Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:51
Publikováno dne:
1.12.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Lze kultivovat českou politiku?

Optimální stav v rozvinutém demokratickém státě by měl být takový, že existuje soulad mezi individuální zodpovědností a zodpovědností společenskou, obě dvě tyto vlastnosti korigují snahu o prosazování osobních a skupinových zájmů. K této ideální státní společnosti se snaží dojít dvě rozdílné politické platformy. Jejich cesty jsou ale zcela odlišné. Zatímco pravicové konzervativní a občanské strany vycházejí z individuální zodpovědnosti a předpokládají, že tato se vzájemnou meziobčanskou konfrontací stane i zodpovědností celospolečenskou, předpokládají levicové, demokratické a socialistické strany, že výchova k individuální zodpovědnosti vede přes zodpovědnost celospolečenskou, řízenou „radou moudrých“, tedy vládou a parlamentem.

Každá z těchto představ má své přednosti ale i vady. Je logické, že s ideální společností ani ideálními společenskými poměry nelze v současném světě počítat. To, co ale musí být cílem každé demokratické společnosti, je cesta, která by se k ideálu měla postupně přibližovat. Základem, který ale bohužel leckdy chybí, by mělo být poznání a pochopení, že oběma politickým směrům jde o shodný cíl, kterým je spokojená a hrdá společnost lidí. Lidí, kteří jsou si vědomi nejen svých individuálních a společenských práv, ale také své individuální a společenské zodpovědnosti. V politice ale došlo v končícím století k excesům fašismu a komunismu. Ty ovlivnily nejen určité množství radikálů, kteří na čas ovládli celé národy. Ještě dnes se z toho vzpamatováváme. Druhá světová válka a po ní komunistický vývoj v části Evropy byly obdobími, která poškodila nejen morálku jako takovou, ale i občanské chápaní politického boje. Pod pojmem politický boj si totiž aktéři představují zápas o život, nikoli klidné soupeření o jednotlivé problémy, kterými státní společenství žije.

Tento stav je alarmující, někdy se zdá, že je situace stále horší. V naší společnosti totiž chybí komunikační kultura. Máme zde paradoxní situaci, podobnou vizi Ivana Klímy v jeho románu Pravda o zkáze Sodomy. Ti, co vládnou, hledají za každou cenu nepřítele (v románu jsou jimi vymyšlení basturdští). Navíc mnoho ambiciózních politiků, kteří za komunismu začínali kariéru (často profesně politickou), své postoje zatajuje nejen voličům, ale mnohdy i spolustraníkům. Posledním případem může být paní senátorka, která za US na Benešovsku zvítězila ve volbách. Ta voličům zatajila svoji kandidaturu do KSČ. Kandidátkou přitom byla až do konce roku 1989. Do strany chtěla jít jednoznačně z prospěchářství, bylo to jen proto, aby pracovala a měla příslušné výhody v prominentní nemocnici komunistických pohlavárů. Nemohu se zbavit dojmu, že kariéristé, kteří KSČ opustili a převlečeni škodí v demokratických stranách, jsou nebezpečnější než komunisté s legitimací, kteří jsou na očích.

Přes všechnu nepřízeň se vždycky našli idealisté, kteří se o kultivaci politické scény snažili. V některých obdobích se mohli jevit i směšně, ale nebýt jich, byla by situace ještě horší, než jak ji známe. Demokratický klub byl takovým pokusem od svého vzniku. Byl založen 28. září 1948 v Horních Počernicích studenty a několika jejich pedagogy jako reakce na likvidaci demokratických principů v Československu, ke které docházelo od února 1948. Šlo o organizaci odporu, působící navenek letáky a dalšími písemnostmi, v přímém styku s vybranými členy pak zpracováváním ideových programových otázek a možností dalšího demokratického vývoje. V letech 1952 a 1953 došlo k útlumu činnosti. Část členů emigrovala, zbytek, utiskovaný komunistickou vládou, se stáhl do ilegality. V roce 1968 byla činnost navenek opět zlegalizována. Netrvalo to ale dlouho. Již po roce 1969 bylo nutno v souvislosti s tvrdou „normalizační politikou“ okupanty posílené komunistické strany omezit setkání na privátní schůzky. Až po dvaceti letech, přesně 13. ledna 1990, se sešel stejný historický výbor Demokratického klubu beze strachu. 23. dubna 1990 byly schváleny nové stanovy a vzniklo legální občanské sdružení „Demokratický klub“. Od té doby se činnost této dobrovolné organizace postupně rozvíjí v rámci republiky i mezi zahraničními členy. Hlavním posláním je kultivace politických diskusí. I k tomu se 25. listopadu během voleb do nového výboru vyjadřovali členové Demokratického klubu na své valné hromadě v Praze.

Osobně věřím tomu, že pokud spolu lidé (ať už sousedé, nebo politici) začnou mluvit, nebudou si lhát a současně se dokážou navzájem i poslouchat, zvýší se možnost vzájemné dohody a nakonec se budou problémy skutečně řešit. K tomu, aby došlo ke kultivaci v této oblasti, by měl právě sloužit Demokratický klub. Je velmi krásné, že na půdě klubu jsou diskuse vedeny tak, jak by to mělo být normální v celé společnosti. To ale nestačí, proto se naši členové snaží ze všech sil ovlivňovat své okolí. Jako účelné se ukázaly nejen pravidelné měsíční besedy v centru dění, tedy v Praze, ale i v dalších městech a obcích v jednotlivých regionech. Klub se neuzavírá novým členům, nechce být jen uzavřenou elitní společností. S jeho činností se můžete seznámit i prostřednictvím Internetu na www.volny.cz/dklub.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 1.12.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 4.9 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena