Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:46
Publikováno dne:
24.9.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Lokální historie ve vzpomínkách účastníků

Vzpomínky velitele SNB — Miroslava Šilhána byly otištěny ve sborníku Okresního výboru KSČ vydaném při příležitosti 20. výročí vítězného února v roce 1968. Publikace s názvem Očima pamětníků a podtitulem Příspěvky k dějinám bojů Komunistické strany Československa na okrese Semily v letech 1945—1948, kterou vydalo ideologické oddělení OV KSČ v Semilech v únoru 1968 jako příspěvek k 20. výročí vítězství pracujícího lidu v únoru 1948, je užitečným historickým dokumentem. Nalézá se v řadě regionálních knihoven a pochopitelně v knihovně národní v Praze. Vzhledem k tomu, že se o jmenovaném psalo a mluvilo při příležitosti jeho zařazení mezi významné občany města Turnova, není od věci se s jeho autentickou zpovědí seznámit.

Do Turnova jsem byl přemístěn dne 1. února 1948 Hlavní správou výchovy a osvěty ministerstva vnitra. Zde jsem vykonával funkci pobočníka náčelníka pplk. Franka. Znal jsem rozložení politických sil SNB a věděl jsem tedy, jaká je situace na okresním velitelství SNB v Turnově a na celém okrese. Jako člen strany jsem věděl, že na Turnovsku bude potřeba pomáhat ze všech sil.

Ohlásil jsem se tehdejšímu veliteli SNB v Turnově škpt. Šmídovi. Přijal mě se slovy: „Co tu budete dělat?“ Zanedlouho vznikla v Turnově fáma, že se něco připravuje, neboť do Turnova přišel nový velitel. V té době však ještě nešlo o výměnu velitele. Hlavně v řadách národních socialistů vznikaly nejrůznější dohady a někteří z nich dokonce žádali osobně ministra vnitra, abych byl odvelen jinam, že v Turnově je na okresním velitelství SNB dosti důstojníků. To se však nestalo.

Je pochopitelné, že jako člen strany jsem zašel na okresní sekretariát a ohlásil se tajemníkovi Františku Stárkovi. Často jsem byl potom vysílán na schůze na vesnici. K dopravě jsem používal svého osobního vozu, a jak to tehdy bývalo, rozvážel jsem současně na schůze i ostatní referenty. To neušlo národním socialistům i sociálním demokratům a v jednom únorovém čísle Pojizerských listů byl uveřejněn článek, že poručík SNB M. Šilhán používá služebního vozidla SNB k rozvážení instruktorů na komunistické schůze. Tento článek se dostal do rukou oblastního velitele SNB v Mladé Boleslavi a následovalo vyšetřování. Prokázal jsem, že šlo o moje vlastní vozidlo, a tak tato bublina splaskla a s ní i důvod mého odvolání, což byl hlavní záměr článku.

Obavy národních socialistů, že mohu jako komunista a důstojník ovlivnit příslušníky SNB na celém okrese, byly opodstatněné. Podařilo se mi v krátkém čase přesvědčit mnoho příslušníků SNB na stanicích v okrese o správnosti politiky KSČ. Dokonce za mnou tajně docházeli. Jako přímé spolupracovníky jsme měl členy strany organizované již před únorem, soudruhy Čeňka Sudka a Františka Třešňáka ze stanice v Turnově. V Rovensku pod Troskami to byl s. Antonín Cifka, ve Svijanech vrch. str. Folprecht, v Českém Dubě vrch. str. Vokřál, v Roztání vrch. str. Krupka, ve Vyskři vrch. str. Anděl, v Turnově pak ještě velitel stanice poručík František Hajný a V. Stádník. Ti všichni nebyli organizováni v žádné politické straně, sympatizovali však s námi. Ostatní se nijak neprojevili, a tak jsem vyčkával dalších událostí.

20. února 1948 jsem byl delegován na členskou schůzi v Jílovém a asi ve 20.30 hodin přijel za mnou tajemník OV KSČ František Stárek a  Miroslav Bělohlávek (nyní na ÚV KSČ); řekli mi, že bude třeba mnoho opatření SNB, abych schůzi opustil a jel s nimi do Turnova. Zde již byl v místnostech sekretariátu čilý ruch, zasedalo předsednictvo. Dostal jsem úkol připravit změny obsazení velitelů SNB. Toto provést přímo jsem ovšem nemohl, neboť jsem neměl pravomoc, byl jsem jen subalterním důstojníkem. Mohu říci, že v té krátké době mezi 20. až 25. únorem se na mne obraceli příslušníci SNB se žádostí, abych převzal velitelství za škpt. Šmída. To se stalo až podle rozhodnutí akčního výboru, kterému předsedal pplk. Boris Havlík. Obdržel jsem rovněž pokyn k provedení změn ve velitelích stanic SNB.

Změny jsem provedl krátce nato bez jakéhokoliv odporu ze strany veřejnosti i samotných příslušníků SNB. Byla ustavena bezpečnostní komise při OV KSČ, která pak řídila po stránce politické činnost SNB.

Kolem 24. února byl zaslán dopis ministru vnitra Václavu Noskovi s ujištěním, že příslušníci SNB turnovského okresu stojí pevně na straně politiky ÚV KSČ a bude-li zapotřebí, vykonají vše, aby byl udržen pořádek a bezpečnost a že pomohou straně k zvládnutí jakékoliv situace.

25. února se dostavil na okresní velitelství SNB v Turnově zástupce oblastního velitele v Mladé Boleslavi major Linaj a vyšetřoval mě ohledně tohoto dopisu. Podivoval se, jak je možné, že jsme si jako bezpečnostní orgány dovolili napsat výše zmíněný dopis. Tvrdil, že sloužíme všem politickým stranám. I když to byl náš představený, odmítli jsme jeho názor i to, že všichni, kdož jsme dopis podepsali, budeme postaveni před vojenský soud. Krátce na to byl však právě on propuštěn ze služeb SNB.

V zájmu zachování klidu ve městě, kde přece jenom politická situace nebyla tak jednoznačná jako jinde, jsme museli zařídit stálé obchůzky po Turnově i na venkovských stanicích. V krátké době zajistily bezpečnostní orgány značné množství rozhozených letáků, vybízejících k odporu proti KSČ. Tyto letáky byly zavčas staženy a pátralo se po pachatelích. Místo, kde se letáky nejvíce objevily, bylo u Karlovic a v samotném Turnově. Za pomoci členů KSČ, kteří na různých místech hlídkovali, byli pachatelé zjištěni přímo při akci a zajištěni. Byli to mladí lidé z Hrubé Skály.

Posilou pro zajištění bezpečnosti byla i lidová milice. Milice však neměla zbraně. Dohodl jsem se s Miroslavem Kudrnou (vedoucí tajemník OV KSČ v Turnově), že zatím pro milici půjčí pušky okresní ředitelství SNB. Zde však nebyl sklad zbraní. Ty byly v osobním držení každého zařazeného příslušníka SNB. Předal jsem tedy dvě pušky, které byly k dispozici pro okresního velitele a jeho zástupce. Jedna z nich byla dána milicionáři soudruhu Karlu Rezlerovi, který se s ní objevil na ulici. To učinilo obrovský dojem (připomínám, že to bylo v době, kdy milice ještě oficiálně neexistovala!). Teprve po Únoru byly převzaty pušky od Svazu brannosti, kde byl velitelem major Vihoner. Ten s ochotou vyhověl a zbraněmi byla vyzbrojena celá četa LM mající své sídlo v závodě Kreisl v Turnově, kde byl vedoucím závodu s. Jaroslav Bydžovský.

Chtěl bych učinit ještě několik poznámek o ONV v Turnově. K dokreslení postavy předúnorového předsedy ONV Pravoslava Svobody může sloužit příklad, kdy sváděl příslušníka OBZ s. Rudolfa Poláka k tomu, aby vystoupil z KSČ a vstoupil do strany nár. socialistů, že mu s toho vyplynou nesporné výhody. Rudolf Polák však odmítl a národní socialisté proti němu vystoupili ve velké kampani, aby jej osočili a znemožnili.

Po Pravoslavu Svobodovi převzal úřad předsedy ONV s. František Beneš, učitel, dobrý člověk a dobrý komunista. Byl ve městě oblíben pro svou skromnost, čestnost a důslednost. Ve volbách 1948 však na funkci předsedy ONV rezignoval, opíraje svoje stanovisko o špatnou spolupráci s tajemníkem OV KSČ Miroslavem Kudrnou. Soudruh Kudrna byl sice v některých věcech neukázněný, ale to se dalo napravit a usměrnit. Pro vítězství v únoru v Turnově vykonal mnoho. Je jisté, že kdo nic nedělá, také nic nezkazí; soudruh Kudrna dělal mnoho, a proto také něco pokazil. To bylo důvodem pro jeho pozdější odvolání.

O soudruhu Kudrnovi by se dalo mnoho psát, neboť to byl člověk, který nebojácně řešil vyvstalé problémy. Těch bylo mnoho v tak velké době, kdy se moc dostávala do rukou dělníků a rolníků. Kudrna byl všude a pomáhal i s nasazením svého života. U Volavce bylo na něho stříleno. Pachatel se nezjistil. Sám jsem jej musel po stránce bezpečnostní usměrňovat a radit. Podle jeho mínění bylo třeba mnoho lidí z Turnova třeba jen na základě klepů, bez skutkové podstaty, zajistit. Tam, kde šlo o důvodné podezření, byly některé osoby zajištěny, k ostatním případům však bylo třeba přistupovat citlivě. Později to uznal i sám soudruh Kudrna. Byli jsme oba v Turnově cizí a aby nedošlo k přehmatům, rozhodovala o postihu osob bezpečnostní komise při OV KSČ, kde byli soudruzi znalí poměrů a osob.

Mnozí z nás, kdo jsme pracovali v únorových událostech, jsme později dostávali výhružné dopisy s kresbami šibenice a podobně. To nás neodradilo, naopak pracovali jsme stále více. Okresní sekretariát nás vysílal jako referenty na schůze v celém okrese a mohu potvrdit, že to nebyla jen jedna schůze v týdnu, ale třeba pět až šest schůzí, tj. téměř každý den. Stálý styk s lidmi se projevoval v příklonu obyvatel k politice nové moci. Bylo tomu například i v dodávkách zemědělských výrobků, třebaže záškodnické bandy vybízely pomocí letáků k neplnění dodávek. Letáky byly rozhazovány po ulicích, silnicích a zasouvány pod dveře domů ve večerní době. I jejich původce jsme objevili a zneškodnili.

Někteří členové národních socialistů se pokoušeli organizovat odpor v domnění, že se v krátké době změní celá situace. Tak se vytvořila i ilegální skupina pod vedením Jaroslav Sedláka z Mašova, která si dala za úkol narušovat kladně se vyvíjející život na veřejnosti. Život se rychle měnil, akční výbory očisťovaly společenské organizace, odstraňovaly odpůrce, ale stejně docházelo na veřejných schůzích k různým potyčkám. Například v Přepeřích, kde se odbývala schůze NF, vnikl do sálu kamenář Vlček a vulgárními výroky napadal zřízení. Stejně i J. L. z Troskovic byl jedním z takových narušovatelů, šmelil a kde mohl pomlouval funkcionáře. V Českém Dubě se scházela skupina funkcionářů nár. socialistů s nějakým svým bývalým poslancem a osnovali převrat. Drobných potyček bylo mnoho na celém okrese. Obešly se bez krveprolití, i když někdy došlo k přímému napadení funkcionářů, jako třeba v Rohlinách, kde byl napaden tajemník Miroslav Škrob.

Bezpečnost měla mnoho práce chránit veřejnost před narušovateli, zabránit výtržnostem, rvačkám a provokacím. Mohu říci, že se to zdařilo. Lidé, kteří se provinili, byli předáni soudu a i to pomohlo ke konsolidaci poměrů.

Podobně jako na ONV, kde k uklidnění poměrů přispěla vážnost předsedy Františka Beneše a propuštění některých horlivých příslušníků nekomunistických stran, se dávalo do pořádku i kádrové obsazení na okresním sekretariátě KSČ. Kádrovou komisi tvořili soudruzi Lotar Volejník, Jaroslav Koďousek, Anna Sojková, J. Pešek, M. Šilhán a B. Kubíček. Předsedou OV byl s. Václav Mencl. Předsedou bezpečnostní komise Bohumil Novák. Bezpečnostním referentem byl s. O. Pelc. Tyto komise byly ustaveny krátce po únoru. Pracovalo se systematičtěji. Kádr pracovníků sekretariátu byl doplněn několika mladými soudruhy Janem a Jiřím Kubíčkem aj. Pro rozšířený aparát bylo třeba získat větší místnosti sekretariátu. Ten byl v hostinci u Šlenců (nynější místnosti filmového studia Domu osvěty). Odtud se přestěhoval do budovy zrušené hospodářské spořitelny na náměstí čp. 2, kde zůstal až do roku 1960. Tam se odbýval veškerý stranický život. Okresní výbor KSČ měl k dispozici jen jedno osobní auto a tak bylo třeba, aby soudruzi, kteří měli své vlastní vozidlo, je propůjčovali k rozvozu referentů na schůze v celém okrese. Byl zde čilý ruch. Poměry se konsolidovaly a tak se připravovalo přijetí nových členů strany. Na výzvu s. Klementa Gottwalda se do strany hlásilo mnoho občanů i z řad bývalých politických stran. Někdy se také zdálo, že někteří soudruzi prováděli nábor nemístným způsobem, mnohdy se dopustili i donucování. Do strany se tak dostalo mnoho lidí, kteří tam nepatřili a později byli stejně vyloučeni. V bezpečnostním sboru jsme však nábor prováděli obezřetněji a do strany byl přijat jen ten příslušník SNB, o němž jsme byli přesvědčeni, že má skutečně kladný poměr ke straně a lidově demokratickému zřízení.

Sekretariáty národně socialistické a lidové strany byly zrušeny usnesením okresního akčního výboru. Byly zabaveny kartotéky a vráceny až po prohlídce obrozeným složkám těchto stran.

Byla provedena likvidace některých soukromých podniků, například likérka Janeček, velkoobchody (Kvapil), různé živnosti, brusírna Valha a Ouhrabka a jiné. Je pravda, že se vyskytli i zaměstnanci, kteří se stavěli na stranu majitelů. Bylo to zvláště u Ouhrabků, kde tito lidé dokonce ovlivňovali své spolupracovníky. Podobný případ byl i v nynější Jutě. Někde muselo dojít i k propuštění ze závodu. Byl znárodněn také velkoobchod v Českém Dubě. Jeho majitel se sice bránil a měl dost vlivné přímluvce z Prahy. Obchod byl zabrán, byly zjištěny velké nedostatky a majitel byl nakonec stejně postaven před soud. Jedním z jeho zastánců byl také vrchní strážmistr Fiala ze stanice Český Dub. Později bylo zjištěno, že je členem protistátní organizace a byl odsouzen k patnácti rokům žaláře. V této skupině byl také jakýsi rolník od Českého Dubu, který byl rovněž zatčen. Ze statku se všichni příslušníci jeho rodiny odstěhovali, statek zůstal prázdný a nikdo z obce nechtěl hospodářství převzít. Tak se uvolili příslušníci stanice v Českém Dubě, že budou po určitou dobu na tomto statku práci vykonávat. Krmili dobytek a vše potřebné prováděli po dobu jednoho měsíce. Teprve pak se podařilo získat pro tuto práci občany a tak chod statku šel dál. Českodubsko bylo vůbec silně zahroceno proti prováděným opatřením, s výjimkou obce Všelibic, kde byla silná stranická organizace. Proto byla se strany OV KSČ věnována Českodubsku velká pozornost. Pro dokreslení situace si vezměme třeba obec Rozstání, kde bylo hodně živnostníků, obchodujících s drůbeží, máslem a podobně. Z těchto obchodů se tam lidem velmi dobře žilo a práce tam byla velmi ztížena. Při volbách v roce 1948 tam také bylo 90 % bílých volebních lístků. Navíc pak na Českodubsku ovlivňovala situaci jeho velká religiozita.

Pokud se týká dalších událostí na veřejnosti, chtěl bych se zmínit o tiché demonstraci 7. března 1948 při narozeninách T. G. Masaryka v Turnově. V odpoledních hodinách asi 49 občanů hlavně z řad členů Sokola přecházelo v černém oděvu po náměstí od kláštera k Centrálu jako na kolonádě. Tak se procházeli asi 3/4 hodiny. Totéž se opakovalo 27. května při narozeninách presidenta E. Beneše. Při těchto tichých demonstracích nebylo třeba zásahu bezpečnosti, protože nebyl porušen pořádek a klid. Celou akci jsme sledovali z oken sekretariátu. Po chodníku před lékárnou přešel v té době ozbrojený člen LM Karel Rezler, pak i já na znamení, že zde bezpečnost bdí.

Po únoru se rychle rozvíjela spolupráce mezi společenskými organizacemi. Mělo dojít ke sjednocování tělovýchovných organizací. Pro různé potíže však zůstal samostatný Sokol Turnov I. a byla ustavena TJ Lokomotiva Turnov II. Byly provedeny i změny ve funkcionářích. V době příprav všesokolského sletu v Praze bylo usilováno, aby název byl změněn na spartakiádu. I zde bylo mnoho potíží a došlo k bojům na schůzích TJ.

V Turnově se konal na hřišti kopané župní slet. Když procházel městem průvod, došlo k jednotlivým výkřikům a heslům: „My chceme demokracii!“, „Žádný diktát!“, „Ať žije všesokolský slet a ne spartakiáda!“. Neprováděli jsme ze strany bezpečnosti žádných zásahů, bylo tak dohodnuto v předsednictvu OV KSČ. O těchto výkřicích se pak ve městě hodně mluvilo. I když mnohé z nich byly v rozporu se zákonem, nedalo se přesně zjistit, kdo je pronášel. Tak bylo od jakéhokoliv šetření upuštěno a s. Harus z KV KSČ doporučil, aby soudruzi vstupovali do Sokola a společenských organizací a ovlivňovali život v nich. To se provádělo; kromě toho bylo využito ke stranické práci v těchto organizacích i těch, kteří jsouce členy TJ a společenských organizací, vstoupili v únorových dnech do strany.

Je pravda, že s příchodem některých lidí z řad národních socialistů a lidovců se stranická práce ztížila, a proto také někdy docházelo k roztržkám mezi straníky předúnorovými. Stalo se, že mnoho z nich odešlo do ústraní, neboť nesouhlasili s tak překotným přijímáním členů, kteří si začasté ani členství v KSČ nezasloužili.

Přes všechny potíže se nové poměry prosazovaly, zakládaly se stranické organizace v obcích, kde nikdy strana nebyla, zlepšovalo se hospodářství. Strana získávala stále více sympatií a stoupenců i v řadách bezpartijních. Toto je asi všechno, co jsem chtěl k situaci v Turnově v únoru 1948 připomenout.

Tolik sám pan velitel Šilhán. Dodávat cokoli je zbytečné, vše bylo řečeno. Na tomto místě si jen ještě dovolím upozornit na další text zabývající se problematikou turnovského vyrovnávání s historií. Je uveden v odkazech.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 24.9.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Turnov zná své významné občany - 29.7.2002
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena