Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
14.5.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XV.

Martin Dvořák posílá další ze svých pravidelných zpráv z Kosova. Věřím, že se opět rádi seznámíte s jeho prožitky i úvahami. Přišla z Peje s datem 13. května. V nejbližších dnech Martina čeká kratší dovolená doma. Těším se na setkání s ním a čtenářům Novinek mohu slíbit, že příště se budou moci podívat i na nové Martinovy fotografie.

V Gjakově se situace poněkud uklidnila, žádné velké oslavy, žádný ricochet, jen běžná každodenní rutinní práce. Zpestřil jsem si jí tím, že jsem si domluvil seriál schůzek s představiteli místních organizací největších politických stran.

Starosta Aqif je současně i předsedou místní pobočky LDK. Trval jsem na tom, že jednání povedeme na sekretariátu, kde jsem kromě dobré kávy dostal také informace o tom, že LDK je jediná nezkorumpovaná strana, že TMK (KPC či UCK, jak chcete) vybírá nelegálně poplatky do svých fondů, že se vyzbrojuje a používá násilí jako prostředek politického boje. Informací o tom, jak vlastně místní pobočka strany funguje, jaká je její struktura a vazba mezi zvolenými poslanci zastupitelstva a stranickým sekretariátem, případně dalšími orgány strany, jsem se ovšem v podstatě nedopídil, o nějakém konkrétním programu pro město ani nemluvě. Zato teď vím, že LDK deset let usiluje o osvobození Kosova, že její členové trpěli za vlast atd.

To setkání s předsedou AAK, předvolebním starostou Mazlomem bylo výrazně o něčem jiném (a věru nejen proto, že bylo spojeno s obědem). Už cestou tam mi tenhle bývalý učitel ukazoval na různá místa a vyprávěl mi o projektech, které má na jejich využití. A celou dobu u oběda nemluvil skoro o ničem jiném. Pokud si vzpomínám, ještě jsem v Kosovu nepotkal nikoho, kdo by byl takhle pěkně posedlý svojí prací pro obec. A je z toho pohledu celkem nezajímavé, že ji dneska už nedělá. O Gjakově jsem se toho dozvěděl hodně, o místní pobočce AAK díky tomu ovšem skoro nic.

Následná návštěva u PDK se odbývala v neméně přátelském, ale podstatně méně konkrétním duchu. Dominovala kritika současného vedení radnice, především způsobu, jakým Aqif připravuje (či spíše nechává zcela nepřipravena) jednání zastupitelstva. Pokud by prý opozice nebyla tak tolerantní a vstřícná, žádné z dosavadních zasedání zastupitelstva by se nemohlo uskutečnit, protože radnice hrubě neplní podmínky, dané zákonem, tedy předpisem UNMIKu. Ačkoli mám velmi podobné zkušenosti, usoudil jsem, že by asi nebylo vhodné, abych v sídle opozice kritizoval současné vedení radnice, a tak jsem jen slíbil, že na dodržování předpisů v budoucnosti budu dávat velký pozor. Když jsem se pokoušel zjistit, co vlastně konkrétně dělá radnice špatně v nejvíce kritizovaných oblastech, tedy v rozvoji místní ekonomiky nebo zvyšování bezpečnosti ve městě, dozvěděl jsem se, že v podstatě všechno. A panu předsedovi bylo celkem lhostejné, že v těchhle oblastech má samospráva vzhledem k současným právním podmínkám velmi málo prostoru, které místním moc pravomocí nedávají. Ani tahle partaj ovšem zřejmě až dosud neměla potřebu zabývat se vzájemnými místními vztahy mezi skupinou, zvolenou přímo občany, a mezi těmi, kteří svoje pozice získali uvnitř strany. Nabyl jsem tak dosti nepříjemného dojmu, že stranické rozhodování tu má mnohem větší váhu než hlasy jediných legitimně a demokraticky zvolených poslanců, kteří by tu zřejmě měli v první řadě respektovat pokyny strany a ještě raději svých předsedů. Na přímou otázku se sice všichni dušovali, že poslanci mají právo hlasovat podle vlastního uvážení, ale bylo dost zjevné, že by pány předsedy poněkud iritovalo, pokud by se toho některý poslanec odvážil.

V té souvislosti se dá očekávat velice zajímavý test soudržnosti poslaneckého klubu Aqifovy vítězné strany. Pan starosta totiž zjevně nevychází moc dobře s velitelem místní brigády KPC. Vypadá to, že to byl dokonce on sám, kdo ponoukl KFOR, aby zastavil práce na úklidu ruin bývalých kasáren jugoslávksé armády, které NATO před témeř 2 roky vybombardovalo a které by teď rádi využili právě maníci od KPC. Dostali od bývalého starosty povolení areál převzít a začali tam uklízet. Ten úklid by byl celkem v pořádku, bylo to opravdu potřeba, ale nikdo kromě UNMIKu jim nemůže dát povolení ten prostor začít taky užívat. Vznikl docela zajímavý propletenec vztahů a kompetencí, v němž jako kdyby si nikdo nechtěl pálit prsty, ale leckdo by rád aktivity KPC zarazil. V pondělí KPC poslalo už druhou žádost městu, aby areál přenechalo pro potřeby této organizace. To první, starou pět měsíců, nechal Aqif v poklidu vyhnít. Tentokrát už to ale nešlo, protože já měl kopii. Při úterním jednání na radnici jsem ho upozornil, že konečné slovo o využití jakékoli nemovitosti přísluší administrátorovi, ale že budu chtít znát názor města předtím, než vydám jakékoli rozhodnutí. A že pokud se jedná speciálně o KPC, musí mít navíc souhlas i od KFOR, a že se tedy budu snažit zjistit názor KFOR ještě před jednáním zastupitelstva. A už když jsem to říkal, v duchu jsem se docela bavil. KPC je tu totiž pořád ještě hodně respektovanou organizací, mnozí Kosované ji berou jako základ budoucí armády nezávislého Kosova a vsadil bych se, že ty rozsáhlé finanční sbírky, které dnes na fond KPC pořádá “Spolek přátel KPC”, jsou naplňovány z velké části skutečně dobrovolně, což ovšem nevylučuje obrovský psychologický nátlak na ty, kteří by snad náhodou přispět nechtěli. A v téhle atmosféře bude pro zastupitelstvo hodně těžké požadavek KPC odmítnout, i když je zjevné, že právě tohle by si Aqif přál. Jeho klub má v zastupitelstvu dominantní většinu, často jí používá s arogancí povědomou z českých luhů a hájů, ale tentokrát to bude možná opravdu docela zajímavý střet mezi osobním nepřátelstvím dvou významných mužů obce a všeobecnou úctou k hrdinům nedávné války, kteří jen s mírnou dopomocí NATO pobili celou Miloševičovou surovou hordu. Snad je jasné, že tohle hodnocení kvalit KPC by patřilo do uvozovek nahoře i dole, ale někde hodně blízko tomu je názor většiny místních Albánců. Takže nás čeká docela zajímavá zkouška síly. Nešťastný administrátor pak má v tomhle sendvičovém postavení mít poslední slovo? Děkuju pěkně.

Kosovo se ale dnes tak moc nezajímá o místní potyčky v Gjakově, ale spíše žije sporem o ústavu, která se možná nakonec bude přece jen smět jmenovat ústava, ale rozhodně nebude obsahovat pasáž o referendu. Ne snad pro zapřísáhlý odpor jejích tvůrců či schvalovatelů k přímé demokracii, ale spíš proto, že každý tu ví, o čem by bylo úplně první referendum a jak by dopadlo. Popisovat všechny jemné kličky vyjednávání o konečné verzi toho dokumentu by asi pro českého občana bylo poněkud nezáživné. A kromě toho se přiznávám, že bych je ani popsat neuměl. Myslím si navíc, že podstata sporů není ani tak v postavení ústavního soudu, ve funkci prezidenta, ba možná ani v tom referendu, ale v tom, že když bude přijat právní rámec, budou volby, v nichž někteří z těch, kdo dnes na ústavě pracují nebo jsou jejím politickým garantem, ztratí svoji současnou velice slušnou pozici. Není tedy divu, že se jim hned dvakrát hodí vsouvat do tvorby toho dokumentu nesplnitelné požadavky. Jednak se tím odsouvá termín voleb (a někteří se tu dnes možná ráno zdraví stejně jako bolševici nedávno u nás “Dobrý každý den!”), jednak se tito lidé se svými nerealistickými požadavky lehce stávají v očích svých spoluobčanů (a místních Albánců zejména) těmi pravými bojovníky za práva Kosova.

Druhá, ale asi spíše ta hlavní věc, která se dnes nejvíce probírá v místních kebabteriích, je situace v Makedonii. Z těch řečí jde někdy hrůza. Objevuje se tu názor, že aktivity nové UCK v Makedonii jsou sice formálně odmítány celým světem, ale ve skutečnosti probíhají se souhlasem a dokonce pod kontrolou západních mocností. Moje nevěřícné kroucení hlavou nad takovou pitomostí bylo zaraženo tím, že s tou první UCK to přece probíhalo úplně stejně. Nejprve teroristé, pak rebelové a povstalci, potom nepominutelní účastníci politických jednání a nakonec bratři ve zbrani... Chci i nadále věřit, že je to teorie úplně pomatená, že tentokrát se z té skupinky nezodpovědných zaselepených nacionalistů s kalašnikovy nestane partner pro bojové akce NATO, ale i tak už samotný vznik téhle teorie dává znovu poznat, jak nebezpečné bylo i to první rozhodnutí vyhánět komunistického, leč legálního velkosrbského ďábla albánským nacionalistickým rebelským čertem. Ten precedens tady prostě jednou je. A i díky tomu je moc těžké si představit, že by se současná situace v Makedonii dala vyřešit bez jednání s tou ozbrojenou bandou. A z toho kouká další precedens, že do budoucna kdokoli si natáhne přes obličej masku, vezme do ruky zbraň a odstřelí několik vládních vojáků nebo civilistů, má velikou naději, že posléze bude přizván k jednání o míru a také o svých požadavcích. Kdopak ví, možná dostane i Nobelovu cenu míru. I takové případy už dějiny pamatují.

Jo, to se mi to kritizuje, když nemusím řešit problém, jak bychom měli jinak nakládat s terorismem. Zdraví vás Martin Dvořák.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 14.5.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena