Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:49
Publikováno dne:
27.11.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XXX.: Je po volbách

Volby v Kosovu skončily, co bude dál, je otevřenou otázkou, na kterou dají odpověď až následující měsíce. Vzhledem ke snaze zdejších Albánců získat maximální autonomii a ještě raději samostatnost lze problémy se srbskou (dnes již výraznou) menšinou čekat. Pravidelnou zprávu od Martina Dvořáka, kterou napsal v Peji, kde stále žije, 25. listopadu, předkládám našim čtenářům.

Napadl první letošní sníh, jako kdyby chtěl symbolicky uklidit celou zemi po skončených volbách. Ale stejně, jako z té sněhobílé pokrývky díky balkánskému sluníčku už zase leze na povrch ledacos dosti špinavého a páchnoucího, teprve po volbách začínají lézt na povrch některé problémy, které si nikdo dříve ani moc nepřipouštěl.

Ale vezměme to pěkně postupně. Volby proběhly jako celá kampaň před nimi, to jest klidně (až nudně). Nebo, jak zaznělo v jednom hlášení krátkovlnkou, „smoothly“, což je podle slovníku nejen „hladce“ či „klidně“, ale též „lahodně“.

Zase až tak úplná selanka to nebyla, občas se někde objevila albánská vlajka na volebním centru, a bylo proto třeba ji nejen odstranit, ale hlavně odstranit tak, aby nevznikly šarvátky či třenice. Jinde se párek voličů dožadoval vlajky při vstupu do volební místnosti a po sdělení, že žádná není k dispozici, ochotně nabídl svoji. Když jim příslušný volební komisař sdělil, že vlajka tam prostě být nemůže, s velkým hlukem, křikem a bouchnutím dveřmi ti dva odešli, že teda volit nebudou! Za pět minut se snažili co možná nenápadně vmísit do davu a samozřejmě to nakonec tomu svému oblíbenci hodili.

Ústředním tématem těch voleb nebylo snad ani to, kdo je vyhraje, to se zdálo být jasné dlouho dopředu. Spíš šlo o to, jestli přijdou volit Srbové, a získají tak v novém stodvacetihlavém kosovském parlamentu třeba i jen těch dvacet nebo pětadvacet křesel, a tím se stanou nepominutelným partnerem pro všechna zásadní rozhodnutí tohoto orgánu. Do poslední chvíle se s jejich účastí hrál drsný a nesmlouvavý politický poker. Výsledná, zhruba poloviční účast Srbů ve volbách nedává moc jasnou odpověď na to, kdo vlastně blufoval a kdo měl naopak silnou kartu.

Nicméně právě srbská volba byla skutečně asi tím nejzajímavějším momentem 17. listopadu v Kosovu, a tak jsme se s jedním nejmenovaným českým novinářem vypravili podívat právě tam, kde volili Srbové. On projezdil Kosovo křížem krážem už v době, kdy já ještě leda tak občas přečetl nějaký článek právě z jeho pera o tom, co se tu vlastně tenkrát v devadesátém osmém roce odehrávalo. Takže jsme mohli docela zajímavě konfrontovat jeho tehdejší historky a pozorování s tím, co jsem tu posléze za dva následující roky nasbíral já.

Na mnoha místech mi ukazoval, kde byly tenkrát srbské policejní či vojenské hlídky, které byly hodně ostré. V podstatě jen potvrzoval to, co mi už mnohokrát předtím vyprávěli místní, kterým jsem ovšem občas podrobnosti o zvůli a nesmyslném násilí nechtěl věřit v domnění, že záměrně přičerňují skutečnost ve snaze ospravedlnit následné násilné řešení celé věci. Když jsme pak přijeli do jednoho střediska, kde volili jen Srbové, narazili jsme tam na Čecha v roli mezinárodního organizátora a kontrolora voleb, který nám sděloval, že „ačkoli je starej chlap a podplukovník v záloze, tak se neubránil pláči, když viděl, jak bídně Srbové ve své vesnici žijí“. Na mírný náznak, že před pouhými dvěma lety byla situace přesně obrácená, ne-li horší pro Albánce, prudce ukončil hovor tím, že se nebude bavit o politice. Uvědomil jsem si, jak snadno může člověk podlehnout pokušení paušalizovat to, co vidí na vlastní oči, a sám sobě to učinit jednoduchým měřítkem pro velice složitou a těžkou srozumitelnou realitu, pokud nemá možnost nahlédnout na věc i z jiné strany. A musel jsem si zahanbeně přiznat, že podobně jednoduché soudy určitě občas dělám i já, a nejspíš nejen v Kosovu.

Ale zpátky ke zdejším volbám. Jakkoli byl jejich průběh až nudně poklidný (s výjimkou několika nepodstatných epizodek), jakkoli se výrazně zlepšila jejich organizace v porovnání s těmi prvními před rokem, přece jen se nakonec objevila nečekaná zápletka. Umírněná Rugovova LDK sice zvítězila podle předpokladů s velkým náskokem, ale oproti očekávání nezískala nejen dvoutřetinovou většinu potřebnou k bezproblémovému zvolení prezidenta, ale chybí jí několik procent dokonce i do prosté většiny potřebné k prosazení čehokoli.

A tak se teď horečně diskutuje a spekuluje jednak o tom, kdo s kým a proti komu vlastně slepí koalici, přičemž to paradoxně vypadá na to, že nejjednodušší a nejúčinnější by byla koalice umírněných Albánců s umírněnými Srby. Je to asi dost nereálná představa. Ovšem už jenom to, že se o ní začalo diskutovat, považuji za nejbáječnější výsledek těchto voleb. Svědčí to totiž podle mě o tom, že přes všechny pochyby a rozpaky se Kosovo stává místem, kde prostě fungují standardní politické mechanismy a nečekaný výsledek voleb nutí odvěké rivaly uvažovat i o dosud nepředpokládaných kombinacích. To, že spojit se po volbách s tím, proti komu jsme před volbami volali do boje, by mohlo znamenat politickou sebevraždu, platí kupodivu dokonce na Balkáně asi víc než ve střední Evropě.

Vedou se ovšem taky vášnivé, nekončící a nedoložitelné debaty a spekulace, co vlastně způsobilo tak špatný výsledek Rugovovy strany (i když 47 % zase tak špatný výsledek není, co by za něj jinde dali!). Teorií je mnoho. Některé obviňují OBSE z manipulace výsledků. Jiné Haekkerupa a jeho smlouvu s Bělehradem těsně před volbami, která v podstatě popřela Rugovovy předvolební sliby o vyhlášení nezávislosti Kosova, a tím údajně demotivovala voliče. Opačná verze zase předpokládá, že většina voličů považovala vítězství LDK za hotovou věc, a proto se ani k volbám neobtěžovala.

Copak mi tohle všechno vymlouvání připomnělo? Já bych spíše řekl, že pokud má LDK nějaký analytický tým, měl by už teď velmi důsledně zkoumat i tu možnou (a podle mě velice pravděpodobnou) variantu, že si to totiž z velké části spískala a pokazila především LDK sama. Jednak už rok v sedmadvaceti ze třiceti kosovských obcí vládne právě LDK, a že nevládne všude úplně dobře, to se nedá přehlédnout. Navíc je známo, že první porevoluční politické garnitury bývají obvykle poměrně brzy smeteny vlnou narůstající deziluze a frustrace - proč by LDK v Kosovu měla být v tomhle výjimkou? A pak, LDK vsadila ve svém volebním programu kromě velmi zjednodušené teze o nezávislosti na neuvěřitelně primitivní cíle, jako je obnova chovu horských koní, pěstování slunečnic, chov včel a produkce medu nebo obnova výroby tradičního albánského nápoje tambëlborë. V programu nechyběl ani slib zachování tradice každoročních dožínek a vinobraní a prosazení kosovského horského pasteveckého psího plemene na světových chovatelských výstavách. Dokonce i seriózní místní média si z takových vznešených cílů dělala docela nezřízenou legraci, nemluvě samozřejmě o Rugovových protihráčích. Já samozřejmě vím, že volební programy o výsledku voleb v podstatě nerozhodují. Ale tím spíš si měl uvědomit Rugovův tým, že program rozhodně nebudou číst vesničané z hor, pro které snad jedině mohl být takový souhrn plytkostí zajímavý, ale že jím mohou leda popudit intelektuály, kteří si jej přečtou a jejichž účast ve volbách je vyšší. A byli to zřejmě právě oni intelektuálové a obecně vyšší vzdělanostní vrstvy, jejichž hlasy v konečném účtování Rugovovi chyběly. Přičteme-li k tomu ještě do očí bijící bohorovnost, s jakou LDK v podstatě ignorovala předvolební kampaň, což velmi ostře kontrastovalo zejména s hyperaktivním bývalým komandýrem UCK Ramushem Haradinajem a celou jeho AAK, pak se dá podle mě říci, že je s podivem, že výsledek LDK nebyl nakonec ještě horší.?

Abych ale neudělal takovým zjednodušením zase tu stejnou chybu jako podplukovník v záloze, je nutno říci i to, že LDK prostě má ještě pořád masivní podporu naprosto podstatné části veřejnosti. A mohu-li být maličko subjektivní, je to asi dobře. Alespoň v porovnání s tím, z čeho si mohl kosovský občan vybrat.

Z pohledu politologa-amatéra je ovšem tohle všechno opravdovou lahůdkou. Je a bude velkým potěšením sledovat, jak se budou vyvíjet politické rozhovory a dohody, jak se budou měnit původně zcela zásadní a nezměnitelná stanoviska a kdo komu a čím nakonec zaplatí za získání potřebných hlasů pro volbu prezidenta a sestavení vlády. Podle některých průvodních jevů tohoto pěkného politického divadla mám ale někdy pocit, že by možná bylo lépe sledovat to celé z poněkud vzdálenější perspektivy. Kosovo ještě ani zdaleka není stabilizovanou zemí a co se tu všechno může odehrát, je snazší si představovat než to na vlastní kůži prožít. Ale zatím je to vzrušující podívaná... Ozvu se s dalšími zprávami, pro dnešek vás všechny zdravím, MD.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 27.11.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XXIX. - 14.11.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Která politická strana může přiznat skutečné ekonomické zdroje? - RNDr. Zbyněk Matyáš
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena