Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
3.9.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Prohlášení ke kauze Walderode

O tom, že po rozhodnutí Ústavního soudu o českém občanství Karla Walderode začala další snaha jeho potomků o získání rozsáhlého majetku na Turnovsku a Jablonecku, jsme před časem informovali. Proti restitučním nárokům, které by znamenaly průnik do právoplatnosti Benešových dekretů a současně i časový průlom pod hranici února 1948, se zvedla vlna odporu. Hlavním odpůrcem se stali turnovští pamětníci války a jejího konce, kteří vytvořili Petiční výbor. Nyní předkládáme veřejnosti Prohlášení, které zpracovali a 30. srpna předali sdělovacím prostředkům představitel Petičního výboru Walderode (rozšířeného o Konfederaci politických vězňů) a současně člen zastupitelstva města Turnov (vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti) Josef Kunetka (Volba pro město) a poslankyně parlamentu ČR PaedDr. Marie Machatá (Česká strana národně sociální):

Dvě ústavní stížnosti podal k Ústavnímu soudu (ÚS) právní zástupce za JUDr. Karla des Fours a jeho dědice. De facto se tím otevřela možnost i nutnost, aby kompetentní orgány v devítiletém restitučním sporu konečně jednaly odpovědně, aby důsledně posuzovaly občanství Karla des Fours Walderode, aby při tom všem především respektovaly zásady dekretu 33/1945 i jeho prováděcího předpisu, aby posuzovaly skutečnosti ve všech souvislostech a na základě archivních důkazů.

Po projednávání první ústavní stížnosti zemřelého Karla des Fours Walderode, podané k ÚS proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 1998 ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v Jablonci nad Nisou ze dne 17. 6. 1996, vydal Ústavní soud v Brně dne 13. 6. 2001 nález s připomínkou, že:

„ÚS rozhodoval pouze o opodstatněnosti námitky neústavnosti hodnocení podmínky státního občanství stěžovatele, nikoli o tom, zda tento splňuje další podmínky pro uplatnění restitučního nároku, neboť to jednak nebylo předmětem řízení, ze kterého vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí orgánů veřejné moci, a jednak to je věcí, jejíž hodnocení Ústavnímu soudu nepřísluší.“

Z toho jsme usoudili, že ÚS zřejmě neměl dostatek důkazů, aby mohl posoudit potřebná občanství pro restituční nárok, to znamená ta, která jsou taxativně uvedená v novelizovaném zákoně 243/1992 Sb. (zákoně pro nápravu některých majetkových křivd pod hranicí 25. února 1948). Tento průlomový zákon pro restituce konfiskovaného majetku dekretem 12/1945 má principiální podmínku — žadatel se nesměl provinit vůči československému státu v době ohrožení za německé okupace, musel být uznán antifašistou či antinacistou atd., tedy úředně získal občanství splněním řady podmínek dekretu 33/1945. ÚS měl zřejmě jen jednostranná tvrzení strany stěžovatele a jen poněkud zvláštní rozhodnutí ministra vnitra Jana Rumla z roku 1992. Ten tehdy vzal na sebe odpovědnost za změnu historie a minulosti Karla des Fours Walderode. Provedl jakousi revizi minulosti po svém. Lze říci, že „omilostnil“ JUDr. Karla Des Fours Walderode, přehodnotil jeho minulost v rozporu s pravidly k dekretu o občanství, ignoroval důkazy i protest Generální prokuratury, to vše jen proto, aby mohl prohlásit, že Karel des Fours Walderode je osobou hodnou zvláštního zřetele a že mu uděluje k 25. 8. 1992 výjimečné čsl. státní občanství. Rozhodl tak bez důsledného šetření skutečností a zřejmě i s vědomím, že historii lze jen vykládat, nikoli měnit. U Walderodeho prý objevil, že vždycky lnul k českému národu a Československu, že „splňuje“ všechny podmínky dekretu č. 33 a že má právoplatná osvědčení o občanství ze 16. a  22. 12. 1947 (dokonce i osvědčení o státní a národní spolehlivosti z 11. 11. 1948!). Za ministerstvo vnitra prohlásil, že o tom neexistují žádná pochybení a že MV není kompetentní nic prošetřovat! Tím vlastně potvrdil, že podmínka občanství a neprovinění se vůči státu pro restituční požadavky je splněná. První ústavní stížnost dala znovu možnost, aby ve vyjádření účastníků řízení byla zpochybněna restituční podmínka o občanství, následně tím i restituční požadavek. Účastníci řízení k první ústavní stížnosti zřejmě nepředložili se svými vyjádřeními dostatečně přesvědčivé důkazy o nesplnění podmínek čsl. státního občanství, nedoložili archivní doklady o nesplněných podmínkách dekretu 33/1945, ani o tom, že po dvouletém šetření žádosti Karla des Fours Walderode o zachování čsl. st. občanství rozhodlo MV dne 12. 8. 1947 jeho žádosti nevyhovět. Z důkazů k vyjádření mělo i jednoznačně vyplynout, že všechna další „osvědčení“ (po 12. 8. 1947) nejsou právoplatná, že tím tudíž není splněna rozhodující podmínka restituce.

Pojali jsme proto podezření, že Ústavní soud obdobně nedostane dostatek důkazů ani pro projednávání druhé ústavní stížnosti, tedy té, která byla podaná stěžovateli opět proti (už ale pozdějšímu) rozsudku Městského soudu v Praze (z 28. 1. 2000), ovšem tentokrát ve spojení proti usnesení Okresního pozemkového úřadu v Semilech (ze 4. 9. 1998). Výzvu pro vyjádření k této druhé ústavní stížnosti nejprve dostal jen Okr. pozemkový úřad v Semilech už 21. 3. 2001. Výzvu k vyjádření neobdrželi však vedlejší účastníci — ti dostali „náhradní“ výzvu až 1. 8. 2001 (rovněž se standardním termínem odevzdání do 25 dnů). Po zjištění, že Okresní pozemkový úřad odeslal vyjádření 5. 4. 2001 s balíkem poněkud neuspořádaných dokumentů a různé korespondence a že následně až 14. 6. 2001 zaslal k ÚS dodatek, ve kterém zpochybnil pouze jeden dokument — Osvědčení o občanství s datem 22. 12. 1947 — osvědčení z Magistrátu hl. města Prahy. Soustředili jsme proto šest souborů důkazních písemností pro zpochybnění poválečných i polistopadových občanství. Oslovili jsme potom pět vedlejších účastníků (Státní památkový ústav, s. p. Lesy, Město Turnov, STS — v likvidaci a  semilské územní pracoviště Pozemkového fondu ČR), nabídli jsme jim soubory s důkazními materiály a požádali je, aby se svými právníky zpracovali vyjádření v termínu do 25. 8. 2001 a aby je odeslali k ÚS. K dnešnímu dni máme už k disposici jednak vyjádření OkÚ PÚ Semily (s dodatkem), SPÚ Pardubice, Lesů ČR Hradec Králové, Města Turnov, očekáváme už jen přislíbené vyjádření od likvidátora s. p. STS — vyjádření navrhují ÚS, aby ústavní stížnost zamítl. Pouze semilské územní pracoviště Pozemkového fondu ČR vzdalo se postavení vedlejšího účastníka a odmítlo vypracovat vyjádření (obdobně i dříve učinilo územní pracoviště Jablonec nad Nisou)! Toto jednání je zavádějící — PF ČR je státním orgánem, který ze zákona o půdě spravuje majetek státu a má hájit zájmy státu. Zřejmě jako jediný vedlejší účastník se neztotožňuje s návrhy ostatních a nechce ústavní stížnost zamítnout.

Tedy v  podstatě jsme využili ústavních stížností ke kauze Walderode k tomu, aby příslušné rozhodovací orgány v restitucích vždy jednaly s plnou odpovědností a důsledností, aby nepřipustily žádná pochybení a výjimky, aby respektovaly všechna zákonná opatření. Jde o precedenční případ, případ Walderode není případem ojedinělým. Nelze proto podléhat žádným vnitřním politickým tlakům ani tlakům určité části vysídlených Němců či nevysídlených Němců z Čech, Moravy a Slezska. Jim totiž jde stále o totéž — zrušit dekrety, především konfiskační a o občanství, provést majetková vyrovnání, odškodnit za „přemístění“  …, tak to bylo v petici odevzdané Petičnímu výboru Poslanecké sněmovny dne 23. 8. 2001. Trváme na tom, že nelze připustit žádnou revizi výsledků 2. světové války — historii lze jen vykládat, nikoli měnit. K tomu, aby se tak nestalo, je dostatek argumentů, které musí použít především Vláda ČR, poslanci a senátoři, ale i soudci a i jednotlivé nižší orgány správy věcí veřejných.

V závěru prohlášení dovolujeme si položit i otázku: Nemůže dojít k tomu, aby se znásilnil zákon 261/2001 Sb. i pro Walderodeho? Pokud v jeho případě provedl ministr Ruml změnu historie — minulosti Karla des Fours Walderode, tak by mohl být Walderode uznán in memoriam „odbojářem“ a odškodněn dle zákona 261/2001, třeba za jeho údajnou účast na květnovém povstání. Sám Walderode ve svém spise (z 6. 5. 1993) tvrdí, že „měl zásluhy o Čsl. lid, že se mu tehdy ‚podařilo‘ prokázat i aktivní odpor za doby nesvobody …, že několikrát riskoval svůj život, a to jistě více než tak činili nynější odvolavatelé.“ Odboj i účast na revoluci mohl by pan senátor Ruml opřít i o „výmluvné“ protokolární vyjádření Walderodeho klíčníka z 5. 8. 1945, ten s plnou vážností k odboji prohlásil, že „když počala revoluce 3. 5. 45, vydal mně p. Dr. Des Fours můj uschovaný revolver a dal mně k němu tolik nábojů, že jsem ještě mnoho nábojů mohl rozdati po obci. Rovněž mně zapůjčil svoji tříhlavňovou pušku se střelivem a řekl: ‚Kdybyste potřebovali ode mne ještě nějakou jinou pomoc, jsme Vám úplně k disposici.‘“!!!!
Josef Kunetka a Marie Machatá 30. srpna 2001

Ústavní soud dostal veškeré podklady a dojde k novému projednávání celé kauzy. K výše uvedenému prohlášení není co dodávat.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 3.9.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Kauza Walderode se vrací - 30.7.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena