Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
3.4.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XI.

Martin Dvořák se tentokrát z Peje ozval 28. března, několik dní trávil na lůžku s ošklivou chřipkou. Situace na hranicích Makedonie a Kosova je nadále vážná. O tom, že je Kosovo pro albánské teroristy operující v Makedonii hlavní základnou, již nikdo nepochybuje. Je to jasné i představitelům OSN fungujícím jako poradci v komunální i regionální infrastruktuře Kosova. V úvodu svého dopisu se tentokrát nad eskalací problému zamýšlí podrobněji. jako vždy se ale věnuje i Kosovu. I zde vlastní kosovské politické problémy, hlavně národnostních menšin, postupně přibývají.

Situace kolem Tetova se zdá vyvíjet v souladu s plány makedonských vojenských stratégů, ofenzíva vládních jednotek je aspoň prozatím zřejmě úspěšná, a to by mohlo svádět k pocitu, že bude brzy po problému. Ale ono asi nebude. Jednak je známá vojenská pravda, že válku s guerilami nelze nikdy definitivně vyhrát, ale pokud by zůstali ti lesní muži v makedonských horách docela izolovaní, nikým nepodporovaní, asi by to dříve nebo později museli sami vzdát. Ale bohužel, denně se někde v Kosovu koná manifestace na podporu „našich makedonských bratrů a jejich spravedlivých požadavků“. A počet takových akcí i jejich účastníků stoupá. Těžko se pak zatrpkle neusmát na palcovými titulky, jimiž jeden z kosovských albánských politiků hlásá do celého světa, že „s násilím v Makedonii nemá Kosovo nic společného“. Situaci dost vyhrotila událost se dvěma zastřelenými albánskými civilisty přímo před kamerou reportéra od Reuters. Osobně si myslím, že v místě, kde probíhá v podstatě frontová linie, není moc moudré máchat rukou proti namířeným a ostře nabitým samopalům, ať už v té ruce máte cokoli. A právě o tom se tady rozpoutala hodně ostrá debata. Makedonci a většina světových agentur uvádí, že to byl ruční granát, co se jeden z těch zabitých pokusil hodit proti vojákům. Albánská média se naopak předhánějí v důkazech o tom, že se jednalo o nevinné oběti. Došlo to tak daleko, že místní plátek Bota Sot uveřejnil fotografii pořízenou Reuterem, ovšem s mírnou úpravou, která onen nezřetelný předmět ležící vedle nehybného těla proměnila ve zcela jasně rozpoznatelný — mobilní telefon! To dost rozzuřilo západní novináře a spustili povyk, že takhle se teda objektivní zpravodajství nedělá. A zatím vrcholná byla dnešní reakce Bota Sot, který obvinil Reutra z toho, že naopak ten jeho původní obrázek je falzifikát! Kdyby se to celé neodehrávalo nad dvěma mrtvými těly, bylo by to docela komické, takhle je to humor hodně málo veselý. Na druhé straně, kdyby to měli být poslední dva mrtví téhle počínající války, asi by si mnoho světových politiků oddychlo, o desítkách tisíc lidí, kteří už opustili svoje domovy v krizové oblasti, ani nemluvě.

Ale zpátky do západního Kosova, taky tady máme občas historky docela zábavné, byť s podtextem poněkud černým. V Gjakově se například dva pracovníci UNMIKu při nedělní odpolední procházce nachomýtli k tomu, jak děti v parku objevily nějakou nevybuchlou bombu a zrovna se pouštěly do jejího důkladného zkoumání. Naši lidé obětavě zasáhli, výbušniny dětem odebrali, a pak udělali tu nejneuvěřitelnější věc. Namísto coby přivolali pyrotechniky na místo, naložili tu bombu do služebního auta a přes celé poměrně lidnaté město ji osobně transportovali do kasáren KFOR. Službu konající důstojník na vrátnici z nich údajně málem dostal psotník, když mu vysvětlili, co vezou a proč. Nevím, jak je vůbec něco takové možné vzhledem k tomu, že každý z nás tu musel projít dost podrobným školením o tom, jak nakládat s výbušninami a minami, ale zdá se, že je to historka pravdivá, takhle nám ji v pondělí ráno dost neradi podávali bezpečáci na pravidelné schůzce. Už mě ani nepřekvapuje, že namísto exemplárního zveřejnění téhle dost ostudné záležitosti se nad tím hodně rychle zavřela voda, takže se můžem nadít, že příště někdo přiveze bombu k zneškodnění přímo do našeho hlavního stanu.

Nepříliš humorná je i další zpráva, že v Istogu někdo přes víkend vyloupil kanceláře UNMIKu. Nejde snad ani tolik o poměrně slušnou sumu peněz, kterou někdo ukradl i s celým trezorem, i když s tím asi budou ještě problémy, protože tolik peněz nemělo v kanceláři na konci týdne zůstat. Mnohem víc je varující, že došlo k dost podstatné změně po téměř dvou letech, kdy všechno, co souviselo s UNMIKem nebo KFORem, bylo takřka nedotknutelné tabu, kdy jste mohli např. nechat stát auto na ulici nezamčené a spolehnout se, že se mu nic nestane a najdete ho tam, až se vrátíte atd atd. Najednou je to tedy jinak, majetek mezinárodních organizací už zřejmě není tabu a můžeme očekávat, že totéž už platí nebo velmi rychle začne platit taky pro osoby. Je to asi přirozený vývoj v zemi, kde organizovaný zločin má jednu ze svých kolébek a mezinárodní instituce na sobě ani na svých zaměstnancích nešetří, takže je u nich nejspíš dost co ukrást či uloupit, ale rozhodně to nemůže ani potěšit, ani uklidnit, pokud se tu máte pohybovat například temnými večerními ulicemi. Případů přepadení rapidně přibývá…

A nakonec jsem si dneska nechal věc, která je tak zašmodrchaná, že ji asi nebudu umět ani vysvětlit, ale připadá mi to docela zajímavé. Jedná se o místní Cikány. Já vím, že v Čechách je „politicky korektní“ zásadně tohle slovo nepoužívat, ale nahrazovat ho výrazem „Romové“. Jenže tady je všechno jinak. Původně to asi platilo i tady, rozhodně se tu výraz „Romové“ používal podobně. Jenže místní Romové často spolupracovali se srbskou vládnoucí kastou. Aby se od nich odlišili, začali si po válce někteří z nich zakládat na tom, že oni nejsou žádní Romové, ale Madžupové, zřejmě ve snaze vyhnout se místnímu kolektivistickému chápaní viny, která vyvolala velký hon na Romy. Jenže to posléze přestalo stačit. Někteří z nich mají vlastní jazyk, jiní mluví albánsky, většinou jsou muslimové, ale ne všichni. Navíc se o jejich přízeň začaly před volbami ucházet některé politické strany, které si uvědomily množství potenciálních hlasů, které tahle komunita po celém Kosovu vlastně obnáší. A tak jsme tu teď svědky procesu, který kdosi nazval politizací národní identity. Před našima očima si ti lidé posouvají národnost ze dne na den, podle toho, ke které politické skupině se právě chtějí přiblížit a od koho naopak distancovat. Takže někde máme klan „Aškaliů“, který se politicky přibližuje k LDK, jinde se k LDK naopak hlásí „Egyptští Kosovani“, což má zjevnou etymologickou vazbu k anglickému „Gypsy“. Tam potom naopak Aškaliové nejspíše podporují PDK nebo AAK, tedy některou ze stran opozičních. Pro úředníky, kteří se mají zabývat záležitostmi jednotlivých minorit, se situace stává tím nepřehlednější, čím více se snaží ji dešifrovat. Reprezentanti každé z nich jsou většinou samozvaní, nevolení a často zpochybňovaní jinými členy téhož etnika. To pak vede někdy k tomu, že ten, kdo je nespokojen se způsobem, jakým jsou hájena práva a zájmy jeho národnostní skupiny, to řeší tím, že se přihlásí k nějaké jiné národnosti. Vzniká neuvěřitelný guláš, kterému podle mě už tady nerozumí vůbec nikdo. Situace v Matiční ulici je proti tomu naprostá selanka. Nevím, zda a kdy jsme schopní v tom udělat nějaký pořádek, a nevím dokonce ani, jestli už víme, co budeme dělat potom, pokud snad přece jen nějaký virtuální pořádek nastolíme, protože vůbec není jasné, jaké jsou vlastně požadavky jednotlivých skupin a jestli jsou nějaké společné a nějaké specifické. Nezní to asi moc optimisticky, ale taky to snad není žádná národní tragédie, spíš jen další ukázka toho, jak se tu míchá dohromady národnost, náboženství, politická orientace a potažmo občanství, jaké hry je s těmi pojmy možno hrát, když se namíchá rodová tradice s demokratickými principy a právem na sebeurčení, z kterého navíc může koukat nějaká zajímavá mezinárodní finanční podpora.

Kdyby tu nebyly jiné problémy, nebylo by to zlé. Zdraví vás Martin Dvořák

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 3.4.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova X. - 20.3.2001
Dopisy z Kosova IX - 16.3.2001
Dopis z Kosova VIII. - 9.3.2001
Dopisy z Kosova VII - 29.11.2000
Dopis z Kosova (VI.) - 23.10.2000
Dopis z Kosova (V.) - 14.9.2000
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.1 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena