Novinky.cz
Lidé, vztahy, sex
Ú t e r ý
23.září 2003, 20:19
Publikováno dne:
3.9.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Tatry a zdraví

Ne že bych byl nějak přestárlý, ale třeba hlava mě bolí častěji, než bych si představoval, a tak vůbec … Prostě jsem se letos rozhodl jet odpočívat do Tater.

[Obr: kopce.gif (19386 Bytes)]

Abych se ještě ušetřil, využil jsem autovlak Českých drah. Za rozumný obnos se tak dá jet autem bez řízení. Zájemce varuji, že příslušná webová strana je mírně zastaralá. Také neříkala, že se tři hodiny před odjezdem lístky přestávají prodávat. Což už tak rozumně nevypadalo.

Naopak příjemně mě překvapila ochota zaměstnanců, jejich zběhlost ve vyplňování různých formalit a lejster. Naše republika se přece jen trochu zcivilizovala. Jen mě poněkud mate, že při nakládání auta třeba na trajekt ve Švédsku s tím žádné formality nebyly.

Už ve vlaku mě přepadly sentimentální vzpomínky. Třeba na ten deset let starý dialog o čistotě železničního WC:

— Tam nelez, je tam strašně nasráno. Takhle nás do tý Evropský unie nevemou.
— Hmm, jenže až tam bude čisto, tak už ji potřebovat nebudeme.

S uspokojením pozoruji, že se čas téměř naplnil.

Stejný vlak tenkrát nejel přes žádné hranice a náš domov byl delší než ono Česko. Stále asi bude znít mým uším nehezko, byť by ho razilo novinářstvo všecko. Zřejmě by jinak v novinách nezbyly cenné bity pro jiné důležité a seriózní informace, kterými tak oplývají …

Jel jsem si tehdy léčit do Tater jistou plicní chorobu. Avšak, proč to nepřiznat, v oněch dávných dobách, kdy u nás ještě existovala nucená vojenská služba, jsem ji nesl lehce jako vysvobození ze zeleného blbákova. O tabletky jsem se podělil s ptáčky, pan primář byl člověk chápající a vycházkami nešetřil. Ale že mě při návratu museli ze sněhového pole sundavat horolezci, jsem mu při vizitě raději zatajil.

Když však léčení mělo být korunováno operací, pochopil jsem, že je nejvyšší čas podepsat revers a jet domů.

Sám se divím, jak špatný příklad dávám mládeži v tak vážných věcech. Poznal jsem totiž i pacienty, kteří po několik let byli nuceni hltat denně kopu neúčinných barevných prášků, mnozí z nich jen čekali, až opustí pokoj nohama napřed. To jim však nebránilo podnikat divoké výpady, ze kterých se do nemocničního pokoje museli plížit po lešení.

Je zajímavé, že jen v mládí se člověk ptá na zásadní a důležité věci. Tenkrát jsem se osmělil zeptat jednoho astmatika, jak že s takovou nemocí může žít. Odpověděl: „Prostě se naučíš na to kašlat.“

Na takové věci se člověk asi musí ptát někoho zodpovědnějšího. Třeba matky. Vzpomínám, jak měla „ochrnutou ruku“. Oběhla doktory i lékárny, udělala si všechny nákupy, a nechala se zavést k léčitelce. Ptám se, co by těm šarlatánským metodám řekla doktorka. „Coby, ta tu byla chvíli přede mnou.“ Nakonec jsem tedy rozbor důležitých věcí se zodpovědnou osobou odložil.

Po návratu od léčitelky se matka se slovy „když ležím, bolí to stejně“ pustila do odhazování čerstvého sněhu.

Teď však (čeština už používá jen jeden minulý čas, ale vy se v tom vyznáte) jsem mohl v Tatrách čerpat síly bez omezení. Jenže v místním klimatu, a to nemluvím jen o cheeseburgerech na Štrbském plesu, touha po odpočinku nějak zmizla. Poháněm čistýn vzduchem a svými dětmi, vylezu na první kopec. Hlava nebolí, zítra tedy zkusíme další kilometr převýšení …

Prostě hory mají kouzlo, i přes mraky znechucujících „ochranářských“ cedulek (začínají hned za poslední mítinou, kam ještě vyjede traktor lesní správy) a nás Pražáků, co o sebe zakopáváme víc než na Václaváku.

Krátce přemýšlím, proč úřady zrušily cestu na Skalnatém plesu, ale lanovku nechaly na pokoji. Tato razantní ochrana přírody bude fungovat přesně ve chvíli, kdy víza zabrání nelegální emigraci a vysoké daně povedou ke zlepšení státní ekonomiky. Co se však týče lanovky, stačilo se však podívat na ceník u pokladny, a záhada byla vyřešena.

Se vzdáleností od lanovky lidské masy rychle řídnou, i když je víc zastoupena slovanská krev. Včetně maďarské. Časem my opožděné národy se utužíme a ty bohatší Germány předstihneme. A pohádky je konec.

Jeďte do Tater. Na zpáteční cestě, už po vlastní ose, jsem si odpočinul u vodní nádrže u Kunovic. Ležím na břehu, a hlava mě začíná zas trochu zlobit. Jestli to s tím odpočíváním nějak nepřeháním …

Petr Bouř (bour@seznam.cz) - 3.9.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Nenechte se znechutit… - Rostislav Fojtík
Hodně špatně napsaný článek...  - Roman Janda
Nic moc - Emil Sokol
Malinká nepřesnost - Jirka Müller
Petr Bouř

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.3 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

LIDÉ, VZTAHY, SEX:

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Souboj ve staré pískovně

To by nevysvětlil ani Einstein!

Dalších deset otázek a odpovědí na téma SEX

Honem, dárky!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena