Novinky.cz
Politika
Ú t e r ý
23.září 2003, 18:48
Publikováno dne:
2.1.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Otevřený dopis ing. Janu Kavanovi a ing. Václavu Klausovi

Otevřeným dopisem reaguje turnovský aktivista Josef Kunetka na Názor Výboru pro lidská práva OSN ze 30. 10. 2001, kterým je podporován restituční nárok Dr. Karla Des Fours Walderode (zemřelého v únoru 2000). Kauza Walderode je pro část sudetoněmeckých organizací prubířským kamenem. Snaží se totiž dosáhnout nejen vrácení majetků zabavených bývalým českým občanům, kteří za druhé světové války přijali občanství německé a spolupracovali s nacisty, ale pokoušejí se tak změnit výsledek této války ve prospěch poraženého státu, kterým bylo právě Německo.

Vyjádření k Názoru Výboru pro lidská práva OSN vyžaduje především znalost samého znění Názoru a všechny souvislosti dlouhodobého restitučního sporu mezi stěžovatelem a orgány veřejné moci. Po seznámení s Názorem orgánu OSN lze konstatovat:

  • že oznámení podal stěžovatel JUDr. Karel Des Fours Walderode dne 21. 11. 1996
  • že následně 25. 2. 1997 bylo předáno rozhodnutí zvláštního zpravodaje OSN účastnickému státu (České republice)
  • orgány účastnického státu podaly k  rozhodnutí OSN vyjádření s datem 13. 6. 1997, kde bylo uvedené v bodech ad 4.1. až 4.8. např. i to, že stěžovatel měl možnost vyčerpat opravné prostředky přes předsedu soudu i přes ministra spravedlnosti, že účastnický stát nabídl stěžovateli i podání ústavní stížnosti

K tomu nutno dodat, že stěžovatel uplatnil ústavní stížnost nejprve proti usnesení OkÚ-PÚ v Jablonci, a to v souvislosti s rozhodnutím Městského soudu v Praze (z 25. 3. 1998), rovněž nutno dodat, že k tomu ÚS už vydal jeden ústavní nález 13. 6. 2001 a že v jeho závěru uvedl: „že (ÚS) rozhodoval pouze o opodstatněnosti námitky neústavnosti hodnocení podmínky státního občanství stěžovatele, nikoli o tom, zda tento splňuje další podmínky pro uplatnění restitučního nároku, neboť to jednak nebylo předmětem řízení, ze kterého vzešlo ústavní stížností napadené rozhodnutí orgánů veřejné moci, a jednak to je věcí, jejíž hodnocení ÚS nepřísluší“ — V čl. III. nálezu z 13. 6. 2001 ÚS uvedl, že se zabýval otázkou občanství, na kterou se soustředily orgány veřejné moci ve správních i soudních řízeních — ÚS soud přijal jen tvrzení stěžovatele a  konstatoval, že stěžovatel měl zachované občanství dle poválečného dekretu 33/1945 a že má k disposici osvědčení o zachování občanství ze dne 16. 12. 1947 — ÚS zřejmě neměl k disposici všechny archivní důkazy, a proto neposuzoval právoplatnost a způsoby nabytí osvědčení ze 16. 12. 1947 i následné z 22. 12. 1947 — podstatu neplatnosti těchto osvědčení nutno odvodit z toho, že stěžovateli byla zamítnutá jeho žádost z 25. 8. 1945 o zachování občanství, že MV tak učinilo po dvouletém šetření žádosti a s použitím zásad dekr. 33/1945 a že MV tak učinilo svým rozhodnutím ze dne 12. 8. 1947 — je proto jednoznačné, že další osvědčení po 12. 8. 1947 nemohou mít platnost, že pro ně nebylo žádné opodstatnění, že byly vykonstruované, že manipulace s nimi je nepřípustná, že nelze o ně opřít ani následná polistopadová osvědčení o občanství (k 24. 7. 1991, k 25. 8. 1992)

U Ústavního soudu zůstává nyní neuzavřené projednávání druhé ústavní stížnosti, kterou podala dědička po stěžovateli (z 28. 1. 2000) — k tomuto projednávání obdržel ÚS vyjádření účastníků řízení v daném termínu (25. 8. 2001) — jsou to vyjádření s důkazními podklady proti platnosti osvědčení, a to jak ze 16. a 22. 12. 1947, tak i těch polistopadových.

„Výbor (OSN) vzal na vědomí tvrzení stěžovatele (KDFW), že účastnický stát porušil článek 14, odst. Paktu z důvodu údajného zasahování výkonné a legislativní složky státní moci do soudního řízení, zejména prostřednictvím dopisu ministerského předsedy ze dne 29. 4. 1993 a z důvodů retroaktivní normy se záměrem zbavit stěžovatele jeho práv nabytých na základě předchozích českých právních předpisů a rozhodnutí Pozemkového úřadu v Semilech“ …

Dále se uvádí, že „Výbor konstatuje, že není jasné, jak v důsledku přijetí zákona č. 30/1996 Sb. vzniká problém spadající do působnosti článku 14, odstavce 1“…a k tomu Výbor ještě dodává, že pouhá existence dopisu ministerského předsedy není dostačujícím důkazem porušení článku 14, odst. 1 Paktu. Další konstatování Výboru, že „tvrzení stěžovatele na svévolné jednání a následné porušení článku 26. je v tomto ohledu opodstatněné“, nutno označit za zavádějící. Státní orgány účastnického státu zabývající se restitucemi dle zákona 243/1992 měly za povinnost důsledně a odpovědně zkoumat opodstatněnost uplatněných restitučních požadavků a splnění všech podmínek daných zákonem, a to i v návaznosti na poválečné dekrety. Tyto orgány nemohly přijímat nehodnověrná tvrzení stěžovatele a ani neodpovědná jednání orgánů MV při posuzování občanství stěžovatele. Orgány účastnického státu měly právo odmítat a zpochybnit opakovaně předkládané dokumenty stěžovatelem.

Názor orgánu OSN, který obdrželo MZv ČR, proto dává možnost důrazně odmítnout odsouzení ČR za restituční zákony v návaznosti na platné poválečné dekrety a kategoricky odmítnout výzvu OSN na vrácení konfiskovaného majetku Karl Des Fours Walderode jeho dědicům. Na uzavření případu Walderode totiž čekají další, kteří uplatnili neoprávněné požadavky. Na zákonodárných i exekutivních orgánech republiky je nyní nutné požadovat, aby připravily odmítnutí Názoru OSN, aby důsledně obhajovaly právní podstatu záležitosti, tedy souvislost poválečných dekretů o konfiskaci a občanství v návaznosti na podmínky restitučního zákona 243/1992. Proto byl napsán tento otevřený dopis se kterým na tomto místě seznamujeme čtenáře Novinek.

Otevřený dopis určený pro místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Ing. Jana Kavana a předsedu Poslanecké sněmovny parlamentu ČR prof. ing. Václava Klause, CSc.

Vážení pánové, prostřednictvím generálního tajemníka OSN obdržel představitel České republiky při Evropské úřadovně v Ženevě zavádějící dokument: NÁZOR — oznámení č. 747/1997 ze dne 30. 10. 2001.
Výbor pro lidská práva OSN (dále jen Výbor) v tomto čtrnáctistránkovém spisu obviňuje ČR, že porušila články 2 a 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966, dále i článek 4, odst. 2 Prvního opčního protokolu k Paktu z roku 1966. Výbor se odvolává na stížnost Dr. Karla Des Fours Walderode (zemřelého v únoru 2000) a vdovy po něm Dr. Johanny Kammerlanderové (právní zástupkyně), na stížnost podanou 21. 11. 1996 a také na podanou žalobu na ČR k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Výbor k obvinění České republiky uvádí, že především, nikoli výlučně, jde o skutečnost, že v ČR není zajištěna rovnost před zákonem v oblasti restitučního práva. Výbor dodává, že kritizuje ČR v některých dalších věcech, ve kterých ji kritizoval již dříve. V podstatě jde o podmínku českého státního občanství ve vztahu k tzv. „oprávněným osobám“ při uplatňování restitučních požadavků dle zák. 243/1992 v návaznosti na poválečné konfiskační dekrety a dekrety o občanství a o absenci obecného systému implementace rozhodnutí Výboru v ČR. Výbor v kauze Walderode proti ČR uložil, mimo jiné, aby ČR adekvátním způsobem upravila svůj právní řád a praxi příslušných státních orgánů, aby vydala dotyčný majetek či vyplatila náhradu pozůstalé manželce stěžovatele. Výbor vyzval ČR, aby také jeho rozhodnutí zveřejnila.

Výbor pro rozhodnutí v Názoru převážně využil pouze jednostranných argumentů stěžovatele, které neodpovídají skutečnostem a nejsou tudíž dostačujícími důkazy k obvinění ČR a dokonce k výzvě, aby k neoprávněným restitucím si upravila svůj právní řád. Stěžovatelé u Výboru uvedli, že kauza Walderode byla zpolitizovaná, že v jejich neprospěch ji ovlivňovala i „občanská iniciativa“. Jsem členem této iniciativy, která už jen na základě dosud dostupných dokumentů prokázala, že dr. Karel Des Fours Walderode nesplňoval a nemůže splňovat elementární podmínky pro polistopadovou restituci. Je přirozené, že stěžovatelé mají právo tvrdit cokoli, mají však také povinnost předkládat hodnověrné důkazy. Nutno připomenout, že poválečné dekrety v návaznosti na polistopadový zákon pro restituce mají stále svoji platnost. V případě Walderode bylo už dostatečně prokázané, že stěžovatel Walderode se provinil proti čsl. státu v době ohrožení ČSR. To nelze obcházet nějakým smyšleným tvrzením o loajalitě, o bližším vztahu k českému národu, byť to prohlašoval i sám ministr vnitra v roce 1992. Ministr Ruml kategoricky odmítl jakkoli zkoumat minulost Walderodeho a k tomu příslušné archivní dokumenty. Je evidentní, že otázka poválečného obnovení čsl. st. občanství stěžovatele (ve smyslu dek. 33/1945, vč. prováděcí směrnice) byla vyřešená zamítnutím žádosti stěžovatele (podané 25. 8. 1945). Stalo se tak rozhodnutím MV po důsledném dvouletém šetření žádosti, stalo se tak řádnou úřední cestou rozhodnutím MV ke dni 12. 8. 1947. Je skutečností, že po tomto datu vzniklo nesmírné úsilí jak obejít úřední zamítavé rozhodnutí MV a jak ho nahradit různými, ovšem nepoužitelnými osvědčeními o čsl. st. občanství a národní i státní spolehlivosti. Osvědčení o občanství s daty ze 16. a 22. 12. 1947 lze považovat i za podvrh. Získání poúnorového osvědčení o státní a národní spolehlivosti z 11. 11. 1948 svědčí o mimořádném vlivu Walderodeho u „vyšších úřadů“ (viz jím podepsaný protokol z 19. 8. 1945 na MNV Daliměřice). Po listopadu 1989 Walderode (za podpory JUDr. Kammerlanderové) vyvinul nesmírné úsilí i o získání čsl. st. občanství pro uplatnění restituce. Za naprosto nepřípustných okolností získal Walderode od Policie ČR občanský průkaz AD 228822 ke dni 24. 7. 1991. Sám Walderode podepsal OP, na kterém není místo narození, místo národnosti německé uvedl českou (dokument, že by si od roku 1930 změnil národnost, není k disposici). Trvalý pobyt v Praze byl upravený datem 27. 8. 1992. O neplatnosti OP a o jeho odejmutí nakonec rozhodlo samo MV dnem 22. 6. 1992. Současně MV prohlásilo, že Walderode není čsl. st. občanem. Do restitučního řízení proto musel vstoupit sám ministr Ruml, a to udělením mimořádného občanství. K tomu ministr radikálně přehodnotil minulost Walderodeho a ke dni 25. 8. 1992 udělil mu občanství jako osobě hodné zvláštního zřetele. Použil k tomu jinak pro restituci nepoužitelný zákon 39/1969. Smyslem tohoto mimořádného občanství však bylo přehodnotit Walderodeho minulost z období 2. světové války, obejít podmínky dekretu 33/1945 a pojistit tak podmínku restitučního zákona 243/1992 o „neprovinění“.

Z dostupných dokumentů lze prokázat, že od 12. 8. 1947 až po 25. 8. 1992 docházelo k řadě nepřípustných pokusů na zrušení konfiskace Walderodeho majetku. Po listopadu 1989 vznikly i nesmírné tlaky na uznání restitučního požadavku. Restituční případ Walderode není případem ojedinělým. Je totiž jakýmsi razícím štítem pro mnohé další restituce na konfiskáty dle poválečných dekretů. Nepůjde jen o konfiskáty majetků některých potomků dřívějších šlechtických rodů, půjde i o další trvalé restituční požadavky SdL, SČNČMS… Ani k jejich uspokojení nebudou splněné podmínky dekretu 33/1945. Potom bychom museli převzít vinu za 2. světovou válku, přistoupit k její úplné revizi, změnit historii a zrušit dekrety.

Proto odmítám, aby Výbor OSN obviňoval naši republiku a kritizoval ji v záležitostech, které spadají výhradně do její kompetence. Považuji za nepřípustné, aby kdokoli ukládal České republice nějakou úpravu právního řádu. O kontinuitě dekretů se stávajícím právním řádem nelze přece nijak pochybovat. Walderodeho stížnost i obvinění Výboru je nutné kategoricky odmítnout. Nelze připustit jakékoli narušení naší svrchovanosti.

Vážení pánové, popsal jsem jen to podstatné o neoprávněné restituci Walderode. Máte k disposici soubory důkazů o nesplnění Walderodeho restitučních podmínek. Ujišťuji Vás, že existují i podobné důkazy proti dalším neoprávněným restituentům. Jde např. o neoprávněné restituce potomků některých dřívějších šlechtických rodů — Salmů, Buquyoů a dalších. Všechny důkazy lze doplnit ještě dalšími archiváliemi po úplném otevření archivů. Projde-li případ Walderode, lze očekávat, že se objeví i nové další požadavky na vrácení, eventuálně odškodnění konfiskátů sudetských i vnitrozemských Němců. Očekávám, že v kauze Walderode uplatníte své kompetence a budete odpovědně hájit zájmy republiky, že budete důsledně opírat zájmy státu o všechny souvislosti, které se vážou k poválečným dekretům, tj. o souvislosti s retribučními a reparačními opatřeními, i o podobná komplexní opatření ve státech okupovaných nacistickým Německem za 2. světové války.

Děkuji předem a očekávám, že vyhovíte mým požadavkům. Nabízím jakoukoli součinnost při zpracování termínované odpovědi k Výboru OSN i při přípravě podkladů proti žalobě, kterou proti ČR podali stěžovatelé u Evropského soudu ve Štrasburku.

V Turnově, 27. 12. 2001. Josef Kunetka, člen-mluvčí petičního výboru Walderode a současně člen zastupitelstva města Turnov.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 2.1.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Prohlášení ke kauze Walderode - 3.9.2001
Kauza Walderode se vrací - 30.7.2001


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Změnit výsledky války? Ó! Hrůza! - Tomáš Karabela
Revize výsledků 2. světové války nepřichází v úvahu - Mgr.Vítězslav Světlík
Ivan Turnovec

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

P O L I T I K A:

Za Usámu si můžeme sami

Úplný rozpad HZDS sa priblížil

Plavšičová sa priznáva a obviňuje

Sudety - historie jako problém

Komunistické zločiny neexistují

Aký je úsudok britskej prvej dámy?

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena