Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
12.4.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XII.

Martin Dvořák poslal další dopis z kosovské Peje, datován je 8. dubna. Předkládám jej bez připomínek. Domnívám se totiž, že ti, kdo jeho dopisy pravidelně čtou, nepotřebují žádné komentáře. Věřím, že stejně jako já, si udělají svůj vlastní názor.

Makedonii už definitivně v médiích přetlačilo špionážní letadlo a nová vlna násilí v Palestině, což ze sobeckého pohledu člověka, který žije v západním Kosovu, je zpráva spíše dobrá, ale například ze západního břehu Jordánu to asi vypadá jinak.

Ale vývoj kolem Tetova je přeci jen možno brát jako pozitivní i v širších souvislostech. Ukazuje totiž /doufejme!!!/, že i tak převelice citlivá a k násilí náchylná oblast, jakou je Balkán, může být alespoň částečně pacifikována samotnou výraznou mezinárodní vojenskou přítomností a ještě účinněji tím, že se hned zkraje ukáže jasná vůle podpořit stranu, která je asi objektivně stranou napadenou a nebo aspoň nepodpořit stranu militantní a agresivní.
Nedělám si věru žádné iluze o mírumilovnosti bývalých velitelů UCK, Thaciho a Haradinaje, ale i oni nakonec museli podepsat prohlášení, jímž vyzvali rebely ke složení zbraní. Že to udělali až po několikahodinovém důrazném domlouvání řady nejvyšších mezinárodních představitelů tady v Kosovu i mimo něj, je podle mě taky vlastně dobrá zpráva, protože to přece znamená, že už existují argumenty, kterým tihle vyznavači válečného řešení konfliktů rozumějí. A že už aspoň chápou, že Kalašnikov není to jediné, čím se dá situace řešit. Ba co víc, oba ti dva pánové se museli vyrovnat s faktem, že jsou prostě chvíle, kdy jim samopal v ruce a válečnická rétorika před shromážděnými davy přinese víc škody než užitku. Mimochodem, napletl jsem se v Prištině zcela náhodně k manifestaci, při níž několik tisíc převážně mladých lidí celkem pokojně procházelo hlavní třídou. Pár dalších okounělo na chodníku. Ale stejně mi hodně zatrnulo, když ten dav na povel jednoho z organizátorů začal skandovat hesla, která jeden z nich předkřikoval. Nemohl jsem to nesrovnat s demonstracemi, jaké znám od nás. Tady byla hodně cítit právě ta organizovanost, nahrazující půvab spontánnosti a často i vtipnosti našeho skandování. A co víc, nikdy jsem v našich pokřicích necítil tolik temné a nebezpečně zlobné síly, jako v tom místním hromovém „U-C-K!!!“. Až do chvíle, kdy jsem to slyšel na vlastní uši, bych nevěřil, že skandovaný pokřik může mít tak silné emotivní podbarvení. Možná nějak takhle znělo to husitské „Hrrrr na ně!!!“, a já už se teď ani moc nedivím, že už před tím samotným zvukem brali obrněnci nohy na ramena. A taky moc nevěřím místním politickým lídrům, že by jen tak nechali bez povšimnutí tuhle mohutně vzedmutou emoci, na které se přeci tak snadno buduje politická kariéra! A abych pochopil, že to nebylo volání po mírovém řešení konfliktů, co si ten řvoucí dav žádal, na to albánsky umět nemusím. Takže buďme raději opatrní, není až tak jisté, že prozatím poslední balkánská krize je opravdu definitivně zažehnaná, i když to zatím vypadá tak dobře, že by bylo škoda to zakřiknout.

Události těsně za hranicemi ovšem ovlivnily a poznamenaly i dění v Peji a vlastně všude jinde v Kosovu. Krom demonstrací „na podporu oprávněných požadavků“ se objevil další, asi ne zcela spontánní prvek, kdy jedno městské zastupitelstvo po druhém přijímalo rezoluce k podpoře téhož. Byl jsem na takovém zasedání v Peji a krom téhle perličky tu bylo k vidění i leccos dalšího. Už při vstupu do jednacího sálu jsem se znova naštval, jak volně tu UNMIK pracuje s tak významným symbolem, jako jsou vlajky, V čele zasedačky se skvěla vlajka OSN, což je v pořádku, neboť jsme na území pod přechodnou správou Spojených národů. Jenže tam jako sestřičku měla rudou vlajku s černou dvouhlavou orlicí. To už ovšem v pořádku není ani náhodou, protože je to vlajka jiného státu, tedy Albánie, ale Kosovo je pořád ještě formálně součástí Jugoslávie, jejíž vlajku si tu ovšem nikdo netroufne ani představovat, natož vyvěsit. Je možné ovšem s přimhouřením oka brát orlici jako symbol albánského národa, pak by ale vedle ní přece musela viset taky vlajka srbská, bosenská a možná i egyptská, nebo jaká by vyhovovala místním Cikánům /to je opravdu pracovní označení — viz minulá poznámka, nezlobte se na mě pro tohle slovo/. I další průběh zasedání byl ovšem zajímavý. Nepřekvapilo mě snad ani tolik, že slovutný sbor místních konšelů za celou dobu jednání neprojednával ani jeden bod, který by opravdu řešil nějaký skutečný problém města Peja, a místo toho se diskutovalo o obsazení postů, o odměnách a podobných věcech, důležitých hlavně pro ně samotné. Na takové představení člověk občas nemusí jezdit až na Balkán, tady to má jen ten půvab, že tihle se to ani nesnaží nijak maskovat. Ale zato jako jeden muž schválili připomínky města Peja k návrhu Ústavy /sic!!!!/. Už to samo je docela kabaretní ukázka toho, k čemu všemu se cítí být povinnováni vyjadřovat městští zastupitelé. Navíc v úvodním slovu k tomuto bodu předkladatel argumentoval tím, že skoro všechna ostatní kosovská města už svoje, a pozor — všude téměř stejné!- připomínky odhlasovala a že Peja nesmí zůstat pozadu. A samostatnou kapitolou pak byly ty připomínky samotné. Dal se celkem očekávat atak na to, že ten dokument se prostě MUSÍ jmenovat Ústava, čemuž se úporně brání OSN, protože ještě stále se tu nesmí mluvit o samostatném státě, takže ani o Ústavě. Podobně je to i s požadavkem, že Kosovo musí mít prezidenta. Ibrahim Rugova se ovšem stejně už řadu let všude podepisuje jako „prezident“, a nemyslím, že by na to potřeboval nějakou Ústavu, ať už se ten dokument bude jmenovat jakkoli (zatím se oficiálně používá bezpohlavní výraz „právní rámec“). Co mě ale opravdu dost vyděsilo, byl požadavek, aby Kosovo Ústavou deklarovalo zvláštní vztahy ke všem státům, kde žijí Albánci. Ale vlastně, co se divím, když se zasedá v místnosti, kde visí albánská vlajka hned vedle vlajky OSN, která tu prý hájí práva všech zde žijících etnik a menšin.

Jsme tady svědky /a vlastně i viníky/ trvalého ustupování požadavkům a nárokům většinových Albánců, které vede často mimo rámec mandátu, který byl pro Kosovo mezinárodním silám stanoven a uložil jim zabezpečovat rovná práva a podmínky pro všechny skupiny obyvatel. Ani to ale zřejmě už nestačí k tomu, aby tu mezinárodní síly byly i nadále chápány místními Albánci zcela jednoznačně jako ochránci a přátelé. Historka jedné kolegyně z OBSE, kterou v Prištině za bílého dne uprostřed města zcela bezdůvodně napadly rozvášněné albánské ženy údajně jen proto, že měla na krku mezinárodní placku, je jen jedním kamínkem do mozaiky případů, která dokazuje, že jsme se tu asi vydali po cestě ústupků, kterých některým nebude nikdy dost.

Ale když ono je to opravdu někdy těžké rozhodování. V sobotu proběhl v Istogu historický okamžik. Poprvé se zasedání zastupitelstva zúčastnil Obrad Tijanič, zástupce srbské vesnice Čerkolez. A než se mohl ujmout své nové funkce, musel složit přísahu. A nastal obvyklý tanec s vlajkou, pod kterou se má přísahat. Co měl chudák Patrice dělat? Opravdu je asi nejdůležitější, že se Srbové konečně odhodlali přijít, a možná ještě důležitější je to, že i ti Albánci, kteří ještě před pár týdny tvrdili, že si se Srbem nikdy za jeden stůl nesednou, nakonec přišli taky a docela v pohodě spolu prošli celým programem jednání zastupitelstva. Můžeme někoho odsoudit za to, že tohle všechno se mohlo stát teprve poté, co Obrad složil napřed jednu přísahu pod jugoslávskou vlajkou jen pro tu chvíli vytaženou v kanceláři administrátora, a pak přísahal znovu ve velké zasedačce, kde už visely tradičně jen vlajka bleděmodrá a červená? Já sám nevím, ale přiznávám, že z toho, že se nakonec tohle první společné jednání uskutečnilo, jsem měl takovou radost, že jsem spolkl i tu fangličkovou šaškárnu.

A tak vás zdravím přes to všechno celkem spokojeně a přeji všem hezké jaro. MD

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 12.4.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XI. - 3.4.2001
Dopis z Kosova X. - 20.3.2001
Dopisy z Kosova IX - 16.3.2001
Dopis z Kosova VIII. - 9.3.2001
Dopisy z Kosova VII - 29.11.2000
Dopis z Kosova (VI.) - 23.10.2000
Dopis z Kosova (V.) - 14.9.2000
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 4.8 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena