Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:51
Publikováno dne:
6.9.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Problém trvá

Podle toho, co stále ještě kolem sebe slýcháme, drtivá většina občanů v tomto státě bojovala proti komunistickému režimu. Za vítězného účastníka třetího odboje se prohlašuje téměř každý. Nejen ti, co v minulosti jen pokrytecky ohýbali hřbet a do ničeho se nemíchali, ale drze i viníci, komunističtí funkcionáři a aktivisté (o agentech StB nemluvě) prohlašují, že všechno, co dělali, dělali jen pro zdání loajality k režimu, který prý ve skutečnosti nenáviděli. Značná část společnosti pokrytecky předstírá, že minulost je již něčím odbytým a nemá cenu se jí zabývat. Ti skutečně poškození a po léta oponující komunistickému diktátu nejsou příliš oblíbeni, protože připomínají těm ostatním, jaká byla komunistická skutečnost a že většina národa byla loajální z prospěchářství.

Dělící čára po ruské okupaci v roce 1968 a v následujících normalizačních letech neprocházela většinou mezi komunisty a nekomunisty, ale mezi občanskou ctí a ochotou obětovat tuto čest a slušnost kariéře, nejrůznějším výhodám a privilegiím. Halasně se prosazující, původně loajální „odpůrci komunismu“ propagují své názorové pojetí vytvářením pseudokapitalismu, který je v jejich pojetí často nezákonný, násilnický a hlavně placený ze společných prostředků (státního a obecních rozpočtů), čímž se od toho, který zde má vzniknout, výrazně liší. Vychvaluje se to nejhorší ze spotřebního života západních států a jako kontrast k tomu jsou primitivní protiruští a obecně protislovanští ideologové.

To, čemu říkáme „sametová revoluce“, znamenalo sice významnou společensko-hospodářskou změnu. Mělo to viditelné a jásající vítěze, ale chyběla totální kapitulace komunistické vlády a jejích hlavních představitelů. Naopak totalitní nomenklatura vymezovala mantinely pro dělení národního majetku. Na vyrovnání s minulostí se v hektickém budování prvotního komunistického kapitalismu pozapomnělo. Dialektický marxistický materialismus byl nahrazen ještě primitivnějším materialismem spotřebitelským. Filozofické kategorie jako morálka a ideály byly pro vznikající hospodářskou i politickou „elitu“ zbytečné, k transformaci majetku se nehodily. Minulost tak zůstala nevyrovnaným morálním dluhem společnosti a je s podivem, že neexistovala (a dosud neexistuje) širší politická síla ani morální vůle tento nedostatek napravit. S touto realitou se sice nelze smířit, nicméně je třeba stále si ji uvědomovat.

Na závěr si dovolím citovat lovce nacistických zločinců S. Wiesenthala, který končí svou vzpomínkovou knihu Spravedlnost nikoli pomsta slovy: „Zabránit vytvoření nové generace pachatelů lze jen neustálým zabýváním se minulostí.“

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 6.9.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Rok 1968 nebyl žádnou dělící čarou - Luboš Tefr
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.3 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena