Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:48
Publikováno dne:
11.12.2001



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Dopis z Kosova XXXI.

Letošní poslední zpráva z Kosova od Martina Dvořáka je tak trochu bilancováním. Jaká je vlastně role emisarů OSN na Balkáně a jaký bude další vývoj, je stále ještě velkou neznámou. Zde je tedy dopis z Kosova s datem 9. prosince:

Nic už tu dneska není, jak to bylo přede dvěma lety, snad jen ta elektřina tu i letos v zimě víc není, než je. Ale je například po prvních svobodných a demokratických volbách do kosovského parlamentu, a kdo by si před dvěma lety uměl představit, že tu dneska budeme mít parlament, ve kterém budou podstatnou roli hrát Srbové a budou tam mít své zástupce taky všechny další etnické menšiny? Kdo by tehdy uměl předpovědět, že v první legitimní kosovské vládě zasednou vedle sebe ministři všech tří největších kosovských (albánských) politických stran společně se srbským a bosňáckým ministrem? Je tedy docela logické, že plno lidí, kteří tu strávili minulé dva roky nebo aspoň jejich část, si teď před koncem roku balí kufry.

Loučí se mnoho humanitárních organizací, kterých tu přede dvěma lety operovalo přes šest stovek. Příští rok jich zůstane jen hrstka, v níž budou zřejmě dominovat hlavně organizace arabské. O jejich humanitárních cílech je občas možno i zapochybovat, zjistíte-li například, že poskytují pomoc výhradně muslimům a že financují jen projekty zaměřené na šíření islámu. Obzvlášť zarmucující roli sehrávají při výstavbě nových mešit, což by jim nikdo neměl za zlé, pokud by při tom neodmítali opravovat ty původní, často historicky cenné a památkově chráněné. Důvodem je prý to, že ty historické mešity jsou postaveny v blízkosti hřbitovů, což jedna část islamistů odmítá, a tak raději nabízejí místním imámům výstavbu nových, o kterých se tu žertem říká, že jsou celé z plastů.

Svoje kanceláře redukuje a částečně uzavírá také UHNCR. Tomu ale ještě zbývá asi ten nejtvrdší oříšek, tedy návrat kosovských Srbů, kteří dosud žijí v Srbsku v táborech nebo u příbuzných. Ale i tady už se odehrálo něco, co si přede dvěma lety těžko někdo i jen představil. Letos v létě se přece vrátily první rodiny do osojanského údolí a pro příští rok už se plánuje pokračování tohoto projektu! Kosovskou misi postupně omezuje i OBSE, která vlastně úspěšně zorganizovanými volbami dokončila to úplně nejdůležitější, co tu měla v programu, a ty další volby už prý si budou organizovat sami Kosovani, ovšemže s pomocí a taky s dohledem mezinárodních sil.

Ono je to tu vůbec všecho tak nějak napůl, trošku už si tu smějí vládnout sami, ale zase ne až tak docela. Někdy mám pocit, že je na čase pomalu změnit styl a způsob uvažování o mezinárodní přítomnosti v Kosovu. Plno z nás podle mě podlehlo pocitu, že být „internacionál“ znamená automaticky být lepší, kompetnější a zodpovědnější než místní. A podle toho se tu stanovují pravidla hry. Mezinárodní složky, a z nich pak hlavně UNMIK a KFOR trošku podléhají sebeklamu o vlastní dokonalosti, která tu má podle nich napravovat neschopnost a nedostatečnost místních lidí. Malý příklad, hodně výmluvný. Tak jako všude na světě, když si nemůžete osobně někam dojít něco vyzvednout, i tady můžete napsat někomu jinému plnou moc, například aby nemuseli všichni pro výplaty do Peji, kde je jediná přepážka pro celý kraj. Trapnost příslušného předpisu spočívá v tom, že ačkoli jsme si jako zaměstnanci UNMIKu všichni rovni, peníze nemůže ostatním vyzvednout nikdo, kdo je místní. A že takové koloniální manýry působí na místní lidi až urážlivě, to asi není potřeba dlouze vysvětlovat.

Bohužel je debata o budoucnosti mise OSN v Kosovu vedena právě pod tímhle zorným úhlem, tedy jak zajistit „kontrolu“, „dohled“, „trénink“, „výchovu“ a podobně. Podobnými paternalistickými výrazy se hemží většina oficiálních dokumentů, které teď na tohle téma chrlí kdejaký odbor a kancelář. Dost možná je to i proto, že je přece potřeba zdůvodnit existenci vlastního pracovního místa či celého úseku. Cesta k tomu, že si Kosované budou vládnout skutečně sami, ať už v jakékoli formě, tedy nevede jen přes získání formálního statutu v jugoslávském kontextu, ale také přes zlomení názoru, že si vlastně sami vládnout nebudou schopni.

Přesto se ale i administrativní část UNMIKu dočká po Novém roce docela podstatného zeštíhlení. Například v Gjakově jsme z osmi „profesionálů“ museli oželet dva a místo dvou sekretářek budeme teď mít všichni dohromady už jen jednu, v regionálním centru zůstane ze 16 specialistů posledních jedenáct. Jak moc se tahle redukční dieta dotkne centra v Prištině, to si teď netroufnu odhadnout, ale tam to asi tak rychle nepůjde, ačkoli po Novém roce by většina nových ministerstev už měla fungovat plně jen s domácími pracovníky.

Tento týden taky oficálně skončí odminování Kosova. Určitě jsou někde k dispozici statistky o tom, kolik tisíců čtverečních metrů polí tady minéři prošli, kolik tun min zneškodnili a taky kolik lidí přišlo kvůli minám o život, nebo alespoň o nohu nebo ruku. Bohužel konec práce speciálních dobrovolných jednotek neznamená, že už tu opravdu nikde žádná zapomenutá mina nečeká. Kdyby neměly tak smutné konce, mohl bych vyprávět třeba historku o tom, jak někam povolali odminovací jednotku, a když chlapíci přijeli, žádnou minu nenašli, protože si ji už mezitím nálezce odnesl domů. Nebo se o to aspoň pokusil… Je to jen pár dnů, kdy skákavá mina zkosila dva pastevce na kopci přímo nad Gjakovou. Byli bychom všichni určitě moc šťastní, kdybychom mohli o tomhle případu říct alespoň to, že byl opravdu poslední. Já se ale bojím, že přes velmi důrazné varování publikované ve všech médiích se i dál občas najde šílenec, který si s nalezenou minou bude chtít tak trošku pohrát. Záliba ve zbraních a v munici je tu pořád ještě velice silná. O tom svědčí třeba i to, že minulý týden našla vojenská hlídka při náhodné kontrole autobusu pasažéra, který si v aktovce vezl domů čtyři stovky nábojů do kalašnikova.

To se tedy za ty dva roky moc nezměnilo, pravda, ale i tak si trvám na svém, že je to hodně jinačí, ne-li úplně jiné Kosovo, než do jakého jsem přijel před více než dvěma roky „na šest měsíců“ pomoci s vybudováním přechodné místní správy. Je tedy na čase, možná nejvyšší čas, abych se už opravdu definitivně vrátil domů, než se ze mě stane doživotní misionář. A to také udělám, i když bohužel ne úplně hned. Ještě naposled jsem z různých důvodů podepsal další prodloužení smlouvy, ale každopádně tohle je zřejmě můj úplně poslední dopis z Kosova. Teď si zaskočím domů na svátky a pak už vlastně ani nebude stát za to začínat „třetí díl“. Na shledanou doma se těší MD.

Bude se Kosovo vyvíjet demokraticky?
Kosovští Albánci znamenají na Balkáně stálé nebezpečí  90.9 %
Pomoc OSN vše vyřešila a vyřeší i drobné existující problémy  4.5 %
Mám jiné starosti, než je Kosovo  4.5 %
odpovědělo 22 čtenářů
  

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 11.12.2001

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Dopis z Kosova XXX.: Je po volbách - 27.11.2001
Dopis z Kosova XXIX. - 14.11.2001
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 6.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena