Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:45
Publikováno dne:
15.10.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Pohoří divočáků 4

Dnes se budeme nad knihou Emila Hrušky zamýšlet nad tím, jak vlastně vznikal Sudetoněmecký landsmanšaft. Situace po skončení války, kterou Německo prohrálo, nebyla pro německý národ nijak lehká. Německé vysídlence nepřijímali starousedlíci v Bavorsku ani v Sasku nijak přívětivě.

Do září 1950 přišlo na území Spolkové republiky z ČSR přes 1,9 milionu Němců, na území bývalé NDR žilo v té době podle některých údajů až 914 000 tzv. sudetských Němců. Dalších téměř 8000 Němců pocházejících z ČSR bylo tehdy evidováno ve všech sektorech Berlína.

Příchod tzv. sudetských Němců (a Němců pocházejících z jiných zemí) do západních a východní okupační zóny Německa a jejich začleňování do nových životních podmínek bylo spojeno se značnými problémy a obtížemi. Domácí obyvatelstvo se k nim z velké části chovalo odmítavě. Ve spisu, který v listopadu 1947 zaslala Československá vojenská mise v Berlíně pražskému ministerstvu zahraničí, například stálo, s odvoláním na americký zdroj, že hlavní problém pro americkou vojenskou vládu při asimilaci přesídlenců spočívá ve stanoviscích domácího obyvatelstva, zejména bavorského, které přesídlence z Československa „označuje za svině“. Kromě problémů ze strany místního obyvatelstva byli přesídlenci konfrontováni s vysokou nezaměstnaností, s bytovou nouzí a s dalšími sociálními problémy, které vyvolávaly tendence k vytváření prvních organizací přesídlenců, jež by prosazovaly a hájily jejich zájmy.

V prvních sdružovacích snahách, vedených spíše po linii sociální, než po linii politické, sehrála významnou roli církev. V poválečném Německu byla vlastně jedinou společenskou institucí, jejíž struktury nebyly výrazněji rozvráceny válkou a porážkou nacismu. Již v létě 1945 vzniklo ve Frankfurtu nad Mohanem tzv. Církevní pomocné středisko (Kirchliche Hilfsstelle), které mělo od října téhož roku pobočku v Mnichově a orientovalo se především na pomoc Němcům přicházejícím z Československa.

Prvním světským pokusem o vytvoření ryze sudetoněmecké přesídlenecké organizace bylo v červnu 1945 založení Pomocného střediska pro uprchlíky za sudetských zemí (Hilfsstelle für Flüchtlinge aus den Sudetengebieten). Toto středisko, ve kterém již působil budoucí mluvčí Sudetoněmeckého landsmanšaftu Walter Becher, propuštěný v té době ze zajateckého tábora, se na jedné straně zabývalo řešením tíživé sociální situace uprchlíků a přesídlenců a jejich začleňováním do hospodářského a sociálního života v Bavorsku. Na straně druhé se však v činnosti střediska velmi brzy projevovaly tendence k protičeskoslovenské politické činnosti. Tyto tendence byly jak v rozporu s nařízeními amerických okupačních úřadů, která zakazovala politickou činnost uprchlických a přesídleneckých organizací, tak se staly předmětem protestů československé vlády. Z těchto důvodů bylo pomocné středisko brzy rozpuštěno.

V lednu 1946 vzešla z mnichovského Církevního pomocného střediska tzv. Ackermannova obec (Ackermann-Gemeinde), organizace sudetoněmeckých katolíků.

Dne 14. července 1947 založili již politicky opět činní aktivisté předválečné sudetoněmecké politické scény (W. Becher, R. Reitzner, H. Schütz, F. Ziegler, E. Franzel a jiní) Pracovní společenství k ochraně sudetoněmeckých zájmů (Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen). V roce 1955 došlo k přejmenování pracovního společenství na Sudetoněmeckou radu, označovanou za „domovskopolititické grémium národní skupiny“. Sudetoněmecký novinář Erich Maier napsal (1984): stejně jako u Sudetoněmecké rady se práce úřadu koncentrovala na právní boj a zde zejména na uskutečnění práva na sebeurčení.

Třicetičlenná Sudetoněmecká rada dodnes koordinuje především zahraničněpolitické aktivity landsmanšaftu a jeho spolupráci s CDU/CSU, SPD a FDP. Mezi prvními členy Sudetoněmecké rady respektive Pracovního společenství byla řada bývalých aktivních a vysoce postavených nacistů: R. Staffen, F. Brehm, F. Seiboth, W. Turnwald, W. Zavadil, H. Hönig, W. Brand a další. Ti budovali již od roku 1947 svoji vlastní organizační platformu — tzv. Witikobund, který hrál v Sudetoněmeckém landsmanšaftu podobnou, ne-li stejnou roli, jakou hrál svého času Kameradschaftsbund v Sudetoněmecké straně.

Průlom ve vytváření politických organizací tzv. sudetských Němců přinesl rok 1948. Již 21. dubna povolila americká vojenská vláda činnost vůbec první organizace nesoucí název Sudetoněmecký landsmanšaft. Jednalo se o Okresní svaz Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Memmingenu. V červnu téhož roku se uskutečnilo v Heppenheimu setkání sudetoněmeckých aktivistů, kteří se shodli na potřebě založení Sudetoněmeckého landsmanšaftu jako celoněmecké organizace (ve vztahu k západním okupačním zónám). Netradiční slovo landsmanšaft, čili krajanstvo, „označovalo původně krajanské studentské spolky, které byly po třicetileté válce zakazovány, nicméně opětovně zakládány“.

Poslední překážka stojící v cestě Sudetoněmeckému landsmanšaftu jako specifické politické organizaci padla koncem srpna 1948, kdy začaly v americké okupační zóně opět platit podmínky někdejšího spolčovacího zákona. „Okamžitě se explozivně projevila živá elementární vůle celé sudetoněmecké národní skupiny v politickém ohledu. Nebylo možné se vyrovnat s nemorálním, protiprávním, arogantním a pouze vlastním, špatně pochopeným národním zájmem českého souseda diktovaným rozsudkem vyhnání… Usazení v Bavorsku, před branou Čech, ukazovalo mnohem výrazněji, že vyhnání nebylo možné pokládat za poslední slovo historie…“ uvádí se v sudetoněmecké publikaci Weg und Ziel, vydané v Mnichově v roce 1974.

Dne 16. ledna 1949 byla z více než padesáti okresních organizací založena Zemská organizace Sudetoněmeckého landsmanšaftu. V jejím čele stanul Rudolf Lodgeman von Augen. Současně došlo k přijetí prvního zásadního dokumentu, který dodnes patří mezi základní programová prohlášení landsmanšaftu. Zásady „sudetoněmcké evropské politiky“ vznikly z iniciativy starých nacistů z Witikobundu. Stojí v nich mimo jiné: „Příliš málo je dnes ještě známo, že s ideologickým pronikáním bolševismu jde ruku v ruce panslavisticko-imperialistický Drang nach dem Westen. Nejtěžší narušení evropské rovnováhy od doby stěhování národů (vyhnání) ohrožuje celý evropský Západ východoasijskou převahou. Národy za železnou oponou by měly vědět, že znovunastolení jejich vlastních práv a svobod je neoddělitelně spojeno s uznáním a znovunastolením práva na vlast pro všechny vyhnance. Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem také pro to by byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Němcům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouze v rámci federalistického uspořádání Evropy.“

Jako celostátní organizace se Sudetoněmecký landsmanšaft etabloval 25. ledna 1950 na setkání sudetoněmeckých předáků v Detmoldu. V čele stanul jako mluvčí, čili nejvyšší představitel, opět Lodgman von Augen. „Landsmanšaft a Lodgman se stalo brzy pojmem obnovy národní skupiny ve vyhnání. Koncept landsmanšaftu jako organizace národní skupiny je jeho dílem. V organizaci národní skupiny, v landsmanšaftu, v instituci mluvčího a v koordinačním kruhu Sudetoněmecké rady získala národní skupina znovu politicko-historickou podobu,“ pochvalovali si sudetoněmečtí předáci v již citovaném Weg und Ziel.

Další významné události v genezi Sudetoněmeckého landsmanšaftu přinesl rok 1954. Tehdy bylo konstituováno spolkové shromáždění jako jakýsi exilový parlament sudetoněmecké národní skupiny a došlo k vyhlášení dodnes platných stanov. Podle těchto stanov se Sudetoněmecký landsmanšaft „pokládá za útvar sudetoněmecké národní skupiny mimo svoji vlast“ a jeho účel je definován v § 3 stanov následovně:
A — spolupůsobit při spravedlivém národním uspořádání Evropy
B — prosazovat právní nárok na vlast, na její znovuzískání a s tím spojené právo národní skupiny na sebeurčení
C — zastupovat nárok národní skupiny a jednotlivých krajanů na navrácení uloupeného majetku a na odškodnění
D — pečovat o krajany hospodářsky a sociálně
E — hájit záležitosti národní skupiny na územích, kde se nachází.

V roce 1957 se stal Sudetoněmecký landsmanšaft členem tzv. Svazu vyhnanců (Bund der Vertriebenen), který byl vytvořen jako organizace zastřešující a koordinující činnost všech landsmanšaftů existujících ve Spolkové republice (Slezského, Hornoslezského, Východopruského a dalších).

Platí-li stále stanovy a prezentují-li zástupci landsmanšaftu stále stejné požadavky, je třeba se mít před sudetoněmeckou rozpínavostí, a snahou po revanši, stále na pozoru. Ostatně projevy pana poslance Poselta nelze v žádném případě označovat jako přátelské. Příště se seznámíme s organizační strukturou Sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 15.10.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Pohoří divočáků 3 - 8.10.2002
Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly 2 - 17.9.2002
Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly - 3.9.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Pomníky - KARELKAJAN
Proč se podobné informace z papírových novin nedovím? - Hrubant Pavel
Ivan Turnovec
Naším nezadatelným požadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku 1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německem a jeho západoslovanskými sousedy.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena