Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
20.3.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova X.

Tak se zdá, že můj bezbřehý optimismus ohledně vývoje v Makedonii nebyl tak úplně na místě. Ta „skupinka chasníků s připitomělým nápadem na válčení“ už má několik set hlav, je velice dobře vyzbrojena, postupuje směrem k Tetovu a dělá spoustu škod a ještě více starostí kdekomu.

Mám pocit, že čím déle jsem tady, tím míň některým věcem rozumím. Arif, můj tlumočník a málem adoptivní syn, se mi tenhle týden svěřil, že se rozhodl darovat svoji drahocennou a památeční neprůstřelnou vestu svému kamarádovi, který teď válčí v UCPMB, tedy v osvobozenecké armádě Preševského údolí. Nepochybně má tahle vojenská skupina hodně blízko i k té „UCK 2“, tedy k Národně osvobozovací armádě v Makedonii, jejíž zkratka určitě jen úplně náhodou v albánštině zní stejně jako púvodní UCK z války v Kosovu. Považoval jsem vždycky Arifa za představitele té umírněnější a rozumější části Albánců, a tak mě jeho nápad tím spíš překvapil. „Ty nechápeš, že to, co tam ti chlápci teď provádějí, poškozuje Albánce v Kosovu víc než všichni Miloševičovi vojáci dohromady?“ zeptal jsem se ho nevěřícně, když se mi se svým úmyslem svěril. „Vím,“ odpověděl mi bezelstně. Ale hned začal vysvětlovat, že prostě všichni Albánci je teď musí podporovat, i když s tím, co se tam děje, nesouhlasí. To na mě bylo trošku moc. Dost jsme se nepohodli, protože tahle schopnost nadřadit jakousi pro mě zcela nepochopiltelnou loajalitu s válečníky nad rozumné řešení mi přijde jako snad nejpitomější albánská vlastnost, ale Arif to přesto do posledního dechu a s použitím nejrůznějších demagogií hájil. Sice jsme se nepoprali, ale tahle debata mi hodně ubrala na mých iluzích o možném mírovém uspořádání téhle části Evropy.

Do toho přijel na návštěvu Peje Jiří Dienstbier, který samozřejmě u oběda triumfoval. S nepochopitelným zadostiučiněním vykládal, že on to přece vždycky říkal, že s Albánci se spolupracovat nedá a nemá a teď že to teda máme, že konečně nadejde ta chvíle, kdy proti nim budeme muset tvrdě zakročit. Nevadí mi snad ani to, že opět trošku nekorektně popisuje makedonskou situaci v českých i světových médiích a zveličuje provinění rebelů (či teroristů - o tahle slovíčka se tu vedou velké boje a hned poznáte, kdo na které straně stojí, podle toho, jak povstalce pojmenovává). Víc mě vyděsilo právě to, že on snad z toho má radost, že na jeho pesimistické vize došlo. Jako by mu unikalo, že to může znamenat a už vlastně znamená další tisíce uprchlíků, bombardování a ostřelování civilních oblastí, v nichř se nikdo neptá domorodců, na čí straně stojí a co si o tom myslí, ale prostě se střílí a střílí, jako kdyby ta olověná ejakulace opravdu ty místní chlapy vzrušovala snad víc než ten skutečná. Nemůžu se zkrátka nějak ztotožnit s triumfálními výkřiky o tom, že celá mise v Kosovu a bombardování před ní byly od základu špatné. Ještě pořád jsem neslyšel od nikoho z těch kritiků, co bylo v dané chvíli řešením lepším. A také si ještě pořád myslím, že společným úkolem nás všech tady je udělat všechno pro to, abychom pomohli situaci udržet pod kontrolou - pokud možno bez války, střílení a zabíjení. Radovat se nad tím, že je to čím dál těžší, prostě nějak nedovedu. A taky to nehodlám vzdát a místo toho chodit po světě vykládat, že já to přece vždycky říkal, že se tady nic nedá dělat, a tak že je nejlepší nedělat nic.

Ale nejen Makedonií živ je regionální úředník na západě Kosova, kam ostatně události z Tetova doléhají jen vzdáleně. Nadále probíhají velké debaty o budoucí struktuře a celkovém působení administrativní části kosovské mise. Přesně podle Parkinsonových zákonů teď leckterý uředník UNMIKu tráví značnou část svého času tím, že někoho přesvědčuje o své nezbytnosti, případně o nezbytnosti mít na svoji práci další tým. Já osobně si myslím, že k redukci počtu našich stavů mohlo a mělo dojít už dříve, ale teď to snad konečně začalo být skutečně na pořadu dne. Probíhá množství seminářů, schůzek a diskuzí, kde tedy s tou redukcí začít, a každý uznává, že by se tedy mělo, ale kdekoli jinde než na jeho úseku. První odtučňovací opatření ostatně už nastala, když v New Yorku kdosi rozhodl, že budou s okamžitou platností zrušeny rizikové příplatky, které jsou tu docela zajímavým vylepšením příjmů. Je sice pravda, že odebrat rizikový příplatek právě ve chvíli, kdy se situace kousíček od kosovských hranic tak přiostřila, moc taktické nebylo, považuji ale za příznačné, že když teď odlétal náš nový nejvyšší představitel mise na jednání do New Yorku, neváhal ujistit všechny úředníky osobním dopisem, že otázce navrácení zmíněných příplatků bude při jednání v hlavním stanu OSN věnovat mimořádnou pozornost. Já trouba si myslel, že tam letí kvůli vývoji v Makedonii!?

Jestli ale opravdu dojde v dohledné době k redukci stavu mezinárodního úřednictva v Kosovu, bude to asi mimo jiné znamenat definitivní konec nadějí, že se někdy nějak uspokojivě vysvětlí a dořeší moje oblíbená kauza Kosova Petrol. Duše se mi zatetelila radostí, když jsem v programu jednoho jednání v Prištině, kde jsem zastupoval Davida, nalezl bod „čerpací stanice“. Těšil jsem se, že nepravosti při výběrovém řízení byly jednoznačně vyšetřeny a že bude konečně povoleno, aby si obce pumpy na svém území obhospodařovaly samy, jak jim to umožňuje vyhláška. Ale ve skutečnosti to je úplně jinak. Místo toho se na schůzce objevil jakýsi důležitý pán, který nám sdělil, že se právě ujal své funkce, v níž by měl kontrolovat a usměrňovat provoz benzinových pump v celém Kosovu, ale že bohužel v tom je mnoho nejasností, že chybí jakýkoli předpis a že mimo jiné také existuje jakási ne zcela jasná smlouva s Kosovo Petrolem a že tedy žádá administrátory o maximální spolupráci při „inventarizaci současného stavu“. Už když jsem se hlásil o slovo, někteří pamětníci mých minulých vystoupení na tohle téma se šklebili, jiní se trošku kabonili. Onomu pánovi jsem zopakoval, že ta „ne zcela jasnᓠsmlouva stojí UNMIK ročně cca 5 milionů marek a že na naprosto nepřijatelný původ a dopad té smlouvy už upozorňujeme od loňského léta. A že ji podpesal konkrétní člověk ve prospěch soukromé firmy, bez výběrového řízení a s poměrně pochybným mandátem takovou smlouvu vůbec podepsat, a to na obou stranách. A ptal jsem se ho, jestli ten dokument zná. Prý je ve funkci teprve krátce. Hmmm... Upozornil jsem ho, že řadu zajímavých podkladů má k téhle věci odbor vyšetřování a on mi opáčil, že právě tam by nerad čerpal informace. Takže mi konečně došlo, že celá věc půjde do ztracena jako Bács a Singh, protože tam i onde zkrátka vrána vráně oči nevyklove, jsme jedné krve a tak dále...

Abych nekončil tak úplně pesimisticky, podělím se nakonec o nevšední zážitek z cesty právě do Prištiny. Ta je, stejně jako všechny ostatní hlavní silnice v Kosovu, lemována nekončícími haldami odpadků po obou stranách, zdobenými poměrně často vraky aut, které se sem „uklízejí“ po všech těch havárkách, kterých se tu děje adekvátně hodně vzhledem k technickému stavu místních vozidel a a řidičské kázni místních šoférů. A teď v pátek jsem poprvé viděl, že někdo začal ty vraky uklízet. A co bylo ještě milejší, dělali to uniformovaní členové TMK, tedy de iure demobilizovaní vojáci UCK. Z toho plyne, že všichni nejsou teď v Preševu nebo u Tetova, ale aspoň někteří stále ještě dodržují podmínky mezinárodních smluv. Alespoň přes den.

18. března z Peji zdraví MD

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 20.3.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopisy z Kosova IX - 16.3.2001
Dopis z Kosova VIII. - 9.3.2001
Dopisy z Kosova VII - 29.11.2000
Dopis z Kosova (VI.) - 23.10.2000
Dopis z Kosova (V.) - 14.9.2000
Dopisy z Kosova (IV.) - 22.8.2000
Dopisy z Kosova (III.) - 8.8.2000
Dopis z Kosova (II.) - 20.6.2000
Dopis z Kosova (I. část) - 12.6.2000


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

To jsou teda fakt důkazy - Marek Stransky
Věřili jste lhářům? - Jiří Mikloš
Situace na Balkáně je bezesporu velmi zlá pro vývoj celé Evropy - Dušan Tuháček
Který exodus máte na mysli, pane Sekero? - RNDr. Zbyněk Matyáš
Re: Pan Jiří Dienstbier má na svůj triumfalismus nepochybně nárok - Ondřej Sekera
Pan Jiří Dienstbier má na svůj triumfalismus nepochybně nárok - RNDr. Zbyněk Matyáš
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.3 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena