Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
28.6.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopisy z Kosova XVII.: Není hrdinných misionářů

V neděli mi přišlo další psaní z balkánského Kosova. V Peji, kde bylo v sobotu 23. června napsáno, Martin Dvořák pomalu dosluhuje, čeká jej nové místo a nové úřadování. Svůj pravidelný raport tentokrát uvádí slovy: „Ani tenhle týden nepřinesl žádná hrdinná dobrodružství misionářů v západním Kosovu, bohužel ani veselých historek nebylo mnoho.“

Těm škodolibějším ovšem může například připadat žertovné, že nějaký administrativní Einstein v Prištině vymyslel geniální způsob, jak zlepšit kontrolu správnosti dat, uváděných v cestovních dokladech, které se teď v Kosovu vydávají a které, alespoň pokud vím, dosud neuznává Česká republika. Kdyby u nás doma věděli, jakou péči tomu tady věnujeme, určitě by změnili názor. Jen si to představte! Ten doklad se vyrábí kdesi v Německu a uvádějí se do něj údaje, které žadatel uvede a jež jsou také zapsány v jeho identifikační kartě, jakési místní „občance“, kterou rovněž vydává UNMIK. Pokud je ovšem rozdíl mezi tím, co uvádí žadatel a tím, co má tentýž ve zmíněné občance, platí to, co má tam, protože UNMIK se přece nemůže mýlit. A tak tu z Arbena je do rána Arden, stejně jako z Lydie může být podle zákona už zítra Lybie. Ale teď se to všechno zlepší. Dostali jsme totiž úplně speciální nová razítka s textem „Pověřený Zmocněnec Speciálního Zástupce Generálního Tajemníka OSN“ a s prázdným políčkem na vlastnoruční podpis. Tohle razítko máme podle příslušného předpisu bouchnout do každého vydávaného pasu a podpisem stvrdit, že jsme všechny údaje v pase překontrolovali. Jiný úředník potom dalším razítkem a dalším podpisem ověří, že občan byl skutečně osobně přítomen převzetí. Na vojně se tomuhle říká pakárna a dosti kruté formy to nabude ve chvíli, kdy město jako Gjakova vydává takových dokladů několik stovek denně. Pokud bych měl přísně dodržovat tu šílenou směrnici, myslím, že bych strávil jen nad těmihle razítky a podpisy přinejmenším 3 hodiny denně. Zbytek času bych pak mohl věnovat kontrole všech dalších dokladů, které musím denně také podepsat. V Prištině zřejmě mají poněkud nepřesnou představu o tom, jak vypadá takový běžný pracovní den městského administrátora, ale na sebe docela bez rozpaků prozradím, že většinu těch dokladů prostě nečtu a musím zkrátka důvěřovat těm, kdo je připravili, jinak bych už nedělal opravdu nic jiného.

Kdybych pořád jen razítkoval, nemohl bych také projednat s místním rádiem, že myšlenka „městské vlnky“ už je opravdu překonána, což znamená jednak to, že už město nebude platit rozhlasáky jako svoje zaměstnance, a současně i to, že si musejí upravit statut, protože jako městskému rádiu jim OBSE stejně neprodlouží licenci. Těch licencí je v současné době mimochodem v dvoumilionovém Kosovu vydáno 92 a je jasné, že se všechna ta rádia uživit nemůžou, tím spíše ne ta, jež jsou zaměřena na zpravodajství. Radio Gjakova je právě stanice zpravodajská. A přiznávám, že mi chyběly argumenty, když se ti nešťastníci ptali, kdo tedy teď bude podávat informace o životě ve městě a v Kosovu občanům Gjakovy, když všechna 3 (!) další rádia v Gjakově jsou čistě komerční a zpravodajství nedělají. Záměr nastolit stejné podmínky pro všechna tahle maličká místní rádia a tím přirozeně redukovat jejich počet je určitě správný, mimo jiné zabrání tomu, aby radnice, ovládané jednou politickou stranou, zneužívaly „svoje“ rádia před volbami k politické propagandě. Problém je ale v tom, že tu není žádné veřejnoprávní rádio. Televize UNMIKu vysílá jen několik hodin denně a objektivnost masmediálních informací tu vlastně nikdo pořádně nekontroluje a nevyhodnocuje. Je sice pravda, že některé noviny už dostaly docela vysoké pokuty, například ty, které na fotografii od agentury Reuter udělaly z granátu v ruce zabitého civilisty mobilní telefon, ale mají spočítáno, že se jim to vyplatí, protože to jen zvyšuje obrat. OBSE teď začala shromažďovat nahodile zvukové záznamy, které tu každé rádio povinně vede, ale představa, že by bylo vůbec fyzicky možné monitorovat všech 92 stanic, mi připadá naprosto uhozená. Tím spíš by asi bylo dobré mít jedno celoplošné rádio, které by se těšilo finanční podpoře nějaké mezinárodní organizace, ale podmínkou by byla právě kontrolovaná objektivnost a korektnost. Nemáte-li z domova vypěstovánu averzi k tomu slovu, pak můžeme mluvit i o kontrole “vyváženosti“ zpravodajství. Asi by měl někdo šéfům OBSE v Prištině, kteří tu mají média na starost, povyprávět něco o nedávných historkách s Českou televizí, i když se opravdu nebojím, že by Prištinou v nejbližších dnech zahýbala manifestace za nezávislé a svobodné vysílání.

Ale zpátky k razítkům. Kdybych tedy v Gjakově pořád jen razítkoval jako na poště, neměl bych ani čas zajít si na další díl pátečního večerního diskusního fóra o „Kosovu včera, dnes a zítra”, jehož dalším hostem byl sám Hasim Thaci, politický představitel UCK, přezdívaný (už dob marxistických studií) „Had“. Bylo to v mnoha ohledech jiné setkání než to minulé s Haradinajem. Zatímco ten přišel trošku pozdě a zpočátku mluvil jakoby zajíkavě ale hodně otevřeně a poctivě k pozorně naslouchajícímu publiku, které se teprve postupně rozehřívalo a až po nějaké době občas zatleskalo nebo se zasmálo, Hasim přišel do ještě poloprázdného sálu pět minut před plánovaným začátkem a seděl pak v čele, sama skromnost, čekající, až hosté usednou na svá místa. Teprve pak byl předsedou místní pobočky PDK oficiálně představen a uvítán. A nastalo to, co už jsem na mítincích tohoto charismatického mladého muže zažil nejednou - obrovský skandovaný potlesk vstoje s hlasitým voláním Thaciho jména odstartoval mítink, na němž, budeme-li pokračovat ve srovnávání, bylo mnohem více potlesků /prakticky po každé odpovědi, ať už byla jakákoli/, mnohem více hlasitého smíchu, ale také mnohem méně pozornosti posluchačů. Více bylo těch, kteří odešli dávno před koncem setkání. Málo bylo zajímavých a ještě méně nových myšlenek, názorů či reakcí. Od předsednického stolu četl předseda místní pobočky strany „otázky“, které vlastně otázkami nebyly, a Thaci jen souhlasně přikyvoval, byla-li chválena PDK a UCK, a přísně se tvářil, když se ozývala kritika nového vedení města, tedy LDK. Vlastně mi to celé připadalo hlavně jako „tváření se“, předvádění obrazu, který by Hasim rád, aby byl s jeho jménem spojován. Přiznávám se bez mučení, že ani já jsem nevydržel až do konce. Mohl bych předstírat, že mě odvedla povinnost orazítkovat další stovku pasů, ale skutečnost je taková, že jsem spěchal do Peje, kde jsem se musel sbalit, neboť už zítra se definitivně stěhuju do Gjakovy. Příští týden se vám tedy už ozvu z jiné kanceláře, odkud místo do kaňonu Rugova budou koukat do Albánie. Zdraví vás MD.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 28.6.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopisy z Kosova XVI. - 13.6.2001
Dopis z Kosova XV. - 14.5.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Mohli byste prosim priblizit praci nasich policistu v Kosovu? - Tamara Mala
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena