Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
21.8.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XXIII: Problémy nekončí

Dorazily další zprávy z Kosova. Martin Dvořák tentokrát do Čech vypravil svůj mailový dopis 19. srpna. Začíná tím, čím skončil posledně, problémem příbuzenstvem zavržené samoživitelky, ale postupně přechází k problémům komunálním a obecným, které vznikají při snaze úředníka-protektora dbát na dodržování předpisů.

Začnu jedním happyendem. Ta osamělá matka, kterou nechtěla přijmout ani vlastní rodina, ani žádná sociální instituce, si v poslední chvíli našla práci v jedné místní továrně, přinesla si na to pyšně potvrzení, a tak jsme se s Valerií dohodli, že ji teda v tom šeltru ten jeden pokojíček dáme, aspoň do konce roku, prý pak už bude mít na placení nájmu a nebude ubytovnu potřebovat.

Další zpráva tohoto týdne je taky hodně dobrá, myslím si, má určitě větší význam pro dějiny Kosova než ta předchozí, ale jestli je to happyend, to bych si zatím říct netroufal. 13. srpna 2001 v 16 hodin 38 minut místního času vystoupilo v Osojane z autobusů prvních 54 Srbů, kteří se tak dva roky po válce vrátili do svých opuštěných domů či spíše jejich zbytků. Od loňského roku přibylo dost nových jmen v adresáři těchto dopisů a leckdo teď asi nechápe, proč o tom mluvím zrovna já a zrovna teď s takovou radostí. Ale koneckonců, není důležité, kdy a kde tenhle projekt začal, to podstatné je, že se po roce přece jen dočkal prvních reálných výsledků. Nebude to vůbec jednoduché, dokázat, že to není jen politické gesto před volbami. Ale kdybychom nevěřili, že to má tak velký význam, co už by tu potom nějaký smysl mělo? Všechny, kdo s tím mají něco společného, tedy nejen UNHCR nebo UNMIK a KFOR, ale především samotné Srby a Albánce ze sousedních vesnic ještě asi čeká nejedna svízel, ale zatím můžeme klepat na dřevo, žádné problémy dosud nenastaly.

A když jsme u těch vzpomínek na Istog, ještě jedna věc se po dlouhé době pohnula o kousek dopředu, před soudem stanula skupina lidí, obviněná z únosu a následné vraždy právníka Shabana. Bohužel ani teď, rok od té hrůzy, se to neobešlo bez politizování. Místní noviny se předhánějí ve spekulacích. Jedna teorie mluví o tom, že ho zabili odpůrci LDK, protože byl jejím velice významným představitelem. Druhá naopak uvádí, že Shaban se rozhodl z LDK odejít, a tak prý LDK zabila dvě mouchy jednou ranou, když se ho zbavila a současně mu vystavěla pomník jako oběti politického násilí proti LDK. Přijde mi to celé dost nechutné, ať už je pravda jakákoli, tím spíš, jestli se jedna nebo druhá z těch teorií nakonec prokáže. Ale lze některou úplně vyloučit??? A lze uvěřit svědkům, pokud některou z nich potvrdí??? V Kosovu těžko…

Ale abych pro samé vzpomínaní nezanedbával zpravodajství z místa, kde působím teď, přidám i nějaké odtud. Tak například se tu objevila informace, že jedna z pracovnic jedné humanitární organizace byla zatčena pro obchod s dětmi. Znám ji osobně a dost to se mnou zamávalo. Teprve po několika dnech se celá věc vysvětlila, jde o velkou osobní tragedii, pokusila se adoptovat tu dítě, ale zkrachovalo to na byrokratických překážkách. A tak, když jí kdosi nabídl, že může získat čerstvě narozené nechtěné dítě, udělala, co neměla, zaplatila matce a dítě vydávala na úřadech za svoje. Prasklo to, tu nešťastnici zavřeli a bylo tu dost dusno. Naštěstí ji po krátké době pustili, ale dítě skončilo v ústavu.

Tak já snad zkusím nějakou veselejší. Město Gjakova už má povolenou stejnou rychlost jako všechna ostatní v Kosově, tedy 35 km/hod. A když už jsme byli v tom instalování nových značek, páni radní se rozhodli, že vyvěsí taky ty příjezdové se jménem města. Po téměř dvouhodinové debatě, jestli se správně v albánštině má napsat Gjakova nebo Gjakovë, jsem je poněkud zaskočil tím, že tohle je mi celkem jedno, ale že je můžu ujistit, že srbská varianta je Djakovica a že podle příslušného předpisu tam každopádně musí být i ta. Dívali se dost divně, a zdálo se, že to chápou. Ale když jsem za pár dní vyjížděl z města, uviděl jsem bílé na modrém, že nakonec se konšelé zřejmě shodli na tvaru Gjakovë, ale stejně i na tom, že se můžou na nějaký předpis UNMIKu vykašlat. Prostě tam v srbštině nebyla ani čárka.

To mě dost naštvalo, takže jsem hned po návratu na radnici začal dělat dusno, a ačkoli to obvykle nedělám, rozeslal jsem několik výhružných dopisů, že podle usnesení číslo… atd. jsou povinni používat na všech úředních vývěskách a tabulích OBA jazyky a že je žádám, aby okamžitě a… Smutné na tom bylo to, že jsem to takhle ostře musel vysvětlit i kolegovi z UNMIKu, který mi s tím mým lejstrem v ruce přišel vysvětlovat, že to nemůže předělat, protože na dopravce se usnesli, že to bude jen v albánštině. Tak jsem mu nalistoval příslušný paragraf našeho základního předpisu o obcích, který tu má sílu zákona, a on vám vypadal, že to vidí poprvé!? Chlapíci se nejdřív rozhodli k řešení, které považovali asi za mazané, že tedy ty albánské cedule stáhnou a budeme dál dobře žít i bez nich, než aby potupně museli vyvěsit srbštinu. Jenže to já už jsem byl v ráži a nehodlal jsem to jen tak vzdát. Takže jsme vypsali nové výběrové řízení na výrobu cedulí a já doufám, že do konce srpna budou kolem celé Gjakovy pěkné dvojjazyčné nápisy. Jen se mě neptejte, jak dlouho pěkné zůstanou. Ale předpis je předpis, viset tam budou, a hotovo.

A místo sportovní rubriky na závěr rubrika společenská. Tenhle týden se v Gjakově konala první poválečná módní přehlídka, pořádaná místní dobrovolnou organizací žen, za vydatného finančního přispění švýcarského sponzora. Modely i modelky si v podstatě příliš nezadali v konkurenci řekněme podobných provinčních akcí u nás doma. Ale na málokterou módní přehlídku takového typu se asi dostaví tak vrcholná politická sestava, jako tomu bylo tady. Dost mě zaskočilo, když jsem mezi hosty uviděl oba bratry Haradinaje. Nejen nedávno suspendovaného velitele KPC Dauta, ale i předsedu třetí nejvýznamnější strany v Kosovu Ramushe, který, zřejmě ze solidarity k bratrovi, oblékl také i na tuto společenskou událost oděv velmi neformální a samozřejmě zcela civilní. Vypadalo to docela divně, zejména u Dauta, kterého jsem před tím nikdy neviděl v ničem jiném než v uniformě. Ať už je to s těmi dvěma a celou tou partičkou kolem nich jakékoli, ať už bylo zařazení na černou listinu nežádoucích osob v USA odůvodněné, nebo ne /kdo o tom pochybuje?/, každopádně jsou Ramush a jeho lidé absolutně nejaktivnějšími politiky daleko široko. Převolební průzkumy to zatím nijak neodrážejí, ale jen tak pro nic za nic určitě cestu do Gjakovy ti dva nevážili. A tím pro dnešek končí a všechny zdraví MD

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 21.8.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XXII: Navzdory horku - 7.8.2001
Dopis z Kosova XXI: Korupce je všude problém - 24.7.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena