Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:50
Publikováno dne:
10.7.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XIX: Obstrukce místo vděku

Uplynul další týden a Martin Dvořák se znovu ozývá ze vzdáleného Kosova se svými čerstvými zkušenostmi z místního života. Jeho psaní má datum 7. července 2001 a místem odeslání je stále ještě městečko Peje.

Zatímco v Čechách se státně slavila ta pitoreskní kombinace cyrilometodějské a husitské tradice, v Kosovu to chvílemi vypadá, že válka i mír si vzaly dovolenou nebo se aspoň přesunuly kousek dál. Ale úplné prázdninové klidno není ani tady.

[Obr: dvorak.jpg (11926 Bytes)]
Martin Dvořák ve své bývalé kanceláři administrátora města Peja

Dřív než se stihla většina misionářů rozutíkat na dovolené, museli jsme si ještě užít reakce místních médií na rozhodnutí prezidenta Bushe prohlásit 5 vrcholných představitelů TMK za osoby nežádoucí v USA. To bylo najednou křiku, že přece TMK je součástí všech mezinárodních dohod a že je úplně demokratická a odzbrojená a pod velením KFOR! Že tady z té demobilizace a dohledu KFOR má každý akorát srandu a vrabci na střeše si cvrlikají o spojení mezi špičkami TMK a povstalci v Makedonii, a hlavně, že maníci z bývalé UÇK si teď velice tvrdě vyřizují účty mezi sebou, přičemž obvyklým vyjednávacím prostředkem je kulka, to je najednou zapomenuto. Miláčkovi davů Dautovi se děje nehorázná křivda, když ho nechtějí pustit do Ameriky! A to ho ještě hned potom Haekkerup suspendoval z vysoké funkce, do které byl jmenován jen pár dní před tím. Hrůza, kam se to ten svět řítí, když božská Amerika znectila božskou UÇK??!

Může být, že tahle událost docela pořádně rozbouří vody, které se už skoro zdály být docela klidné a olejnaté z nadcházejícího léta, ale docela určitě se to odrazí v podzimní volební kampani, kde to každá strana bude používat jinak. Ale my tu máme hlavně ty místní starosti, do kterých se například to prazvláštní střídání nadějí a beznaděje v sousední Makedonii promítá především tím, že nám tu kvapem začalo přibývat uprchlíků. Když se zaplnila místa připravená pro první vlnu v Prizrenu a Gjilane, příval se postupně přelévá do dalších míst. Gjakova je jedním z dalších záchytných bodů. Speciální krizový štáb je zde v pohotovosti 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, služby mají rozepsané i všichni členové mezinárodního týmu. Prozatím se všechno odehrává v klidu a bez problémů, naprostá většina příchozích nejsou uprchlíci v pravém slova smyslu, přicházejí a přijíždějí s předem jasným cílem, s představou, kde, přesněji řečeno u koho, budou bydlet, protože jezdí k příbuzným.

Někteří z hostitelů ovšem ještě sami nemají opravené svoje domy zničené ve válce. Proto tu nadále operuje několik nevládních organizací, které pokračují v obnově vypálených vesnic. Nebyli by to ovšem Albánci, kdyby nedělali problémy i při tom, když jim někdo nabízí pomoc. Vyprávěli mi o tom lidé z Člověka v tísni a opakuje se to i tady. Ať uděláte sebelepší a sebespravedlivější seznam těch, kterým má být pomoc poskytnuta /na všechny se prostě dostat nemůže a mnozí jsou schopni si pomoci sami/, vždycky se najde někdo, kdo bude nespokojený s tím, že na seznamu není. Výhrůžky, nepřátelství a obstrukce při práci jsou pak výsledkem tam, kde by dárci očekávali spíše vděk a spolupráci. Tentokrát to odnesl jeden z pracovníků holandské nadace CordAid, který našel ráno za dveřmi svého domu bombu jako poselství vděčnosti za to, jak sestavil seznam žadatelů o pomoc v jedné z vesnic. Opravdu to tu není nic až tak moc neobvyklého. Ale CordAid to jako samozřejmou součást místní kultury odmítl akceptovat a práce na rekonstrukci vesnice prostě zastavil. Ani se jim nedivím, i když oceňuji odvahu těch našich, kteří přes všechny výhrůžky a vzkazy podobného typu svoji práci dokončili a postavili 50 domů ve vesnici, která jim občas prokazovala pramálo vděčnosti, že se nedostalo na tamního pana starostu a na nějaké příbuzné jednoho z místních velkých hlavounů.

A když už se podaří přesvědčit místní lidi o tom, že každá pomoc je lepší než žádná, že si zkrátka ve své pozici těžko mohou klást podmínky, jako že například pět marek je prostě příliš málo, a že musejí dostat aspoň deset, pak se občas zjančí někdo z těch, kdo by takové situace sami měli spíš pomáhat uklidňovat. Mluvím teď velice konkrétně o své kolegyni administrátorce z Rahovce. Po „velkém diplomatickém úsilí“ se podařilo přesvědčit Gjakovany, že i když část peněz z toho desetimiliónového projektu na vodovod nikdy nedojde do Kosova, protože skončí na účtu toho světového odborníka ředitele, pořád se totiž nabízí možnost získat docela slušnou sumu, kterou jim nikdo jiný nejspíš nedá. Nakonec spolkli všechny podmínky a nominovali své zástupce do dozorčí rady. Dalo opravdu hodně práce vysvětlit v Gjakově, proč se mají o „svoji“ vodu dělit se sousedy, navíc s městem, kde je velké množství Srbů. Ještě víc času stálo, zlomit je v tom, že ačkoli Rahovec má méně než polovinu obyvatel Gjakovy, musejí přijmout poměr křesel v dozorčí radě. Vedle 4 gjakovských tam mají zasednout 3 lidé z Rahovce a 2 zástupci jakýchsi prozatímních ministerstev, konkrétně z financí a veřejných služeb. Když se to všechno podařilo, rahovecká paní administrátorka se zasekla, že prý Rahovec žádá paritní zastoupení, tedy stejný počet míst, jako má Gjakova. Nejdřív jsem si myslel, že to je kapric tamních radních, způsobený obavou z nadvlády Gjakovy. Při narychlo svolané schůzce v pátek večer v Prištině se ale ukázalo, že místní už byli s domluvenými podmínkami svolní, obávali se je přijmout, aby se nedostali do konfliktu s paní administrátorkou. Jak už jsem tak připravený hledat za většinou komplikací nějaký neukojený osobní zájem, napadlo mě jediné vysvětlení, tedy, že ta dáma zřejmě skromně pomýšlí na to, že by v té radě také zasedla, protože dozajista pár drobků z toho pětimilionového koláče pro management upadne i pro členy té rady. Osobně považuji účast administrátora v nějakém takovém orgánu za naprostý nesmysl a nepochopení faktu, že kosovská města už mají svoji SAMOSPRÁVU a že si musejí poradit prostřednictvím svých zástupců. Bohužel jsem to své kolegyni nemohl vysvětlit, protože se na tu schůzku nedostavila, jsouc na dovolené. Tím ale asi bezděky vytvořila prostor pro lepší řešení. Konečné rozhodnutí totiž přísluší jednoznačně zastupitelstvu v Rahovci, a tak se může stát (a já v to doufám), že než se paní administrátorka vrátí z dovolené, bude takříkajíc posekáno, členové rady zvoleni a projekt se konečně pohne kupředu. Nebude-li v tom orgánu zasedat nikdo z UNMIKu, bude to podle mě jen dobře.

Tohle všechno se mi honilo v hlavě, když jsem jel v noci z Prištiny zpátky do Gjakovy, měl jsem docela vztek a moc jsem nepřemýšlel o tom, kudy jedu. A malér byl málem na světě. Ony se totiž mezi Gjakovou a Prištinou opravují dva mosty a objížďky jsou trvale ucpané náklaďáky, na které ty místní silničky prostě nejsou stavěné. A tak jsem se pokusil najít si vlastní cestu přes hory a doly a skutečně se mi to povedlo. Jak jsem ale tak moc nepřemýšlel o cestě a víc se zabýval světodějnými úvahami o gjakovském vodovodu, najednou jsem byl uprostřed noci kdesi v horách, aniž bych tušil, kterým směrem by tak asi mohla ležet Gjakova. Nebyl tam signál ani mobilu, ani krátkovlnky a situace se zdála být poněkud delikátní. Než jsem se stihnul pořádně vystrašit představami, kdy mě asi tak začne někdo hledat a v jakém stavu mě najde, pokud se mi podaří z té skály pode mnou v té tmě sletět, objevila se maličká světýlka jako v pohádce o perníkové chaloupce. Ale nebyla to ježibaba, nýbrž vesnice, ve které možná ještě nikdy neviděli nikoho živého z UNMIKu. A ačkoli angličtina kosovských horalů není o moc lepší než moje albánština, nějak jsme si to nakonec vyříkali a já byl před půlnocí už zase ve své kanceláři v Gjakově.

Cesta k vodovodu tedy není dlážděna lidskými obětmi a já vás všechny můžu pozdravit ze sluncem rozpáleného Kosova.
Martin Dvořák

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 10.7.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopisy z Kosova XVIII: Nečitelné tváře bývalých povstalců - 4.7.2001
Dopisy z Kosova XVII.: Není hrdinných misionářů - 28.6.2001
Dopisy z Kosova XVI. - 13.6.2001
Dopis z Kosova XV. - 14.5.2001
Ivan Turnovec
Než se paní administrátorka vrátí z dovolené, bude takříkajíc posekáno.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 6.1 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena