Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
14.11.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XXIX.

V Kosovu začaly volby, zatím jen pro někoho, protože pro ostatní budou urny nachystány až za týden. Martin Dvořák nás o tom informuje ve svém dopisu z 11. listopadu. Současně se zmiňuje o místních komunálních problémech, které jsou velmi podobné těm, které známe z domova.

V tichu a téměř nepozorovaně začaly volby. Už od počátku listopadu totiž speciální komisaři objíždějí „zvláštní případy“, tedy ty, kteří předem požádali o takovou službu, protože z nějakého důvodu nebudou moci osobně odvolit 17. listopadu. A tak tedy volí nemocní a invalidé, kteří nemůžou opustit lůžko, ale také třeba kosovští policisté, kteří budou při volbách ve službě, a kromě jiných si už odvolil také náš tlumočník Edi, jenž včera odletěl do Německa dostudovat medicínu, kterou začal studovat v USA, ale po válce studium přerušil a vrátil se domů pomoci. A pomohl nám opravdu hodně, nejen perfektní angličtinou, ale rovněž tím, že nikdy nedmítl pracovat o víkendech, o svátcích či pozdě večer. Určitě si tedy zasloužil tu pomoc od našeho právníka Rainera, díky níž se mohl teď vypravit do Německa dostudovat.

S hlasy všech těchto „special cases“ nastal ale docela legrační problém. Zapečetěné urny se původně vozily do jednotlivých kanceláří OBSE, kde s nimi podle původního rozhodnutí volební komise měl přenocovat ve speciálně k tomu vyčleněné místnosti jeden z pracovníků této organizace. Později přišel pokyn, že stráž u uren budou v kancelářích OBSE držet příslušníci mezinárodní policie. Pak se ale ukázalo, že policisté mají před volbami tolik úkolů, že na všechny ani nestačí, takže už neměli ani čas starat se o bezpečnost. Okamžitě začala například rapidně narůstat aktivita pašeráckých a loupežných gangů, což postihlo obzvlášť silně právě vesnice v okolí Gjakovy, tedy v blízkosti albánských hranic. Nakonec tedy zvítězil rozum. OBSE usoudila, že opravdu nemusí mít urny nepřetržitě pod vlastní kontrolou, a tak se teď ty bedýnky vozí každý večer do kasáren KFORu.

Když byla řeč o pašerácích, kteří se aktivizují těsně před volbami, když na ně policie nemá čas, nemůžu nezmínit jednu pěkně ostudnou pašeráckou událost, jež s volbami ale vůbec nesouvisí. Na hranicích mezi Kosovem a Černou Horou, kde se má proclívat veškeré zboží, přímo pod nosem tamních policistů kdosi položil několik kilometrů potrubí, které vedlo právě přes hranice a proteklo tudy nepochybně mnoho tisíc litrů neprocleného benzínu a nafty. Trapas spočívá v tom, že tohle musel objevit jeden místní deník, napsat o tom velký článek a teprve potom se kdosi rozhoupal a ty trubky nechal s velkým humbukem vykopat, když ještě o dva dny dříve zástupce policie prohlásil, že mu není o takovém potrubí nic známo. Kdo a čím zalepil celníkům oči, se lze jen domýšlet, ale že to velkou slávu mezinárodním silám nedodalo, to asi není potřeba vysvětlovat.

A zatímco někteří už mají odvoleno, jiní ještě stále vedou velkou licitaci o tom, jestli vůbec k nějakým volbám půjdou. Marná je zatím mimořádná aktivita a snaha našeho nejvyššího kosovského šéfa. Nic v téhle věci nezaručuje ani smlouva čerstvě podepsaná mezi ním a nejvyšším jugoslávským koordinátorem kosovských Srbů. Ačkoli ten dokument v podstatě jinými slovy opakuje pouze to, co už před dvěma roky uložila rezoluce Rady bezpečnosti OSN, vyvolal velice ostrý — asi hlavně předvolebně agresivní — odpor některých kosovských politických špiček, ale nikterak nezvýšil vstřícnost předáků kosovských Srbů. Těch se zaregistrovalo k volbám sto sedmdesát tisíc nejen v samotném Kosovu, ale také v Srbsku, kde jich dnes žije mnoho v očekávání možnosti návratu domů.

Zlí jazykové tvrdí, že tolik Srbů v Kosovu nežilo ani podle posledních jugoslávských statistik, ale zdá se, že to celkem nikoho moc netrápí. Stejně ale všichni ti zaregistrovaní srbští latentní voliči teď už musejí být pořádně zmateni tím, jak se kdekdo dnes staví do pozice jejich mluvčího, ale každou chvíli jim doporučuje něco jiného. Oficiální jugoslávská místa vyzývají Srby, aby volit šli, zatímco například Trajkovičův Srbský národní kongres z Mitrovice volá „NIKDY!“, stejně jako shromáždění různých kosovských srbských spolků svolané narychlo do Gračanice. Tak si ještě týden počkejme, který názor nakonec zvítězí, ono to tentokrát bude důležitější než loni, kdy srbská účast nemohla na výsledku nic změnit, protože žádný srbský subjekt nekandidoval. Dnes se počítá s tím, že koalice Povratak (Návrat) by mohla získat zhruba patnáct křesel, což by už s těmi deseti, která mají už předem zaručena volebním systémem, mohla být ve stodvacetičlenném parlamentu docela významná síla.

Blížící se volby samozřejmě mají svůj vliv i v Gjakově, tím spíš, že místní starosta Aqif kandiduje na více než dobře volitelném místě. A protože o tom, jestli bude zvolen, v podstatě není žádných pochyb, diskutuje se spíše o tom, jestli po volbách opustí Gjakovu. On sám říká, že to nemá v úmyslu, že jeho prioritou je město, ale zatím si, myslím, hlavně nepřipouští, že se nejspíš opravdu bude muset rozhodnout, protože (ačkoli to zatím žádný místní předpis neříká) se mluví o tom, že ty dvě funkce budou prostě neslučitelné. Tohle Aqifovo dilema celkem chápu, sám jsem kdysi málem musel řešit podobné, a tak si myslím, že mu docela rozumím.

Pochopil jsem i to, že Aqif zrušil všechna zasedání všech komisí a celého zastupitelstva až do voleb a přisuzoval jsem to tomu, že bude mít během kampaně hodně jiné práce. Když se se mnou ale přišel teď ve čtvrtek rozloučit před odjezdem napřed do Rakouska a odtud do Švýcarska, odkud odletí rovnou na oficiální návštěvu čerstvého amerického „družebního města“ ve Spojených státech, musel jsem mu říct, že to už tedy vážně tak moc nechápu, vzhledem k tomu, že se hodlá vrátit až v den voleb. Ale pak jsem si řekl, že to je koneckonců jeho věc a problém jeho voličů, případně volebního systému, se kterým sice hodlám válčit, ale až doma s tím naším, s tímhle nic nenadělám a ostatně mi to taky nepřísluší.

Nevím ani, jestli mi příslušelo namotat se do dlouhodobě se vlekoucí kauzy s rekonstrukcí jednoho místního tržiště, která by měla být hotova do konce roku, protože jinak propadnou peníze, které na to Gjakova dostala od EU. Ale když jsem zjistil, že po deseti měsících se pořád ještě nezačalo, přece jen mi to nedalo a začal jsem místní radnici trošku fušovat do řemesla. Pozval jsem ředitelku příslušného odboru, šéfa místního komunálního podniku i svého kolegu Nielse přímo na to místo, abychom si ujasnili, kde je vlastně zádrhel. Ukázalo se, že nikdo nemá odvahu nebo aspoň chuť vysvětlit dvěma rodinám ze sousedství, že ačkoli dosud nikomu nevadilo, že si na obecním pozemku, který kdysi sloužil jako cesta, postavily zeď a zděný přístavek, tak teď už to zkrátka vadí, protože ta cesta bude jediným přístupem k dalším domům za uvedeným budoucím tržištěm.

Co čert nechtěl, jak jsme tam tak diskutovali, přišourali se zástupci obou předmětných rodin k hloučku a pídili se, co to tam řešíme? Když mi jeden z nich začal vysvětlovat, že přece klidně můžeme vést tu cestu přes pozemek někoho jiného, tak mi po dlouhé době tady trošku bouchly saze a začal jsem mu dost razantně oponovat, že jestli si nevšimnul, tak si postavil celý barák na černo a jeho přístavek dokonce na obecní cestě, kterou teď město hodlá používat. A že buď uvolní okamžitě cestu, k čemuž jsou mu k dispozici naše buldozery, a to dokonce úplně zadarmo, nebo že budeme muset vystavit demoliční příkaz na celý jeho dům. A že on není ten, kdo bude rozhodovat o tom, kde si město na svém pozemku vybuduje tržnici a cestu k ní. V té chvíli jsem věděl, že tohle všechno mu už dávno přede mnou měli stejně jasně a nekompromisně říct místní úředníci, ale prostě to ze mě vyjelo. Zakončil jsem slovy „Neser mendžes!“, což není nic vulgárního, ale ujištění, že zítra ráno si to přijdu zkontrolovat. No a stavba už běží, i když to tedy nebylo hned druhý den ráno, ale já to slovo stejně asi použil jen pro tu možnost pěkně výhružně ho procedit mezi zuby, skoro jako doma… Domů teď také posílám svoje pozdravy, ozvu se zase po volbách… MD

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 14.11.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XXVIII. - 30.10.2001
Dopis z Kosova XXVII: Po 11. září - 2.10.2001
Ivan Turnovec
„Neser mendžes!“

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena