Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
7.8.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XXII: Navzdory horku

Dominantní zprávou z Kosova těchto dní se zdají být informace o tom, kolik dní v řadě už tu denní teploty přesahují 35 stupňů Celsia, předpověď počasí začíná být nepříjemně stereotypní, když vytrvale ohlašuje na dalších pět dnů stejných 37 s občasným ochlazením na 35, zřejmě právě jen proto, aby to nebyla až taková nuda. Ale i v takovém počasí musí chrabrý misionář každý den zasednout v kanceláři a udržovat v chodu jak vlastní mezinárodní tým, tak i místní úředníky radnice, kteří by sice chtěli a měli být už dávno skutečnou SAMOsprávou, ale současně se až moc naučili spoléhat na to, že jejich aktuální i dlouhodobé problémy přijde řešit místo nich někdo jiný. Ale lhostejno, kdo to vlastně opravdu měl udělat a kdo jen odsouhlasit, dopracovali jsme se v poslední době společnými silami v několika věcech k cíli, který se zdál být nedosažitelný už několik let nebo aspoň měsíců.

Tak například poslední zastupitelstvo schválilo pravidla pro pronájem obecního majetku a já se těším, že než tady definitivně skončím, tak možná ještě jednou zažiju obdobu české malé privatizace v kosovském provedení. Ta moje mírná pochybnost nad tím, jestli se to vůbec podaří nachystat a spustit před koncem roku, pramení z toho, že příliš mnoho vlivných lidí tu nemá nejmenší zájem něco měnit na současném systému a můžeme tedy čekat nekonečnou řadu „objektivních potíží“. Ale uvidíme…

Na stejném zasedání schválili místní radní taky postup ustavovaní jakýchsi vesnických samosprávných komisí, které by měly umožnit, aby se i obyvatelé těch cca 90 gjakovských vesnic a vesniček mohli nějak podílet na rozhodování o svých vlastních problémech. Mělo by se tím aspoň částečně zmírnit určité napětí, které v Gjakově panuje mezi lidmi z města a z venkova, kde žije téměř polovička těch gjakovských sto padesáti tisíc obyvatel, ale po volbách nemají v podstatě žádné „svoje lidi“ v zastupitelstvu. /Podobný problém ovšem nastane velmi pravděpodobně po všeobecných volbách, když už teď se dá předvídat, že díky nastolenému volebnímu systému zdrcující většinu přístího „kosovského parlamentu“ obsadí lidé z Prištiny./

Ale výčet úspěšně dokončených komplikovaných vyjednávání o způsobu řešení některých nazrálých problémů by nebyl úplný, kdybych se nepochlubil, že s platností „okamžitě“ jsem podepsal přesný popis toho, co musí který odbor na radnici udělat, aby mohl proběhnout řádný a platný zápis do katastrální knihy. Sám bych to samozřejmě nezplodil, musel mi s tím pomoci náš právník Rainer a hlavně jsem to musel napřed detailně probrat s příslušnými místními úředníky, aby bylo jasné, že tomu opravdu rozumějí a hlavně že každý z nich pochopil, že to prostě takhle MUSÍ udělat, pokud si nechce zadělat na velký malér. Měl jsem při tom jednání chvílemi neodbytný pocit, že oni sami to vědí dost dobře i beze mě, ale to, co skutečně potřebují, je právě ten papír s razítkem UNMIKu, který by je měl ochránit před… před kým vlastně?

Ale všechny ty naše předpisy a vyhlášky a pravidla jsou stejně celkem legrační záležitost, když znova a znova narážíte na to, že kromě vlády práva a zákona, které by tu rád nastolil UNMIK, tu s největší pravděpodobností pořád dál vládnou lidé, kteří ke své síle nepotřebují žádné volby a už vůbec ne nějakou demokracii. Měli jsme takovou neveselou hodinku povídání s novým velitelem místní stanice UNMIK Policie. Nastoupil po onom Muhamadovi, který se rozhodl neriskovat a nečekat, až někdo zrealizuje svoje telefonické výhrůžky (psalo se o tom v některém z předchozích dopisů — poznámka it.). Nový šerif je Bob, je Američan, a protože sem přišel vybaven zkušenostmi z Miami, tvrdí, že je na ledacos zvyklý. Ale i on lamentuje nad tím, že tu pořád vládne strach, neochota lidí spolupracovat s policií, která není schopna zaručit bezpečnost svědků, jen málokdo důvěřuje soudům a soudcům. A o místních policistech tu začínají kolovat vtipy podobné těm našim, které si ovšem v místních podmínkách krom zpochybňování jejich intelektuálních kvalit berou na mušku hlavně jejich propojení na UÇK a na organizovaný zločin. Nikdo z mezinárodních policistů, kteří se sem sjeli opravdu z celého světa, to neříká otevřeně a nahlas, ale fakt je, že mezi nimi zjevně nepanuje velká důvěra k maníkům, kteří prošli jen několikatýdenní „policejní akademií“ a jejich hlavním kvalifikačním kritériem je minulost bojovníka UÇK, ovšem se psaním prý mívají problémy. Přitom těch, kteří by chtěli být opravdu dobrými policajty, nejspíš není málo, ale jejich prostor je hodně omezený a pravděpodobnost, že se v daných souvislostech dokážou se svým stylem policejní práce prosadit, je prý hodně malá.

Policie, a to místní i mezinárodní, sehrála roli i v poslední dnešní historce. Šlo o to, že při uzavírání dalšího „šeltru“, tedy přechodné ubytovny, kterých je zaplať pánbůh potřeba stále míň díky téměř dokončeným opravám všech vypálených a zbořených domů, se nám vynořil jeden problém, který se táhne už dlouho. Jedna „padlá dívka“, donedávna využívající i se svým malým dítětem služeb domu zřízeného právě pro podobné případy, se tam chovala tak, že ji po několika varováních prostě vyhodili. Nevím, jestli hlavně proto, že se pokoušela provozovat svoji původní živnost i v prostorách toho zařízení, nebo spíš, že se tam postupně stihla pohádat a porvat se všemi dalšími obyvatelkami. Prostě nakonec se ocitla na dlažbě i s dítětem. Podařilo se nám narychlo pro ni sehnat ubytování v šeltru, ale s tím, že je to jen maximálně na měsíc, než si něco sežene. Během toho měsíce jí Valerie sehnala dokonce i práci, kterou ovšem ta ženština odmítla vzít, že prý by tam málo platili. Místo toho si nadělala spoustu nepřátel i ve svém novém přechodném ubytování. Na konci měsíce tedy byla situace úplně stejná jako na jeho počátku. Kdekdo si nad tím lámal hlavu. Jediný, kdo se ale zdál být v pohodě, byla ona dáma. Dali jsme jí definitivní ultimátum, na další téměř 3 týdny, během nichž svatosvatě slíbila si něco sehnat. Neudělala nic. A tak, když přišel den, kdy se šeltr zavíral, nezbylo Valerii nic jiného, než ji nechat naložit do policejního auta a odvézt do místa, kde měla poslední adresu, kterou se podařilo zjistit. Přišla mi hlásit, celá spokojená, že problém je vyřešen a matka i s dítětem převezeny do Mališeva. Neuplynulo ale ani několik hodin a Valerie mi volala znova, že už je máme zase zpátky. Policajti z Mališeva nevěděli nic chytřejšího, než poté, co je její bývalý manžel odmítl pustit domů, naložit je zase do auta a odvézt k jejím rodičům do Vitiny. Když i oni jí i s dítětem zabouchli dveře před nosem, pokračovali zpátky do Gjakovy, kde je vyložili na policejní stanici. Zdejší policajti byli naštvaní na nás, že se dostali do maléru za to, že nám pomohli s jejím vystěhováním. Já zase trošku na policajty z Mališeva, protože jsem nechápal, proč ji přivezli zrovna na policejní stanici v Gjakově, se kterou neměla nic společného, na druhou stranu jsem je ale chápal, že se pokoušeli toho horkého bramboru zbavit co nejdřív. Takže jsme ještě večer jeli do uprchlické vesnice, nechali jsme ji zatím tam, kde má k dispozici aspoň společnou koupelnu a kuchyňku, ale řešení to není a já už tuším, že policie nám v daném případě už moc ochotně pomáhat nebude….

Možná jste čekali nějaké obsáhlejší zpravodajství o předvolební atmosféře nebo o krizi v Makedonii, ale pro mě je zkrátka tahle nešťastnice s dítětem na ruce pro tuhle chvíli problém závažnější. Tak třeba příště bude prostor na něco světodějnějšího.

Pro dnešek Vás zdraví Martin D. Kosovo 6. srpna 2001

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 7.8.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XXI: Korupce je všude problém - 24.7.2001
Dopis z Kosova XIX: Obstrukce místo vděku - 10.7.2001
Dopisy z Kosova XVIII: Nečitelné tváře bývalých povstalců - 4.7.2001
Dopisy z Kosova XVII.: Není hrdinných misionářů - 28.6.2001
Dopisy z Kosova XVI. - 13.6.2001
Dopis z Kosova XV. - 14.5.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena