitales, Motorbass nebo Air, je jasné, že Anglie není schopna útok odvrátit. A smrtelnou ránu zasadí v létě 1997 skupina jediného singlu Stardust (v blyštivém oblečku je schován jistý Thomas Bangalter z Daft Punk) s Music Sounds Better With You. Ostrov se vzpamatovává teprve s deskou Remedy bristolských Basement Jaxx (fotka), kteří spojili funk a disco s americkou garage (ačkoliv někdo tomu říká punk house). Jejich letošní deska Rooty je funky až na půdu a vrací Basementy do čela progresivní klubové scény.

Funk v Čechách

[Obr: mv3.gif (17763 Bytes)]
Ačkoliv jsem se tomu vyhýbal, jak jen to bylo možné, nakonec ještě pro pořádek musím uznat, že funk našel své nadšené obdivovatele i v Čechách. Spíše než nějaké odvážné experimentování však najdete "old school" funk, který nachází inspiraci u pionýrů žánru. Apoštolem (a dost možná i mučedníkem) funku v Čechách není nikdo jiný než Roman Holý (fotka). Když pomineme jeho funky vzhled i to, že o funku mluví až příliš, a přejdeme rovnou k hudbě, uvidíme, že jeho projekty s J.A.R. i Sexy Dancers jsou poznamenány pokusem o implantát funku do hip hopu nebo moderního popu, teprve s jeho srdcovým projektem Monkey Business se však naplno projevil jako funkatýr ze staré školy. Dvě desky, které za přispění mnohých funkových legend Holý a jeho parta natočili, jsou bez debat nejsilnější erupcí funku ve střední Evropě. (K čerstvé Save The Robots brzy na Novinkách více.) Skupina -123 minut jde zase trochu jinou cestou. Spojuje hutný funk s elektrifikovaným blues a obě její desky rozhodně stojí za poslech. Navíc jsou (vedle Monkey Business) asi nejžádanější koncertní kapelou současnosti, a to zcela po zásluze. Díky těmto dvěma skupinám (ale je jich určitě víc) zapustil funk kořeny i u nás, tedy v zemi, kterou tradičně škrtí zoufale nefunkoidní prostředí. Mým tipem na budoucí velkou věc je brněnský funky ansambl Chorchestr. Jen počkejte, až vydá regulérní desku! Funku se v Čechách daří, důkazem toho je třeba pravidelný večer Funkomat v pražském klubu Roxy.

Stačilo? Už víte, co je funk? Na závěr ještě můj soukromý seznam nejfunkoidnějších interpretů současnosti.

Top 10 hudební funkatýři přelomu století:

Amon Tobin - skládá svoje zvukové brikoláže s dekadentní zálibou v úchylnostech a nic svaté mu není dost svaté na to, aby to nezprznil. Amon Tobin - původem Brazilec - je hlavní plavčík na křižníku Ninja Tune.
[Obr: armandy.gif (13178 Bytes)]
Armand Van Helden - jeho superhity Phunk Phenomenon a You Dont Know Me roztáčely kola nového funku společně s Francouzi. Vedle veselých beatů má rád i vojenské péřové bundy, zlaté řetězy a mobilní telefony.

Basement Jaxx - vrátili do unaveného house radost. A radost se přece odjakživa rovná funk. Jsou srovnáváni s Princem (dva malí Princové), Remedy a Rooty je dospělá party muzika, se kterou si ale můžete udělat radost třeba i v přeplněném metru, kde jsou tradičnější způsoby dělání si radosti značně omezené.

Beastie Boys - nejčernější běloši pod sluncem. Paul’s Boutique a Check Your Head jsou desky, v nichž je stlačen celý hudební kosmos do podoby radikálního funky hip-hopu. Důkaz toho, že bejt bílej není ve funku zase až taková strašná nevýhoda.

[Obr: beck.gif (14452 Bytes)]
Beck - deska Midnite Vultures bývá často chápána jako poklona Princovi. Je v ní víc funku než v nákladáku, který veze úrodu trávy. Eklektický génius Beck je funkatýr každičkým kousíčkem své duše, jeho desky (a každá je jiná a všechny jsou stejné) jsou monstrózní kusy pro všechny ty, kteří jsou schopni s ním držet krok. Beck si ve velkém stylu hraje a nechává nás zase a znovu přemýšlet, jestli to myslí vážně, nebo si z nás dělá srandu.

Busta Rhymes - nejšílenější kretén na hiphopové scéně. Kdyby byl ještě víc funky, patrně by explodoval do vesmíru. Jeho nejvrcholnější okamžiky přišly, když se dostal za volant tanku.

Daft Punk - ze psů v roboty a z funky v disco se proměnili Daft Punk někde mezi oběma svými deskami. Na Homework definovali nový elektrofunk, aby z něho ho na Discovery udělali disco house. Obojí naprosto dokonalé. Da Funk zůstane navždy písní, která nakopla zadek všem houseovým feťákům a donutila je jít si koupit gel na vlasy a barevnou košili. Kde bychom bez nich všichni byli!!

David Holmes - lepidlo a nůžky stačí Holmesovi a tenhle podezřele vypadající typas vám za dva dny a několik jointů později poskládá album. Album Lets Get Killed je poezie hiphopových breakbeatů v srdci New Yorku.

The Neptunes - nejfunkovatější funkatýři v hip hopu. Jsou tak dobří, že dokázali i z papundeklové Britney Spears udělat funky sexy kočičku v I Am Slave 4 U. A z Jay-Z pumpujícího funkatýra v I Just Wanna Love U. Jejich produkce v Got Your Money (podepsán Ol’ Dirty Bastard) je nejbáječnějším funky počinem posledních let.

Missy "Misdemeanor" Elliott - veletučná Missy je nejfunkoidnější bábou v celým vesmíru, královnou moderního funku a Velkou Matkou „fat beatu“. Když to dá do kupy s panem Timbalandem (Get Ur Freak On, Sock It 2 Me, The Rain, Hot Boyz) tak ji nemůže v kolonizaci vesmíru zsatvit vůbec nic.

Karel Veselý (vesely.karl@seznam.cz) - 9.1.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Shoďte bombu jménem funk! — část 2. - 19.12.2001
Shoďte bombu jménem funk! - 12.12.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Jedna chybka - Vojta1
Trošku úlet je psát, že RHCP točí neslané nemastné písničky pro hitparády - Eda Spáčil
Trochu sice nesouhlasím s top tenem všech funkatýrů… - Lukáš Franta
Velice hezky a obsažně napsaný článek - Aleš Hrubý
Karel Veselý
...funk je dnes všude. Zároveň samotné slovo funk prodělalo obrovskou inflaci...

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 6.2 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena