Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:36
Publikováno dne:
4.3.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Zakladateli české argilologie je osmdesát

V pátek 1. března proběhl na Přírodovědecké fakultě Karlovy university odborný seminář věnovaný pokrokům v argilologii. Seminář, který zorganizovala Česká společnost pro výzkum a využití jílů, byl spojen s oslavou osmdesátých narozenin vědce, který se o rozvoj tohoto vědního oboru u nás zasloužil. Jedná se o profesora Jiřího Kontu, pedagoga a vědce, který vychoval celou českou školu jílových mineralogů.

Argilologie je nauka o jílech, tedy o minerálech a hmotách vznikajících rozkladem pevných minerálů a hornin. Tedy o materiálech, které jsou přímo spjaty i s přechodem z původně pouze mořského života na ten suchozemský. Bez půdního profilu by nemohly vzniknout ani první rostliny, ani suchozemští živočichové. Při tom věda tuto část přírody dlouho opomíjela. Někdy dokonce i s pohrdlivými poznámkami, že hrabat se v hlíně přísluší jedině zemědělcům. Při tom poznatky argilologie slouží dnes mnoha oborům, tím zemědělstvím počínaje, přes keramiku, až k výrobě žárovzdorných hmot a krytů pro úložiště radioaktivních látek.

První skutečně vědecké základy studia jílových minerálů pocházejí z roku 1946. O rozvoj se zasloužili vědci z Velké Británie, USA, Francie, Španělska a neposlední řadě i Ruska a následně SSSR. Opomenout nelze ale ani metodické práce profesora Konty. Zvlášť hodnocena byla jím propracovaná rychlá identifikační metoda pro určování základních druhů jílových minerálů, podle rychlosti a rozsahu vsakování kapky vody a etylenglykolu, takzvaná imbibometrie.

[Obr: kontay.jpg (8212 Bytes)]
Profesor RNDr. Jiří Konta

Jiří Konta se narodil 15. února 1922 v městečku Žleby na Kutnohorsku. Jeho osud byl svázán s tehdejším politickým vývojem. Po ukončení střední školy v roce 1942 byl totálně nasazen. V Německu byl jako nepřítel říše zatčen a uvržen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Po návratu po válce vystudoval na Karlově universitě geologii a chemii. Titul RNDr. získal v roce 1948. Nejprve pracoval jako asistent, potom docent a nakonec jako profesor na katedře petrografie. Zde se začal zabývat studiem jílových minerálů, napsal několik monografií a stovky původních prací. Za dobu svého působení vychoval téměř dvě stě specialistů sedimentárních petrologů a jílových mineralogů. Organizoval řadu mezinárodních sympozií věnovaných problematice výzkumu a využití jílů v přírodních podmínkách i při průmyslovém využití. Národních sympozií věnovaných této problematice bylo celkem 16. Nějakou dobu přednášel i v USA a v bývalé Jugoslávii. Laičtí sběratelé minerálů jej znají jako odborníka na české tektity — vltavíny, jejichž výzkumem se také zabýval.

Patřil jsem k jeho žákům a mám důvod k tomu si jej vážit. Když jsem v roce 1981 proti vůli orgánů KSČ dělal na katedře petrologie Přírodovědecké fakulty UK rigorosní zkoušku, nezalekl se výhružek a ostentativně byl předsedou zkušební komise. Vždycky dovedl pomoci radou a svou optimistickou životní filozofií. Kromě zájmu o vědu se zajímal i o umění. Sám maloval a několikrát navrhl i zajímavé dekorativní zdobení pro keramické výrobky.

Nemohu si odpustit, abych na tomto místě neuvedl pár slov věnovaných aktuální problematice, a to našemu vlastnímu vztahu ke svému národu a sobě navzájem. Profesor Konta tak reagoval na publikované úvahy o tom, jací vlastně jsme. Zamyšlení pana profesora při příležitosti jeho osmdesátých narozenin, které oslavil v plné fyzické i duševní svěžesti, si totiž publicitu zaslouží:

Věda je sice bez hranic, avšak každý vědec svou vlast má. U nás se v posledních letech často pesimisticky píše a diskutuje v médiích o českém národě, o české povaze. Nepatřím k těm, kteří hodnotí život v České republice a obecně český národ negativně. Při tolika mocenských změnách, které tuto část Evropy ve 20. století potkaly, i během velkých změn a mocenských vlivů v předcházejících staletích, bylo těžiště života a útočiště většiny českých lidí v jejich rodinách. Rodinné tradice mají ovšem různé odstíny vyplývající obvykle ze zkušeností. Během druhé světové války i v desetiletích po ní jsem poznal, že běžná česká rodina se vyznačuje velkou vzájemnou vroucností, soudržností, zdravým citem pro spravedlnost, pracovitostí, touhou a vzájemnou podporou dosáhnout vyšších znalostí, vrcholného fortelu a zejména vyššího vzdělání. Těžké životní zkušenosti z válek, zrad, okupací a pronásledování vedly českého člověka k určité obezřetnosti či opatrnosti zejména vůči mocným. V takovém stavu lidské duše dokáže smysl pro humor vytvářet vysoký obranný potenciál. A Češi se jím opravdu vyznačují. Domnívám se však, že není realistické obecně definovat něco jako „česká povaha“. Je to stejné, jako kdybychom chtěli přesně zobecnit náplň pojmů „belgická, holandská, polská, švédská či německá povaha“. Žádnému národu nelze přisuzovat uniformní povahu. Každé takové zjednodušení pokulhává, neboť postrádá vědecké opodstatnění. Spokojme se po všech těch neodborných, emocionálních, zatrpklých či zbrklých hodnoceních povahy českého národa v některých našich médiích s faktem, že lidé na celém světě jsou si velmi podobní.

K obdivuhodným charakterovým vlastnostem patří všude na světě a tedy i u nás například odvaha, vytrvalost, čestnost, jasný úsudek, laskavost a respekt k druhým, odpovědnost, sebeovládání, pracovitost a u menších národů i přiměřená ostražitost. To vše mladý člověk v začátcích svého vývoje vstřebává kdekoliv na světě především ve své rodině a v nejbližším okolí. V některých případech však rodina selhává. Její vliv může být dokonce negativní. Pak tu zástupně může působit škola, pracoviště nebo nějaká organizace, od církví, Junáka či Sokola až po sportovní kluby, a zde také osobní přátelství. V moderní době to však bývá často i parta, tlupa, smečka. Takže rozdíly ve výchově jednotlivců a tím také ve výsledném produktu mohou být v každém národě obrovské. Pak vůbec nezáleží na tom, jaké jméno má stát, v němž takový jedinec vyrostl. Pro občany naší poměrně malé země by mělo platit: Snažme se být stále lepší a lepší. Nejen ve sportu, ale také v práci a v mezilidských vztazích. Je třeba všude a stále přesvědčovat lidi, že to patří k úplné osobní seberealizaci. Nepřestávejme o tom přemýšlet.

Nejen za sebe přeju panu profesorovi hodně zdraví a svěžesti do dalších let a další tvořivé práce.

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 4.3.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


S O U V I S E J Í C Í   O D K A Z Y . . .

Jsme opravdu takoví? - 15.1.2002
Ivan Turnovec
Věda je bez hranic, což také znamená, že poznání nemůže být nikdy absolutní — prof. Jiří Konta

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 4.7 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena