Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:48
Publikováno dne:
26.2.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Únor 1948 na Turnovsku

Rozhodli jsme se zmapovat alespoň trochu život na Turnovsku od konce druhé světové války, kdy v roce 1945 vzniklo znovu svobodné Československo. Jsme ve fázi sbírání dokumentů a při tom dojde občas k zajímavým setkáním s dobovými materiály, které je záhodno připomenout. Je sice pravdou, že pro mladší spoluobčany jsou i relativně mladé historické události, pro mnohé už i rok 1968, něčím srovnatelným stejně dobře s husitskými válkami či bitvou na Bílé hoře, ale to je velmi špatný přístup. Ať se nám to líbí, nebo nikoli, musíme historii, hlavně pak souvislosti s jednotlivými jejími ději, neustále připomínat. Z kontextu vytrhované Benešovy dekrety, o kterých se v Rakousku, Bavorsku, Maďarsku i u nás rozhořčeně diskutuje bez souvislosti s jejich vznikem, jsou ostatně příkladem nepochopení historické kontinuity. Zabývat se dnes chceme ale něčím jiným.

Právě jsme si vzpoměli na neslavné výročí 25. února 1948. To je období, kdy se začaly deformovat majetkové i mezilidské vztahy a kdy vlastně nastoupila svou autoritativní vládu, dokonce i za cenu krvavých zločinů, komunistická strana. Není od věci si tuto dobu připomenout.

Dostala se nám do rukou zvláštní publikace nazvaná Očima pamětníků (příspěvky k dějinám bojů Komunistické strany Československa na okrese Semily v letech 1945–1948), kterou vydalo ideologické oddělení OV KSČ v Semilech v únoru 1968 jako příspěvek k 20. výročí vítězství pracujícího lidu v únoru 1948. Jde o zajímavý dobový dokument, v němž je Turnovsku věnováno několik statí. Vzhledem k tomu, že z těchto materiálů vyplývá zcela jednoznačně převládající demokratická orientace turnovských občanů, která byla znásilněna až po komunistickém převzetí moci v únoru 1948, pokládáme za užitečné seznámit naše čtenáře alespoň s částí zmíněného textu. Většina komunistických funkcionářů byla do Turnova importována odjinud, tito lidé pak tyranizovali starousedlíky. Vyplývá to i z jejich vlastních vzpomínek. Komunistická publikace Očima pamětníků by neměla zapadnout tak jako řada jiných dokumentů. Tady je úryvek z jednoho z textů:

Poznámky k vývoji politických sil na Turnovsku v letech 1946–1948, jak je do publikace zaznamenal soudruh Lotar Volejník.

Máme-li posuzovat a hodnotit události a vývoj politických sil v letech po osvobození, nutno přihlédnout k tomu, že v Turnově samotném byla organizace KSČ před válkou početně velmi slabá a složena skoro výhradně z nedělnických vrstev.

Ve všech turnovských brusírnách neměli jsme ani jediného člena. V provazárně byl jeden člen strany, s. Hataš. Jen v panské (Aehrenthálské) cihelně bylo několik členů: soudruzi Koďousek F., jeho syn František, zeť Václav Krsek a dva bratři Benešové. Na okrese byly tři význačné organizace: ve Frýdštejně, ve Vápně-Všelibicích a v Daliměřicích. (Poznámka Stan. Hořeního: Stranickou aktivitu vyvíjely ještě organizace v Bezděčíně, Jenišovicích, Bukovině, Radimovicích, Mukařově a Borku. V těchto obcích měla také strana své zástupce v obecním zastupitelstvu.)

Ve vesnických organizacích byl dělnický živel zastoupen poměrně početněji. Je ovšem pravda, že při všech předválečných volbách bývalo v Turnově tři až čtyři sta komunistických hlasů a v obecním zastupitelstvu mívali jsme dva až tři zástupce, ale v mnohých vesnicích nebyl ani jeden hlas, nebo jen několik, včetně hlasů členů volební komise, tj. soudruhů, které jsme tam odjinud delegovali. To bylo před válkou.

Po válce považovali jsme za velký úspěch, když v létě 1945 o družstevním dnu vpochodovalo do Turnova dva až tři tisíce lidí v komunistickém průvodu. Bylo to první měření sil. Byli jsme nejsilnější stranou NF i na 1. máje v následujícím roce. To jsme měli v průvodě již převážně dělníky. Byl to veliký pokrok proti předválečným průvodům. Tehdy jsme mívali 150 až 200 účastníků. I v době nezaměstnanosti v roce 1933 pochodovalo nás jen dvacet trojstupů. Příčina malé početnosti našich májových průvodů a slabosti našich organizací zasloužila by si hlubšího výkladu a rozboru, aby se dala dnes pochopit — to ale není účelem mého skromného vypsání doby po osvobození až do února 1948.

Okresní sekretariát byl zřízen v květnu v Jičínské ulici, v místnostech, kde byl revoluční ONV. Odtud byl přemístěn do domu bývalého okresního úřadu. Prvním tajemníkem sekretariátu byl ustanoven student lékařské fakulty Boh. Pěnička a jemu pomáhal při vyřizování písemností Kněř, také student. Tam byl ustaven okresní výbor, v němž bylo mimo místních také několik soudruhů z venkova. Předsednictvo OV zasedalo zpočátku denně a často celodenně. Zároveň byla založena místní turnovská organizace strany a její výbor. Všechny členy prvního předsednictva OV si již nepamatuji. Vzpomínám jen na několik nejaktivnějších. Byli to Lad. Louthan, který byl také členem ONV, Těšina z Husy, Oldřich Pelc z Turnova, Karel Janda, Jirůšek, později Rašín a Boh. Beneš z Turnova, Hrubá a další. Ti a další byli vysíláni na venkov k zakládání místních organizací a přednášení prvních směrnic strany, které jsme dostávali z KV v Mladé Boleslavi, kamž jsme si pro ně často dojížděli. Zabíhání vesnických organizací bylo úkolem náročným. Všeobecně tam byli lidé, kteří sice chtěli politicky pracovat, ale nevěděli jak. Bylo je třeba učit abecedě komunismu.

Snažili jsme se uplatňovat linii strany, vedenou v zájmu pracujících posílením Národní fronty a důsledným uplatňováním zásad a smyslu Košického vládního programu. Již před volbami v červnu 1946 docházelo s funkcionáři nár. soc. a lidové strany, ale i s některými soc. demokraty k rozporům, jejichž podstatou bylo hlavně podceňování pozice KSČ v lidových masách. I když jednotlivé NV byly vytvářeny podle paritního klíče, snažili se funkcionáři druhých stran podíl komunistů na moci neuznávat a různými způsoby plnění jejich hlavního úkolu, zajištění poklidné cesty k socialismu, rušit, kde se dalo. Využívali staré praktiky proti komunismu vypěstované v dobách první republiky všemi politickými směry tehdejší doby, ale využívali také těch vrstev, které se uplatňováním socialistických zásad cítily ve své sociální pozici ohroženy. Ve městě to byli živnostníci, na vesnici statkáři, ale i menší rolníci, na něž se nár. socialisté a lidovci spoléhali. Od národně socialistické strany odčerpala komunistická strana převážnou část dělníků a politicky uvědomělejších lidí i z nedělnických vrstev.

Protikomunistické tendence se staly zřejmé přelepováním a strháváním našich předvolebních plakátů. Na volebních schůzích docházelo k aplaudování protikomunistických výroků. V projevech nár. socialistických a lidoveckých řečníků slibovalo se podstatné oslabení komunistického vlivu. Nutnost spolupráce v Národní frontě se přecházela mlčením. Mladí národní socialisté dávali najevo velkou bojovnost. Knihkupci Krejčíkovi, známému sympatiemi ke komunistům, zalepili v noci vodním sklem plakáty výkladní skříně. Když jsme takovouto činnost odsuzovali před funkcionáři nár. socialistů, vysvětlovali to tím, že to je „elán mladých“.

Protikomunistické útoky národních socialistů a lidovců utlumilo alespoň na čas vítězství komunistické strany ve volbách v celostátním měřítku. V samotném Turnově byly však pozice nár. socialistů jen málo dotčeny. I když ztratili dělnické hlasy, získali hlasy živnostníků a jejich zastoupení v MNV bylo tak silné, že spolu s lidovci prosadili svého předsedu. Pokus komunistické strany o ustavení tzv. socialistického bloku, který měl čelit jejich svazu nár. soc. s lidovci, se v Turnově neuskutečnil. Do určité míry svůj podíl na tom neúspěchu měli sociální demokraté, kteří svým liknavým, ale i nepříznivým postojem blok socialistických stran zmařili. Po parlamentních volbách, podle jejichž výsledků byly přestavěny národní výbory místní a okresní, konala se volba předsedy ONV, při níž s hlasem soc. demokrata dostal kandidát KSČ s. František Beneš stejný počet hlasů jako kandidát národních socialistů spolu s hlasy lidovců. Táhl se los, a ten určil za předsedu nár. socialistu Pravoslava Svobodu. Za místopředsedu byl zvolen náš soudruh Fr. Beneš, velmi poctivý člověk s všeobecnou popularitou, méně průbojný, ale disciplinovaný.

(Poznámka St. Hořeního: Jako člen rady ONV jsem zodpovídal za agendu zásobovacího referátu. O tento resort nebyl ve schůzi rady žádný spor pro obtížnost a složitost jeho agendy a nároků na čas. Denně byly nutné zásahy proti neplničům dodávek, zásahy proti šmelině, černým porážkám a manipulacím s potravinovými lístky. Z našeho stranického hlediska jsme však měli kontrolu nad resortem zemědělským, kde byl referentem národní socialista, a obchodním, kde působil lidovec, hospodářskými družstvy Turnov, Český Dub, družstevními mlékárnami Malá Skála, Příšovice, Rovensko, kde v představenstvech a řídicích orgánech jsme ani zdaleka neměli převahu. K zásobovacímu odboru byl totiž přidělen kontrolní odbor s aparátem.)

Tak Prav. Svoboda, předseda ONV již za paritního systému, byl znovu zvolen. Nechoval se vůči komunistům s otevřeným nepřátelstvím a chtěl s nimi vycházet v dobrém. Prodělal koncentrační tábor v Buchenwaldu. O svých prožitcích tam konal přednášky, v nichž nikdy i při svém nekomunistickém postoji nedával najevo nepřátelství vůči nám. Vyznával se ze svých sympatií k Sovětskému svazu a mluvil o povinné vděčnosti k Rudé armádě za naše osvobození — i když neopomíjel zásluhy západních spojenců. Někteří naši soudruzi považovali ho však za člověka ne dost upřímného a důsledného. Posuzovali ho však za takového spíše pro jeho povahové rysy než za jeho politické počínání. Měl k politice nár. socialistických vůdců kritické výhrady, které před námi komunisty několikrát vyjádřil. Přiznal se, že po demisi nár. socialistických a lidoveckých ministrů, ještě před Benešovým akceptem jejich odstoupení, se jel do Prahy na ústředí nár. soc. informovat na stav věcí. O svých poznatcích z tohoto zájezdu se nám svěřil. Podle svých vlastních slov zastihl pražské vedení bez určitých výhledů na další postup jejich strany. Nevěděli, jak vůbec dál, a vládla tam úplná dezorientace do budoucna. Ihned po Benešově rozhodnutí přišel na ONV a nabídl svou rezignaci a spolu s ním i ostatní funkcionáři odevzdávali do rukou místopředsedy s. Beneše veškeré písemnosti, které s předsednictvím ONV souvisely. Své počínání vysvětloval očekáváním masových komunistických demonstrací, které by si jeho odstoupení určitě vynutily. Jednal pod dojmem, který si přivezl z Prahy o naprosté porážce své strany. Ke stejnému počínání přiměl i ostatní straníky na ONV. Ti sice neučinili žádná prohlášení o své rezignaci, ale přestali na ONV docházet. Po odchodu nár. soc. a lidoveckých zástupců vyslechlo úřednictvo mlčky prohlášení nového předsedy s. Beneše o situaci, která vznikla v důsledku nového uspořádání. Přijalo bez hlasitého odporu naději s. Beneše o jejich věrném a poctivém vykonávání úředních povinností.

Myslím, že je záhodno, abych se zmínil ještě o charakteru a počínání dalších nár. soc. členů rady ONV. Pravou rukou Svobody byl Bohumír Červa, povoláním také učitel jako Svoboda. Počínal si do února podobně jako Svoboda, nevystupoval proti nám nepřátelsky, ale býval méně ústupný a hájil tvrdošíjně některá opatření, která měla posilovat mocenské pozice jejich strany zejména na vesnici a právě tak zastával prospěch nedělnických vrstev. Byl poslušnější pokynů jejich KV (v Turnově), v němž měl největší vliv Kocián, který byl znám zvlášť nepřátelským stanoviskem proti komunistům. Červa byl referentem školského odboru ONV.

Třetím členem rady ONV a zemědělským referentem byl Josef Bělík, takto malý rolník z Jenišovic. Stejně jako první dva nevystupoval proti komunistům otevřeně nepřátelsky. Dovolával se rád socialistického charakteru své strany. Podobně jako Červa mluvil o nutnosti převýchovy nových členů (dřívějších agrárníků a živnostníků). Výchovu k socialismu vykládal jako poslání národně socialistické strany. Podle našich názorů k tomu ve skutečnosti jeden ani druhý nepřispíval.

Považuji za svou povinnost připomenout, že v instrukcích, které jsme v období do února z KV v Liberci dostávali, nebyla nikdy žádná, která by předvídala pokus o puč partnerů z NF. Něco takového jsme neočekávali. Různé příznaky zde však byly a pozorovali jsme je. V celostátním měřítku byly symptomy rozkolu, o nichž jsme se dovídali z tisku a podrobněji nám byly sdělovány na důvěrných poradách. Vzrůstající rozpory v NF byly hodnoceny jako „zaskřípání“ a nebyly oceňovány tak vážně, jak se potom ve vládní krizi a v jejím vyvrcholení nakonec ukázaly. V místních poměrech byl to vzrůstající odpor proti znárodnění některých zdejších podniků (Janečkova likérka) a vyloženě štvavé projevy na lidoveckých schůzích. Tu se vyznamenala obzvláště Koželuhová. Ohlas, jaký jejich projevy u značné části posluchačů měly, dosvědčovaly, že se schyluje k vážné roztržce v NF a že je dirigován z vyšších míst. V posledních dnech před 25. únorem povšimli jsme si také, že po městě a hlavně také poblíž našeho sekretariátu hlídkují „mladí nár. socialisté“. Dovídali jsme se také, že na nár. socialistickém sekretariátě se konají časté a dlouhotrvající porady přísně důvěrné.

Na našem sekretariátě došlo k výměně tajemníka. Místo Zdeňka Vernera byl k nám z Liberce vyslán Miroslav Kudrna — velmi čilý a průbojný mladý člověk původem z Moravy. Na okresní velitelství SNB byl jmenován rovněž mladý důstojník Miroslav Šilhán, který měl za úkol sbor sestávající většinou ze starých četníků ovlivnit, aby v případě srážky nepostavil se proti nám. Dosazení těchto dvou lidí chápali jsme jako posílení našich pozic pro všechny případy, aniž bychom z toho usuzovali na nějaké bezprostřední změny v našem politickém uspořádání.

Když došlo k provokativní demisi nár. socialistických a lidoveckých ministrů, pochopili jsme vážnost situace a skutečnost z toho vyplývající, ohodnotili jsme všechny příznaky změn správněji.

Nový tajemník Kudrna měl vedle své průbojnosti, která byla našimi soudruhy vysoce oceňována, také další vlastnosti, které mnoha jinými nebyly po právu hodnoceny kladně. Vzrůstající odpor proti němu byl později příčinou stranického řešení, na které přijeli z Liberce s. Harus a dr. Kokeš. Ti snažili se obvinění proti Kudrnovi vyvracet nebo alespoň zeslabit. Soudruh Kokeš omlouval prohřešky proti stranickým zásadám a vysvětloval je mládím a politickou nezkušeností. Naproti tomu soudruhy, kteří Kudrnovi jeho straně škodlivé počínání vytýkali, označil za žárlivce, nepřející Kudrnovi jeho úspěchy a popularitu. Překvapilo nás, že po této obhajobě oznámil, že Kudrna bude od nás odvolán. Byla mu svěřena funkce tajemníka v Liberci a tam povzbuzen s. Kokešem se ujal funkce tak energicky, že v krátku komandoval milici k tak nepředloženým kouskům, že musel být odvolán.

V Turnově místo něho nastoupil do funkce tajemníka OV s. Bělohrad, a ten u nás setrval několik roků. Vyznačoval se na rozdíl od Kudrny klidnou, ale často ne dost prozíravou politikou.

Spoléhám na druhé soudruhy, že mojí již tak dost obsáhlou zprávu doplní o další podrobnosti. Uvědomuji si, že v tomto mém vylíčení je mnoho mezer. Přistihuji se, že jsem mnoho zapomněl. Nechci však psát o tom, co si již tak bezpečně nepamatuji. Zápisky jsem si v době, kdy se události odehrávaly, nedělal. Snažím se tedy vyvarovat toho, abych mezery v paměti doplňoval fantazií.

Mezery v mých vzpomínkách z této doby (kolem února 1948) vznikaly také proto, že jsem byl příliš zaměstnán. Téměř každý den bývaly schůze — také dvě až tři — na vesnicích často přes půlnoc. Do nejbližších vesnic jezdil jsem na kole, do vzdálenějších mne vozívali soudruzi Louthan, Jirůšek a jiní. Na ONV jsem byl vedle místopředsedy zásobovacím referentem. V té době to byla funkce velmi náročná na čas i práci.

Na sedmdesáti vesnicích vydobýt dodávky dobytka výhradně přesvědčováním, to byl úkol velmi těžký, i když jsem pochopitelně nebyl sám. Musel jsem však zasahovat tam, kde vykupovači neuspěli. Celá polovina vykoupeného dobytka šla do Liberce — podle příkazu pražského ústředí. Chlévy po kalamitním roce sedmačtyřicátém byly vybity a samostatně hospodařící rolníci neprojevovali moc velkou ochotu zbavovat se zdecimovaných stavů dobytka málo výtěžného a nedostatkem píce vyhublého. Rok 1948 byl opravdu kritický i v zásobování masem. Spával jsem průměrně čtyři hodiny denně. Nebyl jsem tehdy ještě tak starý, bylo mi 48 let. Učil jsem se vniknout do věci co nejodpovědněji. Tehdejší zásobovací předpisy — to byla celá věda z zapracovaného vedoucího odboru ONV jsem se musel vzdát. Byl to zarytý lidovec Peroutka. Na příkaz strany jsem jej propustil. Bylo to nutné. Jako delegát na všeodborovém sjezdu hlasoval jako jeden z mála proti usnesení sjezdu o dalším znárodnění. Na ONV byl předsedou závodní rady — z toho je zřejmá autorita, jakou měl u zaměstnanců ONV, i politické uvědomění tamějších úředníků. Na ONV zbyli jsme z celé rady jen tři členové KSČ a jeden sociální demokrat. Museli jsme obsadit všechny referáty, než byli dosazeni noví referenti z naší strany. Byli to všichni nováčkové a bylo nutno je zapracovat.

Tyto skutečnosti vysvětlí velmi mnoho z toho, v čem jsme se dopouštěli chyb a proč. Turnovsko pod vedením KV strany vyžadovalo od tohoto orgánu lepší pomoc, než se mu dostávalo. Funkcionáři KV, kteří k nám zavítali, spokojovali se kritikou naší činnosti. Ta bývala dost vydatná, ale často postrádala to, co činí kritiku cennou — znalost poměrů a správně uváženou a zdůvodněnou cestu k nápravě. Chyby z období tzv. kultu osobnosti neděly se u nás až do roku 1954, ale mnohé metody, příznačné tomuto období, používaly se od r. 1946. Liberecký KV, správněji řečeno někteří jeho funkcionáři, je ve směru k nám dolů zvláště rádi používali.

(K tomuto textu poslal své doplňky soudruh Stanislav Šéfr. Uveřejňujeme i jejich zkrácené znění: Bezprostředně po únorových událostech byl OV KSČ posilován placeným aparátem. Okres byl rozdělen na obvody, ty byly přiděleny jednotlivým obvodním tajemníkům, řízeným přímo vedoucím tajemníkem s. Kudrnou. Organizační a politické úkoly byly tak zvládnuty velmi dobře. Každý obvodní tajemník měl 6 až 8 obcí, ve kterých zajišťoval všechny důležité úkoly. Prvým a rozhodujícím úkolem bylo založení akčních výborů Národní fronty. Požadavek zněl: ve všech AVNF musí mít většinu komunisté. Nebyla to však jednoduchá věc, neboť v některých vesnicích byl malý počet předúnorových členů strany, a nestačily se tak obsadit všechny funkce. Do těchto vesnic zajížděl zpravidla ved. tajemník OV KSČ nebo některý člen předsednictva. Do AVNF byli na veřejných schůzích voleni i pokrokoví občané bezpartijní. Tak byly postupně ustaveny AVNF na všech vesnicích. Po Únoru byla porada obvodních tajemníků pravidelně dvakrát týdně na okresním výboru KSČ, kde každý obdržel konkrétní úkoly na příští dny a podal zprávu o situaci ve svěřeném mu obvodě. V této době vynaložili členové strany a hlavně funkcionáři velké úsilí o zabezpečení výsledků Února. Po založení akčních výborů se pokračovalo v náboru členů KSČ z řad bývalých příslušníků národní socialistické a lidové strany. Hodně řadových členů těchto stran vstupovalo do KSČ a k žádosti přikládali i legitimace svých bývalých stran. Jejich počet se pohyboval kolem 800 až 900. Na veřejné schůze, svolané v jednotlivých obcích, zajížděli i funkcionáři KV KSČ v Liberci, nejvíce soudruzi Harus a Vetiška. Účast na těchto veřejných schůzích byla opravdu veliká a nebylo zvláštností, že se jich účastnilo 200 až 300 občanů. Hlavně rolníci se chtěli dozvědět, jakou politiku bude strana provádět.)

Komentovat předložený historický materiál je zbytečné. V tom, co se dělo dál, jsme museli řadu desetiletí žít. S tím, že i dnes je řada důvodů k nespokojenosti, to ale již nemá nic společného. Naštěstí. Ze souvislostí se ale poučit musíme, a to tím spíše, že letos před sebou máme volební rok.

Všech šest vzpomínkových komunistických příspěvků z publikace Očima pamětníků, věnovaných Turnovsku, je společně s dalšími zajímavými dokumenty uveřejněno na jedné z alternativních stránek města Turnova (http://mat.crolink.cz/turnov/zine.php), kde se s nimi mohou zájemci seznámit.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 26.2.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Únorové výročí - 23.2.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Dejte u voleb svůj hlas KSČM… - Stanislav Hart
Ono je v mračnech prachu moc špíny - Alena Suchá
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena