Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
4.7.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopisy z Kosova XVIII: Nečitelné tváře bývalých povstalců

Martin Dvořák pokračuje v líčení své úřednické práce a života v Kosovu. Mnohé problémy jsou tam i zde velmi podobné. Každý má možnost porovnat dopis se svými zkušenostmi. Stejně jako předchozí, i tento s datem 2. července je důkazem, že korupce je všudypřítomná.

„Než jsem orazítkoval další tisícovku pasů, stihlo se toho dost seběhnout. Začnu už trošku historickou vzpomínkou na Istog, neboť pachatelé se jak známo vracejí na místa svých činů. Ještě když jsem tam byl administrátorem, připravili jsme výběrové řízení na revitalizaci opuštěné a zničené továrny na koberce jménem Teuta ve vesnici Vrella. Tendr tehdy vyhrál majitel „kabaretu“ Miami Beach v Prištině a „shodou okolností“ /???/ taky bratr jednoho z  ředitelů odboru tehdejší i dnešní radnice v Istogu. Ten „kabaret“ je ve skutečnosti docela klasický striptýzový podnik a nepříliš utajeně taky nevěstinec. Kde jsou ty časy, kdy jsem psal, že nic takového by morálka zdejších lidí nestrpěla? Ten chlapík se v mezičase pokusil otevřít podobný podnik taky v Gjakově, ale než jsem se sem dostal i já, zase ho zavřel poté, co mu tam jeho obchodní přátelé uspořádali střelnici na živé cíle, z nichž jedním se stal i on sám. Postřelili ho tenkrát do poněkud delikátní partie, asi spíš pro výstrahu, než že by neuměli zamířit, a on měl díky tomu dost času věnovat se projektu, s kterým vyhrál tendr na tkalcovnu koberců. Slíbil tenkrát a smluvně zaručil rozsáhlé investice do opravy objektu a nákupu nové technologie. Pevně stanovené termíny určovaly, kdy má zahájit výrobu. Návdavkem se zavazoval zaměstnat téměř dvě stovky žen z vesnice a okolí.

Když jsem Istog opustil, přestal jsem sledovat další vývoj, jen jsem měl občas pocit, že ony termíny už nejspíš vypršely a že je nějak ticho po pěšině. O to větší radost jsem měl, když mi přišla pozvánka na slavnostní obnovení provozu Teuty. Byl jsem pyšný, že zase jeden z „mých“ projektů se dočkal naplnění, a s velkým očekáváním jsem se tam spolu s Arifem vypravil. A jak už tak pýcha předcházívá pády, padnul jsem pěkně na nos, když jsem přijel, dost dlouho po plánovaném začátku, do Vrelly. Už z dálky mě uprostřed tmy vítal obrovský neon „Restaurant Teuta“ a z útrob továrního komplexu řvala typická albánská divoká muzika. Začaly se mi poněkud svírat útroby, ale statečně jsem se prodral davem čumilů a ukázal vyhazovačům svoji pozvánku. Úslužně mi otevřeli a já vstoupil do té děsné vřavy, kde uprostřed improvizovaného parketu stál majitel Milaim. Jak mne spatřil, odhodil teatrálně berle a s rozpřaženou náručí očekával, aby mne mohl přede všemi po albánsku obejmout a obřadně přivítat. To už jsem věděl, že je všechno špatně. Ale v té chvíli se nedalo utéct, tož jsem se nechal vyobjímat od celé rodiny. Teprv když mě posadili ke stolu se zbytky hostiny, začal jsem opatrně sondovat, kde že je ta obnovená továrna.

Moc mě neuklidnilo, ani když mi nový istocký starosta Fadil, s pomocí Arifa, vysvětloval, že jsme vlastně v závodní jídelně pro zaměstnance a že zbytek areálu je opravdu připraven začít neprodleně s výrobou tradičních místních tkaných koberců. Sestava dam u prvního stolu pod pódiem nevypadala na tkadleny ani trošku, a už vůbec nenaznačovala, že by ji tvořily místní občanky, kterým má Teuta nabízet nové pracovní příležitosti. Většina z nich totiž mluvila jen rusky…

Nevyužil jsem nabídku obhlídnout si s nimi připravené tovární haly, vypil jsem rychle jedno teplé itaské pivo a co možná nenápadně jsem se vypařil, doufaje, že snad přece jen nějaký ten koberec tohle zvláštní zařízení vyrobí. Nevím, jestli to spolu nějak souvisí, ale pár dnů na to prostřelil kdosi stejnou část těla i onomu řediteli odboru kultury v Istogu, který je jen čirou náhodou bratrem pana „továrníka“ z Vrelly.

Taky v Gjakově se staráme o ekonomický rozkvět obce. Pohříchu k tomu ovšem celkem nemáme co dodat, protože celou oblast ekonomické obnovy, včetně privatizace a komercionalizace bývalých socialistických podniků jugoslávského modelu, převzali experti z Evropské unie. Městská administrativa s tím má pramálo co do činění. To velice nelibě nesou někteří městští otcové, protože donedávna tyhle podniky, které oficiálně nepatří nikomu, vydatně vylepšovaly nejen městské rozpočty /to spíš okrajově/, ale především všelijaké podpůrné fondy pro válečné invalidy, opuštěné matky a přátele TMK. Zkrátka plnily pokladny UCK a kapsy jejich bossů.

Nicméně občas se někdo rozhodne alespoň se poptat v obcích, co by vlastně potřebovaly. Jeden z projektů, který rovněž řídí experti EU, požadoval, aby každá obec sestavila svůj strategický plán. Na jeho základě pak formulovala seznam prioritních akcí, které by se měly k naplnění té strategie uskutečnit v letech 2002 až 2004. Vzhledem k tomu, že nám na to dali ti experti všehovšudy necelé dva měsíce, patřilo by se dát do uvozovek nejen ten strategický plán, ale i slovo expert v dané souvislosti. Kdo aspoň jednou narazil na strategické plánování, ví, že je to procedura na mnohem delší dobu. Ale vzhledem k tomu, že na realizaci těch „strategií“ v Gjakově je někde nachystáno ne méně než 15 miliónů marek, dělali jsme s Holanďanem Nielsem a s místními lidmi psí kusy, abychom aspoň nějak formálně naplnili podmínky pro získání těch peněz. Výsledný produkt má hodně daleko k tomu, čemu se u nás říká strategický plán, ale nijak mě to nesužuje. Po debatě s vedoucím toho projektu jsem pochopil, že on vlastně vůbec nechce strategický plán, protože ani netuší /expert jeden/, že to je velice přesně definovaný document. Bude mu docela stačit jen ten seznam akcí, které obec považuje pro nejbližší tři roky za prioritní, a které nejsou pokryty z jiných zdrojů.

Takže všichni víme, že král je nahý, jen jsme mu lehce přiložili bederní roušku a do Bruselu /nebo kam vlastně/ pošleme hlášení, jak krásný hermelín si oblékl, a budeme čekat, kolik miliónů z toho vypadne. Bylo mi dost hanba, když jsem musel na mimořádném zasedání zastupitelstva tohle všechno dost bez obalu přiznat, ale byla to jediná cesta, jak radní přesvědčit, aby tomu dokumentu dali v poslední den termínu své požehnání a otevřeli si tak cestu k těm 15 miliónům. Museli jsme jim ale slíbit, že aspoň první kroky ke zpracování mnohem poctivějšího materiálu začne vedení radnice dělat co nejdříve.

Nemůžu samozřejmě nechat bez povšimnutí událost v končícím týdnu asi nejdůležitější, kterou je vydání Slobodana Miloševiče haagskému mezinárodnímu tribunálu. Určitě jde o věc s mezinárodním významem, je to podle mě jasná zpráva všem současným, minulým i latentním světovým tyranům a hrůzovládcům, že spravedlnost může přijít na každého, zejména najde-li se dost peněz na koupení souhlasu s jeho vydáním.

Já jsem tu zprávu dostal shodou okolností právě uprostřed slavnostní večeře, na které jsem se setkal s řadou jmen, která jsem jen pár dní před tím slyšel ve velice zajímavém rozhovoru s jedním českým policistou, který tu pracuje už dva roky a opravdu hodně toho ví o souvislostech a spojitostech místní politiky a hlavně o tom, co stojí za ní. Nemluvil zrovna optimisticky a nadšeně o překabátěných vůdcích povstalců, kteří dnes tak pěkně dovedou pohovořit o demokracii, o zákonnosti a etnické snášenlivosti, dobře vědouce, že právě za to budou pochváleni a hlavně finančně podporováni celým světem, ale kteří si dál nejen myslí svoje, a hlavně i nadále používají stejné metody boje, tedy výhrůžky, násilí, vraždy a korupci.

Když jsem si na té večeři potřásal pravicí s těmi všemi, honilo se mi v hlavě všechno, co mi ten náš policajt navyprávěl, a snažil jsem se v jejich obličejích nalézt potvrzení těch neveselých komentářů. Nedalo se ale vyčíst dočista nic. Ani válečná minulost, ani nadšení nad Miloševičovým předáním mezinárodní spravedlnosti a ani to, co jsem v tu chvíli ještě nevěděl. Tedy že před pár hodinami byl údajně zakázán vstup do USA majitelům kont, z nichž jsou financováni povstalci v Makedonii, což se mohlo týkat řady z přítomných. Byli jen velmi úslužní a přátelští, Ramush Haradinaj dokonce sám začal o tom, že by ho velice potěšilo, kdybych přijal pozvání na osobní schůzku, na které bude víc času podiskutovat. Tak třeba tam bude šance se ho na některé ty věci zeptat…

A nakonec jsem si nechal zprávičku docela osobní, ode dneška už jsem definitivně jen administrátorem Gjakovy, moji práci v Peji převezme na plný úvazek dosavadní administrátor Peje Bob, a to celé v rámci oblíbené hry „škatulata“, kterou ke dnešnímu dni sehraje celý region Peja. David tak dlouho přesouval cedulky se jmény po svém grafikonu, až mohl nakonec ve středu slavnostně vyhlásit, že jsme skutečně ke dnešnímu dni snížili stavy o 21 procent, ale ve skutečnosti nikdo z mise neodchází, protože pro každého se podařilo najít nějaké jiné místečko. Připomíná mi to pěrestrojkovou „racionalizaci mzdových soustav“, a nemyslím, že by to byl důvod k hrdosti. Ale pro mě osobně to znamená, že se konečně budu moci naplno věnovat jen Gjakově, která to opravdu hodně potřebuje, a nebudu muset po večerech a nocích ještě vyřizovat byrokratický průjem lidí z Prištiny a New Yorku.

S touhle dobrou zprávou se s vámi loučí MD

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 4.7.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopisy z Kosova XVII.: Není hrdinných misionářů - 28.6.2001
Dopisy z Kosova XVI. - 13.6.2001
Dopis z Kosova XV. - 14.5.2001
Ivan Turnovec
Překabátění vůdci povstalců dnes dovedou tak pěkně pohovořit o demokracii, o zákonnosti a etnické snášenlivosti, dobře vědouce, že právě za to budou pochváleni a hlavně finančně podporováni. Jejich myšlenky a metody ale zůstávají stejné: výhrůžky, násilí, vraždy a korupce.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 6.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena