Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:45
Publikováno dne:
17.9.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly 2

Diskuse týkající se česko-německých vztahů a úlohy tzv. sudetských Němců v nich jsou nesmyslné bez důkladného poznání historických souvislostí. Těm se ale někteří sudetoněmečtí, ale i naši publicisté vyhýbají tím, že vytrhují pouze jedinou kratičkou epizodu poválečných dějin, která není důvodem k hrdosti, ale má své příčiny. Nechme ale znovu promluvit Emila Hrušku, autora publikace Pohoří divočáků:

Nezastupitelné místo zde má téma týkající se kořenů a zdrojů sudetoněmecké odrůdy nacismu a současných nositelů tradic — byť halených po desetiletí do moderních hávů „práva národní skupiny na vlast“ apod. Význam tohoto tématu podtrhují zejména následující faktory:
1) Faktor historické úlohy většiny tzv. sudetských Němců při prvním rozbití Československa v roce 1938, v průběhu následné okupace zbytku Čech a Moravy a za doby existence sudetoněmecké župy jako součásti německé říše.
2) Faktor rozhodující role, kterou hráli bývalí aktivní nacisté při založení Sudetoněmeckého landsmanšaftu, a také role této organizace v česko-německých vztazích.
3) Faktor významu studia geneze nacionálního socialismu (nacismu) jako takového pro současný antifašismus. Zde je třeba připomenout skutečnost, kterou sudetoněmečtí nacisté dlouho s pýchou vyzdvihovali — a to jejich prvenství jak ve formování nacistické ideologie, tak při vytváření její organizační (stranické) platformy. A rovněž to, že právě oni byli inspirátory nacistů v Německu. Zcela právem mohl svého času předák sudetoněmeckých nacistů Rudolf Jung prohlásit, že „kolébka německého nacionálně socialistického hnutí byla v sudetských zemích bývalého Rakouska“, nebo že „německé nacionálně socialistické hnutí vzniklo na bojem naplněných nivách sudetských zemí“. Jinými slovy: nebyla to už politicky panenská půda — díky sudetoněmeckým nacistům — na kterou vkročil v roce 1919 Adolf Hitler…

V posledních desetiletích 19. století docházelo k prudké industrializaci českých zemí. … Němečtí dělníci se proto začali sdružovat v různých obranných spolcích — tzv. německo-nacionálních spolcích dělníků a pomocníků… První takový spolek vznikl v roce 1885 v Českých Budějovicích, jednalo se o Německý tovaryšský spolek (Der deutsche Gesellenverein). Následoval Německý pomocnický spolek (Der deutsche Gehilfenverein), založený v Liberci (1886)… V roce 1897 se konalo v Ostravě shromáždění zástupců 26 spolků tohoto druhu… Nacionalistické hnutí německých dělníků v českých zemích se tehdy nacházelo pod rozhodujícím a politickým vlivem Georga von Schönerera, který od konce 80. let 19. století budoval svoji šovinistickou a antisemitskou Všeněmeckou stranu (Alldeutsche Partei)… Podle A. Hitlera „všeněmecké hnutí mělo možná pravdu ve svém principiálním názoru na cíl německé obnovy, nemělo však štěstí ve volbě cesty.“ S tímto hodnocením se hlavní ideolog „sudetoněmeckého“ nacismu Rudolf Jung v podstatě ztotožnil.

(O panu Jungovi pár údajů: narodil se 16. 4. 1882 v obci Plasy. Před 1. světovou válkou byl členem Moravského zemského sněmu. Zakládal DNSAP, od roku 1919 byl jejím místopředsedou, od roku 1926 předsedou. 1923—33 poslancem parlamentu. Po rozpuštění DNSAP v roce 1935 uprchl do Německa, zde se stal členem říšského sněmu (1936) a docentem na vysoké politické škole. Po okupaci čs. pohraničí dostal hodnost SS-Oberführera, od roku 1944 působil v Praze jako zplnomocněnec pro pracovní nasazení. Zemřel 11. 12. 1945 ve vazbě.)

Pokud šlo o výklad všeněmectví, sudetoněmečtí nacisté se hlásili k jeho myšlence v pojetí Schrönerera a spol. i ve 30. letech 20. století s poukázáním na jeho Všeněmecké ABC, ve kterém mimo jiné stálo: „Jen přibližně 80 milionů Němců žije na souvislém německém jazykovém území střední Evropy. Je zde Německo, naše vlast, ale veškerou německou zemi, ať již na Volze nebo v Jižní Africe či Brazílii, která se stala pro národní soudruhy (Volksgenossen) vlastí, musí obepínat naše láska a péče — to je Všeněmecko (Alldeutschland). Na německé říši spočívá naše jistota, Německo je naše naděje, Všeněmecko naše pýcha a čest.“

Ve snaze odvracet podezření československých úřadů, že usilují o připojení tzv. Sudet k říši, uváděli sudetoněmečtí nacisté zastřeně, leč přesto jednoznačně, že (slovy Junga) jejich: „všeněmecký ideál spočívá v právu na sebeurčení a není ničím jiným, než touhou být — určitým způsobem — spojen s velkým německým národním tělesem, přinejmenším nenechat se odtrhnout od německého kulturního společenství. Podle našeho pojetí tak spočívá všeněmecká myšlenka v tom, cítit se být součástí německého národa a sloužit mu na místě, na které nás postavil osud.“ (Citováno z Nacionalsocialistische Führerbriefe č. 2/1933, str. 23).

Také Henlein se později přihlásil k „všeněmecké myšlence“ … v srpnu 1937 prohlásil: „Víme, že jsme s vámi (s říšskými Němci — pozn. autora) co nejhlouběji spojeni, že naše štěstí a naše budoucnost jsou spojeny s vaším štěstím a vaší budoucností. Tato spojitost říšských Němců s národními Němci (Volkdeutschen) a národních Němců s mateřskou zemí bývá často označována za ilegální nebo nepřátelskou státu. Taková obvinění musím odmítnout. My máme právo, jako každý jiný národ, abychom se cítili jako velké národně kulturní společenství.“

Stále větší tendence směřující k založení vlastní politické strany německého nacionalistického dělnického hnutí vyvrcholily v srpnu 1904, kdy se konal v Trutnově zakládající sjezd Německé dělnické strany (DAP). Principy DAP byly zakotveny v Trutnovském programu, který dal základ pozdějšího Jihlavského programu z roku 1913. K přejmenování DAP na DNSAP (Deutsche National-socialistische Arbeiterpartei) došlo v roce 1918, a jak uvedl Rudolf Jung „od tohoto dne … se datuje historie nacionálního socialismu ve starém Rakousku, a tím také v sudetských zemích.“

Pro historii nacismu byl významný rok 1919, v Německu byla založena Nacionálně socialistická německá dělnická strana (NSDAP). Poprvé také vyšla Jungova kniha Nacionální socialismus, kde se uvádí o právě vzniklé NSDAP: „požadavky, které tato strana stanovila ve svých zásadách, byly ty samé, ke kterým se hlásila Německá nacionálně socialistická dělnická strana bývalého Rakouska.“

Podobu, politiku i osud sudetoněmecké DNSAP zásadně ovlivnil nástup nacistů v Německu k moci. Zatím co ještě 16. ledna 1933 hovořil Jung v rozpočtovém výboru čs. parlamentu o své loajalitě a odmítal spolupráci s Hitlerem, pak 1. února téhož roku rovněž v parlamentu pravil: „Mezi vznikem tohoto prohlášení a dnešním zasedáním došlo v říši k události světodějného významu. Vůdce našeho bratrského hnutí Adolf Hitler byl jmenován říšským kancléřem. Tím vstoupil nacionální socialismus na začátek svého dějinného působení.“

Protistátní a obecně fašistická aktivita DNSAP nadále rostla. Tato strana se začala zcela nezakrytě přiznávat k rasismu a antisemitismu, upevňovala svá spojení s nacistickými institucemi v říši (včetně SS a SA), značný nárůst zaznamenala špionážní činnost sudetoněmeckých nacistů ve prospěch říše. Nacisté v ČSR začali také s nadšením plnit úkol, který z říše dostali: všemožně bojovat proti německým emigrantům, kteří ve stále větší míře nacházeli v Československu útočiště před politickým a rasovým pronásledováním. Pachatelé vraždy profesora Lessinga, ke které došlo v roce 1933 v Mariánských Lázních, patřili rovněž mezi členy DNSAP, a dlužno poznamenat, že tento bestiální čin byl pro československou vládu posledním impulsem k tomu, aby se vážně zabývala zákazem DNSAP. DNSAP očekávalo razantní zásah čs. úřadů. Jak později sebevědomě napsal R. Jung: „bylo už od jara 1933 jasné, že se staneme obětí za třetí říši. Byli jsme na to hrdi! … Splnili jsme tak svoji úlohu…“ Později to vysvětlil ještě jasněji: „Naše úloha v celoněmectví je úloha pohraniční marky. Znamená to být zároveň obranným valem a mostem; znamená to uchovat se neoslabeně a chtít celistvost a pro ni převzít roli prostředníka k národům jihovýchodu. Tuto úlohu sudetského němectví v celé její velikosti a šíři rozpoznala jen DNSAP.“

Definitivně, tedy se všemi pozdějšími důsledky, splnila drtivá většina tzv. sudetských Němců svoji úlohu „pohraniční marky“ v roce 1938, kdy se (podle Kampf in Böhmen H. Krebse): „Sudety staly z duchovní provincie říše … neoddělitelnou říšskou župou Třetí říše Adolfa Hitlera.“

Příště se budeme zabývat osobou Konráda Henleina a jeho vlivem na politický vývoj v československém pohraničí před začátkem 2. světové války.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 17.9.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly - 3.9.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Sousedské vztahy nejsou nikde ideální - Zdena Knihová
Ivan Turnovec
Chceme obnovu němectví. Naším pracovním územím je území Čech. Ve své práci neznáme politické strany, nýbrž jen Němce. — Střekovské zásady H. Rutha 1929

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena