Novinky.cz
Kultura
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:58
Publikováno dne:
23.1.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Trocha poezie neublíží 3

Posledně jsme si slíbili, že dnešní výběr bude věnován veršům, jejichž vznik ovlivnil rozchod s milovanou osobou. Jde bezesporu o nejběžnější téma v milostné poezii. Dokonce výrazně častější než opěvování krásy a lásky. Věřím ale že mi prominete, když se přiznám, že jsem došel k názoru, že na toto téma je dost času (i když vašich veršů je mu věnováno nejvíce). Jde ale o téma, kterým tento seriál jednou ukončíme. Z hlediska posloupnosti jsem nakonec pro první tematický soubor vybral klasické zamilované verše.

Z ukázek, které autoři v uplynulých týdnech poslali, jsou vybrány čtyři. Musím přiznat, že rozhodování bylo obtížné, protože právě v milostné lyrice mají profesionálové mezi amatéry tu největší konkurenci. Lze to ostatně posoudit, protože v úvodu pro srovnání předkládám jednu z básniček klasika moderní milostné lyriky, ruského básníka Štěpána Štipačeva. Jeho verše jsou zhruba padesát let staré, ale není to na nich vůbec vidět:

    Je věčná kniha lásky
    a plná příběhů
    jen zalistovat správně
    a hořet jako plamen
    nebo děj proplakat
    když zůstal nenaplněn
    Příběhy lásky psali mnozí
    a roků plynulo mezi tím tisíce
    Teď nastal čas
    i my dva připíšem svou větu
    a dá li Bůh, hned celý odstavec
    utkaný z něžných citů

Nakonec i autorova odvolávka na Píseň písní v první ukázce je připomínkou kontinuity milostného básnění od nejstarších dob po dnešek.

Ač vnímám tvojí krásu
všemi smysly
vždy znovu dívám se
v úžasu
jak barbar
před branami Říma
na zázrak
Marně hledám slova
To pouze Šalamoun
židovský král
před mnoha lety
popsat dokázal
půvaby
ženy milované
Já mohu jenom
znova a znova
opakovat Píseň písní
vždyť o tobě jsou
všechna její slova

To, v čem je někdy problém u milostné lyriky, je právě zveřejnění krásných veršů. Řada autorů je totiž pokládá za něco hluboce soukromého a o jejich zveřejnění ani příliš nestojí. Většinou byl jejich vznik skutečně součástí vztahu dvou lidí a samostatný život jim nastává až později. To je i důvodem, že i mezi autory, kteří své verše poslali a souhlasí s jejich zveřejněním, se našlo několik takových, kteří se ke své tvorbě zatím nechtějí jmenovitě přihlásit. Ve výběru je jedna taková ukázka. Nemá ale cenu mudrovat. Snad ještě jen tolik, že autorský přístup ke stejnému problému může být velice odlišný.

Jiří Dokoupil je stručný a věcný, zároveň ale i poetický

Láska je všechno co mi dává
všechno co jí beru.
Je neznámá jak louže po dešti
neprozkoumaná
odrážíš se v ní — v zrcadle snění
v nekonečnu.

Vylíčení, které nám autor sděluje v další básni, je intimní a přece velmi vkusné. Jeho přání zůstat v anonymitě ale akceptuji:

Dnes v noci
jsme se stali
my dva
já a ty
klenbou
jediné katedrály.
Přišla jsi ke mně
sama
a bosá
jen tak
s grácií Šeherezády
s krajkami úsměvu
a všemi svými půvaby.
Přišla jsi ke mně
nebyl to sen
Každý polibek
každý dotek
s pružností tvého těla
zůstávají otištěny
na pergamenu mého života
jak pečeť královská.

Když se tak probírám texty, které jsem dostal, je mi jasné, že zamilované verše nelze odbýt jen tímto jediným výběrem. Za to, že máme někoho rádi, se nemusíme stydět. A stydět se není třeba ani za hezké verše (to je vzkaz pro ty dva, kteří sice souhlasí s tím, abychom jejich texty prezentovali, ale nechtějí se k nim hlásit jmenovitě).

Jirka Bureš se ve svých verších velmi pěkně vyrovnal s problematikou čekání na milou.

Minuta za minutou
sypou se na hlavu
v dešti čekání
zatímco já
místo abych se schoval
vzpínám se na špičkách
a vyhlížím.
Horizont tě ještě skrývá
ale už brzy
se rozezvučí dlažba
tvými kroky
za chvíli
skončí čekání
i tvoje chůze.
Pak
tě políbím.

To je pro dnešek vše. Pro příště omezím komentáře na minimum a budu se raději snažit předložit více básní. Určitě je lepší verše číst nebo psát, než psát o nich. Co řekne, resp. napíše čtenářská obec k dnešnímu výběru, mne skutečně zajímá. Slibuji, že se k milostným básničkám časem vrátíme. Pro příště bych ale rád vybral verše jiného druhu, takové, v nichž se autoři věnují slovům, řeči a básnění. Opět jde o téma obecně využívané přinejmenším od antiky a z vašich veršů je co vybírat. Budu se ale těšit i na všechny další ohlasy a verše.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 23.1.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Trocha poezie neublíží - 14.12.2001
Trocha poezie neublíží II - 8.1.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Otiskujte pod mým jménem mé básně, ne svoje - Pavel Semela
Tyto verše hřejí na duši i na těle - Julka
Krása - Radka
Potěšilo mě to - Helena Švarcová
Poezie není nikdy dost - Tomáš Jalůvka
Pan Turnovec ví, o čem píše - Milena Zdiarská
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 0 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

K U L T U R A:

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Existují jen multiplexy?

Next Station

Škytající Helmuti a potápěči z Východu

Helmutova stříkačka

FFFILM: Dneska to bouchne!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena