Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:09
Publikováno dne:
18.12.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Sudety — historie jako problém

Dělat recenzi na publikaci věnující se opakovaně diskutovanému problému není jednoduché. Odmyslíme-li si extremní názor, že bychom se měli starat jen o to, co se děje nyní, a neotravovat s dějinama, musíme uznat, že na každou realitu je rozdílný pohled podle toho, jak ten nebo onen událost prožíval.

Právě různost pohledu je tím, co musíme být schopni vstřebávat a chápat bez hysterické snahy o zatahování do vztahů současných. Krásným příkladem dvojího chápání shodné události je text „pohádky“ uvedený profesorem Jaroslavem Pánkem v 1. čísle Zpravodaje Historického klubu (Časopis Sdružení historiků ČR) v kontextu jeho rozsáhlého příspěvku O Češích a Němcích v dějinách a přítomnosti.

„Dvě smutné pohádky aneb Jak se vidíme
Kéž by opravdu šlo jen o myšlenkové zvládnutí minulosti! Pak bychom si mohli ujasnit dílčí rozdílnost pohledů na dějiny a společně si říci: nadarmo v nich trpělo a umíralo tolik lidí, že bychom snad už jednou měli jít do příštích desetiletí jinou cestou než oklikou přes tuto krvavou minulost. … Pohádka o dějinách, kterou si osvojila asi většina (sudetských) Němců, a ta, již přijala za svou většina Čechů, to jsou dvě rozdílná vyprávění odpovídající jiným dějinným zkušenostem, pohledům pokaždé z jiné strany řeky. … Jen si oba připomeňme:

Vyprávěl dědeček dětem pohádku — „Kdysi dávno byl jeden krásný domeček uprostřed polí a lesů, a v něm bydleli dva sousedé se svými rodinami. Pan Goliáš byl statný, pracovitý a vzdělaný muž, kdežto pan David byl mazaný střízlík, kterému se nikdy do práce moc nechtělo. Zatímco pan Goliáš do úmoru pracoval na polích a zveleboval okolní lesy, pan David se šikovně ochomýtal kolem něho a lstivě těžil z plodů Goliášovy práce. Předstíral, že si pana Goliáše pro jeho sílu váží, ale jak jen mohl, tak svému sousedu po straně uškodil. Potutelně se usmíval pod vousy a čekal na vhodnou chvíli. Jednoho dne, když pana Goliáše poranil v lese padající strom, ukázal pan David svou pravou tvář. Místo aby se mu odvděčil za všechnu dobrotu, vytáhl ze sklepa starý prak, vložil do něho ostrý kámen a vystřelil ho poraněnému Goliášovi rovnou mezi oči. Nešťastná rodina Goliášových zůstala bez ochránce a navíc ji čekalo vyhnání z domova. Pan David totiž popadl metlu a hnal s ní paní Goliášovou a její děti z domu. Než doběhli na kraj lesa, vytáhli odrostlejší Davidovi kluci své práčky a zasypali nebohé vyhnance kamením“ — „A to se už nikdy domů nevrátili, dědečku?“ ptaly se děti naslouchající s otevřenou pusou. „To víte, že se vrátili. Goliášovy děti nezapomněly na svou vlast, a když vyrostly a zesílily, vydaly se do svých domovů. Kdopak by jim v tom mohl zabránit? Daly Davidovým dětem a vnoučatům na pamětnou, a ty pak byly rády, že si zachovaly holou kůži,“ odpověděl dědeček a děti samou radostí zatleskaly ručkama. Poznaly, že pravda a láska vždy vítězí nad lží a nenávistí.

Vyprávěla babička dětem pohádku — „Kdysi dávno byl jeden krásný domeček uprostřed lesů, a v něm bydleli dva sousedé se svými rodinami. Pan David byl malý, ale urostlý a také moudrý, kdežto pan Goliáš byl velký, nadutý a hřmotný. Jak tak byli každý jiný, nevycházeli spolu vždycky zrovna nejlíp. Občas se pohádali, někdy padl i pohlavek, ale zvykli si žít vedle sebe a někdy si i pomáhali, nebo se dokonce na sebe usmívali. Až jednoho dne našel pan Goliáš v lese sud s kořalkou, přinesl ho domů, opil sebe, ženu i děti pod obraz boží. A ohnivá voda v žilách udělala své. Pan Goliáš začal řádit jako smyslů zbavený, sekerou rozmlátil dveře pana Davida, za zlostného spílání paní Goliášové utloukl dvě Davidovy děti a všem ostatním hrozil, že dopadnou zrovna tak. Davidovi zprvu nevěděli, co si počít. Schovali se do sklepa a tam čekali, zda jim přijde někdo na pomoc. Když se pan Goliáš hrozným řáděním unavil, pan David si dodal odvahy, vzal svůj starý prak, vložil do něj ostrý kámen a vystřelil ho panu Goliášovi rovnou mezi oči. Obr se zapotácel a padl k zemi jako podťatý. Pan David, který si vytrpěl tolik strachu o svou rodinu, vzal metlu a hnal paní Goliášovou a její děti z domu. Než doběhly na kraj lesa, vytáhli odrostlejší Davidovi kluci své práčky a dali uprchlíkům co proto.“ — „A už se tam nikdy nevrátili, babičko?“ ptaly se děti naslouchající s otevřenou pusou. „Kdepak, dostali na pamětnou, a byli rádi, že si zachránili holou kůži,“ odpověděla babička a děti samou radostí zatleskaly ručkama. Poznaly, že pravda a láska vždy zvítězí nad lží a nenávistí.

Bohužel nežijeme v pohádce a nikdy si nemůžeme být jisti šťastným koncem svých příběhů… Nemá cenu dělat publikaci reklamu. Ten, kdo se o historii zajímá, si informace dokáže najít (a součástí informací, kterých je skutečně nepřehledná řada, je i jmenovaný sborníček Sudety — historie jako problém).

Současní mladí Češi, Němci, Maďaři i Rakušané v produktivním věku by neměli mít ve vzájemném styku žádné problémy. Ostatně to platí pro všechny národy a národnosti (a nejen v Evropě). Navzájem si nic neudělali a historické křivdy se jich osobně netýkají. To by také mělo být základem pro vzájemnou spolupráci a společný život v nové Evropě, která v rámci Evropské unie vzniká. Seznámit se ale s tím, co bylo, a dokázat se poučit, aby se nemohlo to špatné opakovat, dovoluje právě studium historie, a je proto žádoucí co nejvíce o ní vědět.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 18.12.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Pohoří divočáků 5 - 10.12.2002
Pohoří divočáků 4 - 15.10.2002
Pohoří divočáků 3 - 8.10.2002
Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly 2 - 17.9.2002
Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly - 3.9.2002
Budeme se omlouvat nejen sudetským Němcům - 8.7.2002


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Co nevlezlo do prvního pytle - Bob Mašek
Nepřipadáte si někdy sám jako ten starý, žluč plivající brontosaurus? - Bob Mašek
Před rokem 1989 - Standa
Musíme se učit z minulosti - YURI MOKRY
Nepřenášejme zlo a nenávist do srdcí našich dětí - Zdena Knihová
Ivan Turnovec
V historii je třeba hledat poučení, nikoli důvody pro revanš.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.3 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena