Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:52
Publikováno dne:
2.2.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv





ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Demokracie dosud nezvítězila

Vytvořit demokratickou kulturu schopnou prosazovat a hájit přiměřenou lidskou odpovědnost v rámci státního společenství trvá věky. U nás demokratická tradice chybí. Doba pokusů od roku 1918 do roku 1938 byla sice krásná, ale krátká.
[Obr: 1968a.gif (7567 Bytes)]
Dalších padesát let do roku 1989 trvalo období nesvobody. Většina obyvatel, kteří neemigrovali, se přizpůsobila nenormální situaci, část ze strachu, část z kariérizmu. A je nutno přiznat, že někteří i z přesvědčení (ti poslední poznali svůj omyl po roce 1968). I přes masivní devastaci občanského vědomí existovali jedinci toužící po svobodě myšlení i svobodě politické. Odpor, bez ohledu na to, zda šlo o domácí disidenty, či exulanty v zahraničí, měl většinou charakter intelektuální, a tedy idealistický.

"V případě slova jako demokracie nejen neexistuje žádná definice, na níž bychom se shodli, ale pokusu stanovit ji se vzpírají všechny strany. Téměř všeobecně se pociťuje, že řekneme-li o nějaké zemi, že je demokratická, chválíme ji. Z toho plyne, že obhájci kteréhokoli režimu tvrdí, že je demokratický, a bojí se, že by museli přestat toto slovo používat, kdyby se omezilo na jeden přesný význam. Slova tohoto typu se často používají vědomě nepoctivě. Osoba, která je používá, má totiž svoji soukromou definici, ale dopustí, aby si posluchač myslel, že má na mysli něco docela jiného. V naší době je politický projev a psaní především obhajobou neobhajitelného. Existuje-li předěl mezi skutečnými a deklarovanými cíli člověka, zřejmě se instinktivně uchýlí k dlouhým slovům a vyčerpaným idiomům, jako když sépie vypouští inkoust. V naší době se nejde politice prostě vyhnout. Všechny problémy jsou problémy politickými..."
Z eseje Politika a anglický jazyk (1946) anglického spisovatele George Orwela

Totalitní režim v roce 1989 padl. Podíl disidentů a českých odpůrců komunismu na změně tohoto režimu byl ale menší než vliv politických změn celosvětového charakteru (byly jsme v podstatě posledním komunistickým státem, kde vládnoucí strana předala moc lidu).
[Obr: clinton_havel.gif (7396 Bytes)]
Každý si však pod změnou diktátu ve svobodu představoval něco jiného. K idealistům se přidali velmi rychle pragmatici odchovaní materialistickým dialektismem. Pochopili, že mají neomezené možnosti, využili toho a chopili se vlády. Svoboda, která nastala, nebyla přirozenou volbou. Příležitost neomezené a amorální volnosti vedla jen k další morální devastaci. Svoboda jako příležitost k sebevyjádření každého jednotlivce je možná pouze ve společnosti (státu) se základními vymezenými pravidly a celou soustavou intuitivně chápaných závazků (jistým morálním kodexem). Toto ale v současné České republice chybí.

V Lidových novinách ze 13. listopadu nám pan Václav Klaus ve svém příspěvku "Po deseti letech: pár slov o naší netrpělivosti" kazatelsky říká: "Hybatelem téměř všech zásadních polistopadových změn byla pravice. A právě na ní byly upřeny netrpělivě zraky občanů a médií. Ekonomická transformace, a spolu s ní i doprovodný legislativní proces, probíhaly poměrně rychle. Říci kdykoli v průběhu oněch deseti revolučních (nebo transformačních) let, že ČR není utopická země, která třísetletý vývoj např. britské demokracie zvládne za pár týdnů, rovnalo se bezmála vlastizradě. Netrpělivost opět převládala nad rozumem. Právě v této situaci začali zvedat hlavy hledači "třetích cest", vynálezci nejrůznějších nerealistických koncepcí, salonní intelektuálové i kuloární pleticháři, snažící se oslabené veřejné důvěry ve správnost nastoupené transformační cesty využít nikoli k sevřenému a spojenému působení s cílem dosáhnout zlepšení pro všechny, nýbrž zneužít ji k vlastním mocenským hrám - na jejich konci má být "zlepšení" pouze pro ně: získat větší politický vliv."

Velmi trefná je charakteristika, kterou sice míní zostouzet své oponenty, ale která platí na velkou většinu polistopadových politiků (včetně samotného autora textu):
[Obr: klausy.gif (4000 Bytes)]
"Pro tento typ "elit" není politika cestou k cíli, nýbrž cílem samým. Vyznačují se vysokou schopností mentorovat a poučovat a téměř nulovou schopností něco doopravdy dělat. Tento typ "elit" je jen mírně sofistikovanějším pokračovatelem sociálních inženýrů minulé doby."

Neochota přiznat chyby uplynulého desetiletého vývoje brání jakémukoli pozitivnímu řešení stávajících problémů. Osobní svoboda má smysl pouze ve spořádané společnosti. Politická svoboda národa je ohrožena, pokud je ohrožen společenský pořádek. Špatné mezilidské vztahy, alkoholismus, drogová závislost, pouliční a hospodářská kriminalita a úřednická korupce ve státní i místní správě - to jsou projevy ničím nespoutané volby, projevy spojené s destrukcí bývalého pořádku.

Tragédií našeho národa je, že v uplynulých deseti letech měla vládnoucí elita zájem pouze o změnu vlastnických podmínek, ale vůbec se nezajímala o abstraktní morální etiku. Ještě dnes se setkáváme s tím, že zloději, opilci a násilníci odsouzení před rokem 1989 klidně tvrdí, že bojovali proti komunistickému režimu, a uzurpují si leckdy nevybíravými způsoby místa ve státní správě i místní samosprávě. Je paradoxem, že po deseti letech "svobodného" vývoje přibývá lidí, kteří jsou přesvědčeni o tom, že se nemohou dovolat svých zákonných práv, kteří se bojí nejen na ulicích, ale i ve svých domovech. Je zdrcující vidět, že občané jsou ochotni stále častěji naslouchat hlasům extremistů. Je zdrcující vidět, jak přibývá na nejrůznějších místech malých diktátorů, jak postupně hrozí vznik nové totality.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 2.2.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Je nutno rozlišovat mezi demokracií a svobodou - Milan Poisl
Ivan Turnovec
Vytvořit demokratickou kulturu schopnou prosazovat a hájit přiměřenou lidskou odpovědnost v rámci státního společenství trvá věky.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena