Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:45
Publikováno dne:
31.5.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Pravolevý mýtus českých politických stran

V rámci předvolební kampaně se znovu využívá ideologické střelivo a politici voliče straší tu levicí, tu pravicí. Dělení na pravici, levici a střed se v České republice stalo módou. Je to ale do jisté míry komedie. Odmysleme si, že sám název (pravice a levice) vznikl jen náhodou, podle toho, kde seděli určití poslanci v parlamentu. Šlo z počátku o označení novinářské, které se později vžilo pro označení určitého způsobu uvažování. V demokratické společnosti je ale již dělení na pravici a levici zastaralé, povrchní a neefektivní. V současném světě už nejsou rozdíly tak markantní jako v 19. století, kdy toto dělení vzniklo jako odraz separace vlastníků (zaměstnavatelů) od nevlastníků (zaměstnanců). Majitelé výrobních prostředků, tedy pravice, hájili zájmy individuálního kapitálu. Najatá pracovní síla hájila své zájmy pomocí odborů a socialistických stran, a to vytvářením tlaku na stát. V moderní době (zahájené i v Čechách už Baťou) dochází k výraznému stírání rozdílů mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, dělníkem a manažerem. Časem se to projeví i u nás, období primitivního kapitalizmu zde, díky bohu, pomalu končí. V rozvinutých kapitalistických státech došlo k naplnění Baťova snu („Každý dělník kapitalistou.“), zaměstnanci jsou zároveň majetkovými podílníky. Dělení na levici a pravici tam tedy již nemá konfliktní charakter. Změna vlády neznamená žádné zásadní změny. Podstata pravice a levice je v podstatě velice jednoduchá. Spočívá ve vymezení role státu. Pravice již tradičně zdůrazňuje autonomii, soběstačnost a nezávislost ekonomicko-společenských aktérů, prosazuje individualismus jako hlavní zdroj státní aktivity. Levice naopak spoléhá na stát jako nástroj řešení určitých problémů, vychází z toho, že aktéři tvořící skupiny nebo širší společenstva jsou závislí na majitelích výrobních prostředků, do určité míry se proto jeví jako bezmocní a pomoc státu potřebují. Jde tedy o koncepce slabého a silného státu a výrazné nebo omezené moci jednotlivce vlastnícího kapitál a výrobní prostředky.

Po totalitním režimu je v Čechách deformováno politické povědomí. Označení „levice“, „levicový“ a ještě více „socialistický“ má u mnoha občanů hanlivý či přímo nepřátelský přízvuk. Většina se tedy profiluje jako pravicová nebo středová (i když středová orientace je manévrovacím polem pro ne zcela poctivé politiky, kteří touží po moci). Během uplynulých let si levicově orientované strany i jejich voliči své právo na prezentaci postupně znovu získávají. Dělení na pravici či levici se ale v Čechách prezentuje nikoliv na základě činů, programů a zásadní společenské filozofie, ale pouze na základě osobních proklamací. Zdá se, že stačí, aby někdo vykřikoval, že je pravičák či konzervativec, a občané i sdělovací prostředky to přijmou bez dalšího přemýšlení. Přitom je paradoxní, že západní konzervativní a pravicové strany mají vysoce rozvinuté sociální a humanistické cítění a s tím spojenou osobní zodpovědnost za rozvoj své občanské společnosti, tedy něco, co u nás chybí celému politickému spektru, tedy i levici.

Jaké jsou základní filosofické principy, tendence a dopady pravice a levice, vyplývá z přiložených telegrafických přehledů:

LEVICE — spoléhání na stát — centralizace — státní zásahy do podniků a obcí — přerozdělování majetku — vysoké dan젗 podpora podniků s účastí státu — obranné odbory omezující vliv majitelů podniků — kosmopolitismus — důraz na práci — dělba práce a specializace — restriktivní hospodářská politika — omezování poptávky — ekonomické intervence — podpory v nezaměstnanosti — státní sociální systém — podpora monopolů — krátkodobé populistické rozhodování — veřejně dostupné akcie — důraz na mzdy — podřízení se stranické linii — byrokracie hlavním způsobem řízení chodu státu i obcí.

PRAVICE — spoléhání na jedince či rodinu — decentralizace — autonomie podniků a obcí — tvorba majetku — přímá demokracie občanů — minimální dan젗 stát nepodnik᠗ dialog s občany — konzervatizmus — zaměstnanci kapitalisty (spoluvlastníky)* — podnikové odbory — národní zájmy — důraz na vzdělání — integrace a komplexnost — hospodářská autonomie — vláda odborníků — expanzivní politika — rozšiřování nabídky — seberegulační procesy — omezení nezaměstnanosti — individuální volba — podpora konkurence — dlouhodobá strategie — privatizace výrobních prostředků i služeb — důraz na kapitál (spoluvlastnictví) — povznesení se nad stranickou linii — samospráva s koncepcí veřejného služebníka.

POZNÁMKA *) Senátor Russel Long, předseda Finanční rady U. S. Senátu, prosadil v roce 1984 v americkém Kongresu tzv. Employee Stock Ownership Act, zákon, který zvýhodňuje financování typu ESOP 50% snížením daně z příjmu pro banky, které projekty ESOP financují. Přitom éru prezidenta Reagana nelze nazvat levicovou či marxistickou.

Strany, které se sami označují za pravicové, ať jde o ODS, US či ODA, nejen že brání mnoha skutečně pravicovým tendencím, počínaje uznáním rodiny jako základní státní jednotky, ale naopak ještě prosazují zcela levicové programy, třeba snahou udržet maximální centralizaci a rozhodovat o ekonomických intervencích pokusem zasahovat do kompetencí centrální banky (ale i řadou dalších věcí). Skutečně pravicovými jsou u nás strany extrémní, jejichž programy nejsou dostatečně průhledné a u kterých hrozí i nebezpečí nacionalismu.

ODS se pokouší vyprofilovat do konzistentní strany autoritativním způsobem. Snaha je to chvályhodná, ale nevyhovuje každému. A to bez ohledu na skutečnost, že ODS má k pravicové politice z parlamentních stran bezesporu nejblíže. Je téměř zarážející, že publicisté ve snaze ovlivnit vývoj v zemi téměř jednomyslně napadají obě vládnoucí parlamentní strany i ne zcela seriózními způsoby. Jednoznačně nelze odsoudit ani ODS, ani ČSSD a další demokratické strany hlásící se k levici.

ČSSD se vyznačuje důrazem na sociální tržní hospodářství, sociální jistoty a humanisticko-ekologické postupy. To je program přijatelný i pro pravicové strany. Problém ČSSD je v tom, že zatím vidí svá řešení ve státu a jeho přímé centrální moci, to je skutečně levicové a ne zrovna vhodné. Pokud by ale byla tato strana schopna skutečně přenést pravomoce řízení regionální a obecní samosprávě, pokud by byla ochotna omezit mandatorní náklady a vliv centrální vlády na minimum, mohla by být její vláda pro společnost přínosná víc než vláda některé ze pseudopravicových stran.

Faktem je, že silné strany jsou zatím odpůrcem občanské společnosti, a to bez ohledu na to, ke které části spektra se hlásí. Jejich odpor a současně s tím snaha po stranickém vládnutí jsou projevem nezralosti, se kterým se budeme nuceni ještě nějaký čas smiřovat. Potěšit nás může jen to, že ať dopadnou parlamentní volby jakkoli, pozvolný přechod ke skutečné demokracii to v žádném případě nezastaví.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 31.5.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Rozdeleni pravice a levice je ponekud smesne - Stepan
Historka ze Švédska - Tasavalta
Podle mě levici křivdíte - Tasavalta
Článek je zajímavý a přínosný - Václav Novák, Praha 8
Ivan Turnovec
Nejnebezpečnější lži pocházejí od těch, kteří jim sami věří. A nejvíce mohou uškodit (a už mnohokrát se to stalo v politice), když je poblázněn celý národ.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 6.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena