Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:48
Publikováno dne:
29.1.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Umíme si vládnout?

Odpověď na otázku, zda si umíme vládnout, není jednoduchá. Kladly si ji již celé generace před námi. Řídit organizovanou společnost není jednoduché. Nikdo ostatně nepochybuje o tom, že vojevůdce musí být odborník, stejně jako konstruktér či mistr v dílně. Co se týče vládnutí celým státům, a my se s tím setkáváme nejvýrazněji, je každý přesvědčen o tom, že právě on je schopen vládnout. Pokud se mu podaří prostřednictvím stranických hrátek dostat se do parlamentu, je z něho politik-profesionál, byť je amatérem v tom nejhorším smyslu slova. Pokusme se nad problematikou vládnutí trochu zamyslet.

Po primitivních hierarchických podmínkách, ze kterých se lidské společenství vyvinulo, vznikla jako produkt specializace zvláštní potřeba vládnutí a s ní i celý vládnoucí aparát. Patriarchát či matriarchát s jednoduchou hierarchií i rozdělením funkcí členů rodu byl vystřídán vládou. Formy vlády byly od počátku v podstatně stejné, jak je známe dodnes. Docházelo k jejich různé formě i postupnému střídání. Prvním byl systém monarchistický, ať již šlo o tyranii, nebo monarchii demokratickou. V podstatě bylo jedno, zda šlo o vládu jedné, dvou nebo tří osob. Následoval systém vlády skupiny osob, ať již šlo o vojenskou chuntu, vládu kněžích, plutokracii (tj. vládu prostřednictvím bohatství), oligarchii nebo aristokracii. Po pravdě řečeno se vláda aristokracie v rámci celého vývoje jeví jako efektivní a optimální. Nejmladší a současně nejvíce zranitelná je vláda lidu, tedy demokracie a její horší sestra vláda lůzy (ochlokracie).

To, co bylo dříve jednoduchým systémem různých tabu či zákazů a co později plnila církev, dnes plní vláda, která vychází při svém vládnutí z platných předem schválených regulí, kterými jsou zákony. Jednodušší je situace v případě absolutistického vládnutí. S tím, jak se reálně vládnoucí skupina zvětšuje, tj. směrem k demokracii, je vládnutí čím dále tím více administrativní, a tím pádem složitější. Neobejde se bez širokého aparátu úředníků a stále se zvyšujícího počtu zákonů, které již nemůže jednotlivý občan obsáhnout a porozumět jim. To je také důvodem, proč je demokracie ze všech jmenovaných způsobů nejzranitelnější. Problém je v tom, že čím větší je okruh rozhodujících, tím obtížnější je jakákoli domluva. Navíc ti, kteří se mezi vládnoucí elitu dostanou, a to na kterékoli úrovni, nejsou ochotni se svých privilegií (často získaných na základě nereálných předvolebních slibů) demokraticky vzdát. Proto vždy hrozí vznik skupinové diktatury.

Potíž současného světa je v tom, že bez administrativy už není možné přijatelné mezilidské vztahy ve specializované a třídně rozvrstvené společnosti zajistit. Pokud dojde k rozkladu této administrativy, tak jako k němu došlo třeba na Balkáně, dochází ke genocidě na některé skupině společnosti, případně ke všeobecnému násilnému chování. V moderním prostředí je schopnost ekonomií a politických institucí vůbec fungovat závislá na rozumném vysvětlení rychle se měnících skutečností. Těmi jsou nejen problémy technologického rozvoje, který předbíhá rozvoj společenský, ale hlavně problémy stále více intimního střetávání se životních filozofií snadno se stěhujících skupin obyvatelstva z přelidněných oblastí do těch s euroamerickou kulturou.

Čím primitivnější jsou podmínky, v nichž je „názor na svět“ vytvořen, tím méně skutečnosti bude realisticky pochopeno a vysvětleno a tím častěji bude docházet k nesouladu mezi realitou a představou. Lidé, jejichž kultura hrubě překrucovala fakta, se vždy zuřivě brání přijmout širší a tolerantnější názor na svět. Současné řešení islámského fundamentalismu je toho elementárním příkladem. V menší míře se nicméně negativně projevují i myšlenky přežívající v postkomunistických zemích, kde vládnoucí politici pošilhávají po diktatuře, kterou si představují jako jedině správnou vládu své politické strany s přísnou pyramidální hierarchií. Země, kde chybí politická aristokracie (myšleno skutečně vzdělaná a hlavně občansky slušná), není schopna zajistit svým občanům klidný a spokojený život. V takové zemi se musí občanská společnost teprve vyvíjet. A to je náš případ.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 29.1.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Existuje vůbec cesta z naší situace? - novakus
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena