Novinky.cz
S T Y L
Ú t e r ý
23.září 2003, 19:46
Publikováno dne:
1.3.2000



na Obsah
Zpravodajství
Kurzy, burza
Počasí
T E L E V I Z E
Politika
Internet
Počítače a technika
Sport
S T Y L
Kultura
Boulevard
Lidé, vztahy, sex
Comics
Vaše názory
Archiv





ASCII   MAC   WIN

REKLAMA

Léčivý význam drahých kamenů

Vracíme se ke znalostem našich předků, nebo jde jen o pověry? Tuto otázku si kladu vždy, když se setkám s někým (a takových je mnoho), kdo shání na doporučení „léčitele“ svůj drahý kámen. Existuje dokonce záplava literatury s obrázky minerálů a tvrzením, jak pomáhají v životě i při léčení nemocí. Jako mineraloga mě argumenty léčitelů příliš neuspokojují. Přemýšlel jsem, kde je původ v současnosti prezentovaných představ. Jde o návrat středověké nekritické víry, nebo platí, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu?

K oblíbeným pracím středověku patřily traktáty o drahých kamenech a jejich významu, označovány byly jako "lithika" (z řeckého lithos = kámen), nebo "lapidaria" (z latinského lapis = kámen). Mezi ty zajímavé patří i De Lapidibus od Hildegardy von Bingen (1098–1179). Jde o čtvrtou knihu z jejího rozsáhlejšího díla Fyzika. Oddíl o drahých kamenech byl dokončen v roce 1150, tedy před 850 lety.

Hildegarda byla od svých osmi let žákyní poustevnice Jutty von Spanheim z Disibodenbergu. Nejprve se stala její pokračovatelkou, později ale založila vlastní klášterní společenství v Rupertsbergu u Bingenu na středním Rýnu. Sama se pokládala za „prostého člověka“. Skutečností ale je, že její věhlas autorky básní, písní ale hlavně odborných traktátů z ní dělal důvěrnici mnohých německých knížat, biskupů, ale i samotného císaře. Nejproslulejší byla její práce Kniha o příčinách, podstatě a léčení chorob, hned za ní následoval soubor prací se souhrnným názvem Fyzika. Hildegarda se celý život zabývala studiem a pozorováním přírody. Veškerá příroda pro ni představovala jediný harmonický celek podřízený velkému Stvořiteli. Hmotný svět se v jejích dílech prolíná s metafyzickými idejemi, jak to odpovídá stavu vědomostí a filozofii její doby. Tak se dovídáme, že každému andělovi je přisouzen určitý drahý kámen, který je zároveň amuletem a nositelem nadpřirozených sil. Vznikají celé spekulativní systémy drahých kamenů. Uvedli jsme andělský, existuje zodiakální, měsíční, planetární a další. Hildegarda ale uvažuje i nad otázkami vzniku drahokamů a jejich využitím. není na škodu seznámit se s ukázkami z Hildegardiny práce De Lapidibus.

„Každý kámen má v sobě oheň a vlhkost. Ďábel se drahokamů děsí, nenávidí je a pohrdá jimi. Připomínají mu totiž to, že se třpytily ještě dříve, než jej svrhli z klenby nebes a on přišel o velebnost propůjčenou mu Bohem.

…

Na východě a všude tam, kde panuje velké horko, vznikají drahé kameny. Kopce jsou v těchto končinách rozpálené od sluneční záře jako sám oheň a řeky jsou tak horké, že se někdy přelejí, způsobují povodně a vystoupí až k vrcholkům kopců. Tehdy se vody dotknou sluncem rozpálených kopců a tam, kde se setká voda s ohněm, chrlí pěnu, jako je to při ohněm taveném železe nebo na kamenech, co v ohni tají. Za tři nebo čtyři dny tato pěna utuhne v kámen. Když povodeň ustoupí a vody se vrátí do svého koryta, uschne bahno, které zůstalo na různých vrcholech kopců v různém denním čase a při různé teplotě. Podle toho, za jakých podmínek utuhlo, získá bahno barvu a tvrdost, vzniknou z něho drahé kameny. Ty se potom jako rybí šupiny uvolní ze svých míst a padnou do písku. Když znovu nastanou povodně řek, zanesou mnohé z kamenů do vzdálenějších končin, kde je lidé nakonec najdou.

Ty vrchy, ve kterých vznikají drahé kameny, se z dálky třpytí jako denní světlo. Drahé kameny tedy vznikají z ohně a vody. Proto mají v sobě též třpyt ohně a lesk vody, jakož i mnohé další síly a účinky, kterými lze dosáhnout mnoho užitečného. Jde o věci lidem prospěšné - podstata drahokamů vyhledává všechno čestné a užitečné, nenávidí zvrácenost a zlobu stejně, jako ctnosti opovrhují neřestí.“

Ve svém De Lapidibusu popisuje dále Hildegarda řadu drahých kamenů, které již byly v její době používány. Podíváme se na čtyři z jejích popisů, a to na diamant, červený karbunkul (jako který byl označován společně s rubínem a spinelem i granát), chryzolit (pod kterým se ale v jejím pojetí skrývá topas, nikoliv olivín) a konečně jaspis.

„Diamant je vřelý. Pochází z určitých vrcholků na jihu, které jsou břidlicové a sklovité skoro tak jako některé krystaly. Z těchto skal občas vychází dunivý zvuk připomínající tlukot mohutného srdce. Protože diamant ještě předtím, než naroste, je již silný a tvrdý, rozestupují se skalní stěny a diamant se dostává v podobě oblého kamene do vody. Když se na tom samém místě znovu ve skále vytvoří diamant, je už menší a slabší než ten předchozí. Vždy když vystoupí řeky z břehů, odplaví nově vzniklé kameny do míst, kde je nalézáme.

Karbunkul roste při zatmění Slunce. Jak je mu něco proti vůli, rád by se vypařil. Proto je někdy temný, když na Boží příkaz oznamuje hlad, mor nebo změny ve vládě. Tehdy Slunce zkoncentruje veškerou svou sílu na oblohu, zahřeje svým žárem Měsíc, probudí jej svým ohněm a začne samo znovu svítit. Právě v této hodině vzniká karbunkul. Proto má ve svém lesku oheň Slunce. Roste do té doby, než se Slunce znovu rozzáří. Jelikož k zatmění Slunce dochází jen zřídka, je karbunkul velmi vzácný a velká je i jeho síla. Musí se s ním zacházet velmi opatrně.

Chryzolit roste pod vlivem sluneční záře a vlhkosti vzduchu odpoledne. Má v sobě oživovací sílu. Z toho důvodu, když dáme tento kámen do blízkosti mláďat ovcí nebo jiných zvířat, je to v důsledku síly kamene, že mláďata se začnou předčasně pohybovat a poskakovat.

Jaspis roste tehdy, když se Slunce sklání k západu. Je prohřátý slunečním ohněm. Má však víc ze vzduchu než z vody nebo ohně. Rozličné zbarvení má proto, protože barva Slunce se často mění z důvodu, že zapadá do různých mraků. Jako lék je dobrý proti horečce a proti dně.“

Výše uváděné představy paní Hildegardy, pocházející z 12. století a patřící k nejucelenějším, nejsou zcela původní, protože jejich základy jsou daleko starší a pocházejí z drahokamových nalezišť v jihovýchodní Asii (patrně z Indie a Barmy). Nejsou ostatně ani zcela absurdní, uvážíme-li, že je pravdou, že vlastnosti drahých kamenů i některých dalších minerálů jsou jedinečné a mohou ovlivnit i živé organismy. Skončila doba, kdy jsme podceňovali znalosti našich předků a prapředků. Možná že i díky historickým studiím se dozvíme o vzájemné kontinuitě nerostů a živých organismů více, než si zatím sami připouštíme. Horší ale je, že ještě na konci 20. století jsou u nás lidé „léčitelé“, nemající ani tu nejmenší představu o vlastnostech minerálů, kteří ani nevycházejí ze středověkých lapidářů, ale dokáží podvádět důvěřivé občany zaručenými radami o léčivé moci jednotlivých kamenů.

Jaký je Váš názor na léčivé vlastnosti minerálů?
Něco na tom možná bude…  65.5 %
Opravdu to funguje a já jsem toho živoucím důkazem.  18.4 %
Jde jen o další z mnoha pověr, na které se někdo snaží vydělat.  15.9 %
odpovědělo 119 čtenářů
  

Ivan Turnovec (ivan.turnovec@seznam.cz) - 1.3.2000

Zaujal Vás tento článek? Chcete nám k němu něco sdělit? Neváhejte a sdělte nám svůj názor 


V A Š E   N Á Z O R Y . . .

Víra v moc drahých kamenů je mnohem starší  - Kučera Jiří
Hledám konferenci o kamenech - Patrik Chrz
Ivan Turnovec
Jsou drahé kameny opravdu léčivé, nebo jde o podvod?

Sdělte nám svůj názor Vytiskněte článek na tiskárně Pošlete článek kolegovi emailem Další články autora
Hodnocení: 5.6 / 10

A K T U Á L N Ě:

Baldachýn: Potter vycpává koťátka!

COMICS: Čím jedeš?

Dnes naposled

Velké sportovní finále

Jak jsem poštval kamarádku na Václava Klause

Rok 2002 v hudbě - část druhá

Místo hada Karel Gott

Povídky nevidomých: Vyvařené zuby

Nenechte sebou manipulovat

Existují jen multiplexy?

HREJ OVER!

S T Y L:

Jen řešení Lamohlavu 49/2002

Nenechte sebou manipulovat

Svět 2003 aneb Nenechme se oblbnout

Lamohlav 49/2002 - finální

Když mají děti zácpu

Změřit hvězdu, zvážit planetu

 

 





- nahoru - Copyright (c) 1998-2000 Seznam - Ivo Lukačovič, uvedení autoři článků a dodavatelé
obsahu, všechna práva vyhrazena