Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:36
Publikováno dne:
16.4.2002



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Zoologické zajímavosti

Nemusíš mě zas přemlouvat, abych se vykašlal na vědu a šel vydělávat peníze. Možná i ta práce v bance je užitečná. Co se týče tebe, jen podotýkám, že komu nevoní jedna práce, tomu smrdí každá. Ale i tak, víš, že je na světě plno zajímavějších věcí?

Arktický sysel (Spermophilus (Citellus) parryii)

Představ si třeba veverku. To jsou zvířata mimo jiné proslulá odporem k vodě. (S tebou má čeleď veverkovitých (Sciuridae) společnou i příslušnost do nadřádu placentálů.) V zimě zpravidla spí. Arktická veverka (správněji česky spíš sysel) je však v hibernaci rekordman. Její tělesná teplota klesne až na –2,9 °C. Pečlivě to změřili v Institute of Arctic Biology na Aljašce.

To mi připomíná toho pána s paní, co se nechali kdesi ve Francii zmrazit, aby je v dobách pokročilejších zase oživili. Místní úředníci však na nesmrtelnost nejsou zvyklí. Podle příslušných předpisů má každý pěkně zhebnout a být zahrabán pod jetel. Tak v současnosti zahájili soudní řízení s cílem mrtvoly rozmrazit a řádně zadeklovat. Už je ti jasný, proč člověk zůstane navždy smrtelný?

U zvířat neobdařených administrativou se však vyvinulo hned několik technik umožňujících pobyt v mrazu, ale hlavně bezpečné probuzení. Žába Rana sylvatica v Severní Americe přečká pokles své teploty do –8 °C, i když při tom zmrzne na kost. Evropská ještěrka Lacerta vivipara snese jen –3,5 °C, avšak krev jí nezmrzne. Asi viděla, jak si leješ do auta antifreeze, a je schopná vytvořit si v krvi dostatek chemicky příbuzné látky, glukosy. Při nižších teplotách může dokonce zmrznout a (na rozdíl od motoru) zas bez úhony obživnout.

U teplokrevných hibernujících zvířat však obyčejně teplota klesá „jen“ na 5 °C. Pro arktickou veverku při teplotě pelechu okolo –15 °C by zřejmě i to byl zbytečný luxus. Vědci samozřejmě předpokládali, že v její krvi najdou látky zabraňující mrznutí. Po těch tam však nebylo ani stopy, a tak si veverka jako správný sysel nechává své tajemství pro sebe.

[Obr: siksik.jpg (16958 Bytes)]

Spermophilus (Citellus) parryii je také největší svého druhu, váží okolo 800 g a je vysoký 50 cm. Jemu je blízce příbuzný menší Spermophilus lateralis. Můžeme jej potkat na Sibiři, v Kanadě a na Aljašce.

Není to jediná záhada. Člověk by předpokládal, že poté, co se veverka v létě pracně vyžere na chudých severských pláních, bude s nashromážděným sádlem šetřit jako se šafránem. Zvíře však 80 % veškeré energie spotřebuje pro periodická probouzení. Při nich se mu asi na 24 hodin vrátí normální tělesná teplota. Podle jedné teorie se „organismus v teple zotavuje“, podle jiné „mozek potřebuje nějaký čas snít“.

Nám je však jasné, že si zvířátko jen kontroluje, jestli ho nějaký úřada nešoupnul do márnice.

Kmen strunatci (Chordata), podkmen pláštěnci (Urochordata), třída sumky (Ascidiacea)

[Obr: ascidiex.jpg (24790 Bytes)]

I člověk je strunatec. Sumky však připomínají zvířata na první pohled jen vzdáleně, a nabourávají tak mnohá schémata o vývoji živočichů, která máme zejména my, suchozemci, zažita ze školních lavic.

V dospělosti jsou přisedlé na dně mělkých teplých moří a na povrchu těla jsou chráněny vnější kostrou z hmoty analogické celulose, podobně jako většina rostlin. Aktivně však pumpují vodu (anglicky „see squirts“ — „mořské vodotrysky") a zachycují plankton v žábrách. Mají většinu orgánů známých z „vyšších“ živočichů. Například srdce, které však periodicky mění směr oběhu „krve“.

Rozmnožují se jak sexuálně, tak pučením. Uvádí se, že i z téměř mikroskopické části sumky vyroste celý jedinec. Larvy vypadají jako pulci, mají jasně rozpoznatelnou míchu. A právě jejich vývoj nedává spát neurologům a teoretikům vývoje. Poté, co larva dopluje na svou skálu, stráví svůj mozek. Evidentně ho už k dalšímu životu nepotřebuje.

Možná je to pro nás vzkaz od matky přírody, jak si cení naší inteligence. Je zajímavé, že se touto anomálií inspirují třeba i tvůrci průmyslových robotů a programátoři umělé inteligence.

Já jsem si ale jen myslel, že by se taková sumka dobře vyjímala v akváriu v tý tvojí kanceláři.

Petr Bouř (bour@seznam.cz) - 16.4.2002

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Dictyostelium discoideum - hlenka - Kristýnka
Petr Bouř
Právě hledáš něco zajímavého ke studiu na vysoké škole?

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.5 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena