Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
18.7.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Revize volebního zákona nutností

S tím, jak zřejmě již začíná „předvolební kvas“, množí se i různé myšlenky na zásadní změnu politického systému. Snahy o revizi souvisejí se zjevnou nespokojeností a frustrací z vývoje od roku 1989. Často se objevuje i výraz „přímá demokracie“. Představy pod tímto pojmem jsou ale velmi široké, a to od každodenního hlasování o čemkoli až po přímou volbu zástupců, kteří budou rozhodovat jménem svých voličů (ale také se jim budou zpovídat). Je logické, že nelze permanentně hlasovat o běžném chodu obce, regionu či státu. Naopak je logické, že zvolený zástupce musí být zcela konkrétní a musí být odpovědný svým voličům. Dosavadní způsob, kdy je mnohdy tento „zástupce“ skryt za hradbou politické strany, jen umožňuje manipulaci s mocí. Podobný význam má i práh potřebný pro získání místa v Parlamentu ČR.

Na snahu o revizi volebního zákona ve smyslu „přímých voleb“ jednotlivých osobností reagují strany „straníků“ nejrůznějšími způsoby. Někdy jde o nepochopení, jindy o záměr. Přímé volby nejsou totožné s přímou demokracií. Nemohu se totiž v žádném případě ztotožnit se slovy jednoho z diskutujících: „‚Přímá demokracie‘, jak ji vidím, se mi zdá ještě mnohem ZMANIPULOVATELNĚJŠÍ než tradiční zastupitelská demokracie! Lenin, Stalin, Mussolini či Hitler byli svého času VELICE populární lidé u značné části obyvatelstva — a právě v tom byl ten problém. Tedy ne v tom, že by šli PROTI lidovým náladám. Zkuste si zajít na pár schůzí třeba jen nějakého typického spolku, a zaručuji vám, že vás úplně přejdou myšlenky na to svěřovat ‚lidu‘ — řízenému nějakým obratným manipulátorem — nastálo do rukou kormidlo věcí veřejných. Z těchto všech důvodů jsem důrazně proti přímé demokracii.“
To, co pisatel uvádí, platí stejně i pro současný systém stranické zastupitelské demokracie. O tom, jaká možnost stranické manipulace existuje, svědčí i „senzační“ odhalení falešných lustračních osvědčení prezentované ministrem Grossem. Nedořešené tahanice kolem Investiční a poštovní banky a celá řada dalších kauz, ve kterých je politika provázána s ekonomickým chodem státu.

Uvědomme si jasně jednu věc: 11 let po revoluci nedošlo v ČR (ale ani předtím v Československu) ani jednou k normálnímu a řádnému vystřídání vládnoucí strany její opozicí. Ani jednou se to ještě nestalo v průběhu řádných, předem plánovaných voleb. V roce 1992 volbám předcházelo rozdělení Občanského fóra a v roce 1998 šlo o volby mimořádné.

Jestliže nejsou lidé spokojeni s dosavadním průběhem své snahy o rozvoj tradiční demokracie, má to svoje důvody. Hlavním důvodem všeobecné nespokojenosti s politickou scénou je přílišná závislost občanů na vládě, politicích a politických stranách. Jde v podstatě o určitý komplex, Češi si po staletích útlaku prostě příliš zvykli podřizovat se rozhodnutím nějaké vrchnosti a pak se na ni zlobit, když se ukázala jako „zlá“. Řešením vždy bylo a stále je zvolit si nějakou jinou vrchnost a doufat, že ta bude „dobrá“. Proto po špatných zkušenostech neustále spekulují, kterou stranu volit, případně zakládají nové a nové politické strany, kterým by tu moc chtěli svěřit. Konce tomuto v podstatě schizofrennímu stavu není. Ve fungujících demokraciích bývá vznik nové strany záležitostí výjimečnou a znamená obvykle výrazné společenské změny.

Vztah vlády a občanů může být i jiný, což by mělo být cílem i v Čechách a na Moravě. Dovoluji si k tomu ocitovat dvě věty z amerického Prohlášení nezávislosti z roku 1776: „Považujeme tyto Pravdy za samozřejm頗 že všichni lidé jsou zrozeni jako sobě rovní, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými Právy, mezi která patří právo na Život, Svobodu a Sledování osobního štěstí. K zabezpečení těchto Práv si Lidé ustavují Vlády […].“

Již od svého vzniku mají Spojené státy jiné vztahy, než jaké přežívají u nás. Vláda, v americkém pojetí všichni veřejní činitelé, ať už poslanci, ministři, nebo prezident (či Nejvyšší soud), prostě „government“, tam není od toho, aby se o lidi starala, aby je „řídila a organizovala“, ale jenom od toho, aby občanům zajistila takové prostředí, ve kterém budou moci normálně žít a plně realizovat svoje vlastní schopnosti. Žádnou jinou roli vláda vlastně ani mít nemá. Vládní činitelé jsou v Americe považováni jenom za jakési „nutné zlo“, za onoho šerifa z kovbojek, jehož posláním je toliko prosadit vládu zákona, ale jinak se nám má plést do života co nejméně. Proto je také postoj k vládním činitelům od počátku v USA značně podezíravý — jsou považováni pouze za placené úředníky, jejichž poslání je sice ušlechtilé i prestižní, ale na které je třeba neustále dávat pozor, a neustále je kontrolovat. Rozhodně nejsou považováni za nějaké „vůdce“ v leninském slova smyslu. Občané toho prostě od vlády příliš mnoho nechtějí, tím pádem je její význam ve společnosti mnohem menší než v Českých zemích.

K tomu, aby něco podobného nastalo v České republice, je třeba: 1) Změnit volební zákon, tak aby umožňoval volbu skutečných zástupců každého obvodu, a to bez ohledu na politické strany. Je třeba úplně zrušit práh potřebný ke vstupu do Parlamentu ČR, čímž odstraníme ono příšerné a úplně zbytečné „vypočítávání křesel“ apod., které probíhá podle stranického klíče. 2) Posílit roli občanských sdružení. Občané tak budou mnohem snáze ovlivňovat politiku, přímou podporou konkrétních kandidátů, svých zástupců. Nebudou odkázáni jenom na podporu té či oné vrchnosti, mlhavého a rozplizlého tělesa, oné obludy, která si říká „politická strana“. 3) Občané si musí zvyknout starat se o svoje věci v maximální míře sami. A to nejen na rodinné úrovni, ale i na úrovni celospolečenské, celonárodní, právě prostřednictvím různých občanských iniciativ, nadací, atd. Čím více stoupne význam role občanů, tím více poklesne význam vlády a jejích orgánů, v důsledku to bude znamenat i zlevnění provozu vlády a snížení daňového zatížení občanů.

Tudy vede cesta, na jejímž konci je hrdý a sebevědomý český národ, schopný se o své věci starat v mnohém i bez přímé účasti politiků. Prvním předpokladem je osobní zodpovědnost jednoho každého z nás.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 18.7.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Máte naprostou pravdu - Josef Thál
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.2 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena