Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:47
Publikováno dne:
18.1.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv
TechDesk
AutoNovinky
HREJ!
Seznamka

ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Co zdědí naše děti?

[Obr: smeti2.gif (16615 Bytes)]
Problematika odpadů je příznakem současné společenské krize spotřebního způsobu života. Produkujeme neúnosné množství odpadů a znečisťujeme jimi životní prostředí. Zatím co ještě před 50ti lety byla produkce komunálních odpadů na hlavu a rok jen několik kg, dnes je vyšší než 200 kg na rodinu. Jako odpad označujeme vše co je podle našich kriterií momentálně nepoužitelné. Tragédií je, že místo aby se vznik odpadů omezoval neustále jich přibývá (obalová technika, propagační materiály, tiskoviny, zbytky potravin, poškozené části výrobků, oděvů atd.). Paradoxně dnes naše civilizace klade zvýšenou pozornost na spotřebu a to spotřebu materiální na kterou je navázáno množství odpadů. Odpadová krize, stejně jako ta naše společenská by nás měla donutit k přemýšlení.

Za odpad považujeme všechno, co je podle našich představ nepoužitelné, nebo natolik opotřebované, že nám náklady na opravu připadají vyšší než na likvidaci. Tato definice je ale neúplná, protože pro naši současnou společnost je odpadem i všechno to, co je produkováno v nadměrném množství, počínaje zbraněmi a nevyžádanými reklam-ními prospekty konče. V moderní civilizaci jsme si ovšem zvykli hodnotit jako odpad prakticky všechny přírodní zdroje, které se nám nepodařilo nějak komerčně využít. Při každém zpracování přírodních surovin "na něco užitečného" vytváříme odpad hned dvakrát. Nejprve jde o nevyužitelné zbytky surovin při výrobním procesu a další zplodiny během procesu vznikající (např. strusky, popel, kysličník uhličitý a další plyny). To ale není konec, další odpady vzniknou, když výrobek doslouží, nebo když nás omrzí a zahodíme jej.

Jedním z hlavních příznaků krize našeho vztahu k životnímu prostředí je záplava odpadků, která se valí z našich měst
[Obr: smeti1.gif (8887 Bytes)]
a továren. Současná spotřební společnost je založena na předpokladu, že přírodní zdroje dovolí produkovat nekonečné množství zboží. Příliš dlouho jsme se v případě odpadů, spoléhali na staré rčení "sejde z očí, sejde z mysli"; teď nám začínají chybět metody pro takovou likvidaci odpadů, aby nám z očí i z mysli skutečně sešly.

Jsme spotřební společností, ale naše představa o spotřebě je nesprávná. Zdá se nám, že to, co spotřebujeme, zázračně a beze stopy zmizí. Ve skutečnosti tomu tak není. Produkty se pouze mění na dvě velmi různé věci: na něco "užitečného" a na to, co zbude a čemu říkáme "odpad". Když rozlišujeme, co je a co není odpad, je třeba vzít v úvahu naše pojetí spotřeby. Donedávna se žádný z těchto problémů nezdál být příliš vážný a vysoká úroveň spotřeby bývá dodnes uváděna jako jedna z charakteristických vlastností vyspělé společnosti. Dnes však tento přístup nelze v žádném případě považovat za správný. Způsob našeho uvažování o odpadech vede k tomu, že jich produkujeme příliš mnoho, než abychom se jich mohli zbavit nějakým jednoduchým způsobem. Perspektivním východiskem je změnit současné výrobní metody. Pečlivě a s předstihem promýšlet, jak recyklovat nebo izolovat to, co během výrobních postupů nevyhnutelně zbude.

Velký problém představují skládky tuhých komunálních odpadů. Mnozí z nás vyrostli v představě, že každé město a městečko sice potřebuje skládku, ale vždy se dá vykopat jáma dost široká a hluboká na to, aby se tam všechny odpadky vešly. Podobně jako mnohé jiné představy o nekonečných schopnostech Země vstřebávat vlivy lidské civilizace je však i tato idea falešná.

Nejoptimálnější metodou by byla recyklace. Opětovné zařazení odpadů (čili "postkonzumních zdrojů", jak je zastánci recyklace nazývají) do komerčního výrobního řetězce je podmíněno existenci trhu pro tyto produkty. Je nesmírným zklamáním jednotlivců i skupin lidí, kteří poctivě sbírají a třídí ty prvky komunálních odpadů, jež lze výhodně recyklovat, aby nakonec zjistili, že tento materiál nikdo nekoupí. Většina těch, kdo se s tímto problémem setkali, je přesvědčena o nezbytnosti nové legislativy, která by vyrovnala startovní podmínky mezi přírodními a recyklovanými surovinami, znevýhodnila prodejce nerecyklovatelných výrobků a obalů. Má-Ii recyklace fungovat, nestačí iniciativa jednotlivců.

Musíme začít úplně jinak uvažovat o spotřebních předmětech; měli bychom se bránit obvyklým představám, že se všechno musí nevyhnutelně opotřebovat nebo pokazit a nahradit novým,
[Obr: smeti3.gif (8153 Bytes)]
lepším modelem, který čeká stejný osud. Nebude to ovšem snadné, protože naše civilizace dnes vychází ze struktury vzájemně se prolínajících ekonomických a společenských činností, které kladou důraz na neustálou spotřebu nových věcí. Tento vývoj byl téměř všeobecně považován za velký krok vpřed a skutečně také umožnil obrovské zvýšení životní úrovně. Přitom se však tyto produkty staly snadno dostupnými, protože je lze snadno nahradit jinými, identickými, není třeba si jich vážit, chránit je a starat se o ně tak, jako se lidé o své věci starali v minulosti. Je-li zjevné, že musíme přehodnotit náš přístup k věcem "na jedno použití", mělo by být rovněž jasné, že nestačí jen hledat mechanická řešení.

Odpadová krize, právě tak jako celá krize životního prostředí, je zrcadlem současné civilizace. Civilizace vedla ke vzniku neosobních metod vzdělávání, zaměstnání, ubytování a nasycení milionů lidí. Přitom se ztrácí schopnost ocenit jedinečnost každého jednotlivce. Tradiční společnosti ctí své nejstarší členy jako ztělesnění moudrosti a ryzího charakteru. My je však až příliš ochotně odkládáme jako "použité" osoby, neschopné vytvořit něco nového, co by se dalo spotřebovat. Hromadnou produkcí informací znevažujeme celoživotní moudrost o níž soudíme, že ji lze snadno nahradit pěnou sebranou z přílivu informací valících se ze všech stran. Vzdělání je recyklací znalostí, a protože zdůrazňujeme tvorbu a trvalou spotřebu ohromných kvant informací, necítíme potřebu si vážit nahromaděných znalostí, které naši předchůdci s úctou uchovávali.

Pokud nenajdeme způsob, jak zásadně proměnit svou civilizaci a své pojetí vztahu mezi lidstvem a Zemí, zdědí naše děti pustinu plnou odpadků.
[Obr: smeti4.gif (19657 Bytes)]

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 18.1.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 

Ivan Turnovec
Jsme spotřební společností, ale naše představa o spotřebě je nesprávná. Zdá se nám, že to, co spotřebujeme, zázračně a beze stopy zmizí.

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.4 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2001 Seznam.cz, a.s., uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena