Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:45
Publikováno dne:
2.4.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

K prezidentským dekretům a odsunu ze Sudet z jiného pohledu

V české kotlině bývalo zvykem bořit pomníky a rušit kde co, nejčastěji nějaká práva či výhody, a při té příležitosti jedny o majetek připravovat, druhým jej dávat. Vzpomeňme si na Bílou horu, sedmadvacet popravených znamenalo tehdy jen zlomek vyvlastněných, no a vyvlastněný majetek získali ti, kdo byli loajální. Dnes potomci řady těchto loajálních k habsburské koruně znovu chtějí získat majetek, který jim byl odebrán na konci druhé světové války právě proto, že byli loajální k Hitlerovi a zradili svůj stát Československou republiku. V rámci historie Evropy je odsun sudetských Němců i jejich vyvlastnění epizodou nemající valného významu. K podobným věcem docházelo ve všech státech a Německo nebylo výjimkou. Nakonec války vyvolané německou rozpínavostí a snahou přerozdělit světové zdroje ve svůj prospěch jsou tím důvodem, proč dosud mnoho Evropanů německému živlu nevěří. Snaha o vytvoření důvěry a přátelského soužití by měla vycházet ze strany německé.

A tady je ten zakopaný pes. Po porážkou německých hitlerovských vojsk ukončené snaze obsadit vojensky Evropu došlo k účtování vítězů s poraženým. To účtování nebylo nijak humánní, ale nevybočovalo z historických souvislostí a hlavně, nebýt okupace Sudet a později i zbytku Československé republiky, k něčemu podobnému by nikdy nedošlo. Ostatně masivní odsuny německého obyvatelstva nebyly pouze záležitostí československou, stačí se podívat na mapy Polska z roku 1935 a třeba 1950.

Historie se měnit nedá. Nezrušíme jako špatnou druhou světovou válku stejně jako v číchsi očích „špatné“ Benešovy prezidentské dekrety. Na úrovni politicko-právní jde o historii, která proběhla a je nevratná, nad příčinami i souvislostmi lze bádat a objasňovat je, nicméně je to jen věcí historiků a filozofů, do reálné politiky tyto věci nepatří. Snahou o revanš (vždy ze strany Německa) byly první i druhá světová válka. Pokus o zpolitizování a hlavně přetažení jediného krátkého úseku dějin do současnosti (a při tom eliminování všech příčin) může vést jen k novým a hlavně zbytečným konfliktům. Zamýšlí se nad tím kolega Martin Stín. Jeho text jsem pokládal za přehnaný jen do té doby, než jsem dostal z redakce Lidových novin na své reakce k některým článkům jednoznačnou odpověď: Máte pravdu, že v LN prevažují názory pro zrušení dekretu, ovšem nikoliv v diskusi (na stránce Horizont), ale v tech cláncích, které nepokryte vyjadrují stanovisko redakce (na stránce Názory). Preji Vám hezký den Daniela Iwashita

To je také důvodem, proč následující, mírně zkrácený text nazvaný autorem Falešný úhel pohledu, předkládám čtenářům Novinek.

Malá skupina intelektuálů, soustředěná kolem Lidových novin, předvádí obrovskou sílu zveřejněného slova, jehož účinek je závislý na obratnosti vyjadřování, houževnatém opakování a právem či neprávem požívané autoritě jejich šiřitele před veřejností, nikoli na správnosti myšlenky. Mimoděk prokazují pravdivost známého Goebbelsova postulátu, byť by se k onomu pánovi jako ke svému učiteli určitě nehlásili a není ani důvod je za jeho vědomé žáky považovat. Jejich vytrvalá agitace směřuje k usměrňování vývoje obrazu česko-německých vztahů v povědomí národa ve shodě s názory, zájmy a mocenskými i ekonomickými cíli politické reprezentace našich bývalých spoluobčanů. Výsledky jejich píle, t.j. zřetelný posun ve vnímání těchto záležitostí mladší generací od pohledu generace pamětníků jsou tak výrazné, že úspěšně se šíří představy, že se Čechoslovákům za okupace nijak neubližovalo a žili jsme si docela v blahobytu. Přitom sem tam okupanti někoho zastřelili, ale byla válka a to k ní patří jako běžný kolorit.

Zdatní mistři pera využívají oslabení historické paměti a bezostyšně manipulují s dějinnými skutečnostmi již tím, že posouvají bod pohledu, z kterého je třeba nazírat na poválečný odsun Němců, do poválečného období. Tím zastírají příčinnou souvislost inkriminovaných dějů s tím, co se dělo v Evropě i u nás v meziválečném období a za války. Prohlašují, že po druhé světové válce u nás došlo k destrukci politických, ekonomických a lidských práv, jejímž výrazem jsou mimo jiné Benešovy dekrety a odsun, zejména jeho „divokᓠetapa. K destrukci ovšem skutečně došlo, ale ne až po válce, nýbrž nástupem nacismu v Německu a následným zničením Rakouska a Československa, při kterém v našem případě Henleinem zfanatizovaná německá menšina nadšeně masově pomáhala. To je pravý počátek popření platnosti lidských práv, stability obecného práva, politických poměrů, ekonomických vztahů, opuštění zásad slušných mezilidských vztahů. Odsun je jen dílčí součástí utrpení druhé světové války, které bylo tak velké, že na jeho poměřování nelze použít měřítka platná v mírovém životě. Kyvadlo, vychýlené do své krajní polohy, se vždy zhoupne do opačného bodu. Ukončené válečné utrpení obyvatel celé Evropy vystřídala pohroma pro žháře a spodina využila příležitosti k uspokojení pudu pomstychtivosti. Masakrování Němců při divokém odsunu československými nebo polskými „revolučními gardami“ a poválečnými rychlokvašenými „partyzány“, ke kterému došlo na některých místech sovětské okupační zony, je jen kapkou v moři hrůz, jimiž trpěli bez rozdílu vinní i nevinní na obou stranách fronty. Jenže v současnosti pachatelé, oběti a skutečně oprávnění soudci již odcházejí do ústraní nebo dokonce nežijí a soudit místo nich jejich děti a vnuky je nepřípustné.

Redaktorům z Lidových novin se podařilo vnuknout mnoha lidem názor, že odsun byl nemravným porušením lidských práv také proto, poněvadž postihl všechny Němce bez rozdílu, v souladu s principem kolektivní viny. Neříkají naplno, co se správně mělo stát. Domyslím-li ale jejich vývody ad absurdum, pak asi podle jejich představ se po zastavení bojů měly vztahy mezi jednotlivci a národy okamžitě vrátit do takového stavu, v jakém byly v hlubokém míru. Pokud by pak přesto došlo k odsunu Němců, mělo se tak stát po řádném přezkoumání — patrně soudem — podílu každého jednotlivce na válečném bezpráví. Pokud by vůbec byli někteří odsunuti, pak jen ti, kteří se dopustili zločinů, zatímco ti „hodní“ by zůstali. Majetky odsunutých by samozřejmě byly vykoupeny. Uplatňujíce jejich představy v praxi, ještě dnes bychom nebyli s „posuzováním individuální viny“ tříapůlmilionového německého etnika zdaleka hotovi.

V návaznosti na výše uvedené hodnocení odsunu pánové požadují zrušení tzv. Benešových dekretů. Posedlost touto myšlenkou by se mohla zdát podivná, protože tyto právní akty měly působnost jen v dané chvíli a situaci. Nedotýkají se žádných věcných vztahů současných ani budoucích. Jejich zbytková hodnota spočívá převážně v tom, že legalizují vyvlastnění německých majetků, zanechaných na našem území. Zrušením dekretů by bylo umožněno retroaktivní působení práva, což je v mírových stabilizovaných poměrech nepřípustné. Jak vyvlastnění, tak následně vytvořené majetkové vztahy k původně německému majetku by se rázem staly nelegálními a vznikl by důvod k vznášení restitučních nároků. Vracení restituovaného majetku do rukou původního vlastníka je sice aktem spravedlnosti, ale na druhé straně může být pociťováno jako křivda těmi, kteří jej kdysi v dobré víře nabyli a dosud užívají. Ve srovnání s polistopadovými restitucemi by ovšem uspokojení případných majetkových nároků odsunutých Němců mělo mnohonásobně větší ekonomické důsledky. Zasáhlo by do individuálních osudů mnoha lidí a bylo by jimi chápáno jako křivda. Toto ovšem celá autorská skupina jako jeden muž popírá a odkazuje na výroky oficiálních politiků i různých představitelů krajanských spolků českých Němců, kteří budoucí uplatnění majetkových nároků vylučují. Padnou-li Benešovy dekrety, zárukou klidu současných majitelů někdejších německých majetků už nebudou právní akty suverénního státu, ale čestné slovo politiků. Co váží více? Pokud toto bojovníci za nápravu křivd na odsunutých Němcích popírají, jsou buď slepí, nebo pokrytečtí.

Válečné a poválečné události však již dávno v myšlení „obyčejných“ lidí nehrají roli a neovlivňují vzájemné vztahy příslušníků obou národů. S Němci dnes máme spoustu společných zájmů. Ostatně ani v „temné“ minulosti nebyly naše vztahy jen konfliktní. Společné kulturní tradice a po staletí vytvářená podobná hodnotová měřítka a životní styl překrývají válečné a poválečné zážitky a odsouvají i vzpomínky na staletí trvající nepřátelství. Přispívají k tomu změny v myšlení Němců, vyvolané hořkou válečnou zkušeností. Ale hlavní silou je globalizace hospodářských, kulturních i politických vztahů, které nacionalismu nepřejí. Hitlerem slibovaný „nový evropský řád“ byl skutečně nastolen, ale naštěstí vítězi nad nacismem a ve zcela jinému duchu. Aktivní generace obou národů nemají s neblahou minulostí vůbec nic společného. Není důvod, proč by měly trpět za pomyslné či skutečné hříchy dědů a otců. Platí to oboustranně. Současní Češi a Němci nemají důvod vzájemně si odpouštět a smiřovat se, protože si nikdy vzájemně neublížili, žádné pře mezi sebou neměli. Nebudou-li je rozeštvávat nezodpovědní politici a novináři, ponecháni sami sobě se do žádných rozepří pouštět nebudou a budou se věnovat pokojnému hromadění majetku.

Snažení zmíněných manipulátorů veřejného mínění je vzorem účelového vytváření umělých zástupných problémů sdělovacími prostředky. Prospěch má mít ten, kdo herce tohoto divadla platí. Zaplatit mají oklamaní diváci, od kterých se samozřejmě očekává, že obelhávačům kromě předraženého vstupného projeví vděk také nadšeným potleskem.

Martin Stín

To, co se kolem Benešových dekretů v poslední době děje, je ale možno označit za počátek války o nové uspořádání světa s tím, aby Evropa byla pod výrazným německým vlivem, aby porážka Německa po druhé světové válce byla mírovou cestou změněna ve vítězství. Podíl na této snaze bohužel redakce Lidových novin má, a to mne velmi mrzí.

K dekretům prezidenta Beneše je potřeba si uvědomit, že mají dvě roviny. Politickou a majetkovou. V každém případě není možné tyto dekrety posuzovat izolovaně od událostí spojených s 2. světovou válkou. Z českého pohraničí se nevyhánělo pouze v roce 1945, ale také v roce 1938. Proto je pro řešení nezbytné vypořádat se s obojím vyháněním. Je pochopitelné, že obě tato vyhánění jsou zavrženíhodná. Nicméně jde o historický fakt, který nemůže mít vliv v jiných evropských podmínkách po více než půl století trvajícím politickém vývoji. Z tohoto pohledu není tedy nutné zmíněné dekrety rušit. Zbývá tak jediný důvod. Majetkový. Pokud však chceme skutečnou spravedlnost, a tu bychom chtít měli, nebylo by možné navracet majetek těm, kteří ho v roce 1938 sami ukradli. Pochybuji, že je někdo schopen v současné době dostatečně věrohodně prokázat, jak se to mlelo. Kdo byl jak donucen. Proto považuji všechny snahy za neopodstatněné. Dekrety jsou součástí komplexu, který se nazývá 2. světová válka. Tu už nikdo nezruší. Nemusí se nám líbit ani válka, ani dekrety, ale řešit jedno bez druhého je nemožné. Eticky to patří do oblasti odpovědnosti. Tu by měl nést vždy útočník. Útočník musí nést vinu i za obranu oběti. To je jeden z diskusních hlasů k uváděné problematice na závěr.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 2.4.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Benešovy dekrety ještě jednou - 1.3.2002
Benešovy dekrety slouží jako záminka - 23.7.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Chtít zachofat Benesovy dekréty, bitte!!!!! - Aida von Wenor
A abychom my nežádali o odškodnění - M.Storek
Pane Peter Wehrberger, vy jste nám to nandal - Ivan Lopatka
Doporučuji seznámit se s knihou E. Beneše „Paměti“ a „Šest let exilu a II.světové války“ - Josef Lenz
Jeden z rodicu musel uprchnout v roce 1938 do vnitrozemi - Jaroslac Spacek
Sám jsem důkazem, že odsun nebyl plošný - Wolf Hoffmann
Mám výhradu k formulaci „zradili svůj stát Československou republiku“ - Marek Janouš
Vřele doporučuji publikaci „Odsun Němců“ - Milada Stejskalová
Členové představenstva - Petr K.
Němci začali válku a Němci válku prohráli - karel kajan
Veškeré diskuze jsou pouze velké blabla - Josef Lenz
Kam se chceme vracet?  - Petr
Plne souhlasim az na jednu malickost  - tomas
Ivan Turnovec
To, co se stalo, stalo se, nelze nad tím zavírat oči, ale nelze to už nikdy vrátit, dějiny se opravovat nedají.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.1 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena