Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:51
Publikováno dne:
28.11.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Jak nás vidí přes oceán (III.)

Vánoční vzpomínka pana Jiřího Vaňka z Austrálie si zaslouží pozornost čtenářů, i když jde o text smutný. Těch, kteří u nás nechtějí žádné připomínky toho, co bylo, je velké množství. Je totiž pravdou, že mnozí s minulým režimem kolaborovali a dnes jsou ochotni dělat totéž, jen aby se dostávali k moci, ať již politické, nebo hospodářské. Ale konec moralizování, do Vánoc už chybí necelý měsíc, a tak se seznamte se vzpomínkami jednoho australského Čecha:

Sydney, Austrálie — 22. listopadu 2000

Blíží se pomalu vánoce, na které jsem se vždycky těšil. Spousty bramborového salátu, řízky, kapr, vánočka a hlavně vánoční stromeček, na kterém hořely svíčky a pod hořícíma prskavkama dárky. Ale strašně nerad vzpomínám na vánoce v padesátém druhém a sedmdesátém devátém roce. Ty první smutné vánoce byly bez mého táty, který byl komunistickými grázly odvlečen. Byt, v kterém jsme bydleli, byl prakticky zdemolován po domovní prohlídce, a tak v této době jsem se poprvé ocitl tváří k politice. Jako devítiletý kluk jsem nemohl pochopit význam nadávání mého dědečka, on byl starý tramvaják a já jeho velký obdivovatel.

Babička mě vzala na Palmovce na zastávku a já jen s napětím koukal, jestli přijíždí tramvaj, kterou řídí můj hrdina. Tramvaj se rozjela, já samozřejmě seděl dědečkovi na klíně a řídil tramvaj. Po hodině mě babička zase vyzvedla a já se těšil, až zase někdy pojedu a „sám“ budu řídit. Ale v tom 52. roce se dědeček stal pro mne vzorem. Kudy chodil, všude nadával a dokonce hlasitě vykřikoval: „Ty kurvy komunistický.“ A neodpustil si to ani při štědrovečerní večeři, když moje máma brečela, stejně jako brečela celé dva roky. Ona brečela nejenom proto, že tátu zavřeli a my nevěděli, kde je nebo jestli vůbec žije, ale brečela taky proto, že naši sousedi zakázali svým dětem si se mnou hrát, já byl syn kriminálníka.

Po dvou letech náš pes, jmenoval se Káča, začal strašně kňučet, skákat na dveře, a moje máma mě požádala, jestli bych ho nešel vyvenčit. Tak jsem se začal do toho sychravýho počasí oblékat, ale někdo zaťukal na dveře. Šel jsem otevřít. Pes šílel. Já se zeptal, kdopak to za těma dveřma je. Ozvalo se jen: „Já, táta.“ To byl můj nejhezčí vánoční dárek, o kterém se mi mnohokrát zdálo. A tyhle vánoce nám nezkazili ani komouši, i když se o to snažili. Oni totiž pánové v dlouhých kožených kabátech přišli asi za dvě hodiny poté, co se táta vrátil z komunistickýho koncentráku, tátu zkontrolovat, jestli má všechny propouštěcí papíry v pořádku.

A pak šlo všechno v normálních komunistických kolejích. Mě nevzali do pionýra, ne že bych tam chtěl, abych byl součást mládeže nové, Gottwaldovy, ale oni si tam hráli, jezdili na tábory atd. Moje dvě dcery samozřejmě za tak zvané normalizace po 68. roce do pionýra nevzali také, za což jsem jim, komoušům, teď vděčný.

V 78. roce po zbavení českého občanství jsem s manželkou a dcerama odjel do Rakouska. Za pár měsíců jsem poslal pozvání k návštěvě rodičů, samozřejmě potvrzené z  čs. konzulátu ve Vídni. Pustili jen mámu. Proč je nepustili oba dva najednou? Holky to nemohly pochopit, proč dědeček nemůže přijet. Teď už to chápou. V jakém komunistickém teroru jsme žili.

V roce 1979 měl přijet na vánoce můj táta. Bohužel nepřijel, umřel 2. prosince. Po krátkém rozvažování jsem si řekl, že se ponížím a půjdu na čs. velvyslanectví ve Vídni požádat o víza, abych mohl jet otcovi na pohřeb. Jen na jediný den. Víza mi nedali. Tenkrát jsem probrečel několik týdnů. To byly strašný vánoce. Máma ve Varech, sama, a my ve Vídni.

Kolik těch komunistických grázlů, kteří pracovali za Husáka v diplomatických službách, pracuje na zastupitelských úřadech dnes? Kolik diplomatů pracujících dnes na různých ambasádách po celém světě studovalo v Moskvě, kde se učili tyto nehumanistické metody? Mám dojem, že pokud neumřeli, tak skoro všichni mají zase zaměstnavatele Ministerstvo zahraničních věcí. Nebo jim platí mzdu Česká kontrarozvědka.

Ale není se čemu divit, že se to děje ve státě, kde prezidentem je člověk, který, na výsměch všem poctivým občanům, svým rozhodnutím o lustračním zákonu prakticky umožňuje pozvolný přechod moci zpět do komunistických rukou. V lednu v roce 1990 jsem dostal dopis z čs. konzulátu v Sydney, kde mi nabídli zpět české občanství. Zapomněl jsem jim poděkovat. Takže využívám až této příležitosti. Díky za nabídku, soudruzi. Jsem rád, že jsem se nestal znovu občanem země, kterou mám pořád rád, ale která je vedena zločinci, kteří by jednou měli skončit na lavicích obžalovaných.
Jirka Vaněk

Původně jsem si připravil komentář o vzpomínkách na minulost a jejich konfrontaci se současností. Nakonec jsem to ale vzdal. Ono totiž toho nedobrého ve vztazích mezi lidmi nějak neubývá. Nelze se proto divit ani takovým reakcím, jakou vzpomínka pana Vaňka končí. Patrně jsme stále ještě nedospěli k tomu, abychom si alespoň ve vymezeném prostoru zastupitelské demokracie vybírali ty, kteří by nám měli sloužit. Neúčast ve volbách do krajských zastupitelstev a ještě větší do senátu to jen potvrzují. Je velmi zajímavé, že naši spoluobčané ve svobodném světě o síle každého hlasu vědí a na rozdíl od většiny z nás by volit chtěli.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 28.11.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Jak nás vidí přes oceán (II.) - 6.11.2000
Jak nás vidí přes oceán (I.) - 3.11.2000


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Čeko, Čeko, kde to je? - Vincenc Penál
Pro pana Roslera - Rudolf Veliš
Pane Veliši, používání cizích slov bývá věc ošidná - Miloš Dlouhý
Re: Když čtu ty šovinistické výlevy bývalých českých občanů... - Pavel Rosler
Když čtu ty šovinistické výlevy bývalých českých občanů... - Rudolf Veliš
Je to v lidech, ne v ideologiích - Zdeněk Markus
Co můžeme čekat ve společnosti, kde... - Miloš Dlouhý
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena