Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
24.7.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XXI: Korupce je všude problém

Líčení ve svém posledním dopise z 22. července Martin Dvořák začíná zprávou o svém setkání s kosovským ombudsmanem. Hned ale přechází na aktuální téma, které je palčivé také doma v Čechách — korupce, zneužívání funkcí a nakonec i teror. Nechají se kosovští Albánci a potažmo také mnozí lidé u nás poučit? Někdy jsem velmi skeptický. Nicméně díky za každého jednotlivce, který se o dění jinde zajímá proto, aby se neopakovaly stále stejné chyby. To je také důvodem, proč Martinovy dopisy pravidelně předkládám s jeho souhlasem veřejnosti.

Hned v pondělí nás přijel navštívit kosovský ombudsman, Marek Nowicki, který je pro Čechy zajímavý mimo jiné tím, že byl jedním z posledních, ne-li vůbec posledním zatčeným cizincem Jakešova režimu. Poté, co jsme v oficiální části jeho návštěvy probrali „otázky zajímající obě strany“ a přitom se ujistili, že jsou v Kosovu z hlediska ochrany lidských práv problematičtější lokality, než je Gjakova, šli jsme na oběd, kde jsme zavzpomínali na revoluční roky v Praze i v Polsku a objevili přitom spoustu společných známých.

Nevím, jestli není případem pro ombudsmana i story, která se posledním týdnem vinula jak červená nit. Začalo to tím, že mě navštívil chlapík, který koupil už zhruba před rokem od svého bývalého srbského souseda jeho obchůdek na hlavní třídě. Má na to veškerou dokumentaci, podepsané smlouvy, doklady o zaplacení i ověření od soudu, které je tu nutné pro zápis do katastrální knihy. A tady je první problém. Katastr už přes rok zadržuje všechny takhle vybavené a ověřené převody. Když jsem se u šéfa katastrálního úřadu pídil, proč nekoná svoji povinnost, začal mi vysvětlovat, že dost možná jsou všechny tyhle převody právně zpochybnitelné, protože prodávající jedná pod tlakem a obchod není činěn svobodně a o vlastní vůli. Srdce by mi zaplesalo nad tím, že jsem objevil neohroženého ochránce práv Srbů, kdybych nevěděl, že všechny opuštěné srbské majetky v téhle chvíli pronajímá obec, která asi nemá zájem identifikovat reálného vlastníka, protože by tím pozbyla svoje právo inkasovat nájem pro sebe. Takže musím panu řediteli katastrálního úřadu písemně přikázat, aby respektoval rozhodnutí soudu a prováděl změny v katastrálních knihách, jak mu tu ukládá příslušný předpis. Co si počnu, když to neudělá ani potom, to nevím, ale zatím se budu tvářit velmi přísně a odhodlaně.

Naneštěstí ani kdyby mě nakrásně poslechl, ještě pořád nebude problémům konec. Ten údajný majitel původně srbského krámku nejen, že v tom obchůdku nemůže prodávat, protože tam je z rozhodnutí radnice v nájmu bývalý bojovník UÇK za relativně směšnou cenu 300 marek měsíčně, ale ještě navíc se se zlou potázal, když se pokoušel ze současného uživatele vymámit nějaký doplatek. Dozvěděl se totiž, co tu beztak asi všichni vědí, že krom těch oficiálních plateb musí jako každý jiný platit dalších 500 marek na „dobrovolnou“ sbírku, pořádanou „Spolkem přátel KPC“. Ten nešťastník mě přišel vlastně požádat, abych o tom promluvil s místním velitelem KPC Avdulahem a pokusil se to nějak zastavit. No, tomu se teda říká diplomaticky delikátní poslání, jednat s velitelem KPC o tom, jak se dneska vybírají prostředky na jejich činnost! Pokud vím, nikdo se o tom zatím oficiálně nikde nezmínil a nevím ani o nikom v UNMIKu, kdo by v té věci nějak jednal s někým z KPC.

Ale sešli jsme se už tradičně na neutrální půdě v kavárně Rogner a po nezbytných balkánských zdvořilostech komandýr pěkně nahrál, když začal lamentovat, že KPC nemá dost prostředků na činnost a že kdyby třeba v Gjakově každý dal jen jedinou marku za měsíc, nikomu by to neublížilo a oni by měli stopadesát tisíc. A jestli prý by to nešlo nějak zařídit? Udělal jsem mu obšírnější přednášku o daňovém systému a zakončil ji tím, že teoreticky by takový předpis vzniknout mohl, ale že to nelze předpokládat, protože jsou zkrátka mnohem důležitější celokosovské problémy k řešení, než nová kasárna pro údajně demobilizovanou armádu. Ale že pokud si on, Avdulah, nebo vůbec vedení KPC myslí, že sami Kosované ze všeho nejvíc chtějí přispívat ze svých stále prázdnějších kapes právě na KPC, že můžou uspořádat dobrovolnou sbírku, v níž jim určitě leckdo dá i víc, než tu jednu marku. A pak jsem několikrát zopakoval a zdůrazňoval to slovo „dobrovolnᓠa naznačoval jsem, že třeba někdo ani nechce přispívat zrovna na kasárna s tenisovými kurty, jaké si postavila KPC v Gjakově, a radši by případně pomohl postiženým dětem, případně nedal nikomu nic. A když už jsem kolem toho kroužil dost dlouho, nakonec jsem zamířil na střed terče a řekl mu, že jsem slyšel nějaké naprosto nepodložené fámy, že snad dokonce někdo byl nucen výhružkami, aby přispěl, a to že by teda bylo opravdu, ale opravdu nepřijatelné.

Trošku mě dostal, protože okamžitě opáčil, že se někdo teď snaží velkou kampaní očerňovat KPC, ale že ten jeden případ, o kterém nejspíš mluvím, už prošetřuje, ale že to rozhodně není akce KPC. Přivedl mě do rozpaků, protože kdyby ty údajně dobrovolné, ale ve skutečnosti nesmlouvavě vybírané „dary“ byly běžnou praxí, těžko by mohl tak snadno identifikovat, kdo si u mě stěžoval, a já jméno onoho stěžovatele sám nezmínil. Ale taky to mohlo být tak, že jen jeden jediný člověk našel odvahu si stěžovat a jít s tím i za mnou, i za velitelem KPC. Ten se opakovaně dušoval, že žádné takové praktiky KPC nepoužívá, že za to ručí, ale že celý případ osobně prověří a bude mě informovat.

Přímo z téhle schůzky jsem potom jel na zasedání komise pro finance a politiku, a tam jsem na stejný problém narazil znova. Jednak jsem viděl, jak některým členům výboru moc nevoní návrh pravidel na pronájem městských majetků, který jsem navařil podle istocké a tedy vlastně české privatizační kuchařky, tj. veřejné dražby s jediným kritériem, tedy nejvyšší nabídnutou cenou. Argumentovali tím, že přece musíme nějak podpořit bývalé vojáky a válečné hrdiny a že takřka symbolické nájemné, které tam teď mají, je velmi vhodným prostředkem pro vyjádření našeho respektu a úcty a… Tak jsem jim ukázal tabulky s ekonomickými údaji z jiných obcí a s trochou pýchy jsem jim tam podtrhl čísla z Istogu, který ačkoli je třikrát menší než Gjakova, má příjmy z nájmu obecního majtku více než třikrát vyšší než město s ambicí být v Kosovu druhým nejvýznamějším hned po Prištině. Podpořil mě celkem nečekaně Aqif, který vytáhl ze šuplíku žádost Svazu válečných invalidů o podporu z rozpočtu města ve výši 200 marek pro každého registrovaného člena. S obvyklými velkými gesty a s blesky v očích se řečnicky zeptal, kde jsou peníze z fondu, který údajně dobrovolně založili pracovníci ve zdravotnictví a taky ve školství právě na podporu válečných invalidů? Zástupci opozice obhajovali právo každého občana přispívat do jakéhokoli fondu podle vlastního rozhodnutí, a měli samozřejmě pravdu, zatímco Aqif a někteří další se domáhali práva města kontrolovat takhle vybrané prostředky, v čemž naopak pravdu neměli, a já jsem se snažil dopátrat, kdo tu sbírku organizoval, jestli jsou známé cíle té sbírky a komu budou organizátoři skládat účty.

To jsem se nedozvěděl, ale zato mi tlumočník Edi po té schůzce popsal, jak to fungovalo v praxi. Jeho tatínek je učitel a vůbec nevěděl, kdo rozhodl strhnout mu z platu každý měsíc asi 6 marek a na co. Ale smířil se s tím, poučen zkušeností své kolegyně, která se rozhodla být plnoprávnou občankou a dožadovala se celé výplaty s tím, že nikdo nemá právo bez jejího souhlasu její plat bezdůvodně krátit. Jestli svoje peníze dostala nebo ne, to Edi nevěděl, ale ještě té noci po dnu, kdy promluvila, prý v jejím domě přistál granát, který zranil 3 členy její rodiny, v tom dvě malé děti. Špatně se mi vykládalo o nezbytnosti občanské statečnosti, která jediná může zlomit podobné praktiky, když se mě Edi zeptal, jestli bych dal přednost 5 markám před životy svých blízkých, ale stejně jsem mu musel říct, že žádný lepší prostředek neznám. Ale budu o tom asi ještě přemýšlet.
Zdraví vás Martin Dvořák

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 24.7.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XIX: Obstrukce místo vděku - 10.7.2001
Dopisy z Kosova XVIII: Nečitelné tváře bývalých povstalců - 4.7.2001
Dopisy z Kosova XVII.: Není hrdinných misionářů - 28.6.2001
Dopisy z Kosova XVI. - 13.6.2001
Dopis z Kosova XV. - 14.5.2001
Ivan Turnovec
Špatně se mi vykládalo o nezbytnosti občanské statečnosti, když se mě Edi zeptal, jestli bych dal přednost 5 markám před životy svých blízkých.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena