Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:45
Publikováno dne:
21.8.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Srpnové memento (nejen 21. 8. 68)

Připomínáme si dnes neblahé výročí, 21. srpna 1968 překročila naše hranice vojska Varšavské smlouvy, začala okupace a byla zlikvidována snaha o reformování komunismu.

[Obr: 1968_03.jpg (28718 Bytes)]

Celý rok trvalo, než hrstka zrádců za pomoci cizích vojáků získala skutečnou moc. Kromě těch, kteří rezignovali, se totiž časem našlo i mnoho kariéristů, kteří vytušili svou příležitost a také jí využili. Normalizace byla obdobím, kdy měli kariéristé zelenou. V srpnu 1969 byla konsolidovaná komunistická policie a Lidové milice v ulicích a pomocí pendreků přesvědčila poslední z protestujících proti komunistické vládě a okupaci, že má situaci pevně v rukou. Okupace z roku 1968 se od té předchozí v roce 1939 vlastně ani příliš nelišila. Normalizace byla srovnatelná s protektorátní správou. Doba temna a vláda komunistů trvala celých dvacet let. A co je horší, občas, právě proto, že se rychle zapomíná, hrozí recidiva.

V návalu běžných, a kvůli záplavám i nepříjemných starostí, není moc času na vzpomínání. Existují ale jiné životní mezníky, které ovlivnily mnoho lidských životů, a bylo by škoda přejít je mlčením. K srpnovému zamyšlení jsem se také dostal na poslední chvíli, nicméně domnívám se, že je užitečné připomenout souvislosti s neblahým výročím 21. srpna 1968 a 1969 každoročně připomenout. Vzpomínky z předchozích let najdete na novinkách.

[Obr: 1968_01.jpg (22746 Bytes)]

Dnes si dovolím nejprve citovat ze vzpomínky Jiřího Němce: Agrese „spřátelených“ armád pěti států Varšavské smlouvy totiž znamenala mezník v životě a myšlení každého, kdo sovětskou okupaci zažil. 21. srpen znamenal konec pokusu o změnu totalitního režimu. Konec na onu dobu a tehdejší geopolitické podmínky nesporně vysoce pozitivního úsilí, v němž se spojovali lidé různého politického přesvědčení i různých profesních skupin ve společné snaze o lidštější a demokratičtější způsob uspořádání života československé společnosti. Zpočátku se proti okupantům postavila většina národa, těch zrádců byly jen desítky. Během jediného roku došlo ale ke kapitulaci národa. Rovněž na 21. srpen roku 1969 by se proto tím spíše nemělo zapomínat. Opět shromáždění tisíců lidí na náměstích, volání po pokračování polednové politiky a další demokratizaci veřejného života, proti obnovené cenzuře a za svobodu slova, ale proti nim na rozdíl od srpna předchozího roku už nestály cizí nepřátelské jednotky ve vybledlých rubáškách, ale pravidelné útvary „našeho“ SNB a Lidových milicí. … Padaly rány obušky, mezi lidi byly házeny slzné granáty … Začala normalizace života v reálně socialistickém Československu. Komunismus asi právě v tomto okamžiku definitivně potvrdil svoji historickou nereformovatelnost! … společnost se rychle rozdělila na ty jedině pravověrné či přizpůsobení schopné, a na ty druhé.

Pro ty nejmladší je to již jen historická událost a není rozdíl mezi rokem 1968 a třeba 1720. To ale nic nemění na faktu, že tím, co se stalo, byly ovlivněny osudy milionů občanů naší republiky. Vzpomínky pamětníků pomalu blednou. Diskutuje se o významu a činech mrtvých nebo přestárlých jednotlivců, kteří již skutečně svůj přímý politický význam ztratili. Ve stínu ale zůstává hodnocení lidí, kteří se v aktivním politickém životě na úrovni komunální, krajské i celostátní objevují nyní. Po roce 1969 byl zahájen normalizační tlak, ti, kteří se nenechali zkorumpovat, byli pečlivě evidováni a byl jim náležitě znepříjemňován život. V podstatě všichni, kteří vstupovali do Komunistické strany po roce 1969, to dělali z prospěchářství, o idealismu se u nich mluvit nedalo. Nejtvrdší kádrování probíhalo po roce 1971. Dostat se na Právnickou fakultu, ekonomii nebo filozofii mohli jen děti komunistů, nebo velice loajální kariéristé. Jde hlavně o ty, kteří skončili svá studia v letech 1976 až 86, tedy ty, kteří jsou dnes velmi aktivní v soukromém sektoru i státní správě. Výkonní a sebevědomí pětatřicátníci a pětačtyřicátníci, kterým nelze připomínat rodiče (dědičný hřích už neplatí), vytvářejí soudružné společenství na nejrůznějších úrovních. Mezi nimi existuje celá řada těch, kterým by vyhovovalo, aby se na předchozí období moc nevzpomínalo, a pokud ano, tak jen na konkrétní data, tedy 21. srpen 1968 a 21. srpen 1969 a několik jmen hlavních aktérů, jejichž život se již navršil. Vzpomínky, a to někdy i na dobu celého komunistického vývoje v domovské obci, se snaží jednou úspěšně, jindy méně úspěšně, skrývat.

Příkladem může být rozhořčená reakce přátel turnovské místostarostky PhDr. Hany Maierové na upozornění, že mezi význačné občany Turnova zařadila policejního velitele města z roku 1948, člověka, který nechal pozavírat řadu mladých odpůrců komunismu na Turnovsku, byla o tom zpráva i  na Novinkách. Redaktoři městem placeného kulturního měsíčníku jsou údajně proti skandalizování, ve skutečnosti jsou rozhořčeni proto, že syn pana policejního velitele je zastupitelem za tzv. NEZÁVISLÉ (stejně jako paní místostarostka) a přítelem starosty města.

Ostatně, do stejné kategorie patří i eliminace politických aktivit turnovského soudruha učitele Horáčka, vykládajícího dříve se zápalem studentům gymnázia o přednostech komunismu a jeho modlách, počínaje Julou Fučikem, soudruha hádajícího se v roce 1968 s JUDr. Václavem Šolcem, zakladatelem KAN, o výhodách a přednostech komunistického režimu. Zatímco JUDr. Šolc dělal léta závozníka a rehabilitován byl až po sametové revoluci, věnoval se středoškolský profesor Horáček celá léta v poklidu divadelním a recitačním kroužkům. Dnes se připomínají jen jeho kulturní aktivity. A on na oplátku vychvaluje vybrané absolventy turnovského gymnázia se zajímavou kariérou v období komunistické vlády, kteří se dnes tváří jako režimem ubližovaní (je mezi nimi třeba právník, který byl kádrovou rezervou na podnikového ředitele a byl zván s televizní kamerou na komunistické konference a mítinky). Nakonec soudružka (vlastně nyní bezpartijní) místostarostka města a profesí historička, jejímž zájmem bylo dělnické hnutí a vývoj socialismu, patří do generace vysokoškolských studentů z let 1971—1985 a o kádrových předpokladech svého přijetí na školu mluvit nechce.

Podobné příklady se určitě najdou v mnoha dalších městech i menších obcích. Tragédií je, že ti, co po roce 1970 z kariéristických důvodů byli v KSČ, se dnes tlačí do jiných politických stran, nebo tvrdí, že jsou nezávislí, a jako takoví pronikají nejen do komunální, ale i té celostátní politiky. Proto je třeba připomínat srpen 1968 a 1969 ne jen jako izolované dny, ale jako souvislé období, které skončilo až rokem 1989 a jehož pohrobci jsou ochotni stále ještě škodit.

Vzpomínat na to, co se dělo, je nutné. Vzpomínat je třeba konkrétně, právě dnes totiž existují lidé, kterým vzpomínky nevoní a pro získání osobních výhod dokonce zkreslují i svou vlastní minulost.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 21.8.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Jací jsme byli po srpnu 1968 - 21.8.2001
Vzpomínka na okupaci v srpnu 1968 - 21.8.2000
Turnov zná své významné občany - 29.7.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Jak je možné, že tato strana může pořád existovat? - Horst Nirvohastr
„Podobnost čistě náhodná?“ - Zdena Knihová
Ivan Turnovec
Historie žije déle než pamětníci a ovlivňuje i život jejich vnuků.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena